Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431200/bmid_vrany-mJw-431200.jpeg
4
3967
3967
Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma, jistě patří k tomu nejlepšímu od spisovatelky úspěšných románů Dědina a Chirurg. Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?... celý text
Přidat komentář
Nedalo se od toho odtrhnout i když mi z toho bylo na nic. Celou dobu jsem čekala, co vyvede otec. No, tohle si už nikdy nechci zopakovat. I slzy na krajíčku byly.
Panebože. Tahle kniha mě emocionálně totálně rozsekala.
Autorka popsala rodinné prostředí tak skutečně a reálně, že se mi dělalo až špatně. Matku jsem z duše nenáviděla a otce bych nejradši shodila z útesu. Vlastně většina dospělých se tu chovala tak strašně nezodpovědně a jako by snad schválně přehlíželi problémy, které se v tom rodinném kruhu děly.
Četlo se to velmi rychle - přečetla jsem to za hodinu a půl - ale i přesto jak je kniha útlá, byla velmi silná a popsána velmi znepokojivě.
Doporučuju.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Skvěle napsaná, bohužel od začátku do konce smutná.
Zvláštní a smutná knížka o nelehkém vztahu mezi dcerou a matkou. Důvod proč jsem knihu neodložila v půlce, je nejspíše absurdita mnoha situací, při kterých jsem si říkala, kam to vede? jak tohle může dopadnout? Postrádala jsem vysvětlení toho, proč je matka taková jaká je, proč upřednostňuje jednu dceru před druhou. O charakteru otce ani nemluvím. Podle hodnocení ostatních jsem bohužel čekala lepší knihu, takže za mě zklamání.
Hodnocení: Po knize Vrány jsem pokukovala již delší dobu a když jsem si všimla,že jí mají u nás v knihovně, tak jsem neváhala a dala jsem si na knihu rezervaci.
Na první pohled mě zaujala samotná obálka , která byla opravdu nádherná.
Začátek knihy je doplněn o krásné ilustrace a dělají tak knihu ještě zajímavější.
Knihu jsem zhltla za jeden den -odpoledne +večer . Nemohla jsem se od knihy odtrhnout a potřebovala jsem vědět,jak to vše dopadne, též díky tomu že byly stránky menšího formátu se to četlo ještě rychleji.
Také chci říci,že tato kniha je strašně důležitá a měl by si jí přečíst snad úplně každý,protože toto téma obsažené v knize by se nemělo podceňovat.
Kniha neskutečně rychle ubíhala ,byla sice psána nespisovným jazykem ,ale musím říci,že se mi ten nespisovný jazyk do této knihy hodil a díky tomu se četla ještě o poznání rychleji.
Ihned jsem si oblíbila hlavní postavu z celé knihy - Báru a ihned jsem začala nesnášet její matku a její chovaní mi strašně lezlo na nervy a měla jsem chuť jí přerazit . Po přečtení mě přepadl smutek, byl to neskutečně smutný příběh,bylo mi Báry neskutečně líto - byla přehlížena ,bita a podceňována,přitom byla šikovnější než její sestra,kterou jsem také moc nemusela . Bára uměla nádherně kreslit a jedinou podporu nalézala v učiteli výtvarky , ale to nestačí ani zdaleka,když doma zažívá peklo.
Kniha byla psána z pohledu Báry a z pohledu matky ,která mi stránka od stránky byla tím méně sympatická . Líbilo se mi,že byla kniha psána ze 2 pohledů na věc.
Kniha Vám zabere minimum času a měli byste si jí přečíst - DOPORUČUJI!
Nevím, nenacházím slov. Velmi čtivě psáno, ale závěr je nečekaný. Je mi líto dětí, které nezakusí rodinnou pohodu a lásku rodičů.
Při čtení mi bylo hrozně líto, že tohle musí dítě prožívat. Dělat takové rozdíly mezi dětmi, proboha co je to za matku?
Dávám vysoké hodnocení, jsem ráda, že jsem knížku četla, ale už žádnou takovou číst nechci. Příběh je prostě výsek ze života jedné rodiny, doufám že ne úplně typické. Asi má sloužit k zamyšlení a u mě to tak zafungovalo, za to dávám ty hvězdy. Sama mám 2 dcery, tedy v mladším věku, ale už teď je znát, že jedné rozumím dost a druhé málo. Samozřejmě se tím trápím, chci rozumět oběma, ale povaha mého staršího dítka je tolik jiná od mojí, že do ní prostě nevidím. I já to tak se svojí mamkou měla a mám. Ale my se všechny snažíme, chce to na tom pracovat a po přečtení knížky mi došlo, že to chce na tom pracovat OPRAVDU HODNĚ, na ničem jiném v tom životě přece nezáleží zdaleka tolik. Stejně jako ta matka v knize bych ráda, aby po sobě děti uklízely a pomáhaly, taky se dokážu rozkřičet, ale už když vyvádím, lituju toho a na dcery bych nevztáhla ruku, pro pána krále jak vůbec mohli! To jaké dělali rozdíly mezi dětmi a náznak snahy o zneužívání otcem ani nebudu komentovat, rvalo mi to srdce. Všichni se na děti někdy zlobíme a i oprávněně , ale pokud je člověk dement, dokáže to bohužel dotáhnout i do tohohle levlu. Pro mě je poselství téhle knihy jasné - až ti bouchnou saze, zastav se, zvaž to, vydoluj ze sebe rozum, uvědom si, že svoje dítě miluješ a nebuď dement! .... Nelíbilo se mi to, ale přečíst doporučuju.
To, co tady autorka dokázala dát na tak malý rozsah, je neuvěřitelné a věřte mi, že se vám u toho nejednou sevře žaludek. Petra Dvořáková má kromě toho poměrně dost návykový styl psaní, díky kterému se Vrány četly opravdu jedním dechem (taky vás k té knize slušně připoutá, ehm ehm). Postavy byly naprosto geniálně vykreslené a onen krátký rozsah je nijak nepoznamenal. Příběh jako celek vám nedokážu dost dobře popsat, protože je to něco nepředstavitelného, ale zároveň nesmírně důležitého – a pravděpodobně vám po celou dobu čtení bude trhat srdce. Na čem tahle kniha podle mě ale nejvíce stojí, jsou emoce (a že z vás jich dostane opravdu hodně) a zároveň na poučení, které si z nich odnesete. Já osobně jsem měla při čtení chuť řvát, utopit se v slzách, hystericky se smát, mlátit hlavou o zeď, knihu vyhodit z okna,… chtěla jsem skočit do příběhu a nakopat prdel matce Báry, protože to byla tak hrozná svině bez citů a mělo by jí a jí podobným být zakázáno pořizovat si děti. Katka byla taky celkem na ránu a Báře jsem chtěla poskytnout to nejvřelejší objetí. Tohle mnou jednoduše dost otřáslo a představa, že by se tohle opravdu dělo, je pro mě maximálně děsivá. Takže doufám, že je tenhle příběh spíše přitažený za vlasy. Možná bych tady jen mírně vytkla konec knihy, který mohl být lepší. Každopádně přečtení tohohle díla vám i tak vřele doporučuju, tenhle zážitek je totiž vážně důležitý. Bez váhání bych zařadila knihu do povinné četby.
Velmi silný příběh. Závěr jsem již v průběhu čtení lehce očekával, ale přesto - anebo možná právě proto - mne dost zasáhl.
Tahle kniha je nádherným a zároveň hrozně smutným příkladem toho, co se může stát, když dítě dlouhodobě nedostává lásku a podporu od těch, kteří mu mají být nejbližší.
Knihu jsem přečetla za jediný den a jedním dechem. Je to útlá novela, ale vydá za pětiset stránkový román. Bylo mi smutno, zle a stydno za některé rodiče. Věřím ale, že tohle se děje ve více českých rodinách za zavřenými dveřmi. Závěr knihy mi připadal velmi, velmi krutý.
Knihy od Dvořákové se mi čtou těžko. Dědinu jsem kvůli tomu dokonce nedočetla, protože víc stránek lidské hlouposti už jsem nesnesla.
Vrány by asi skončily podobně, kdyby byly delší. Dvořáková drsně popisuje něco, co bohužel není vůbec neobvyklá česká rodina. Dítě si pořídí každý hlupák a psychopat, přenáší na ně své chování a když už si toho někdo všimne, sociálka je na ně stejně krátká... Knížka ve mě zanechala pocit bezmoci a vzteku.
Přečteno jedním dechem. Velice silný příběh od kterého se nelze odtrhnout.
Neuvěřitelné. Týrání dětí je tady na tom světě stále víc a víc. Je mi zle z matky Báry. Tohle je hrozné, pokud matka nepřijme své dítě právě takové jaké je. I přes to, že není zrovna dokonalé a nebo takové jaké by chtěla aby bylo. Takoví rodiče si neváží daru, který mají ve svých dětech.
Jako nositelka jména Barbora určité pasáže popsané v knize i já poznávám. Ale týraná jsem nebyla. Stud a nejistota, chaos a odmlouvani, to je našemu jménu známé.
A ani mí rodiče moje specifické povahove vlastnosti nedokázali přijímat přirozeně. Je to asi těžké...
Milou Barunku bych okamžitě adoptovala a zařídila bych ji takový ateliér na malování, že by i pan Dali zíral. A všechny její obrázky by visely na zdi v našem bytě přibité největšíma krovákama, které bych měla. :-*
2,5*
Spisovatelka Petra Dvořáková mi nesedla už v knize Dědina, nemůžu vystát její naturalistický až nechutný styl. A ať se na mě fanoušci Vran nezlobí, ale s touto knihou jsem to měla úplně stejně.
Obálka i formát knihy přímo vybízí k jisté dávce poetičnosti, ale autorka to při popisu děje vůbec nevyužila. Intermezza s vranami se mi ke zbytku textu nehodily.
Přišlo mi odporné číst o dvanáctileté dívce, když se neustále řeší měsíčky a v každé kapitole je slovo pipina.
Chápu, že autorka chtěla upozornit na to, co se ve spoustě českých rodin děje. Ale mě se nelíbí způsob, jaký zvolila.
Tahle rodina byla naprosto odporná, fuj. A ani Báru bych nechtěla za dceru, byla divná i když za to chudina nemohla, to je samozřejmě vizitka pošahaných rodičů.
Přemýšlím o této autorce, že asi taky není úplně normální, když popisuje utvářející se sexualitu mladé dívky naprosto bez taktu. I když to není reálná osoba. Ale tyto věci se reálně dějí. Za pokus upozornit na ně 1*.
Zbytek za ten konec. Krásný, poetický... takhle měla vypadat celá kniha! Škoda špatného slovosledu u poslední věty.
Nejdřív jsem hvězdičku ubrala a chtěla trochu kritizovat velmi povrchní popis, nicméně pak jsem si uvědomila, že toto není román, ale právě novela. A napsat ji tak mistrovským stylem, kdy se vlastně neděje na první pohled nic tak hrozného, ale vás z toho opravdu mrazí za krkem. Je mi líto, že některé děti musí vyrůstat v takovém neláskyplném prostředí. Petra zcela úžasně zachytila, že i kdyby se kdokoliv (zde Barča) snažila změnit a polepšit si, i při sebemenším prohřešku by opět slyšela "Á, už je to tady zase!". Vidím, jak její matka dokáže svoji nenávist a nespravedlivost vůči svým dcerám tak velmi jednoduše ospravedlnit. Opravdu mistrovské dílo, které vás nutí číst do úplného konce!
Podobne ako pri Dedine, kniha mi prisla az samoucelne (a nevysvetlitelne) negativna-Chybaju mi motivy a vacsia psychologizacia postav - pri takejto knihe.... Ale - samozrejme, citate to jednym dychom, je vam z toho zle a koniec vas dostane.
Přečteno za večer. Neuvěřitelně silná kniha. Naprosto nechápu postoj matky , nejen k Barunce, ale ke všemu kolem. Evidentně zatrpklá a nepříliš šťastná žena, která kope kolem sebe a jediná bytost, která je tohoto ušetřena je protěžovaná starší dcera. Otec násilnický slaboch, který se ke konci knihy začal vybarvovat ještě hůř . A do toho všeho talentovaná Bára, která vlastně vůbec nic nedělá špatně ... Člověk po přečtení dlouho přemýšlí, kolik takových nešťastných dětí chodí po světě ... Doporučuji .