Vítězové
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539368/bmid_vitezove.jpg
5
649
649
Závěrečný díl trilogie z hokejového městečka Medvědín. Po tragických událostech, o kterých nikdo nechce mluvit, udělala medvědínská komunita to, co vždycky – všichni sklonili hlavy a pokusili se jít dál. Po dvou letech se dokonce zdá, že se městu podařilo zacelit dávné rány. U jezera vyrostlo nové hokejové kluziště, Maya Anderssonová a Benji Ovich se vracejí domů a jejich shledání se starými známými je plné radosti a optimismu. Jenže pod povrchem se pořád skrývá něco, co Medvědínu brání posunout se dál. Někdejší rivalita se sousedním Hedem nikam nezmizela, a i když se dříve dařilo spory mezi městečky vyřešit v hokejových kláních, nyní se blíží cosi zlověstného. Napětí mezi komunitami roste a je jen otázkou času, kdy násilí přeroste úměrnou mez. Kdy nenávist vzburcuje k činu. A kdy někdo popadne zbraň a zamíří s ní ke stadionu… Švédský spisovatel Fredrick Backman zakončuje svou sérii ve velkolepém stylu a opět nenechá čtenáře vydechnout. „Backmanovou největší předností je dokonalé pochopení složitosti lidské duše. Jeho postavy jsou plnokrevné charaktery, pro něž máme pochopení a s nimiž soucítíme i v okamžiku, kdy provedou něco zavrženíhodného. Soudit je totiž náramně jednoduché, ale snažit se pochopit a odpustit dá mnohem větší práci.“ – Jindřich Göth, Novinky.cz. „Sport může lidi spojovat, dodávat jim pocit pospolitosti, společný cíl a možnost vyšvihnout se mezi elitu – a v neposlední řadě také přilákat sponzory do jednoho upadajícího městečka. Může ale také rozdělovat a vychovávat z dětí takové dospělé, kteří chtějí dát gól, ať to stojí, co stojí. I za cenu vztahů nebo morálních hodnot.“ – literatura. „Psychologická hloubka, pestrost charakterů a palčivé morální otázky činí z Medvědína zdařilý obraz uzavřené komunity v moderní společnosti a zároveň vyzrálé dílo, které důstojně navazuje na dosavadní Backmanovu prózu.“ – Anežka Matěnová, literatura. „Autorovy knihy jsou zárukou kvality, a to jak z hlediska děje a postav a stylu psaní, tak i čtenářského prožitku. Možná budete mít nutkání si hned po dočtení knihu přečíst ještě jednou a není se co divit, vždyť v knihách Fredrika Backmana si pokaždé najdete něco nového.“ - Markéta Forejtová, Vaše Literatura. „Fredrik Backman vypráví příběh soutěživosti, přátelství, politiky i rivality biblických proporcí.“ – New York Times. „Backman nenechává žádné emoce bez povšimnutí a vtahuje čtenáře do strhujícího rodinného dramatu, které překračuje hranice hokejové rivality.“ – Library Journal. „(...) zatraceně povedený závěr vynikající série.“ – Booklist.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2023
,
OneHotBook
Originální název:
Vinnarna, 2021
Interpreti: Pavel Soukup
více info...
Přidat komentář
Backman se ve velkolepém finále hokejového města (nebo vlastně dvou hokejových měst) dotkne téměř všeho, co je podstatné - lásky, přátelství, rodiny, schopnosti překonávat překážky, ale opět také násilí a pomsty.
A také schopnosti (nebo naopak neschopnosti) odpouštět.
Někteří přežijí, někteří ne. Někteří mají budoucnost a naději, někteří o tu šanci přišli.
Tak jako v životě.
Hodnotím vysoko, maximálně, ale ač budu v menšině, je to nejslabších pět hvězdiček, v rámci hodnocení všech dílů série z Medvědína. Backman má svůj osobitý styl psaní, komentující, trochu odosobněný, přesto dokáže vzbuzovat hodně emocí, především situacemi a rozhodnutími, která před své hrdiny staví. Ale tento styl je hodně popisný, náročný na pozornost a více jak 600 stran mu, za mě, nesvědčí. Ano, i já bych krátila :-). Ale nakonec nevím, jestli za toto hodnocení nemůže trochu mistr Nesbo a jeho Zatmění, které jsem četla před touto knihou. Také hutný, náročný styl psaní a také bichlička, možná jsem tyto dvě knihy měla proložit nějakou oddechovkou:-). Ale i přes výše uvedené, hrdiny a hrdinky této skvělé série mám natrvalo zapsané v srdci a pořád to bylo nadstandardně dobré čtení, Backman je prostě výborný autor, které si určitě užijete. Nadšené komentáře mých oblíbených jsou toho důkazem:-).
Všechno jednou skončí, a tak se završil i příběh Medvědína, Hedu a všech, které jsem si při četbě oblíbila. Nikdy bych si nemyslela, že mě budou knihy o hokeji tak bavit. Je to lidech, kteří mají své sny a touhy, k jejich splnění vede dlouhá a nelehká cesta. Backmana mám ráda a budu se těšit,že nás nenechá dlouho čekat na svou další knihu.
Velmi vydařené završení trilogie Medvědín. Začátkem byl zprvu hodně rozlváčný, ale oceŃuji, že tam autor tuto rekapitulaci děje z předchozích knih vložil, protože jsem je četla několik let zpátky a už si na všehcno nepamatuju. Opět skvělen napsané, postavy věrně vykreslené, nelze je nemilovat. S těžkým srdcem jsem se s nimi loučila, i když jsem bylo po dočtení lehce PřeMedvědínovaná. Těším se na další knihy tohoto mého oblíbeného autora.
A už nikdy více...
Vcelku mě to přetlačování všeobecné nenávisti s všeobjímající láskou, dobrotou a soudržností, zaobalené v neuvěřitelném množství vaty značně iritovalo.
Ještě tři kapitoly a padaly by ze mě medové perníčky :-(
Ani pět hvězdiček nestačí. I tento poslední díl je o hokeji, ale také o ambiciózních rodičích, o přátelství, namyšlenosti, šikaně, o osobních tragédiích a o sounáležitosti a síle sportu. Backman prostě umí psát, pohrává si s emocemi, umí dojmout i rozesmát a snad všechny jeho postavy mi přirostly k srdci i ty z Doliny.
Nechtěla jsem ještě z Medvědína odejít, našla jsem si jeho zfilmování, zatím jsem viděla jen první sérii a je to příjemné zopakování příběhu, ale na knihu to nemá. Doporučuji a určitě jsem celou trilogii nečetla naposledy.
Tohohle dne jsem se obávala. Dne, kdy skončí série Medvědín? Ne - včera bylo pozdě - dne, kdy budu kritizovat svého nejmilejšího autora.
Nevadilo mi vydržet další díl v té strašné sektě, která si říká městečko. Dokonce mi těch divnolidí tam bylo až líto, jak si všichni mysleli, že se od posledně někam posunuli, nebo aspoň poučili. (Ani prd.)
To jen styl už byl vážně moc na sílu, ty hektolitry omáčky v dojemném kabátku - kdykoli jindy to miluju, ale když už to bylo tolikrát opakované, že jsem časem tušila, čím začne další kapitola, už toho bylo prostě moc. Kdysi dojemný příběh o drsném kraji se změnil v to, čemu se v AJ říká "tearjerker", čili něco, co se bude snažit z vás vydolovat pláč, i kdyby vám to mělo přijít škubat vlasy.
Taky dost podezřívám pana Backmana, že můj nehezký názor na lid medvědínský sdílí, jinak nevím, proč tyhle své postavy pořád tak týrá, aby byl ještě větší doják, přestože v ostatních příbězích se umí obejít i bez toho.
Teda to byla porce! 670 stránek v angličtině (nevím, co českému vydavateli tak trvalo, když slovenský překlad dávno vyšel)! Neskutečné natahování, spousta vaty, nezáživný děj, vlastně se nic neděje... až na úplném konci. Nejslabší díl. Tohle mě nebavilo. Dál mě táhla jen zvědavost.
První díl byl skvělej - příběh o sportovním fanatismu, lásce k hokeji, rodičovské lásce, životě v komunitě, zradě, odsouzení a lynči... Druhý díl byl výhradně o násilí. Třetí díl není o hokeji, jak tu spousta lidí píše. Je o pádu a škrábání se zpátky nahoru. O katastrofě, která toho ve finále tolik neudělá. O návratu domů. O hledání identity. O hluboké nenávisti. O pomstě. O smrti. A nakonec je to jedna OBROVSKÁ DEPKA...
Pořád dokola to samý. Dvě města se nenávidí a bojují spolu na ledě i mimo něj. Tentokrát dostáváme i pohled z opačné strany - rodiny z Hedu. A nenávist jiného druhu, malého chlapce k celému světu.
To neustálé Backmanovo vykecávání konce... Už na první stránce se dozvíte, že postava zemře. (Dělá to FB aby si získal Vaši pozornost? Má to zapotřebí?) A vy na to celou knihu jen čekáte. Žádné překvapení, happy end přichází jen částečně. Na konci dostaneme špetku naděje.
Z knihy je cítit beznaděj. Bolest. Strach, nenávist. Tolik negativních emocí. Ach jo. Všichni tu brečí. Z čeho? Z "nečekaného" konce? Nebo z té beznaděje?
50%
Velmi silné zakončení celé trilogie, sice lehce natahování, ale i přesto to bude 5 hvězdiček
Někoho může těch 640 stránek vyděsit, ale fanouška téhle série? Těžko!
Příběh uběhne jako voda, než se nadějete, je konec a vy si budete přát dalších 600 stránek!
Připravte se na horskou dráhu emocí, budete milovat, budete nenávidět, budete se smát a budete plakat. Bože, jak vy budete plakat.. Takhle si pohrávat s emocemi čtenáře umí jenom Backman!) On je pro mě jednoznačně jeden z nejlepších současných autorů a budu ho doporučovat pořád dokola. Jeho styl psaní je natolik jedinečný, tak poetický, úderný, čtivý. Kdybych si měla zatrhávat každou větu, kterou bych si nechala zarámovat, tak během čtení nedělám téměř nic jiného.
Backman je jednoduše láska. Tak mu dejte taky šanci si ho zamilovat :)
Děkuji za tuhle trilogii, za ty obyčejné lidské příběhy, ve kterých se dokáže najít každý z nás. Tahle se jisto jistě objeví v nejlepších knížkách tohoto roku!
Je to, jako bych se po letech znovu sešla s kámošema - jejich radost je moje radost, jejich smutek je můj smutek. Tak dobře je ta knížka napsaná, tak skvěle jsou vykreslený postavy. Prostě Backman. Ten chlap má dar a zachází se slovy jako da Vinci se štětcem. Skoro 650 stránek zaplnit smysluplným obsahem pro něj není problém. V 74 kapitole přišel Aha! moment, který mě překvapil a v posledních cca 30 stránkám jsem nedala kapesník z ruky, a to už je co říct. Kniha opět plná myšlenek, které se člověka až nečekaně dotknou.
Jedna myšlenka za všechny: "Je-li dostatečný počet lidí dostatečně přesvědčený, že na to máte, je dost těžké nezačít tomu sám věřit. Z "mohl bys" se stalo "měl bys," z "měl bys" se stalo "musíš." Musíš to dotáhnout až tam. Naděje přešla v pres, radost v stres..."
Každopádně se nezdráhám tvrdit, že Vítězové budou patřit mezi top 3 knihy, které jsem letos četla, zatím jsou rozhodně na první příčce.
Existují příběhy, u kterých máte pocit, že jste jejich součástí. Celá tato trilogie k nim patří.
Vítězové jsou stejně jako u předešlých dílů o rodině, přátelství a komunitě. Místu, kam patříme. Fredrik Backman nám ukazuje různé druhy osobností tak, jak jsou. Se všemi jejich silnými a slabými stránkami. Nejvíce oceníte, že vše, co se semele, se může stát v kterémkoliv jiném městě. Ať už jde o ztrátu blízkých, drogy, znásilnění, nefunkční rodiny apod. Nejedná se tedy o lehké čtení, ale věřte mi, že toto město a lidi v něm žijící potřebujete.
Abych byla upřímná, tento díl mi přišel ze všech nejslabší, ale přesto jsem si jej velmi užila. Trochu mě mátla politika a vše vyplívající na povrch okolo klubu a sponzorství. Nicméně mě mrzí, že přišel čas se s těmito postavami rozloučit. Backman je vskutku mistr vypravěč, jenž vás svým stylem snadno pohltí a bude držet vaši pozornost až do poslední stránky. Pokud stále váháte nad tím, zda se do Medvědína pustit, opravdu neváhejte. Je to zážitek, který stojí za to!
4,75/5*
Ani jsem nerušil, že Medvědín má pokračování. Takže když jsem to spatřil na webu, musel jsem si to hned koupit a přečíst. A rozhodně jsem nebyl zklamán. Výborné pokračování, které se vydalo zase trochu jiným směrem.
Backman to se mnou prostě zatraceně umí. Brečím, nebo se přihlouple usmívám a je úplně jedno, jestli čtu doma, nebo v hromadné dopravě. U My proti nám jsem psala, že si dovedu představit nekonečnou sérii knížek o Medvědíně, protože vždycky se najde další osud, který stojí za to vypíchnout. A Fredrik Backman mi to potvrdil i v tomto díle, o kterém jsem vlastně netušila, že bude a tak jsem byla naprosto nadšená (a teď jsem trochu smutná, protože už ho mám za sebou). A za tou minulou větou si tedy stojím, kdyby se k medvědínským a hedským někdy zase vrátil, vůbec bych se nezlobila. I další postavy a osudy, co se objevily ve Vítězích byly krásné, dojemné, srdcervoucí. A fakt jsem se s nimi ráda seznámila. A bude se mi vážně stýskat. Po těch obyčejně neobyčejných lidech, po těch neobyčejně obyčejných lidech.
"Vždycky jsou dva, jeden, co je vidět, a druhej, co není."
Štítky knihy
švédská literatura znásilnění mezilidské vztahy lední hokej severská literatura švédské rományAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Backmana a tuhle sérii obzvlášť mám ráda, ale a to ale je tady bohužel velké. 400 stránek by stačilo, vážně jsem měla problém to dočíst, prokousat se. První dva díly jsem louskla jak oříšek, ale tenhle se prostě vlekl, takže díky, ale stačilo.