Vládca Oidipus
Sofoklés
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1974 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Οἰδίπους Τύραννος, -429
více info...
Přidat komentář
Jedna z nejznámější klasických tragédií. Ano, přečetl jsem, pochopil, ale to je asi tak všechno.
Tato kniha je klenot řecké tragédie, ačkoli by mnoho lidí, kteří se o antická dramata zajímají, mohlo oponovat, že kupříkladu Oresteia svou šíří tragičnosti a rozsahem ji překonává.
Ale vždyť co může být tragičtějšího, nežli příběh moudrého Oidipa, krále Thébského, který povznesl své město svou moudrostí, šlechetností a zbožností.
A přesto, byl stižen osudem, kterému žádná z jeho zdatností nemohla zabránit.
A není snad každý z nás tak trochu Oidipus? Nežije každý z nás trochu v nevědomí, jakého zla, ač neúmyslně, jsme tvůrci? A obstáli bychom onu pravdu, nebo bychom se nemohli vlastníma očima na pravdu ani podívat jako Oidipus?
Chvíli jsem si musela zvykat na zastaralé výrazy, ale potom mě děj natolik vtáhl, že jsem je skoro nevnímala.
Spousta závažných témat a hlubokých myšlenek, takže určitě stojí za další přečtení.
Na to, že kniha popisuje nějaké (dalo-by-se-říci) poslední 3-4 hodiny osudů hrdiny v Thébách, je nekonečně zdlouhavá a místy mi přišla moc podrobná. Postavy jakoby pořád mluvili totéž a stáli si za svým celou dobu, než se objeví jeden, co strhne vlnu srovnatelnou s dominem. Nejsem příznivcem starého dramatu Antiky, ale nejspíš je to jedno z mála dramat té doby, co se dají číst
Vždycky jsem si myslela, že knihy napsané před tak dávnou dobou musí být nutně nudné, zdlouhavé a že je zbytečné je v dnešní době číst. K přečtení Krále Oidipa mě donutila až povinná četba ve škole. Zjistila jsem, že se jedná o krátké drama (konec konců dramata jsou většinou velmi krátká, nechápu, proč mě to nenapadlo dřív), u kterého se člověk opravdu nenudí. Příběh je napínavý, postavy dobře vypracované, navíc autor píše nádherným jazykem, kterému jde zároveň porozumět. Jsem z Krále Oidipa opravdu nadšená a těším se, až si přečtu další antické drama.
Vražd, sebevražd a jiných ažd je tam dost… Děj je hodně zvláštní(ikdyž se moc neliší od jiných antických tragédií), tím jak všichni věří těm věštbám, a jak je ani nenapadlo, že právě proto, co udělají, když se o věštbě dozví se stane to, co se stane…
Klasika, jejíž platnost je i po 2. tisíciletí zjevná. Pravá antická fáze poznání vlastního Já - následovaná trestem. Téměř vypuštěna idea "deux et machina" a o to je tento antický příběh zajímavější.
Kvůli zastaralým výrazům se mi kniha četla těžko. Jistě jsem nebyla sama, komu to v dnešní době dělalo problémy. Měla však rychlý spád, čímž mě dokázala naplno vtáhnout do děje. Autor dílo zpracoval dokonale a já se ani trochu nedivím, že Král Oidipus patří mezi nejlepší antické tragédie vůbec. Ukrývá totiž neobyčejný příběh plný napětí a nenadálých zvratů.
Než jsem knihu začala číst, nevěřila jsem, že by mě mohla něčím zaujmout, ale po dočtení se ukázalo, že i tragédie stará více než dvě tisíciletí mě může bavit. Kdyby kniha byla převyprávěná do dnešního, moderního jazyka, věřím, že bych jí porozuměla víc a určitě by mi nic neunikalo, ale na druhou stranu si myslím, že ta staročeština čtenáře víc přenese do určitého období a čtenář si tak představí celé drama mnohem výrazněji.
Doporučila bych těm čtenářům, které zajímá starověká literatura.
Oidipus se mi četl hodně dobře, velmi pěkný příběh. Líbí se mi jak na sebe knihy od Sofoklése navazují.
Tato antická dramata se mi moc nelíbí. Rozhodně to není můj typ četby, ale má to hlubší myšlenky a čte se to dobře a hlavně rychle, tak aspoň něco.
Povinná četba... Dalo se to zvládnout, test za 2 :D ... Aspoň, až budu zase hrát activity, budu moct pěkně dopodrobna popsat Oidipův komplex... :D
Štítky knihy
antika divadelní hry antická literatura tragédie rozhlasové zpracování lidské pády dramataAutorovy další knížky
1968 | Antigona |
1950 | Oidipús vladař |
1975 | Tragédie |
2009 | Antigoné / Élektrá |
1942 | Elektra |
Někdy je lepší se nad tím, co říkají věštci přinejmenším zamyslet (a pak jim nasadit svěrací kazajku a šoupnout je zpátky do díry). Antické tragédie mě zajímají spíše svými motivy, archetypy, protože nemají příliš děje, nebo formy, stylu, jsou jen velmi lehké, co do osobitosti, snaží se přijít s univerzálními velkolepými, nesmrtelnými motivy a ve výsledku je to, ok, cool, ale já v literatuře hledám jiné věci.