Vražda v Orient exprese
Agatha Christie
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/503436/bmid_vrazda-v-orient-exprese-EGl-503436.jpeg
5
2782
2782
Hercule Poirot série
< 9. díl >
Trinásť cestujúcich. Podozrivý je každý z nich. Trojdňová púť prepychového Orient expresu naprieč Európou prebieha bez problémov až do chvíle, keď uprostred noci vlak náhle zastane, lebo trať zablokovali snehové záveje. Ráno cestujúcimi, medzi ktorými je aj Hercule Poirot, otrasie správa, že amerického milionára Ratchetta našli v kupé dobodaného na smrť. Vyšetrovanie zložitého prípadu s množstvom podozrivých sa pre slávneho detektíva zmení na preteky s časom – za každú cenu musí odhaliť vraha, skôr než udrie znova. Vražda v Orient exprese z roku 1934 je jednou z najlepších a najslávnejších detektívok legendárnej Agathy Christie. Tento strhujúci príbeh celé roky fascinuje nielen čitateľov, ale aj filmových tvorcov, preto nečudo, že už bol niekoľkokrát úspešne sfilmovaný, naposledy v roku 2017 s Kennethom Brannaghom v úlohe Hercula Poirota.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2022 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Murder on the Orient Express, 1934
více info...
Přidat komentář
Od vydání nové Vraždy v Orient-Expresu (2017) jsem se chystal přečíst si i knihu. Pravda, nějakou dobu to zabralo. Ale při letošní Velké prokrastinaci (čti zkouškovém) konečně jsem si v tom našel pravé zalíbení. Tento text není ani tak komentářem knihy, je spíše multimediálním pojednání o jednom specifickém problému knihy a filmů. Jedná se mi tedy o tři Poiroty – Christiina, Suchetova a Branaghova (rád mám, mimochodem, všechny). Slyšel jsem onehdy kritiku nového Branaghova filmu „Přízraky v Benátkách“ jednak proto, že se vůbec nejedná o knižního Poirota (jistě že ne, je to Poirot Branaghův, ne Christiin, tak jako jsme nikdy nedostali Doylova Sherlocka, mimo jeho samotné knihy), jednak proto, že došlo k podstatnému předělání děje. To je ale pro detektivky taktéž typické a buďme k sobě upřímní, podle Christiina textu prostě nejde vybudovat film, na to je moc specificky knižní. Nu, kritika se mi to prostě nezdá spravedlivá. Mě se odlišné charaktery detektivů líbí. A na jednu vlastnosti Poirota z Orient-Expresu se chci zaměřit. Komentář očividně obsahuje
spoilery,
takže, jakkoliv nevím, jak by někdo mohl dávno nevědět, jaké je rozuzlení knihy, dávejte pozor.
Jedná se mi o etický rozměr díla. To je velice specifická část příběhu, která se ve všech třech provedeních naprosto extrémně liší. Děj se končí jasně – Poirot odhaluje napojení všech cestujících ve vlaku na Armstronga a jeho rodinu, respektive další oběti Cassettiho jednání. Záhy odhaluje jak se na jeho smrti všichni tito cestující podíleli - pro pozorovatele z toho plyne, že vraha popravil jakoby sám vlak. A důležité je slovo popravil - lze jej vyměnit za zavraždil, implikace této záměny však budou masivní. Nejsložitější otázka příběhu je pak nasnadě. Není to, překvapivě, detektivní zápletka. Je to téma spravedlnosti (k němuž jsem se vícekrát na Databázi vyjádřil, odkázal bych se patrně nejvíce na svůj komentář k Ovčímu prameni od Vegy), které se rozehrává na plno. Mají oběti právo zavraždit vraha? Je to spravedlnost, nebo je to svémoc? (Je to svémoc, samozřejmě, už v Římském království je nám tento rozdíl patrný.) A když to je svémoc, může být správná (morálně správné a spravedlivé ostatně také nemusí být stejné věci). To je nejsilnější téma příběhu. A je to důvod, proč je podle mě ze tří podání to originální (Christiino) nejslabší. Christiin Poirot totiž řeší jen detektivní větev (což je pro detektivky typické, od "soudu" měli jsme odedávna soudničky), spravedlnostní úvahy zdánlivě pomíjí. Píši zdánlivě- úplná pravda to totiž není. Od samého počátku je příběh budován na symbolickém významu dvanáctky. Ta implikuje spravedlnost porotního systému - jednomyslnou a vykonanou. Příběh se tedy staví jednoznačně na stranu vrahova vrahů (a já to nechci nezbytně kritizovat ani vyzdvihovat, je to prostě fakt), ne však Poirot. Poirot nastíní dvě varianty děje - a končí.
Pak tu máme filmové verze. I ty se liší, ovšem v provedení, nikoliv v ignoraci soudničkové pasáže textu. Rozdíl? Zatímco Branagh je v šoku a smutní, Suchet zuří a pláče. Branaghva verze na počátku přidává scénu s lejnem. Poirot šlápne do lejna - to mu nevadí, jemu vadí nevyváženost, kterou od světa vyžaduje. Vyváženost přitom patrně leže na dichotomii dobro – zlo. Na konci říká "Dosud existovalo jen dobro a zlo. A teď jste tu vy." Je to scéna bezradnosti a zoufalství. Scéna, pří které Poirot opouští cestu rozumu a vpravdě humovsky se vydává na cestu emocí. Etické vyznění je nasnadě - jakkoliv je poněkud defétistické. Branagh upouští od etického racionálního soudu, rezignuje na Poirotovu dosavadní životní pozici a vydává se cestou estetiky.
Posledně stojí Suchet. Dovolím si odcitovat jeho vpravdě shakespearovský monolog v českém vydání: "No no! S takovým chováním se z nás stanou divoši! V ulicích, kde porotci a popravčí volí sami sebe! Ne, to je středověk! Právo a zákon se musí vysoko ctít a když selžou, zvedněte je a chtějte o to víc! Protože celá společnost, všichni civilizovaní lidé, nebudou mít žádné zastání, když je zrušíme! ('Existuje vyšší spravedlnost, než vláda zákona!') Tak ať ji vykonává Bůh, ale nedělejte to vy!" A Suchet to nedeklamuje - on řve. Řve na svět a řve na svémoc, řve podobně jako řvu já, když vidím Ovčí pramen. Víte, v Suchetově verzi nemáme v úvodu jen lejno. Máme tam hned několik přidaných scén. První je sebevražda viníka v úvodních vteřinách filmu. A Poirotova netečnost k tomu faktu. Posléze ukamenování Muslimky. I to následně Poirot obhajuje. "Znala zákony své země a věděla, co ji čeká." Je zde významná diskuse o odpuštění a o činech, jež odpustit nelze. Konečně zajímavou výměnu s Debenhamovou: "'Řekl jste o té ženě v Istanbulu, že znala zákony své kultury a že věděla co znamená, když je poruší. Tak jako Cassetti.'" Praví Debenhamová. "'A tak jako vy.'" Odvětí Poirot. Nejenže je celé toto podání naprosto ohromující a krásné. Má také mimořádně silné etické vyznění, jakkoliv je toto ve zdánlivém rozporu s následným jednáním Poirota. Suchetův Poirot narazil na civilizační překážku a to ho ničí. Věří v eticko-legální základ společnosti a je zhnusen, pokud dojde k jeho narušení.
Co mi z toho plyne? Máme tři verze. Optimistickou (byť skrytě a podle mě vlastně slabě), cestu jakéhosi středu (očividně nonkognitivistickou, emotivistickou) a cestu silnou, pesimistickou. A díky nim, díky této dílčí složce všech těch příběhů, dostáváme zcela jiné děje, které se od sebe významně liší a pro které stojí za to, projít si je všechny. A to je krásné! Je to pozoruhodné, ale vzhledem k tomu, co jsem právě nastínil, zdá se mi, že zdaleka nemohu tentokrát prohlásit, že by se mi jako nejlepší zdál původní text. Bez obou probíraných filmových zpracování jevil by se mi vlastně nudný. Kontrast je fundamentální. Čtete knihy a pozorujte jejich adaptace - iterace téhož mohou být až neuvěřitelně poutavé. A přemýšlejte o etice!
Příjemně odsýpající detektivka. Autorka si krásně pohrála se všemi detaily.
Kniha značně předčí obě filmové verze. Poirot konečně nachází případ, ve kterém musel i on uznat, že spravedlnost opravdu může být výjimečně i na straně vraha.
Výborná detektívka, na začiatku som sa strácal medzi viacerými menami pasažierov cestujúcich vo vlaku, ale po čase to už bolo v pohode. Kto ma rád detektívky, vyšetrovanie a samozrejme Poirota, tak určite odporúčam, prípadne audio-knihu alebo vynikajúci film z rovnomenným názvom z roku 2017.
Viděl jsem obě filmové verze a musím říci, že knihu nenahradí. Záhada vraždy v zamčeném kupé je odhalována s britskou zdrženlivostí, vybranými dialogy a starosvětskou dvorností. Poirotův geniální mozek kombinuje rychlostí blesku a detektivní intuice ho vede neomylně k pachateli. Jen vysoké hory s padajícími lavinami, které do filmu přidal Kenneth Branagh, mezi Vinkovci a Brodem nenajdeme, protože Hercegovina je lautr rovina.
Výborně napsaná detektivka, četla jsem ji poprvé a ani filmové zpracování jsem nikdy neviděla, takže pro mne závěrečné velké překvapení. :-)
Klasika od Agathy Christie mě nikdy nezklame. Knihu jsem četla již několikrát a ráda se k ní zase vrátím.
Další díl detektivní klasiky. Krásné zpracování, důmyslná zápletka a vše zahalené závojem tajemna.
Skvělá kniha, tento příběh čtu už po několikáté a pořád mě baví. Úžasně vystavěný příběh, spousta podezřelých a brilantní Hercule Poirot. Toto jsou nezvratná pozitiva této skvělé knihy.
Miluji knihu i nově zpracovaný film. Ten jsem viděla jako první, takže jsem pak při čtení mohla porovnat rozdíly a musím říct, že se mi obě verze líbily stejně!
Agatha Christie je mistryně převratů a důmyslných zápletek.
Zatím moje nejoblíbenější dílo od ní.
Nebylo to tak dobré jak jsem čekala, konec jsem si tipla. Deset malých černoušků mi přišlo o dost víc napínavé a nečekané. Ale krátká oddechovka, rozhodně dobrá a přečtená během dvou dní :)
Jeden z nejznámějších případů HP vůbec. To několikeré filmové (nikoli televizní!) zpracování lecčemu napomohlo. A k tomu kontroverzní závěr.
První klasika a detektivka. Nemám co dodat, naprosto perfektní dílo, které má VIP místo v mé knihovně. Skvělé pro čtenáře začátečníky.
První detektivka od Christie, kterou jsem přečetla. Vzhledem k tomu, jak je dílo známé a kolikrát bylo zfilmováno, jsem asi měla příliš velká očekávání. Kniha mě moc nenadchla.
Mnohokrát zfilmovaná detektivka, a každá verze jiná a zajímavá.
V téhle knize mám ráda intro, když se seznamujete se všemi účastníky a čekáte natěšeně, co bude.
Klasická detektivka od Agathy Christie. Možná dokonce její úplně nejlepší. Napínavý a skutečně velmi dobře promyšlený příběh s výbornou zápletkou a poměrně nečekaným koncem. Brilantní Hercule Poirot přece vždy nakonec vše vyřeší. Dobře známé je i filmové zpracování.
Klasické dílo detektivního žánru, výborná zápletka, kde HP musí napnout všechny své schopnosti k vyřešení případu. Pokud neznáte z TV, pak se to bude číst ještě lépe.
Ve svých třiceti letech jsem se rozhodl dočítat "povinnou literaturu", kterou jsem na základce a střední ošulil. Po čtyřech letech od rozhodnutí se mi do ruky dostala tato kriminálka a musím říct, že mě mile překvapila. Určitě stojí za přečtení, a to tvrdím i přes to, že je pro mě Poirot vrcholně nesympatickým individuem, v čemž mě utvrdilo i toto dílo. Já sám bych ještě uvítal, kdyby některé francouzské fráze měly pod čarou fonetickou výslovnost a překlad.
Ale, pokud hledáte knížku z povinné literatury, která není "babičkózně" trapná, sáhněte po této knize. Neprohloupíte. Je supr.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány zfilmováno Hercule Poirot rozhlasové zpracování vyrovnání se s minulostí Orient expres (vlak) sněhová bouře Zlatý věk anglické detektivky (1920–1939) klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Ve vlaku uvízlém v závějích kdesi na Balkáně řeší Hercule Poirot neobvyklou vraždu bohatého mafiána Ratchetta. Vražda sice byla dobře připravená, ale vyskytly se dvě nečekané překážky: závěje a Poirot. Ten zapojí své šedé buňky mozkové na plné obrátky a komplikovaný případ vyřeší. Ale nakonec má dilema, jak vše vyhodnotit. Zda má zvítězit spravedlnost v tom smyslu, že každý vrah má být potrestán či má zvítězit vyšší princip mravní....