Vlak do pekla
* antologie
Výbor z anglo-amerických sci-fi povídek autorů zvučných jmen uspořádal a přeložil Oldřich Černý.
Přidat komentář
Ano, některé jsou příjemné, některé vskutku slabší, celkově poměrně různorodé, ale na zadek si asi nesednete.
Jako u všech antologiích - lepší povídky se střídají s méně úspěšnými, není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Mojí jedničkou je titulní Vlak do pekla, naprosto jedinečná a neotřelá podoba smlouvy člověka s ďáblem, a pak až úsměvné Přestaň už mávat těma rukama. Ostatně ne nadarmo se o tomto výběru hovoří jako o ukázce spisovatelského řemesla a dobrých nápadech, které předčí příběh napěchovaný neznámou technikou, v níž se kolikrát nevyzná ani sám autor.
Antologie Vlak do pekla rozhodně splnila mé očekávání už
kvůli povídce Růže pro Algernon,mám jí radši než tu celou knihu,myslím tím ,že kniha je sice dobře napasná,ale ta povídka má větší kouzlo.Ale to není jediná dobrá povídka v té antologii i John Wyndham se svou povídkou Chronoklasmus rozhodně zaujme,ale na tuto knihu už bylo napsáno tolik recenzí,že asi ta má je zbytečná.Je moje první...
Bola som zvedavá najmä na poviedku Růže pro Algernon, keďže knihu som prečítala nedávno a bola som z nej unesená. Nuž, nesklamala, ale rozšírená forma mne sedela viac. Väčšina ostatných poviedok v tejto zbierke bola skvelá tiež, vyzdvihla by som najmä Vlak do pekla, Postavil si domeček..., Zítra, pozítří... Našlo sa aj zopár, ktoré ma nebavili, ale tak to už pri takýchto zbierkach chodí. Každopádne, ako celok, výborné.
Plnou palbu dávám už jen kvůli Růži pro Algernon. Růže s sebou utáhne na pět hvězd snad jakoukoli jinou sci-fi, protože Růže je růže. Dodnes si pamatuju, jak jsem byla tuším v osmé třídě ZŠ v šoku, když jsem ji našla v čítance - taková perla! - a rozhodla jsem se, že si ji ručně (!) celou přepíšu. To neklaplo, ale aspoň jsem se rozhodla, že musím sehnat celou antologii Vlak do pekla, což se nakonec povedlo. Je to fantastický a nesmírně závažný dílo.
Neskutečně silnej námět a zpracování. Cesta do pekla je jako obvykle dlážděna dobrými úmysly a zvýšit IQ zaostalému chlapci tak, aby mohl normálně a kvalitně žít, no není to pěkný záměr? Začíná vtahující proměna hlavního hrdiny Charlieho a jeho souputnice Algernon... přichází úspěch, nadšení, genialita... a pak hrůza, že to všecko mizí. Prostě to klasické poselství sci-fi; že není dobré zahrávat si s věcmi, které neumíme plně kontrolovat a neumíme dohlédnout jejich dosah... Jedna z nejsilnějších literárních věcí, co znám.
I další příběhy jsou více či méně zajímavé a poutavé. Ale tady by opravdu stačil jen ten jeden. Kvůli tomu jsem si knížku pořídila a kvůli tomu má své místo mezi vybranými sci-fi poklady mé knihovny.
Tato antologie je doslova nabitá slavnými jmény. Kromě výborných povídek renomovaných autorů jako jsou Vonnegut, Asimov, Heinlein, Wyndham nebo Robert Bloch, lze ve výběru najít i kratší kousky od méně známých "scifistů" Alanů - Nelsona a Blocha. Kupodivu povídka posledně jmenovaného se mi líbila nejvíce. Ačkoliv byla pouze na dvou stránkách, vyznačovala se nápaditostí a humorem (Lidé jsou jiní).
V 80. letech a taková pecka. Tam snad není slabá povídka. Naopak velmi silné - Růže pro Algernon (není trochu zkrácená?), Jdi na východ, mladý muži. Trochu mne zklamal Heinlein (Postavil si domeček) a Vonnegut (Zítra, pozítří a popozítří), čekal jsem víc. Ale jasam nad celkem.
Vačšinou dobré poviedky, aj pre tých, ktorí nemusia sci-fi v štýle medzigalaktických letov.
Přesně si pamatuju den, kdy jsem mamku ukecal, aby mi tuhle knížku v mé třetí (!) třídě koupila, že tohle prostě musím mít. A dodneška si vzpomínám na Růži pro Algernon, Narapoiu, Vtipálka a Vlak do pekla - naprosto perfektní povídky, které si rád přelouskám i dnes. Prostě parádní výběr i když se občas dostalo i na slabší kusy, které jsem nebyl schopen přečíst tehdy a ani dnes.
I pro mě je to nejlepší antologie, kterou jsem četla; měla jsem ji kdysi z knihovny - a vy starší víte, jak to bylo se sháněním knih před rokem 89. Když jsem ji objevila v antikvariátu, byla jsem fakt šťastná - kvůli třem povídkám, které jsem prostě chtěla mít ve svém vlastnictví! Růže pro Algernon, kterou pořád považuji za geniální - a už v dětství jsem ocenila, jak se dá pracovat s jednoduchostí či složitostí ve slovní zásobě i stavbě vět. Chronoklasmus, protože cestování časem, to je téma, které v mých očích povýší takovou knihu nad všechny ostatní; jakmile se cestuje časem, odpustím ledacos :-). A ta třetí, to je povídka mého srdce - asi proto, že potřebuji ve všem aspoň ždibec nadhledu a humoru: ...postavil si domeček, v tom domečku...(Domeček jako klícka). Miluji ji dodnes, ještě mě neomrzela.
Asi dvě či tři povídky byly poněkud slabší, třeba Nejdelší plavba byla nejdelší plavbou i pro mne, prostě mi nesedla. Jinak jsem si skvěle početla! Každá povídka je jiná, a to mne na této sbírce moc bavilo.
Nejvíce bych vyzdvihla Vlak do pekla a Růže pro Algernon. Osobně mne nejvíce bavili povídky Zítra, pozítří a popozítří a Vtipálek, ty mi přišly nejvíce ujeté tím správným směrem :)
Hodně pěkný výběr autorů, od kterých jsem četl i další věci. S ohledem na rok vydání (sešit Karavany) naprosto úžasné!
Už při přečtení názvu sbírky se mi vybavily čtyři povídky. Heinleinův domeček an Růže pro Algernon jsou klasika klasik, já si dovolím přidat i Vlak do pekla. Snad jen dvě povídky jsem si označil za slabé, zbytek se dá číst i vícekrát.
Nepamatuju si lepší sbírku v češtině.
Tato sbírka, ač staršího data, je stále vynikající přůřez scifi tvorbou ze všech jejich úhlů. Každá povídka je originální a má nějakou myšlenku. Hlavně tam nechybí překvapivé zvraty. Samozřejmě velikáni jako Asimov, Vonnegut a další nezklamali a zároveň přijemně překvapili i ti méně známí. Velmi mne pobavila povídka o Matťanovi a kouzelníkovi. Znovuobjevil jsem povídku Domeček jako klícka, kterou jsem kdysi určitě četl... et cetera...no řekněme, že jsem velmi příjemně spokojen.
Vlak do pekla je výběr 13 povídek žánru sci-fi předních autorů tohoto žánru - jen na okraj podotýkám, že žánr science fiction – sci-fi, to jsou dílka, kde hrají hlavní roli spekulativní technologie a nejrůznější známé i méně známé přírodní jevy, neznámé formy života, děj se odehrává ve vesmíru, v budoucnosti či alternativní historii.
Tam, kde naopak vládne magie či fyzická síla, stříká krev či srší laserové zbraně patří do žánru fantasty (Dark fantasty), který je sci-fi blízký, ale je zdaleka někde jinde. A pak jsou zde nejrůznější další nuance, které prorůstají navzájem a tvoří spektrum příběhů - od hvězdných válek až po upíroviny, či dnes tolik oblíbená Young adult (Divergence, Rezistence, Hunger Games).
Ale zpět ke knize. Byla vydána v roce 1992 a zahrnuje povídky, které byly napsány převážně v padesátých a šedesátých letech minulého století. Tedy před více jak 50 lety. Je velmi zajímavé sledovat, jak se technologie mění a jak mnohé povídky tzv. morálně zastaraly.
Výběr zahrnuje povídky, které vyšly v celé řadě jiných antologií, v tomto ohledu se jedná o jakési čtenářské sci-fi medley, jenž "autor výběru" předkládá právě v této podobě.
Troufám si říci, že kvalita je mírně nadprůměrná, zahrnující různá témata – Vonnegutovo – Zítra, pozítří, popozítří je odrazem blízké budoucnosti, kde zcela vybydlená Země řeší své přelidněné problémy. Země se změnila, ale lidské vlastnosti zůstávají – milé a úsměvné.
Chronoklasmus pana Wyndhama, stejně jako Finneovo – Tak už přestaň mávat těma rukama, si bere na paškál cestování v čase, jednou jako romantický příběh a podruhé jako okamžiky, jenž mají změnit dějiny.
Vtipálek pana Asimova je již trochu překonaný, ale hlavní motiv zůstává zcela originální. Narapoia pana Nelsona či Texaský týden od Alberta Hernhuttera, to jsou příběhy k neuvěření z běžného denního života, kde jsou přírodní zákony trochu naruby.
Za zcela originální a zatím velmi nadčasové považuji dílko pana Heinleina – Postavil si domeček – myšlenka Teseraku mne stále uchvacuje, stejně jak povídka sama, i když jsem ji četl již mnohokrát (stejně jako třeba povídku - Möbiova páska).
Růže pro Algeron je žánrová klasika od pana Keyese – zhmotnělé touhy plné lidství a pravdy, která stále platí – pokud jste něčím vyjímeční, lidé Vás odvrhnou, ať plni opovržení či na druhé straně plni strachu.
Nejdelší plavba pana Andersona mne přišla jako nejslabší – příliš mnoho papíru bylo popsáno pro vyjádření základní myšlenky – svůj osud si musíme vybojovat sami.
Jdi na východ, mladý muži Williama Tenna, to je postapokalyptická americká společnost naruby, kde se v pozadí skrývá myšlenka, že v okamžiku, kdy se lidem vezmou jejich technologické hračky, jsou vlastně v přírodním světě zcela bezradní a bezmocní, proto se nelze divit, že vládu převezmou ti, kteří k přírodnímu stylu života mají nejblíže – hned tu máte historii osidlování amerického kontinentu zcela naopak. Kdyby tak pan Tenn v době psaní této povídky věděl, jak blízko jsou jeho myšlenky dnešní realitě. A nebo byste se denně obešli bez elektřiny, svých telefonů, tabletů, aut, letadel, internetu . . .
Blochova povídečka Lidé jsou jiní je naopak nejkratší a přesto nese velkou myšlenku, lidé jsou jiní a nelze je vypnout a znovu zapnout . . . jak neopatrné a marnotratné . . .
Marťan a kouzelník, to je dnes přeci jen trochu mimo realitu, Martani nás dnes již nestraší, ale ještě 60 let zpět tu jisté pochybnosti byly, i když taková paštička . . .
Závěrečná povídka – Vlak do pekla z pera pana Blocha, to je opět mistrně vyjádřeno, jak je veškeré lidské myšlení ovlivněno řadou okolností a schopnost poznat ten správný okamžik štěstí je stírána čekáním na něco dalšího, lepšího . . . žij dnes a žij hned, to je základní poslání celé povídky, které je více, než pravdivé . . .
Celý soubor povídek je ale jen trochu již mimo dnešní svět, dnes se píše a žije přeci jen jinak a tak hodnocení dávám jen průměrné.
Jedním slovem úžasné. Sbírku jsem četl už kdysi dávno, ale po objevení v jednom antikvariátu (a okamžitém znárodnění za bratru 10 Kč i s dépéháčkem) jsem se k ní s radostí vrátil. Vzhledem k době vydání opravdu platí, že si tehdejší editoři dali skutečně záležet, aby k nám propašovali to nejlepší, co se ve sci-fi dalo najít. Všechny povídky jsou kouzelné, z některých už jsou dávno legendy a občas mi při pohledu kolem sebe připadá, že některé - byť bizarní - vize v nich popsané se už v našem neméně bizarním světě začínají naplňovat. Spisovatelský koncert, nádhera. Pokud chce někdo se sci-fi začínat, vždy mu doporučuju tohle. Povídky jsou příjemně přístupné a přitom se zde člověk seznámí se skutečnými skvosty oboru. Jo, a u Algernon brečím taky... ;-)
Část díla
Chronoklasmus
1953
Cokoliv
1952
Domeček jako klícka
1941
Jdi na východ, mladý muži
1958
Lidé jsou jiní
1954
Autorovy další knížky
| 2009 | Thriller |
| 2008 | Tichá hrůza |
| 2020 | Nejkrásnější dárek |
| 2016 | Lesní lišky a další znepokojivé příběhy |
| 2015 | Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení |
Možná nejsou všechny povídka úplně top, ale jako ediční počin je to fakt paráda. Navíc jako bonus zařazení i prakticky neznámých autorů.