Vládci popela
Scott Reintgen
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458848/bmid_vladci-popela-McW-458848.jpg
4
256
256
Vládci popela série
1. díl >
Už odedávna, kdy Popeliáni dostali od svých božstev fénixy, na nich jezdí do bitev, na lov a zejména na proslulém Dostihu. Elitní jezdci ze znepřátelených kultur touží po vítězství, a tak pilují dávné umění vytvářet a ovládat fénixy – koně, kteří se za pomoci alchymie rodí z popela. Každé ráno znovu povstávají, aby večer opět shořeli v ničivých plamenech. Dobrá alchymie ovšem není k ničemu, pokud jezdec nepřežije brutální noční souboje. Vražda je sice nezákonná, ale lámat kosti a otrávit popel je legální – publikum to dokonce vyžaduje. V letošním závodě soutěží jedenáct jezdců, ale tři z nich riskují víc než ostatní – dcera dvou bývalých šampionů, nadějná stipendistka a syn revolucionáře. Kterému z nich se podaří splnit si svůj velký sen o slávě a získat moc ve prospěch svého lidu? Anebo všichni shoří v drtivé porážce? VÍTĚZEM SE ČLOVĚK NERODÍ, VÍTĚZEM SE MUSÍ STÁT. IMELDA je chudá Dividiánka, která si nemůže dovolit vstupní poplatek – tedy do chvíle, než její alchymistická videa způsobí poprask v médiích a Imelda se jako miláček fanoušků po hlavě vrhne do závodu. PIPPA je Popeliánka z vládnoucí vrstvy a favoritka závodu. Když se však zakouká do jednoho ze soupeřů, je možné, že přijde o všechny šance na korunu šampionů. ADRIAN patří mezi Táhloruké, známé svým bohatstvím, ale také zmařenými povstáními. Je symbolem revoluce a poslední nadějí svého lidu na nové povstání proti Popeliánům. KORUNU ZÍSKÁ JEN JEDEN.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2021 , King CoolOriginální název:
Ashlords, 2020
více info...
Přidat komentář
Mohlo by to být maličko méně překombinované, bez božstev, duchů a chimér, byť vzhledem k doslovu chápu, proč tam byli. Původně chtěl Reintgen psát příběh Quinn a měl k ní tedy vztah. Každopádně zajímavá jízda, snad autorovu fénixovi nedojde v příštím dílu žár.
Po dlouhé době jsem se v YA setkala s originálními prvky, samozřejmě musím vyzdvihnout fénixy a jejich zrození. Velmi se mi líbilo zakomponování alchymie.
Samotný námět, jak už zde bylo zmíněno, mi připomíná Hunger games, nicméně nápad Dostihu se mi líbí ještě o něco víc.
Kniha se četla sama, nemohla jsem se odtrhnout a stránky ubíhaly rychle. Přestože v Dostihu jelo 11 jezdců, autor se zaměřil jen na některé, což oceňuji, protože jsme se mohli lépe seznámit s jejich osobnostmi a pohnutkami.
Bonusem je překrásná obálka. Další díl budu nedočkavě vyhlížet.
Kniha se nečetla špatně, ale chyběl mi tam nějaký wow efekt. Svět nebyl moc detailně představen, což mi chybělo. Postavy mi taky nepřišly ničím jedinečné a, jak už jsem řekla, četlo se to dobře, ale pokud by se ke mě další díl nedostal, taky bych se nezlobila. Prostě nic extra.
Nyxia mi byla mnohokrát doporučována a já se k ní ne a ne dostat. Do ruky asi mi ale dostali Vládci popela, kteří byli skvělý, těším se na další díly. Nejvíc jsem si oblíbila Adriana a jsem zvědavá, v jakém budou postavení, až se znovu potkají s Pippou. A teď se jdu během čekání vrhnout na Nyxii, věřím, že budu spokojená a zařadím si autora mezi oblíbence.
4,5*
Vládci popela jsou prvním dílem plánované knižní série stejného názvu od autora čtenářsky velice pozitivně přijaté série Nyxia. Že tedy Scott Reintgen skutečně psát umí, již dokázal. Nyní se však z žánru sci-fi přesunul k fantasy. Jak mu to šlo? Já byl z příběhu nadšený, ano určitě v sobě nese některá obecná klišé a nápad se zřejmě ne náhodou podobá jiné knižní a filmové sérii, ale "who cares"? Originálních prvků je zde nespočet a hlavně má děj hlavu a patu, jako bonus můžou být hlavní postavy, které v sobě mají jakousi přitažlivost.
(SPOILER)
Vau, musím smeknout. Jedná se po delší době o opravdu originální svět, kde jsou Fénixové koně nikoli ptáci. Přesto je mé hodnocení jen 4 z 5.
Hvězdu strhávám za to, že čtenář není nijak uveden do světa, ve kterém se příběh odehrává a musí se vše sesumírovat sám. Ocenila bych nějakou úvodní kapitolu, kde by bylo čtenáři vysvětleno, kdo jsou Popeliáni, Dividiáni a Táhlorucí, že byla nějaká invaze, jak dopadla a jaké to mělo důsledky, stejně tak, jak to bylo s Obzorem a jejich povstáním. Všechny tyto informace si totiž čtenář musí složit sám, navíc přitom skáče mezi třemi postavami. A samozřejmě mi chybí jak mapa území, tak závodu samotného.
Čtení první poloviny knihy dá trochu zabrat, právě z důvodu popsaného výše. Na druhou stranu je zajímavé vidět stejnou situaci z pohledů tří postav. Ať už co se týče uspořádání světa a vnímání toho, co je spravedlivé a co ne, kdo si co zaslouží nebo o co si kdo koledoval. Stejně tak pohled na různé části Dostihu.
Jsem zvědavá, kam nás zavedou další knihy. Předpokládám ale, že Dostih v podobě jakou má v této knize, již neuvidíme.
Tohle bylo...zajímavé. Tak nějak se nemůžu zbavit pocitu, že postrádám jakékoliv nastínění toho proč vlastně tohle všechno. Proč se fénixové rodí z popela za pomoci komponentů, proč došlo k rozdělení...jakože čtení jsem si užila, četlo se to snadno, ale celé mi to přišlo zvláštní.
Příběh o tom, jak dostihová Velká pardubická potkala Hunger Games, přičemž aby byla dostatečně family-friendly pro širokou veřejnost, tak se zbavila všech nejtěžších překážek, aby bylo prolito co nejméně krve. Tak by se dal ve zkratce popsat příběh knihy Vládci popela od Scotta Reintgena. Ten mě už ve své předchozí sérii Nyxia přesvědčil, že je autorem, který umí skvěle tvořit charaktery, které si člověk okamžitě oblíbí. Tentokrát k tomu navíc přidal příběh, který se silně inspiruje předchozími tituly jako právě Hladové hry, nebo třeba sérií Divergence.
Okamžitě ze startu jsme vrženi do světa, ve kterém potkáváme i naše tři hlavní hrdiny, kteří usilují o start na naší Velké pardubické. Každý z nich je na společenském žebříčku jinde a každý má také jiné důvody a motivace k tomu slavný závod vyhrát. Když pominu fakt, že hlavní postavy jsou jedno velké klišé (bohatá favoritka, chudá dívka z nižší vrstvy, lehounce namyšlený rebel s velkým srdcem), tak jsou napsány opravdu zajímavě a jejich motivace mají opravdu logický smysl. Díky tomu je cítit, že se příběh může vyvíjet do všech možných směrů, právě podle toho, jak se komu bude v závodě dařit.
S čím má však člověk už od počátku menší problém je si nějakým způsobem vizualizovat všechno, co se v knize děje. Ať už samotným zasazením děje, kdy některé věci působí, jako kdyby byly několik set let před námi, a o několik stránek poté máte pocit, že jste si vzali jinou knihu z poličky a najednou pročítáte stránky, které se kompletně odehrávají někdy v období středověku.
Když se blíží samotný dostih, který mimochodem tvoří skoro polovinu samotné knihy, a vy se konečně nějakým způsobem dokážete zorientovat v samotném fungování světa, přichází dle mého věc, která dozajista bude mít nějakou váhu v následujících knihách, nicméně v knize první působí jako šílený bizár, který tam autor přihodil nejspíš pod vlivem drog. Jde o prvek jistého nadpřirozena, které možná na někoho působí tak, že příběh dělá o to více zajímavý. Dle mého jde však o naprosto zbytečnou věc, u které by její vyškrtnutí nemělo žádný dramatický vliv na vývoj příběhu.
Dostih jako takový je však nesmírně zajímavý a akční. Dočkáme se i několika menších zvratů + dostaneme i menší dávku násilí. U něj je vidět, že autor se snaží knihu namířit spíše pro mladší publikum, a tak se násilí snaží krotit na snesitelnou normu, po které by mladší publikum nemuselo nutně hledat psychologickou pomoc. Což je na jednu stranu škoda, ale na druhou jsem já sám mohl těžko očekávat něco tvrdšího, když vím pro koho je kniha určena.
Sám jsem zvědav, jakým směrem se tato knižní série bude nadále vyvíjet. Působí na mě dojmem, že podobně jako v případě Hunger Games je samotný první díl s dostihy jen takovým začátkem, který v následujících dílech půjde naprosto jinou cestou, díky které se zpět k dostihům už třeba nemusíme vrátit. Což je otázka, zdali je ta cesta, které jsem nakloněn.
Co se nějakého hodnocení týče, tak jde určitě o věc zajímavou a čtivou (obzvlášť dostihová část), nicméně nelze se u ní ubránit dojmu, že autor toho v ní chtěl mít tolik, až se výsledek dostal do fáze, kdy se spousta zajímavých nápadů přestřeluje a vytváří myšmaš ala pejsek s kočičkou s jejich slavným dortem. 75%
Tato kniha se mi velmi líbila. Četla se jedním dechem. Vše bylo psáno níže. Takže doporučuji a už se těším na další díl.
Na Vládce popela jsem se velmi těšila, od autora jsem četla již sérii Nyxia, která byla naprosto skvělá a tak jsem přirozeně očekávala, že takový budou i Vládci popela.
Kniha je čtivá, svižná takže ji máte přečtenou během chvilky, děj se odehrává kolem několika postav, které jsem si nakonec všechny oblíbila, nejoblíbenější asi bude Alchymistka ;-)
Bohužel se mi kniha nelíbila tolik jako již zmíněná autorova série Nyxia, ta prostě měla něco víc, co tady chybělo.
Knihu si v budoucnu přečtu ještě jednou a třeba své hodnocení pozměním v její prospěch.
Za mě to je (zatím) lepší průměr takže 3,5* :-)
(SPOILER)
Je to už nějaká doba, co jsem četla tak originální příběh jako Vládci popela. Kniha je z pohledu tří postav a blíží se Dostih. Pippa je jasná favoritka, Adrian je svalovec a Imelda outsider.
Postavy mi byly sympatické a dá se říct, že jsem fandila všem. Vůbec jsem netušila, kdo nakonec Dostih vyhraje, protože závod byl dost vyrovnaný.
Konec knihy mi vyrazil dech. Vypadá to, že se všechny postavy opět setkají a opět budou nepřátelé.
Už abych měla pokračování ve své knihovně.
Jako všechny knihy tohoto autora se i tahle čte skoro sama. Jste udržováni v neustálém napětí, které vás nutí číst pořád dál a dál. Ale něco tomu chybělo…
Kniha má vskutku velmi originální téma, které mě velmi zaujalo. Zrození fénixů v podobě koní s hrstkou alchymie? Skvělé! Ale už jsem trochu nezvládala ty neustálé smrti fénixů – asi jsem moc přecitlivělá (?). I přes skvělý nápad příběh nevyužil všechen svůj potenciál. Ano, je to série a možná si autor schovává nějaké to překvapení na další díly, to mu samozřejmě nevyčítám, jen mohl jít příběh více do hloubky. Chybělo mi více informací z minulosti, více tajemství alchymie při míchání popela, atd.
Postavy byly příjemné a v jednu chvíli jsem nevěděla, komu držet palce. Závěr knihy mě velmi zklamal. Přišel mi hodně urychlený a nedotažený.
Inu, čekala jsem trochu víc. Ale ráda se do tohoto světa ještě znovu vrátím, třeba ještě dokáže překvapit. Hodnotím 3,5 hvězdičkami.
Velmi dobře napsaná knížka, takový historický román s fantasy dohromady. Propracovaný děj, napětí, člověk se od četby jen nerad odtrhává. I rozuzlení je takové zvláštní, no není divu, když to mám mít další pokračování... doufám, že to nebude zase nějaká nekonečná fantasy sága. Hlavní hrdinky a hrdina vcelku sympatičtí, román se prostě čte velmi příjemně. Howgh.
Začátek knihy mě moc nebavil, ale konec to vynahradil :) Ráda si přečtu další díl.
Kniha se mi líbila, ač mi to trochu přišlo jako Hunger games na koních. Rozhodně palec nahoru dávám za nápad koní jako fénixů, je to originální a líbilo se mi, jak do zrodu koní zamíchali alchymii, takže každý den se mohl zrodit kůň s jiným vylepšením. A také bylo zajímavé sledovat děj z pohledu tří různých a důležitých postav. Za přečtení to rozhodně stojí :)
Tak tohle bylo moc pěkně vymyšleno a pěkně propracovaná myšlenka o vzniku koní-fénixů z popela za pomocí alchimie.Byl tu dlouho očekávaný dostihový závod ve kterém může vyhrát jen jeden.Závod má upravená pravidla.Moc krásné a napínavé čtení.Doporučuji.
Dočteno. Velmi kladně hodnotím originalitu týkající se alchymie fénixů. Nic podobného jsem nečetla. Příběh se soustředí zejména na závod, kam se probojovali tři naši vypravěči - 1) dcera dvou bývalých vítězů z privilegované vrstvy, 2) syn revolucionáře pocházející z podrobených národů a 3) divoká karta soutěže, která taktéž nepochází z vládnoucí třídy obyvatelstva. Kapitoly v těchto třech podáních ubíhají pod rukama a skvěle příběh směřují až ke konečnému finále. Samotný příběh je celkem často přirovnáván k Hunger Games (třeba taková Ajala je dost Cinna ;-) ), s čímž vesměs souhlasím, i když HG jsou prostě lepší!! Dost zajímavým způsobem jsou zde ztvárněni i bohové (třeba Strach či Šílenství), kteří utvářejí jak život obyvatel, tak svým způsobem zasahují i do samotného závodu. Nejsympatičtější postava byl pro mě Adrian (“Moc krásné balení. Škoda, že se rozbije.” :-D).
Konec knihy je přímou pozvánkou na další díly, kdy nám skončil závod a nastává čas boje. Jsem dost zvědavá, jakým způsobem se do války promítnou i rozdmýšky mezi samotnými bohy a jejich služebníky na té pověstné druhé straně.
Uvidíme, jestli podle knížky udělají film, myslím, že by to na velkém platné vypadalo dost dobře, i když prozatím jsem hlavně nadšená, že jde na obrazovky série Rudá královna od V. Aveyard!!
Tato kniha je pro mne jasným adeptem na zklamání roku a nemůže za to jen fakt, že jsem se na ní velmi těšila. Očekávala jsem, že příběh bude něco ve stylu "Hunger games na koních". HG mám ráda, koně taktéž.
První polovina knihy se strašně táhne, seznamujete se se třemi hlavními hrdiny a pořád dumáte nad tím komu vlastně (ne)máte fandit. Příběh Pippy je navíc vyprávěn ve 2. osobě j.č. což je zpočátku originální, ale postupem času to v četbě docela ruší.
Pořád jsem čekala kdy začne ono slibované Inferno... Nedočkala jsem se ho do poslední stránky. Děj je plytký (vsadím se, že autor na koni v životě neseděl) a snadno předvídatelný (ano, vyhraje to přesně ten kdo to už od začátku tvrdí) a místy až nelogický (na začátku jedné stránky je to 100 kroků do cíle, a o dvě stránky dál je to opět jen 100 kroků do cíle). Vadilo mi i to, že autor v jedné větě mluví "o koních" a v další o nich mluví jako "o fénixech" (nemůžu si pomoct, ale pro mě je fenix prostě pták), což je strašně matoucí - buď měl vymyslet něco originálního nebo si vybrat jak těm tvorům bude říkat :-(
Štítky knihy
koně války bohové bájní tvorové boj o život pro dospívající mládež (young adult) koňské dostihy boj o mocAutorovy další knížky
| 2019 |  Nyxia |
| 2019 | Nyxia nespoutaná |
| 2021 | Vládci popela |
| 2020 | Nyxia povstává |
| 2022 | Krevní pouto |
Velkej potenciál trošku zabitej tím, že se autor snažil rozjet víc linek a žádný z nich se v podstatě nevěnoval pořádně. Chybí tomu trochu hloubka, background toho, proč to funguje, jak to funguje. Kdyby se Reintgen trochu víc rozepsal, nezlobila bych se. Na druhou stranu to má třeba v plánu ve druhým dílu, což by bylo fajn.
Jinak celkově kniha hezky ubíhala, magična bylo vcelku dost, postavy se chovaly trochu zvláštně, takže se mi nepodařilo moc ztotožnit téměr s žádnou z nich.