Volanie bez ozveny
William Somerset Maugham
https://www.databazeknih.cz/img/books/71_/71931/mid_volanie-bez-ozveny-CgO-71931.png
4
46
46
Ústredného hrdinu románu Philipa Careyho stretávame ako malého chlapca v okamihu, keď mu zomiera matka, a on sa sťahuje k svojmu strýkovi, suchému a plytkému anglikánskemu farárovi. Potom sledujeme Philipovo bolestné vyrovnávanie sa so svetom, komplikované fyzickým handicapom, ktorý mu znemožňuje bezstarostné splynutie s rovesníkmi, izoluje ho, ale súčasne akosi zostruje jeho pohľad na okolie a zintenzívňuje chlapcov vnútorný život.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1972 , SmenaOriginální název:
Of Human Bondage, 1915
více info...
Přidat komentář
Chvílemi jsem měla hlavního hrdiny plné zuby, ale když jsem se přenesla přes potupné pasáže, tak se mi kniha líbila
Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četl. Těch nadčasových myšlenek, bylo tolik, že jsem si je musel zaznamenávat. Podobným duševním vývojem jsem si prošel sám podobně, takže to bylo opravdu ze života a osobní
Je škoda, že u nás není Maugham nikterak populární jako na západě.
Ostatní knihy už jsou slabší, doporučit můžu asi jen "Na ostří nože".
Zprvu nadšení, kdy má kniha krásný vzpomínkový nádech jako Pagnol - i s tou vůní starých časů. Později již stereotyp a příběh se nikam nehýbe. Okolo 150. strany jsem nenašel motivaci pokračovat, ačkoliv Maugham má jazyk klasicky dobrý a nadprůměrný, ale prostě tomu povětšinou nějak chybí šťáva.
Na spisovatele Maughama jsem narazila náhodou a zaujal mně jeho příběh hlavního hrdiny, které popisuje na skoro 800stranách...zpočátku jsem se do toho děje nemohla začít, asi protože začátek příběhu je úplně od doby Philipova (hlavního hrdiny) dětství, které nebylo tak zajímavé, jako pozdější děj. Kniha obsahuje zamyšlení nad vším "lidským", nad uměním, láskou, pochybnostmi o sobě samém, nad smyslem života a dalšími důležitými tématy, kterými se zabývá spousty z nás. Občas jsem se v hlavním hrdinovi poznávala, chvílemi jsem ho nechápala (např. neustále návraty k jeho neštastné lásce), ale pak mi došlo, že tím si vlastně aspoň trochu prošel snad každý.
Román je dojemný hlavně v tom, že to hlavní hrdina Philip v podstatě vždy myslí "dobře", ale je překvapený, že to, že to myslí "dobře", neznamená, že to všechno "dobře" dopadne (protože fungují ještě jiné zákonitosti světa, než to, že se on pro něco rozhodne).
Kniha je bohatá autorovými myšlenkami a věřím tomu, že napsání knihy i překlad stál mnoho úsilí
Po knize jsem sáhla kvůli čtenářské výzvě (květina na obálce). Díky Výzvě už jsem objevila pár opravdu zajímavých knih mimo můj záběr, ale tohle bohužel nebyl ten případ.
Philip je velice citlivý až vztahovačný a díky své koňské noze přecitlivělý vůči jakékoli kritice, zároveň je vznětlivý a neschopný odolat a čelit "zvrhlé ženě" Mildred kdykoli destruktivně vpadne do jeho života - prostě takový slaboch s dobrým srdcem :). Anotace slibuje paralelu s pocity a pochybnostmi celé mladé generace z přelomu století. Na mě ale bylo těch 743 stran o takto rozháraném hlavním hrdinovi moc. Navíc, některé popisy (věty až odstavce) se v knize opakují jako by si autor rukopis po sobě nepřečetl. Též nadužíval divně shovívavého komentáře, že to či ono ještě Philip ve svém mládí nechápal/neviděl. Smysl těchhle poznámek mi uniká - mladý čtenář to taky ještě nevidí a starý to chápe sám.
A ještě jedno malé postesknutí: trochu mi tu překážela moderní čeština překladu. Nedávno jsem četla knihu Lékař vzpomíná - ta je psaná jazykem té doby, což čtenáře jemně a dokonale přenese v čase.
Nejsem velkým přítelem rozsáhlého filozofování a přemílání několika témat dokola. Příběh je pěkný, až na hrdinovu životní lásku a jeho nepoučitelnost. Popis doby a prostředí skvělý.
(SPOILER) Generační výpověď, román o hledání smyslu života nebo vlivu umění na člověka - samá zásadní témata, přitom je příběh plynulý a čte se vyloženě příjemně, obzvlášť pařížské období je barvité a i při popisu mladického nadšení realistické. Navíc je jazyk i děj úsporný, přísně účelově vybraná slova i věty, takže stránky ubývají nečekaně rychle. Jediné, co mi trochu zkazilo dojem, byla poslední čtvrtina, kdy už té účelovosti a umělých konstrukcí bylo na můj vkus příliš a milostné potíže se otravně dlouho točily v kruhu (navíc jsem se několikrát těšila, že když "se mu ztratila v davu a už ji nepotkal", tak je ta potvora pryč nadobro. Nebyla, vždycky se nějakým neuvěřitelným způsobem vrátila zopakovat si totéž, co o sto stran dřív). Pokud je začátek zčásti autobiografický, a tudíž občas nejednoznačný, nakonec se vyvine v ideální románové a morální vyvrcholení. I tak je O údělu člověka kniha na opakované čtení a promýšlení, umělecky krásná a precizní.
Je to bezesporu výborný román, protkaný hlubokými filozofickými úvahami. Velkou část knihy mně však hlavní hrdina neskutečně iritoval.
toto bolo rozprávkové čítanie, navyše v čase, keď som si to mohol najviac vychutnať. myslím, že som pri tejto knihe prekonal rekord vo výpožičnom čase - keď som ju kamarátovi vracal, napísal som mu do nej venovanie - pri príležitosti 24. výročia vypožičania:)
odporúčam všetkým mladým ľuďom a asi si ju tento rok znova prečítam aj ja.
Vynikající román, ze kterého jsem si kdysi dělala výpisky sama pro sebe a některá moudra používám dodnes. Doporučuji.
Tato kniha patří mezi moje nejoblíbenější. Četla jsem ji v době, kdy jsem nevěděla, co se mnou bude, Ochrnula jsem na obě nohy a pak asi dva roky kulhala. Mám ráda autobiografické romány a díky tomuto románu jsem si pak s chutí přečetla i ostatní jeho knihy.
Naprosto báječný a svým způsobem strhující (jakkoli to slovo nemám ráda) román, který jsem si skutečně užila, ba vžívala se do něj někdy tak, že bylo obtížné nepodléhat návalům zmaru, které hlavního hrdinu občas postihovaly. Philip Carey, stejně jako Maugham sám, v dětství osiří a vyrůstá u na děti nepřipravených věřících příbuzných. Nejedná se ale o žádnou Janu Eyrovou, Philip má solidní zázemí a možnost studovat, co hrdlo ráčí. Jen nebýt té koňské nohy, která ze zamlklého chlapce dělá ještě většího ostýchavce a která ho do jisté míry vyčleňuje z kruhu spolužáků. S Philipovou postavou je snadné se ztotožnit – řada z nás má nějakou tu svou “koňskou nohu”, v mládí se hledala, upínala se celé roky k určité vizi o svém osudu, jen aby po letech zjistila, že tudy cesta nevede, zamilovala se do někoho naprosto nevhodného či se snažila udělat správnou věc a skončila v naprostém nepochopení. Philip je v jádru dobrý člověk, ale s bezohledností svého mládí jde často tvrdě za svým, jen aby se rozložil, když narazí na někoho, jehož tvrdost je naprosto jiného kalibru. Je to vlastně román o zrání mladého muže, zachycuje nejbouřlivějších dvacet let jeho dospívání a Maugham v něm skutečně skvěle vystihl všechna ta vnitřní hnutí, absurditu některých popudů, nejistotu, snahu udržet si tvář, jen aby nás pak provázel Philipovými proměnami a pochopením, že důležité věci jsou někde jinde. Samotný závěr románu mě trochu zklamal, ale to je jen taková kapka v moři jinak vynikající četby.
Ještě mě překvapilo, jak otravně na mě někdy působil tehdejší způsob vyjadřování – všechna ta “I had a ripping time” a “You are a perfect brick” mě nějak zvláštně popouzely, docela by mě zajímalo, jak to kdo přeložil do češtiny. Kniha je jinak fantastická a všem vřele doporučuji :)
Kniha je v slovenčine preložená ako Volanie bez ozveny, napriek tomu české a anglické vydanie sa trošku odlišuje O údělu člověka / On Human Bondage- a práve preto si veľa ľudí myslí, že sa jedná o odlišné knihy.
Túto knihy bez ostychu radím medzi jedny zo svojich obľúbených, široký opis prostredia a spoločnosti z prelomu 19. a 20. storočia. Autor dielo pretkáva filozofickými a myšlienkovými úvahami hlavne o umení a o smerovaní človeka. Postavy si zamilujete, a aj teraz po rokoch mi po rokoch tá kniha dokáže dať mnoho, keď si ju nanovo prečítam.
Štítky knihy
zfilmováno anglická literatura osudy lidí společenské romány sirotci tělesné postižení lékaři
Autorovy další knížky
| 2017 |  Barevný závoj |
| 1964 | O údělu člověka |
| 2006 | Julie, ty jsi kouzelná |
| 1975 |  Veselice aneb Kostlivec ve skříni |
| 1974 | Na ostří nože |
Nu, rád bych románu vytknul jeden drobný detail, takový malinký kaz na pozoruhodném putování přecitlivělého mladíka životem. Je to přesvědčení autora, že chudí lidé jsou jaksi se svým bídným životem spokojení - pokud je ovšem lepší společnost nechá na pokoji.
Tak nějak nevím, snad mne hnusně ovlivnilo mládí strávené v socialismu, ale při popisu životních podmínek chudáků se mi otevírala kudla v kapse - abych jako hlavní hrdina usoudil, že je všechno jaksi v pořádku, takové vyrovnanosti se mi nedostávalo.
Maně jsem si vzpomněl na všechny revolucionáře, kteří své životy zasvětili tomu, dostat své spoluobčany z té děsivé bídy - když přitom šlo o drobné nerozumění. Stačí bídu nechat na pokoji, předstírat, že neexistuje, a ony se věci vytříbí samy. Většinou pomřou.
I když si Williama S. Maughama velice cením, nejspíš mu nikdy nedokážu odpustit, že je britský skrz na skrz.