Vrány
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431200/bmid_vrany-mJw-431200.jpeg
4
3979
3979
Komorní příběh, který končí tam, kde začíná tma, jistě patří k tomu nejlepšímu od spisovatelky úspěšných románů Dědina a Chirurg. Dvanáctiletá Bára se právě nachází na prahu dospívání. Projevuje se u ní výtvarné nadání, ale také živelná a občas nezvladatelná povaha. S nástupem puberty se konflikt mezi její spontánností a touhou matky po nekomplikovaném životě dramaticky prohlubuje. Zvlášť v kontrastu s její o něco starší, poddajnou sestrou. Čím více chce Bára svou přirozenost realizovat, tím úporněji se její okolí snaží tyto nesrozumitelné a průměru se vymykající potřeby ovládnout. Jejího talentu si všimne mladý učitel výtvarné výchovy přezdívaný Frodo, který jí nabídne citlivou oporu v boji s nároky rodiny, jež pod fasádou vnější spořádanosti ukrývá i velmi temná místa. Jenže Bára svoji válku v zákopech nerozumění stále prohrává. Jedinými spojenci se jí tak stávají vrány hnízdící před okny v parku. Vrány, které zpřítomňují přirozenou pudovost prostupující zvířecí i lidské životy. Svět, na který se Bára stále mocněji napojuje. Nabídne jí někdo opravdovou pomoc? Existuje ještě nějaké východisko?... celý text
Přidat komentář
Tak já nevím... Je to jedna z velmi vychvalovaných novinek tohoto roku. Ano, četla se velmi dobře. Příběh je realistický, má rychlý spád, věnuje se problémům současnosti a může se zdát až děsivý...
Co oceňuji je fakt, že mě, jako matku teenagera, donutila se občas zamyslet nad důsledky svého jednání. Ne že bych o nich nepřemýšlela. Ale popisy ze strany matky musely zasáhnout snad každou mámu, která se občas diví, co to z jejího "sladkého drobečka" vyrostlo za podivně se chovající osobnost. Opět jsem si uvědomila, jak jednoduché je mít vedle sebe potomka, který nastavením a temperamentem odpovídá Vaší osobnosti. A jak je to těžké, když se vedle Vás objeví naprostý protiklad. To si pak říkáme, jak je možné, že to naše dítě vnímá úplně jinak. Takže ano, zamyslela jsem se tak trochu nad sebou a nad mým "občasným" chozením do pokojíčka a do koupelny, a řekla jsem si, že bych přeci jenom měla respektovat mnohem více soukromí svých potomků, kteří jsou už skoro dospělí.
Co je však alarmující, je neustálé srovnávání se starší dcerou a absence jakéhokoli upřímného citu. Frustrovaná matka si tak našla svého obětního beránka a v rámci "pořádku v rodině" ho úplně rozložila. A otec - tak to byl asi ten největší průšvih. Já mám z těchto knih vždy takový pocit, že dnešní žena většinou žije v zaběhlém stereotypu, v nefungujícím manželství, které však nedokáže opustit, ve stresu, že nebude dostatečně "dobrá" - a to jak v práci, tak v domácnosti, věčně unavená a vlastně vnitřně nespokojená se svým životem.
Citlivě napsaná kniha o odcizení, o chybějících citech, o stavu dnešní společnosti.
Syrový příběh, pravdivý...čtivý, ale děsivý.
Tak jako každá knížka Dvořákové nutí k zamyšlení. Kéž by se dostal i k těm, kteří jsou předobrazem postav, a donutil k zamyšlení hlavně je.
knížka se mi ze začátku hodně líbila. potom ke konci už mi to přišlo pořád to stejné dokola a mrzelo mě, že nebyla delší a trochu ten příběh více rozvedený. i tak se ale moc hezky četla a líbila se mi. ale asi to nebude nic, co bych si chtěla přečíst ještě jednou.
Tohle je rozhodne kniha, která vás, pokud máte srdce na pravém místě, musí zasáhnout. Příběh jsem vnímala hlavně ze strany Báry a pedagogů, protože sama jsem učitelka. Zobrazované problémy byly vlastně banální, ale zároveň děsně hluboké. A ne nevšední. Sama děti nemám, ale myslím, ze všichni rodiče by si tuhle knihu měli přečíst. Je krátká, takže to zvládnou i nečtenáři.
Knížku jsem přečetla za jeden den, mrzelo mě, že má tak malo stránek.
Hodně byla tato knížka vychvalovana na soc.sitich,proto jsem neváhala a přečetla. Ale absolutně ve mě nezanechala stopu, ano Barunky mi bylo líto, neměla to lehké. A matka byla nesnesitelná.
Už od samého začátku jako všichni tady, jsem měla chuť skočit mezi stránky a hlavní hrdinku Barču obejmout a nepustit. Nečekala jsem, že tak útlá kniha mě dostane. Líbilo se mi, jak autorka rozlišila styl psaní dcery a matky, kde jsme mohli vidět jak každá z nich na různé situace přihlíží jinak, ale také byl skvělý jednoduchý jazyk, díky kterému byl příběh ještě reálnější.
Knížka se četla sama, ale byla tak strašně krátká, že jsem se stačila "sžít" s postavami byl konec...velká škoda...ještě bych četla....
Tak o téhle knize nějak nevím, co si mám myslet. Kniha ze života. I když konec tedy opravdu velice zvláštní.
Vrány oblétly celý Instagram a všichni tleskali. Určitě souhlasím, že je to silný příběh, krátký (za mě by se to dalo víc rozepsat) a smutný. Byla jsem spíše překvapena tím, co vyvolalo takovou vlnu neskutečně kladných recenzí. Čekala jsem, že budu duševně rozervána, ale nestalo se. Vlastní děti ještě nemám - zda je tady ta chyba, že se neumím vcítit do příběhu?! Vyprávění mi přišlo ploché a předvídatelné. Nicméně kniha je krásná graficky a obálka hned upoutala moji pozornost. Chirurga i Dědinu mám ráda a autorky styl psaní je můj oblíbený, velmi hezky se čte.
Jedním slovem: PSYCHO. Už od začátku jsem tak nějak tušila, že tenhle možná zprvu jednoduchý příběh bude mít velký přesah. Nechci v recenzi spoilerovat, co se v knížce bude dít, ale jedno říct musím. Knížky jako je tato mě vždy donutí vcítit se do úplně jiné role, v tomto případě náctileté holky, která věci chápe a prožívá jinak, než dospělý. Vždy zapomínám, že věci nám dospělým naprosto jasné, si může dítě přebrat naprosto jinak. Jednu hvězdu ubírám za konec.
Knížka mě hodně zasáhla. Nevyrovnaná matka a flegmatický otec. Dost hrozná kombinace pro výchovu. Určitě sáhnu po další knížce od autorky.
!!! SPOILER - komentář obsahuje informace, které prozrazují část děje !!!
Útlá knížečka, ve které se toho skrývá nečekaně hodně. Rodinné drama, které sledujeme z perspektivy matky a jedné ze dvou dcer. Matka je prostá žena, která chce mít v životě všechno jasně nalajnováno, v domácnosti mít pořádek a hlavně před svým okolím působit co nejlepším dojmem, a to samé také očekává od svých dětí a manžela. Otec je flegmatik, který nic neřeší, dokud ho k tomu manželka (většinou křikem) nevyprovokuje. Starší dcera Katuška jede ve stejných kolejích jako její matka, a to se matce samozřejmě zamlouvá. KATUŠKA uklízí, je pečlivá, vše splní do posledního puntíku, přesně a hned, neodmlouvá… ne jako BARUNA (ano, už od začátku si můžeme všimnout, že matka své děti oslovuje „malinko“ rozdílně). Baruna, ta si jen čmárá ty svoje patlanice, nikdy nic neuklidí pořádně, vždy matku něčím naštve.
V příběhu sledujeme dění v rodině, přičemž se Barča potýká s nástrahami dospívání, nepochopením ze strany matky a nedostatkem podpory jakéhokoli člena rodiny, přitom se stále snaží dostát očekávání matky a pochopit, co dělá špatně. Matka ve všem, co Barča dělá, vidí jen vzpouru a rovnou dceru trestá a snaží se ji „srovnat do latě“.
Nebudu vám lhát, není to žádné příjemné čtení a naopak vás slušně zdeptá, ale jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla. Navíc – když už se do ní pustíte, nedá se odložit. Bohužel jsem si znovu uvědomila, v jak bezvýchodné situaci můžou děti a dospívající být, jak může domov působit jako past i přesto, jak moc se snažíte, a jak můžou být někteří rodiče svou osobou tak zaslepení, že se své děti ani nesnaží pochopit. Proto bych knížku doporučila každému, protože většina z nás tím rodičem jednou bude a naše děti nemusí být dle našich představ, to ale neznamená, že jsou špatné.
Mráz mi běhá po zádech ještě teď, dala bych nevím co, abych mohla Barušku zachránit.
Knihu jsem přečetla za jedno dopoledne. Četla se velmi dobře a nutí čtenáře číst další a další stránku, jen aby se dozvěděl, jak to vše dopadne. Pro mne je nepochopitelné, jak se mohou vlastní rodiče (popř. rodina) chovat ke svému dítěti. Knihu určitě doporučuji přečíst.
Mám srdce na kousky.
Vrány se mnou otřásly asi nejvíc ze všech dosud přečtených knih.
Petra Dvořáková svým typickým úsporným stylem vykreslila obraz domácího násilí v "běžné" české rodině tak plasticky, že několik hodin od dočtení mám stále sevřený žaludek.
Ano, příběh je poněkud klišoidní. Ale právě proto je uvěřitelný. Protože žitá klišé jsou součástí příběhů nás všech.
Pojmy jako "dysfunkční rodina", "toxicita", "náhradní problém" a "domácí násilí" najednou nahlížím v úplně jiném, živém rozměru.
Strašně bych chtěla Báru obejmout a slíbit jí, že už jí nikdy nikdo neublíží. Být jí takovou mentorující starší sestrou, povídat si s ní o jejích obrázcích a o Frodovi. Namísto toho zůstávám sama se spoustou otázek.
- Z jakého důvodu vlastně máme děti?
- Proč někteří rodiče nedokáží své děti milovat?
- Jak se naučit, být dobrým rodičem?
/ Zvlášť, pokud v původní rodině chyběl dobrý rodičovský vzor? A pokud chyběl - proč, nejsme-li sami zahojeni, mít děti - s rizikem aplikace nevhodných "výchovných" postupů na vlastní děti? /
- Jaké následky na vlastních dětech zanecháme?
- Kolik rodičů, jako jsou Lundákovi, denně potkáváme - ale protože nepůsobí jako zvrácení tyrani, nedokážeme prohlédnout jejich masky?
- Kolik dětí se nedokáže zavděčit svým rodičům?
- A kolik dětí mívá doma strach?
- Co se musí stát, aby dospělí uvěřili dětským obětem?
- Mohou se rány na dětských duších, způsobené těmi, kteří měli být bezpečím, vůbec někdy zahojit?
- Jak vnímají lidé s nepříliš rozvinutými schopnostmi sebereflexe a empatie příkoří, která způsobili? (A dokáže patologickými osobnostmi otřást sebevražda, kterou zapříčinili?)
- Kolik chodí po světě učitelů, jako jsou Frydrichovi?
- Jak zásadní roli může v našem vlastním příběhu hrát jediný člověk, kterému na nás záleží / který v nás věří?
"Každý děcko občas dostane na prdel, ale jen naše Bára z toho musí udělat aféru." (str. 129)
Závěrem si neodpustím psychologickou poznámku. Ubližování dětem není v pořádku - ať po stránce psychické, fyzické, nebo sexuální. Pokud jste jeho oběťmi a potřebujete pomoci / jeho pachateli a snažíte se najít cestu z kruhu ven / se domníváte, že jste se stali jeho svědky, neváhejte se obrátit například na některou z linek důvěry (Linka bezpečí pro děti a mládež do 26 let - 116 111, Rodičovská linka pod Linkou bezpečí - 606 021 021, Linka důvěry Dětského krizového centra - 241 484 149 nebo 777 715 215, Centrum Locika - 273 130 878 nebo 734 441 233, Pražská linka důvěry - 222 580 697).
Útlá novelka, která já krátká svým rozsahem, ale neuvěřitelně bohatá svým obsahem. Tohle by si měl přečíst každý rodič. Silné, hrozné a přitom tak skvělé.
Už začátek knihy mne odradil. Číst o kalhotkách potřísněných menstruační krví? Děkuji nechci. A čeština?
Za mě skvěle napsaná kniha. Neuvěřitelné pro mě jako matku. To zoufalství Báry, snaha se zavděčit, nepochopení rodičů, ale i sestry. Silný příběh na necelých 200 stránkách.
Komorní příběh ze života jedné spořádané rodiny "za zavřenými dveřmi".
Nešťastná frustrovaná zaprděná a zakomplexovaná sobecká matka, absolutně nefunkční neukojený sebestředný otec slaboch (pro mě to byl právě on, kdo v rodině selhával nejvíc), holčičí puberta... Psycho, ze kterého není jen tak lehce úniku. Příběh rodiny, pro jejíž členy by byl její rozpad vysvobozením. Při čtení běhá mráz po zádech a svírá se žaludek. Takových rodin jsou bohužel spousty. V knize je to hodně černobíle nahuštěné, ale alespoň v některých částech se asi najde leckdo...
Na pět hvězdiček by si téma zasloužilo přece jen ještě o trochu víc...