Vlčí léto laponského mlynáře
Arto Paasilinna
Podivínský mlynář Gunnar Huttunen provokuje vesničany nejenom svým nočním hlasitým vytím, ale především svobodomyslností, touhou žít život podle svých představ a neohlížet se na konvence. Podaří se mu uprchnout z psychiatrické léčebny, kam ho vesničané dají zavřít, a prožívá krásné léto se zamilovanou propagátorkou pěstování zeleniny Sanelmou a pošťákem a alkoholikem Pittisjärvim. Hon na mlynáře ovšem neustává, beznadějná situace spěje k překvapivému konci. Přeložil Jan Petr Velkoborský.... celý text
Přidat komentář
Vlčí léto laponského mlynáře mě potěšilo pohledem autora- proč se pozastavovat nad lidskými zvláštnostmi, které nikomu neubližují? Tolerance, kterou sousedé laponského mlynáře nemají ... vždyť každý jsme prostě jiný... líbí se mi samostatnost a vytrvalost mlynáře, to, že po každé ráně, která ho postihne, zase vstane... škoda, že strach z odlišnosti je u lidí z vesnice tak vytrvalý... líbí se mi,že příběh má spád, střídá prostředí, je tam láska, přátelství, humor... konec je pro autora typický, neobvyklý... tahle knížka rozhodně stojí za přečtení!
Co dodat, když už jsou zde dva tak pěkné a výstižné komentáře. Plně se s nimi ztotožňuji, kniha je čtivá a zábavná. Mlynář je zajímavý podivín, jehož libůstka hlasité vytí dovádí lidi k šílenství a vyústí až v hon na nebohého mlynáře. Je to moje první přečtená kniha od autora a v krátké době jsem přečetla i ostatní, takže můžu říct, že tadle je nejlepší.
Přestože jsem postrádala satiru, nadhled a svérázný humor, brzy jsem se s tím vyrovnala a sledovala osud Gunnara, tu tichého a tu hlučného "blázna". Skvěle popsaná úzkoprsá společnost vesnice, hlupáci na vyšších místech, překrucování faktů, nálepkování lidí. Gunnar se nevzdává, všechno je pro něj výzva, je sám proti všem, je vyhnanec, může se spoléhat jen sám na sebe a činí tak s takovou vervou, až se tají dech. Několikrát ho srazí k zemi, ale on vstane a buduje znovu. Bojuje za vlastní svobodu, není konformní, má vlastní názory. Od nikoho nic nechce a přesto mu nedají pokoj a štvou ho hůř než divou zvěř. Plný počet hvězdiček.
Vlčí léto laponského mlynáře je dramatičtější knížka z Paasilinnova repertoáru a postrádá autorův osobitý ironický humor. Není to ale vůbec na škodu. Příběh o neochotě společnosti porozumět jedinci a o strachu z odlišnosti byl zpracován již mnohokrát, někdy výrazněji a úspěšněji než jindy. Odlišné podání autora této knihy dlí v tom, že neplýtvá slovy na charakteristiku hlavní postavy. Tato postava je výstřední, chová se jinak (ne nebezpečně), ale podivínsky. Nese v sobě vzpomínky na válku, ale to je vlastně všechno, co o něm víme. Nepochopení a a xenofobie sousedů však dovedou hrdinu až k páchání kriminálních činů. Autor ovšem nedává všechnu vinu špatnému systému, upozorňuje i na nechuť jedinců cokoli změnit, včetně hlavního hrdiny a jeho vyvolené. Ačkoli tedy z počátku to bylo okolí, které vzalo mlynářovy svobodu, postupně si ji ukrajuje sám.
Štítky knihy
humor venkov Finsko finská literatura 40.-50. léta 20. století magický realismus xenofobie mlynáři, mlynářství LaponskoAutorovy další knížky
2005 | Stará dáma vaří jed |
2006 | Autobus sebevrahů |
2006 | Les oběšených lišek |
2004 | Zajícův rok |
2005 | Chlupatý sluha pana faráře |
Četla jsem v srpnu 2009. Pidle mých poznámek:
S jemným sarkasmem a humorem psaný příběh Gunnara Huttunena. Je trochu jiný, než ostatní, ale takový opravdivější. Pro okolí je však blázen a okolí s ním jedná tak, že on vždy odpoví dalším "bláznivým činem". Stává se štvancem, ale stále si chce udržet svoji lidskou důstojnost.
Hezké, humorné, jemný sarkasmus.
Moc se mi to líbilo.
Citát:
"Na cílové pásce se nevyplácí meškat."