Vraždění lazebnic
Vladimír Řezáč
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/214721/mid_vrazdeni-lazebnic-214721.jpg
3
33
33
Na dvoře císaře Rudolfa II. na Pražském hradě je sadistickým způsobem zavražděna jedna lazebnice. Podezřelým se stane i císařův levoboček Julius, který se několikrát projevil jako uzurpátor a surovec. Případ má vyšetřovat velitel hradních trabantů hejtman Pablo Ortiz.
Přidat komentář
K téhle knize jsem se dostal přes román Lazebníkova dcera. Zajímalo mě, jak stejnou látku pojme jiný autor a navíc je rudolfínská Praha mé oblíbené téma. A jsem spokojený. Dílko je to poměrně útlé a velmi čtivé. Hlavní postava hejtman Pablo Ortiz je sympaťák. I přes neveselé téma je příběh psaný humorným jazykem a velmi zajímavě působí vkládání současných pojmů, ale třeba i témat, jako například "globálního oteplování" do tohoto historického vyprávění. Jediné drobné mínus vidím v příliš kladně vyobrazeném Rudolfu II. v závěru knihy. To mi přišlo malinko nevěrohodné.
Mohla to být docela líbivá lovestory, okořeněná detektivní zápletkou a vtipně vykreslenými reáliemi z doby, kdy na Pražském hradě vládl císař Rudolf II. Jenomže námětem je skutečný, historicky doložený zločin (i když se odehrál jinde, trochu později a malinko jinak), a tak je to bohužel s fešným španělem Pablem a krásnou lazebnicí Markétou stejné, jako s Rose a Jackem na Titanicu - v tom nejlepším vám dojde, že to prostě nemůže šťastně skončit.
Vraždění lazebnic je i přes tragický konec příjemnou oddechovou knihou, která je napsaná živě a s lehkostí. Čtení velmi rychle ubíhá a než se člověk naděje, je najednou konec. Velmi kladně oceňuji zvládnuté reálie doby (autor je vystudovaný historik), které příběhu dodávají na přesvědčivosti a reálnosti. Přitom jsou do příběhu vetknuty naprosto přirozeně a nenuceně, že má čtenář pocit, jako by v té době skutečně žil a procházel se rudolfínskou Prahou spolu s postavami s naprostou jistotou. Knihu bych určitě doporučila, zvláště těm, kteří se při čtení rádi vracejí do dob dávno minulých, mají rádi příběhy s prvky detektivky, ale zároveň si u knihy chtějí odpočinout. Tento román jsem si i přes smutný konec rozhodně užila!
Nečekejte historický román ani tvrdý thriller. Je to velice příjemné čtení, má spád, a když se chcete pobavit a odpočinout, je to přesně ono.
V okamžiku, kdy jsem pochopila, že tohle nesmím číst jako detektivku a už vůbec ne jako historický román, ale jako (černo)humoristickou novelu s kontrastním tragickým (byť ne neočekávaným, protože historie Rudolfova levobočka je mi známa) koncem v pseudohistorických kulisách, začalo mě to ohromně bavit. Na odreagování nadočekávání dobré.
Souhlasím, že o detektivku se opravdu nejedná. Odehrává se zde příběh kolem hejtmana a kolem se míhá občas nějaká zavražděná lazebnice. Co mě pobavilo, tak na str. 34 (vydání Euromedia r. 2013), tak ze schodů se na něj dívá zprvu královna, která se o pět vět níže stává lazebnicí, kterou nechce pouštět tatínek ven..... Trochu to kulhá. Takže amígo, opravdu se k této knize nikdy nevrátím....
To se nedalo číst...Napsáno naprosto příšerně, bylo to o ničem, a ani historicky to nebylo přínosné. Snažila jsem se na tom najít cokoliv, co by z toho nedělalo úplný brak, ale nic jsem neobjevila, tak nemůžu hodnotit jinak.
Tak to jsem nepochopila. Detektivka to určitě není, historický román taky ne, vraždy se dějí, ale nevyšetřují, pointa mi asi unikla :-( Navíc mi dost vadilo, že kniha je psaná nespisovnou češtinou dnešní doby, kterou se mezi sebou baví dnešní mládež - amígo, čoveče.........
Detektivka bych tomu asi neříkala. Hlavní hrdina se sice přichomýtl k nějakým zločinům, ale nedá se říct, že by něco vyšetřoval. Spíš se to dělo okolo něho. Pokud bych to brala jako román z rudolfínské doby, přišlo by mi to přesnější a líp by to naplnilo očekávání, které jsem od knížky mohla mít.
Jako přísně střežené tajemství na dvoře císaře Rudolfa II. dobré, ale jako historická "detektivka" nic moc. A že to byla celkem útlá knížka, dalo se to přečíst.
Miluju historické detektivky a doba císaře Rudolfa II. je velmi barvitá a zajímavá. To se samozřejmě odráží i na samotné knize. Není dlouhá, nejspíš i proto má spád a nic se tam nepopisuje nějak rozvláčně.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Můj muž král Karel IV. |
| 2008 |  Má čtvrtá žena Alžběta |
| 1986 |  Komisař Bambus a fantóm banky |
| 2001 | Adina |
| 2013 | Vraždění lazebnic |
Upřímně si detektivku představuji úplně jinak, takže v tomto směru mě kniha zklamala. Nicméně svou netypičností to zase trochu dohnala. Julínek je tu představen přesně v takovém světle, v jakém si ho osobně představuji. Vzhledem k tomu, že však jeho životní příběh znám z nejedné knihy, bylo mi od začátku spoustu věcí víc než jasných. Konec, ke kterému kniha spěje, je předvídatelný skoro od samého počátku, kdy jsou představeny všechny hlavní postavy. Co mi dělalo trochu problém, byl místy nezvyklý způsob uchopení češtiny a Ortizovo otravné alterego... Možná by příběhu seděl lépe vypravěč, než -ich forma...