Labyrint ticha
Stanislav Brabec
Vítek z Březnice série
< 3. díl >
V zapadlých koutech Čech se na začátku třináctého století jen těžko prosazuje křesťanská víra. O to víc to platí o území, kde prales, nedotčený dosud lidskou rukou, prolíná moře skal, skrývající ve svých útrobách nekonečné bludiště, prosté cest, kam se lidé té doby neodvažují příliš vstupovat. Přesto z této krajiny přicházejí podivné zprávy o ďáblech a podivných zvířecích bestiích, jež z nich vylézají a škodí lidem v širokém okolí. Král Václav má však s tímto krajem své plány a pověřuje Vítka z Březnice, aby se tam vydal je prověřit. Ten musí svést boj se svým nitrem, neb jeho milá, Markéta z Volfštejna, byla zrovna unesena. Nakonec se ale podrobí a poslechne krále na úkor hlasu svého srdce. Cesty osudu jsou však nevyzpytatelné a podrobí Vítka děsivé zkoušce proti silám, jež snad nejsou ani z tohoto světa a dotýkají se i osudu jeho vyvolené.... celý text
Přidat komentář
Strašidelné a zmrzlé... Konec dobrý, všechno dobré, že. A myslím, že hrad, následně vystavěný k ucpání díry, bude úžasná Houska.
Jako (skoro) vše je to subjektivní pocit, ale mám za to, že jde o nejslabší díl ze série. Tím rozhodně neříkám, že kniha je špatná. To ne. Je parádní, jen mi v něčem připadá trošku jiná. První díl je takový správně hororový. Na jeho konci ale zůstává jen světský zločin a prakticky žádný prostor pro nějaké tajemno. Vše do sebe perfektně logicky zapadá. Dvojka víceméně následuje jedničku, nějaké napřirozeno sice zůstane, ale jinak opět lidské zločiny v čiré podobě. Tento díl je však trošku jiný, i když počátek opět přesně navazuje na předchozí díly. Lidské zločiny (únos Markéty z Volfštejna), ale Vítek je vyslán do tajemného labyrintu skal, kde mají lid na jeho okraji sužovat ďáblové - a dle svých zkušeností očekává, že za tím budou lidé. I když i zde se nakonec ukáže, že za tím také stojí lidské bytosti, připadá mi děj již trošku přitažený za vlasy. Celé hradiště v údajně neprostupných a rozsáhlých skalách, které by ale oddíl padesáti chlapů pročesal během chvíle - protože rozsah těch skal sám dobře znám :) Navíc nějaký tajemný otvor a cesta do pekel, nestvůra (zmutovaný či nemocný medvěd), který si pobíhá podzemím, vykukuje oknem ve svatyni. Je to čtivé, napínavé, ale trošku jsem postrádal přísně racionální linii především prvního dílu. Protože stále zůstávají nějaké pekelné nestvůry, které lezou asi z jádra země. Připadá mi, že Vítek z prvního dílu by sebral louč a šel se tam pod zem ještě jednou podívat - s pořádně ozbrojeným doprovodem. Konec knihy byl výtečný, řešení v podobě dvojčat jsem pak už sám předvídal. Něco ve stylu hluboké hypnózy jsem také ochotný akceptovat jako logické řešení. No a nakonec, aby se dočkaly i čtenářky, ke konci knížky autor zasadil "červenou knihovnou" Vítka s Markétou :) Což je ale OK, nic jiného se nadalo čekat. I když možná komentář vypadá hodně negativně, ve skutečnosti se mi knížka líbila moc. A doufám, že nejde o závěr série. V příští by měl být už Vítek z Březnice a na Volfštejně :)
Autorovy další knížky
2013 | Prokletí z mlh |
2014 | Mrazivý dech starých časů |
2015 | Labyrint ticha |
2018 | Lazarův deník aneb Proč já? |
2017 | Zahrada ztracených duší |
Jsem hodně smutný z pohledu na počet hodnocení a komentářů. To si knihy tohoto autora určitě nezaslouží. Přitom se nejedná o novinku, ale román z roku 2015. Já osobně si jejich čtení užívám víc než poslední Vondruškovy detektivky a o Bauerovi ani nemluvě. Je pravda, že v tomto případě jsem proti minulým dílům * ubral. Jednak autor více méně opustil formu detektivky a spíš se jedná o dobrodružný román. Ale pořád zajímavě napsaný a velmi čtivý. Spíš mě mrzelo, že to jeho pohrávání s tajemnem v tomto případě v závěru nedotáhl do logického konce a nechal část nevysvětlenou.