Voyeur aneb Muž, který se dívá
Alberto Moravia (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/49155/voyeur-aneb-muz-kter-49155.jpg
4
45
45
Rozsáhlá psychologická novela sleduje problémy pětatřicetiletého profesora literatury, zatíženého oidipovským komplexem.
Přidat komentář
Knihu jsem četl v minulosti. Jedná se o druhou knihu, kterou jsem přečetl od autora. Časem bych si chtěl přečíst knihu HORALKA. K této knize jsem se pořád nedostal. :)
Vcelku šťavnatý příběh, ale proč Alberto, proč si vypravěči nechal v celé knize říkat Dodo?
To ti civění na otcův penis, matčiny prsa, chlupaté a rozevřené vagíny nepřišlo dost oplzlé, a tak jsi to musel korunovat touto nechutnou přezdívkou?
Jinak se to čte moc pěkně, partička italských zbohatlíků řeší své sexuální problémy a čtenáři je to podáváno skrz DODŮV (fuj) vytrénovaný pohled věčného pozorovatele.
Občas mě jejich problémy vlastně trochu iritovaly, nedokázal jsem se vcítit do otce, jehož největší děs spočívá v tom, že ho má menšího než vlastní syn. Já bych byl pyšnej, ale v Itálii to mají asi jinak. Taky jsou všichni připravení kdykoli a kdekoli odhodit šaty a souložit.
Do vší té erotiky jsou zamíchány všelijaké úvahy nad vztahy a životem a jsou podány moc pěkně a srozumitelně, nicméně dílo ve mě i přes svou čtivost nezanechalo hlubší otisk a tak dávám šest a půl zježených pubických chlupů z deseti.
Dodo mi přijde jako slaboch a jeho žena, která čeká až mu dojde něco, co by normálního člověka nenapadlo a jeho otec, který se tak předvádí, no to je rodinka k pohledání. Zajímalo by mne jak bude probíhat rodinná večeře.
„Když jsem ji viděl s tou její velikou, pevnou, poklidnou uzavřenou tváří na postavičce s vosím pasem, kulatými boky a prsy, probudil se zas ve mně podivný pocit a zůstal jsem skoro bez dechu.“
Dodo, muž, který se dívá, jeho smyslná manželka a chlípný otec ... Moravia v krátkém a poetickém příběhu líčí nestandardní? ... jak se to vezme – Freud by vám o tom určitě obšírně povyprávěl :-) ... milostné situace hlavních hrdinů a zachycuje tak jejich pravou tvář ...
Na Moraviu jsem se už nějakou dobu chystala, má volba padla na Římanku, ale bohužel ji v knihovně zrovna neměli, a tak jsem se musela spokojit s touto útlou knížečkou¨. Říkala jsem si, že k četbě na pláži je to tak akorát dlouhé (cca 100 stran) a pak se uvidí, jestli se s Moraviou ještě „potkáme“ ... každopádně s autorem a jeho příběhy se určitě v brzké době budu chtít setkat znovu :-) ... a to navzdory tématu, které až tak moc nezaujalo (v hodnocení ...jedna hvězdička dolů).
Jazyk, styl psaní mě, nechci říct přímo okouzlil, ale rozhodně oslovil, a taky se mi moc líbily jeho popisy ženy :-) ... a navíc jsem zjistila, co všechno můžeme podle Moravii pomocí sebereflexe objevit :-).
Předtím, než jsem se do příběhu pustila, přečetla jsem si, že se jedná o téma jako vystřihnuté z Freudovy psychoanalýzy ... hlavní hrdina vyžívající se v sexuálních úchylkách, který se zaujetím sleduje nejen svoji ženu při intimních situacích ... paralelně k tomu chlípný a obscénní otec ... oba spojeni silným vztahem k matce (on svou matku podvědomě miluje, jeho otec jako sok v lásce) ... klasický psychoanalytický jev ... a s tím jsem se do příběhu pustila.
Kromě výše uvedeného ... jsem v něm ovšem objevila další vrstvu, která vypráví víc ... o ženě a o její „vazbě“ nebo jejím vztahu k muži ... o ženě, která se „propůjčuje“ mužským touhám, fantaziím, ale taky nadějím, a která muži určitým způsobem dává směr :-) ... o ženě, kterou interpretuje v různých podobách ... jako dívku, prožívající první milostné vztahy, jako ženu prožívající milostné avantýry, ale taky jako ženu, která nabízí ... lásku?, tělo? ... pro život i za peníze ... takže se toho dozvíte docela dost i o vztazích a citových konfliktech, které v nich prožíváme, získáte prostě takovou „analýzu“ vášně, ale taky lásky :-).
Příběh to je krátký a za přečtení rozhodně stojí :-).
PS: Přijde mi zajímavé, že do období, kdy Moravia psal tento příběh spadá jeho vlastní životní etapa, kdy se oženil s ženou o 47 let mladší než on :-).
A na závěr ... podle Moravii je i spisovatel, nebo filmař (paralelně k tomu pak čtenář, divák) ...voyeur ... kniha či kamera ... jsou pro něj klíčové dírky ... třeba do ložnice ... a ... „ty špehuješ a ... cítíš vinu, ale nemůžeš odvrátit zrak“ ¨:-).
Vskutku Freudovské a silné, nemůžu se ale stále zbavit dojmu, že Dodo je jenom ješitný blb.
Nikdy bych nevěřila, že tak moderní téma a tak moderními prostředky může napsat osmdesátiletý pán. Klobouk dolů. Velmi čtivé a zajímavé.
Přečteno jedním dechem za dnešní dopoledne. Docela tenká knížečka, v níž jsou obsaženy všechny strasti světa... Skvělé!
Dodo žije hlavně zrakem “viděním něčeho” a dává tomu přednost před ostatními možnosti kontaktu s realitou.