Vrátný
Reinaldo Arenas
Reinaldo Arenas (1943–1991) pochází z Kuby, kde trpěl trojitou klatbou jakožto homosexuál, nespoutaný spisovatel s příliš hýřivou a drzou imaginací a svobodomyslný disident. V roce 1980 se dostal do exilu do USA a právě tam se odehrává jeho poslední román Vrátný (1989). Je koncipován jako vyprávění kubánské emigrantské komunity v USA o vrátném Juanovi. Nejprve se čtenář seznámí s velmi pitoreskními obyvateli domu, kde Juan pracuje, a pak s jejich neméně svéráznými zvířaty, s nimiž se vrátný v závěru vydá na šílený útěk ke svobodě, symbolizované tajemnými dveřmi. Čtenáři jistě ocení Arenasův rozkladný černý humor, jeho všudypřítomnou (auto)parodickou nadsázku a odstíněný jazyk bohatý na ironické podtóny.... celý text
Přidat komentář
Velmi absurdní příběh, zvláště pak zmíněné konverzace se zvířaty a jiné podivné příhody (umělé orgány jednoho bláznivého vědce či šimpanzí skotačení). Přesto všechno je to čtivé a zábavné. Samotné hledání bájných dveří je jakousi duševní poutí do hlubin duše.
Kniha o vrátném, kubánském imigrantovi, který pracuje v jednom z newyorských nóbl domů, v němž bydlí smetánka, vesměs podivné individuality se svými zvířecími mazlíčky, a který hledá dveře, o nichž ví, že by měly existovat, ale neví, kde, a vlastně ani neví, jestli opravdu ví, že existují. A do toho vzpoura zvířat, jejichž řeči zničehonic rozumí, a která si ho zvolila jako průvodce a budoucího překladatele. Zní to absurdně a je to absurdní, místy až vianovsky "na hlavu padlé", ale je to zábavné, čtivé a rozhodně to není jen taková blbůstka, kterou by psal Arenas pro své pobavení, jak podle mě činil Vian. Ta kniha je především o svobodě, touze po ní a o boji za ni. Kdo přistoupí na Arenasovu hru, nemůže být zklamán.
Štítky knihy
homosexualita Kuba exil autobiografické prvky disidenti Latinská Amerika kubánská literatura hispanoamerická literatura
Autorovy další knížky
1994 | Než se setmí |
2006 | Vrátný |
2024 | Barva léta aneb Nová Zahrada pozemských rozkoší |
Měl jsem štěstí, že jsem četl od Arenase nejprve Než se setmí, pak Barvu léta a jako třetí knihu Vrátného. Tento postup je podle mě klíčový k pochopení díla. Autor sebe samého charakterizuje poznámkou, v níž vysvětluje, proč knihu o vrátném nemohli napsat jiné věhlasní kubánští spisovatelé. A protože autorství díla je do poslední stránky zahaleno tajemstvím, může o sobě napsat toto: "V případě Renalda Arenase by každý řádek, každou situaci, popis či postavu určitě zamořila jeho přiznaná, zběsilá a neslušná homosexualita, čímž by byla zpochybněna objektivita této příhody, jež rozhodně nepatří do sexuální patologie."
Vzhledem k tomu, že dílo je alegorické, i v této poznámce nás spisovatel vede za nos. Navzdory závažnosti tématu (vykořenění, osud lidí, kteří prchli z Kuby, nemožnost stát se opravdu součástí americké společnosti, neschopnost dojít uzdravení po všem, čím byl každý Kubánec od totalitního státu zraněn) je kniha lehce psaná, plná humoru a komických situací. Je to však šaškovský humor, kdy úsměv tuhne na rtech.
Proslovy zvířat jsou velmi silné a zvláště opičákova slova stojí za to si pamatovat.