Virgonaut
Odillo Stradický ze Strdic (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/72_/72237/virgonaut-72237.jpg
4
8
8
Svou definitivně poslední knihu básní začal psát autor před šesti lety a vyjma obvyklých hiátů, způsobených tu alkoholovým abusem, ondy zas záchvaty nenávisti k fenoménu písma jako takového, jež považoval za hlavní příčinu úpadku lidské civilizace, na ní pracoval ještě v den své smrti 26. prosince 2006 v hotelovém pokoji v Sezimově Ústí. Po Stradického smrti čekaly rukopis pohnuté osudy. Nejprve ho zabavila policie, poté se stal předmětem tahanic při dědickém řízení. A nakonec málem shořel při požáru Průmyslového paláce v Praze. Autor byl zaživa tak náruživým mystifikátorem, že řada odborníků nevěřila v jeho existenci, a najdou se i tací, kteří ji zpochybňují dodnes. ... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2014 |  Mlýn na mumie |
| 2021 |  Pravomil aneb Ohlušující promlčení |
| 2017 | H₂O a tajná vodní mise |
| 2016 | Andělí vejce |
| 2008 | Pérák |
Stančíkovo deo-ego-kanibalismus ve Virgonautovi měl pro mě kdysi kouzlo a přemýšlím proč. Básně (chtělo by se říci básničky, ale s ohledem na slušné mravy to neudělám) jsou leckdy jednoduché až primitivní veršovačky s otravnými echy (nepouštím-odpouštím atd. atp.) a leckdy z nich řve autorská samolibost (nemluvě o samoúčelu - čichal se kokain; všichni z něj koktají). Když se na pseudonymní tvorbu Stančíka - Odilla díváme odděleně od jeho románové a povídkové tvorby, můžeme ve Virgonautovi (a Černém revolveru) vidět zajímavou pseudodekadentní stylizaci v níž lze najít pár vynikajících básní (Ptáci oken na břehu večera a hlavně Missa Vegetabile). Z nostalgie a s ohledem na svébytnost Odillova světa hodnotím takto vysoko, i přes podstatné výtky.