Volajú ma Aram
William Saroyan
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/103565/bmid_volaju-ma-aram-0rG-103565.jpg
4
100
100
Ešte na konci šesťdesiatych rokov minulého storočia vyšiel v Mladých letách výber z diela Williama Saroyana nazvaný Zbohom, láska moja. Vyšiel v preklade Juraja Vojteka, ktorý Saroyanovej tvorbe venoval podstatnú časť svojej prekladateľskej aktivity. Prvých sedem poviedok sa do tohto výberu dostalo z druhej Saroyanovej zbierky poviedok -Volajú ma Aram (My Name Is Aram, 1940). Medzičasom, najmä po roku 1989, vyšlo sedem ďalších výberov z množstva autorových krátkych próz (Saroyan napísal vyše dvetisíc poviedok). Ako celok však poviedková kniha Volajú ma Aram vychádza v slovenčine prvý raz. Až teraz má slovenský čitateľ možnosť vychutnať dielo ako komponovaný celok, v takej podobe, v akej ho predložil vydavateľovi autor, a to aj s autorskou úvodnou Poznámkou. Poviedky ako Granátovníky, Traja plavci a obchodník, ktorý mal diplom z Yale, Roztomilý staromódny románik s galantnými básničkami a vôbec so všetkým, Leto na prekrásnom bielom tátošovi patria k najznámejším a najprekladanejším autorovým prózam. Hlavnými hrdinami sú v nich deti arménskych prisťahovalcov v Kalifornii. Práve týmto dielkom s osobitou, slnkom prežiarenou atmosférou, vzdal spisovateľ hold životnej filozofii a duchu svojich rodákov, ktorí aj v nových podmienkach vedeli zostať sami sebou. William Saroyan (1908 - 1981), americký spisovateľ arménskeho pôvodu, sa narodil v kalifornskom Fresne. Ako trojročnému mu zomrel otec, a hoci bol najmladší, musel pomáhať matke starať sa o päťčlennú rodinu. Vyrastal v zmiešanom mnohonárodnostnom prostredí a veľmi skoro sa začal venovať literatúre. Nezabudnuteľná zostáva najmä jeho prvá kniha Odvážny mladý muž na lietajúcej hrazde (1933).... celý text
Přidat komentář
Moc hezká kniha. Některé povídky se opakují v jiných dílech, ale rád jsem si je přečetl znovu. Nejlepší je strýček Chosrove :D
Ryze lidské povídky, o ryzích lidech. Já nevím, co bych k tomu řekla. Potěší vás to, slibuji.
Mnohé originální myšlenky, často hluboké, svěží fantazie, dětské vidění. Jen smysl některých povídek mi lehce klouzal mezi prsty. Nicméně snové a osvěžující.
Rodina arménských přistěhovalců Garoghlanianů v Kalifornii začátkem dvacátého století rozhodně svůj americký sen nežila - přesto - lze její osudy, reprodukované perem dvanáctiletého kluka a člena nejmladší generace klanu, číst jako pohádku. Čarovné vyprávění dospívajícího Saroyanova alter ega, vzpurného a geniálně nadaného Arama, je snovým odrazem perné reality imigrantské chudiny - odrazem zakletým do takové jemnosti a lehkosti, že by v něm chtěl své dětství prožít každý. Osobitost a jedinečnost rodiny, která má stěží co do úst, jejímž mottem je ale až navěky čest, která pramení z neutuchající víry v dobro a zlo, je odzbrojující. Saroyanovy velké příběhy vyrůstají z vyschlé půdy a blátivé řeky - ze země nikoho. Ve své kouzelnosti prodchnuté truchlivostí něčeho pomíjivého, ale v momentu nádherného a drtivého, ve své velikosti v malosti, připomíná Aramova paměť Hrabala a jeho pábitelství. Kdy dokonce i Saroyan má svého strýčka Pepina (i když v tomto případě rázného a vážného). „To nevadí. Toho si nevšímej.“
„Strýček se ropušníkovi zadíval zpříma do očí. Ropušník se mu rovněž zadíval do očí. Půl minuty na sebe zírali a ropušník potom otočil hlavu a hleděl do země. Strýček si oddechl úlevou.
Tisíc by jich dokázalo člověka zabít, předpokládám, nadhodil.
Nikdy se jich nevyskytuje moc pohromadě. Sotva uvidíš víc než jednoho najednou.
Ale velký by člověka mohl kousnout a způsobit mu smrt.
Nevyrostou, jen jako tenhle.
Na to, jak jsou malí, mají děsivé oči. Víš jistě, že jim nevadí, když je bereš do ruky?
Zapomenou na to, jakmile je položím na zem.
Vážně si to myslíš?
Myslím, že nemají moc dobrou paměť.
Strýček se narovnal a zhluboka se nadechl.
Pusť ho, přikázal mi. Buďme milosrdní k nevinným stvořením všemohoucího Boha. Pokud není jedovatý, a když vyroste, není větší než myš, nevyskytuje se ve velkých množstvích a nic si nepamatuje, tak ať se ten ustrašený drobeček vrátí na zem. Milujme havěť, která tu s námi žije.“
Takové příjemné, úsměvné čtení.
Trochu mi vadila přímá řeč bez uvozovek, ale dá se na to zvyknout.
Další z mých oblíbených Saroyanových knih. Jako laskavé pohlazení, které si přikládám na duši, když je třeba. :)
Miluji všechny autorovy povídky. Čiší z nich laskavost, humor, nadhled. Člověk si v nich vždy najde něco nového.
Část díla
Běh na padesát yardů
1940
Cesta do Hanfordu
1940
Cirkus
1938
Granátové stromy
1940
Jeden z našich budoucích poetů – dalo by se říci
1940
Autorovy další knížky
| 1980 | Tracyho tygr |
| 1981 | Léto na krásném bílém koni |
| 1998 | Tati, tobě přeskočilo |
| 1958 | Odvážný mladý muž na létající hrazdě |
| 1998 | Mami, mám tě ráda |
Krása. Myslím, že som objavil ďalšieho autora, ktorý bude plniť moju myseľ obrazmi (po Jackovi Kerouacovi a Dušanovi Dušekovi). Aj tu cítim to brnenie v zátylku, keď okolo mňa letia obrázky autorovho sveta. Idem hneď objednať nejakú ďaľšiu knihu.