Višňový sad

11.07.2014

Celý čechov je o tom, jak si každá postava řeší svůj problém bez ohledu na druhého, a o vzájemném míjení. Proto vznikají komické situace, kdy probíhají monology formou dialogů. Je to stejné jako ve skutečném životě.

28.06.2014

Komedie??? Kde???

08.06.2013

Lepší než Čechova číst, je ho vidět v divadle. Přesto bylo čtení Višňového sadu velkým zážitkem. Příběh je prodchnutý vrozenou ruskou sentimentalitou, která mě vždy přinutí buď k slzám, nebo k bláznivým romantickým snům. Raněvská místo řešení krizové finanční situace raději přemítá o svém dětství, o každém kousku nábytku a nádherných kvetoucích višních. Višňový sad symbolizuje nejen ruskou venkovskou šlechtu, ale i celou zemi. Po střetu s novou, aktivní generací podnikatelů, dělníků a buržoazie je aristokracie odhozena do kouta. Není praktická, racionální, jen miluje krásu a umělecké hodnoty. Na posledních řádcích je honosný sad pokácen a na jeho místě vyrostou letní domky. Raněvská a s ní celá šlechta prchá před novým Ruskem a hledá kousek své ztracené romantiky a zašlé slávy v Paříži. Kdybych měla možnost, nehnu se od rozkvetlých stromů ani na krok a budu bránit staré, krasné Rusko. Snad každý v dnešní uspěchané a moderní době touží po chvilce oddechu, kdy může koukat z okna na narůžovělé květy, dívat se, jak se houpají ve větru, a čichat nahořklou vůni višní.. 5/5

31.10.2012

Čechova mám ráda, hezky se to četlo, ale zápletka nic moc a Racek je mnohem lepší, doporučuji spíš jeho.

08.12.2011

Typický Čechov se vším, co k jeho hrám patří...

16.08.2011

Hodnocení zde na databázi je asi trochu nespravedlivé k této hře. Je to hra, která má nápad, popisuje definitivní konec staré nevolnické epochy, který nakonec zapůsobil i v Rusku, popisuje nástup dravých podnikatelů, kteří sice nejsou elegantní, ale zato velice schopní. Mimochodem hra je i docela vtipná. Možná něčí hodnocení ovlivnilo množství jakýchsi podivnůstek, pro nás Středoevropany ne moc pochopitelných, které se v tomto i v jiných ruských dílech objevují. Mně z nich osobně nejvíce vadila jakási podivná afektovanost a přílišná srdečnost hlavní hrdinky, tak miluje všechny lidi, tak miluje svou matičku Rus, že je neskutečně otravná. Střízlivý Středoevropan říká si s prominutím: "Co to ta kráva dělá?". Hroznější afektovanost lze vidět pouze u amerických dospívajících dívek :-).
Úrývek(rozhodl jsem se jeden uvádět u většiny knih, které přečtu, ano, odkoukal jsem to od statních:-)):
"... jsme pozadu minimálně o dvě stě let, nemáme zatím vůbec nic, nemáme názor na vlastní dějiny, my jenom filozofujeme, stěžujeme si na nudu nebo pijeme vodku. Vždyť je to tak jasné: abychom začali v přítomnosti skutečně žít, musíme nejdříve vykoupit svou minulost, skoncovat s ní, a vykoupit ji můžeme jenom obrovskou nepřetržitou prací. Pochopte to, Aňo."

Nejlepší je nejdříve hru vidět, pak ji teprve číst.

Tedy mě to tak vyhovuje.

Zatím jsem knížku nečetla, ale chci. Viděla jsem Višňový sad jako inscenaci ve Vinohradském divadle a bylo to fakt super! Takže je v pořadí.