Hradiště prokletých
Stanislav Brabec
Vítek z Březnice série
< 5. díl
Je horké léto roku 1235. Rytíř Vítek z Březnice dostává ve svůj svatební den přímo od krále úkol, který ho zavede na stavbu královského hradu Zvíkov. Něco zlého a tajemného tuto stavbu ohrožuje a brzdí. On má zjistit co? Co na tom, že při tom on i jeho přítel Fridrich von Zweter budou ohroženi na životě. Krále zajímá jen výsledek a tak Vítek zažije nejpodivuhodnější leč svého života!... celý text
Přidat komentář
Příběh dobrý, ale člověk se nemohl začíst, protože mu oči trhaly soustavné pravopisné chyby. Když jsem již potřetí četla, že někdo spočinul v něčím obětí, tak mě mohl šlak trefit. Rovněz níže zmiňované nesrovnalosti v postavách mě zarazily. Přišlo mi, že jak to autor odevzdal, tak to vydali, aniž by to předtím někdo vůbec četl. Knihu jsem si koupila v elektronickém formátu, na úvod nechyběla žádost, abychom se k autorům a nakladatelům chovali fér a nešířili pirátské kopie. Jelikož jsem za toto dílo pochybné pravopisné kvality utratila své peníze, tak bych si přála, aby se nakladatelé a autoři chovali fér k nám čtenářům a nenabízeli nám takový šlendryján.
Příběh je dobře vymyšlený, zamotaný a záhadný. Vítek z Březnice musí napnout všechny síly, aby přišel záhadám na kloub.
Ale korektor, byl-li vůbec nějaký, by potřeboval zpráskat bičem. Těch pravopisných i faktických chyb! Nejdřív byl zabitý kněz Boreš, potom byl Boreš z Oslova naživu a mrtvý se jmenoval Slavek. Zabitý zbrojnoš Hrabiš se v jednu chvíli jmenoval Mstiš, což byl nadmíru živý velitel Vítkovy družiny. Ale nejhorší bylo milostné obětí, nápadník stavitelovi dcery, o patro víš, psům jazyky vysely z tlamy a tahaly je za sebou a slunce stoupající víš a víš... Prostě hrůza.
Autorovy další knížky
2014 | Mrazivý dech starých časů |
2013 | Prokletí z mlh |
2015 | Labyrint ticha |
2018 | Lazarův deník aneb Proč já? |
2017 | Zahrada ztracených duší |
Nechci se opakovat na téma, jaká je škoda, že tohoto autora nezná více čtenářů. Mám strach, že pokud bude další díl, zůstaneme s kolacky posledními. Ač většinou chválím určité tajemno v těchto knihách, tentokrát za něj strhávám bod. Má totiž jen podkreslovat dobový obraz a v závěru být logicky vysvětleno. Ne se stát řešením, když dojdou nápady. To patří do hororu či fantasy.
Od 6. do 9. třídy jsem měl starého praktika češtináře (roč. 1912) a žiju z toho dodnes. O kvalitě učitelů to je především. Za zde uvedené příklady bych ale přivazoval na pranýř a pro zapamatování přidal 20 ran bičem.