Krevní pouto přehled

17.03.2024

(SPOILER) Krevní pouto navazuje téměř tam, kde předchozí díl, Vládci popela, skončil. Stejně jako první díl je vyprávěn z pohledu tří hlavních postav, které jsou oddělené nejen kapitolami, ale také formou textu. Nerušilo mě to tolik, jak bych po čtení prvního dílu čekala.

Děj je akční od začátku, ale občas v něm najdete příliš mnoho situací, kdy protagonistům pomohla náhoda. Navíc se děj díky změnám pohledu přelévá z jedné strany impéria na jinou a dokonce i jinam.

Postavy od minulého dílu prošly zajímavým vývojem, zejména Pippa, která mi v prvním díle přišla až nesnesitelná, v tomto díle působí mnohem přívětivější.

Celkově jsem si čtení užila, i když z prvního dílu, který jsem četla už před cca dvěma lety jsem si nic moc nepamatovala. Některé souvislosti se daly vyčíst, ale zejména ze začátku jsem se ztrácela v jednotlivých božstvech a jejich významech. Neuškodilo by, kromě výčtu a vzhledu přívrženců, trochu zopakovat reálie. Navíc mi v knize zoufale chyběla mapa. Velká část je o přesunech jednotlivých armád, ale vy jako čtenář si to vůbec nedokážete představit, protože netusite, odkud kam vlastně jdou. Také mě trochu mrzí, že v knize nebylo více fénixů a jejich alchymie