Voda, která hoří
Jitka Vodňanská
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/380738/bmid_voda-ktera-hori-4yg-380738.jpg
4
167
167
Obsáhlá vzpomínková kniha významné české psychoterapeutky v řadě kapitol a na desítkách unikátních fotografií přibližuje čtenářům celý její život plný mimořádných událostí a nevšedních setkání: Nezapomenutelnou ukrajinskou babičku a vzácné venkovské dětství v Jižních Čechách. Studia a atmosféru 60. let v Praze. Originální svět protialkoholní léčby v Praze u Apolináře - ten představuje jako blízká spolupracovnice zakladatele české protialkoholní léčby docenta Jaroslava Skály. Seznamuje s jedinečností československé psychoterapie v předrevoluční době. Vzpomíná na široký okruh přátel profesních, uměleckých, filosofických a disidentských. Ukazuje vlastní duchovní cestu a každoroční osamocené poutě do asijských klášterů. Významnou součástí knihy jsou též kapitoly o třech osudových mužích jejího života: výtvarníkovi Karlu Trinkewitzovi, básníkovi, divadelníkovi a zpěvákovi Janu Vodňanském a o dramatikovi a politikovi Václavu Havlovi. Tato svědectví svým významem přerůstají rovinu osobních vzpomínek, představují současně i jedinečný vhled do novodobé české kultury a historie. Vyprávění Jitky Vodňanské je i díky její profesi plno nevšedních postřehů a vtipných komentářů, autorka nezapře svou mimořádnou životní energii a smysl pro humor.... celý text
Přidat komentář
Tři hvězdičky dávám za první část popisující předky p.Vodňanské a její dětství a za zajímavé informace o V.Havlovi a jejich vztahu.Kvůli toho jsem ráda, že se kniha ke mně dostala.Druhá část se četla špatně, bylo tam příliš mnoho informací, které mne nezajímaly, sáhodlouhé Havlovy dopisy a popis snů autorky. Ale chápu, že se tímto chtěla vypsat ze svého zásadního vztahu, byla to její psychoterapie. Škoda, že si dítě, které čekala s V.Havlem, nenechala. Určitě bych jí přála být po jeho boku jako první dáma, když už s ním zažívala roky sledování estébáky. Ale i tak měla velmi bohatý a zajímavý život. Taky bych si přála, aby majetek dědictví po V.H. převzal jeho potomek. Ale V.H. si zvolil manželku sám a tak to prostě je.
Vlastní životopisy čtu málokdy, a po čtení rozporuplných recenzí jsem byl na knihu dost zvědavý. Dopadlo to slušně. Autorka měla nepochybně zajímavý život, a zejména štěstí na zajímavé lidi z disidentské bohémy. Při její předvídavé snaze o zdokumentování svého života, otevřenosti a schopnosti psát je to dobrý dokument doby. První část se mi líbila nejvíce, a myslím, že autorka udělala chybu, že další části rozsekala deníkovými záznamy a citacemi dopisů. Ty věci mohla klidně popsat svými příhodnými slovy a větami, a nejdůležitější dokumenty pak přidat do přílohy s patřičnými odkazy. Doufám, že časem napíše o svých spirituálních zážitcích a cestách. Má na to.
Naprosto souhlasím s bgott. Kniha se mi líbila. Musím přiznat, že mě víc zaujala první část, také oceňuji fotografie. Prostě se mi to líbilo, podle mne stojí tato kniha za přečtení.
(SPOILER)
Knížku jsem četla, protože jsem byla zvědavá na Havla a jeho civilní a disidentský život. Ale nakonec mě více zaujala polovina knížky bez V. H. (historie autorčiny rodiny a její životní příběh).
Pobavily mě historky s partnerem Janem.
Seděl doma po tmě na toaletě v policejní uniformě a číhal. Když vešla návštěva na wc, ze tmy se ozvalo: Občanský průkaz, prosím!
Nebo na zájezdu Čedoku do Paříže pobíhal po vlaku v masce Fantomase a chtěl po lidech pasy.
První iluze jsem o Havlovi (co se týče vztahů) ztratila v roce 2011, kdy vyšly deníky Ireny Obermannové - byl to velmi podobný příběh. Přísná Dáša H. na doma a bohémská milenka na ven.
Celkem mě šokovaly Havlovy komentáře k potratu (Hlavu vzhůru! Nejsi první, ani poslední! Ber to sportovně!). Ke komisi nepřišel kvůli schůzce s tesařem a čalouníkem??
Podobně se choval během úvah o rozvodu, když chtěl, aby se Jitka Vodňanská dohodla přímo s Olgou H. (Já i Olga jsme vyslyšely Vaškovo přání a sešly se samy v Rybárně.).
Na druhou stranu byly všechny zúčastněné ženy dospělé a nikdo je v jeho harému nedržel.
Překvapilo mě, že byl Havel mezi disidenty rockovou hvězdou, často někoho hostil, celkem si zakládal na všem západním, jezdil golfem, vozil dárky z tuzexu, zahraniční léky a alkohol ...
Možná to bylo tím, že (před rokem 1948) pocházel z vážené a bohaté rodiny.
Z hlediska historie je asi dobře, že autorka autobiografii sepsala - jako nahlédnutí do osobního života V. H. a jeho soukromé korespondence.
Není to špatné čtení. Občas jsem knihu odložila a zírala do zdi , abych si srovnala vše , co bylo napsané a utřídila myšlenky. .
Moc se mi líbilo, jak autorka píše o svém dětství , babičkách a své práci . Krásně vyjádřila svou lásku k rodině.
Co se týká vztahu k VH. zklamání.
@magnolia :-) souhlas. Btw. rozhovor na DVTV je to nejlepší, co tahle kniha přinesla. Mě to zklamalo hned dvakrát. Nápaditý titul mě navnadil, jakože to bude skvělý jazyk, bohatá čeština... a ono je to rozvláčné a ukecané. Odkaz k obsahu zase, že tam třeba najdu nějaké to životní moudro... a ono je to spíš ufňukané a sebestředné. Fotky, citace fajn. Ale to se dá dohledat i jinde. Taková méně záživná Tajná kniha, řekla bych. Akorát stála jednou tolik, váží třikrát víc a možná o trošku líp vypadá. To bude ta čb obálka. Ta jediná se kromě názvu povedla.
Nechci být cynická, ale knížku bych charakterizovala slovy: jak ezobába vlezla do peří s notorikem.
Oh, to bylo strašidelné čtení. Tolik promarněných hodin! A dobře mi tak, neměla jsem být zvědavá na cizí život. Myslela jsem, že se s paní Vodňanskou potoulám normalizací okořeněnou milostným příběhem, že navzdory indiskrétnosti se něco zajímavého dozvím. No, tak podrobně rozebírat svůj život a nic neříct, přičemž to jistě zajímavý život byl, to smrdí grafomanstvím...o příšerném uspořádání vět, vět bez podmětu a podobný novinkách, které mě budou ještě dlouho děsit ani psát nebudu, a konečně zveřejňovat korespondenci s milencem by se mělo asi jen když dopis obsahuje myšlenky důležité pro lidstvo. Škoda....(Tajná kniha si aspoň hrála na tajnou). Ufff
O knize se hodně psalo (jak to tak bývá), s paní Vodňanskou jsem viděla rozhovor na DVTV a tam mne zaujala svým zjevem i tím, jak mluvila. Knihu jsem pročítala namátkově a můj dojem z ní je takový, že by byla lepší bez té korespondence s VH, že jí to spíš uškodilo (a komu to pomohlo?). A stejně tak formát knihy mi připadá zbytečně obří, takový okázalý, nehodící se k obsahu. Mohla to být docela pěkná vzpomínková knížka jedné ženy, která je stejný ročník jako moje maminka (pro mne zajímavé srovnání dvou životů, prožitých ve stejné době).
Intelektuální bulvár. Poskytuje jedinečný vhled do života autorky, života Václava Havla a disidentského života. Stojí za přečtení.
Kniha je zajímavá, ale celkově je pro mě zklamáním, čekala jsem rozhodně více.....
Po bulvárním humbuku, který provázel vydání této knížky, jsem váhala, jestli ji vůbec mám číst. Pak jsem knihu dostala od kamarádky, otevřela ji, začetla se a v podstatě na jeden zátah přečetla. Pro mě to bylo velmi pěkné a "nebulvární" čtení o zajímavých lidech - počínaje rodinou JV, lidech z disentu a konče psychoterapeutickou komunitou. Plusové body dávám za obsáhlou fotodokumentaci.
Nechci tady hodnotit to, co se stalo mezi paní Vodňanskou a VH. Moc se mi líbily části, ve kterých vzpomíná na svá studia a také na setkávání s disidenty.
Čtivě faktograficky zaznamenané 20.století zdokumentované životem
jedné rodiny v Československu. Doloženo bohatou dobovou fotodokumentací, což je pro historickou budoucnost národa velké plus. Autorka v knize inteligentní a neurážlivou formou seznamuje nejen své blízké, ale širokou veřejnost s realitou života a zrůdností věty "Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí", která pokud ji využívá jedinec, který se chová v hrubém rozporu s jejím zněním, může lehce vést k psychické zátěži milující osoby a následnému propuknutí vážné nemoci končící smrtí. Knihu mohu jedině doporučit - četla se sama a jsem ráda, že ji vlastním.
Hana Velká
Kniha se mi líbila . Doufám , že pražské letiště se bude zase jmenovat jako dříve, RUZYŇ.
Kniha je pro mě zajímavá svou autenticitou, snahou podat svědectví o době a lidech, s kterými se autorka setkala. Přečetla jsem ji celou a zaujala mě i část, kde se nemluví o Václavu Havlovi.
Z mé strany velký přehmat... sebestředné rýpání v citečcích, bez ohledu na to, jak moc je ubližováno druhým; slovíčka, slovíčka, slovíčka - světe hleď a padni, jací jsme literáti, filozofové, géniové... Nevím, nechtěla bych být panelákovou sousedkou někoho, kdo bezohledně pořádá léta noční disidentské mejdany pro desítky lidí. Netuším, proč tato kniha vznikla, pro vnoučky - jak je uvedeno v záhlaví - asi těžko... ti si mohli přečíst ty deníky
Voda, která hoří
Zajímavé bylo číst o předcích a dětství Jitky Vodňanské. I o jejích manželstvích. Ale zveřejňování milostného života s V. Havlem do takových podrobností? Za mě již přes čáru.