Vrazi bez tváře

I já měla trochu problém se závěrem a určitě ne kvůli národnosti vrahů:-). Takže se shodnu s rekonem, že to, co mě zaujalo byla problematika migrace, nacionalismu, šovinismu, které už tehdy (tedy dávno před začátkem migrační krize) vyvolávaly těžko zvladatelné sociální napětí.

Moc hezky se to četlo. Je to chytře napsané, žádné zbytečné vyžívání se v násilí, které je u současných autorů standart. Těším se na další knihu.

První případ komisaře Wallandera mě moc nezaujal, i když už v té době řešil problematiku migrace. Děj se táhl a závěr byl takový nijaký.

První setkání s autorem a docela to jde. Trošku mi vadilo, že hlavní detektiv má tak trošku problém s alkoholem (u severských detektivek dost častý jev), přesto ne takový, aby nedokázal se svými kolegy vyřešit brutální vraždy. Je tu opětovné téma cizinců imigrantů a jejich vliv na okolí.
Na Wallanderovi se mi však líbila jedna věc - jeho intuice a logické myšlení.
Jsem zvědavá na další díl.

prima detektivka...žádné velké vzrůšo, ale pečlivá šedivá práce...dobrý

Než jsem se ke knize dostala, trvalo to několik let, a teď lituji, že jsem si ji nepřečetla dřív. Stylem bych ji určite přirovnala k Samuelu Bjorkovi či Keplerům, ale není se čemu divit, jsou to seveřani jak vyšití :) Vrazi bez tváře se mi četli moc dobře, délka knihy je sympatická, jen ty kapitoly mohly být také kratší. Kurta Wallandera jsem si oblíbila a to hlavně proto, že díky autorovi jsem všechny jeho "trable" mohla prožívat s ním. Když byl Wallander ve stresu, stresovala jsem se taky. Když se necítil dobře, bylo i mě mizerně. To se mi stává málokdy. Také jsem žasla nad tím, že téma uprchlíků a uprchlické tábory se řešily už v roce 1991 (a dřív). Odhalení pravých vrahů mě malilinko zklamalo, doufala jsem, že to bude někdo jiný. I přesto byli Vrazi bez tváře opravdu skvělá detektivka a já se brzy vrhnu na další díl a časem možná i na seriál!

Ke čtení této série jsem se nechala strhnout po shlédnutí 2 dílů televizního zpracování, které se mi velmi líbilo. Tak jsem se vrhla na čtení... a nedočetla. Snažila jsem se, ale po 3 týdnech to vzdávám - myslela jsem si, že pro mě bude příjemné vrátit se do 90. let a doby faxů, poznámek na papíru a vzkazů u sekretářek, ale opak byl pravdou. I přesto ale byly některé poznatky přínosné - například zjištění, že již tehdy mělo Švédsko problém s přistěhovalci, mě více než překvapilo. Zápletka byla dobrá, ale vyšetřování se na můj vkus příliš táhlo. Po 3 týdnech jsem to dotáhla na 150. stránku... Takže odkládám.

I když je momentálně kniha více než čtvrt století stará, tak je svou problematikou velice aktuální. Hlavně mě překvapilo, že Švédsko otázku migrace řeší už tak dlouhou dobu. Možná trochu rozvláčné, ale jinak docela příjemná detektivka, jsem zvědavá na další díly, kam to bude dále směřovat. A ano, také mě pobavily ty dvě české postavy, které mají evidentně polské a německé příjmení. :-)

Přišlo mi, že kniha byla psaná trochu jiným jazykem. Detektivka bez úplného super hrdiny s pohlazenim problému s imigrací ve Švédsku a z toho plynoucích nasledků. Kniha nebyla špatná, ale dají se najít lepší...

Prvá kniha v sérii kriminálnych prípadov s Wallanderom. Kniha bola fajn, dobre napísaná, nebola ešte taká prepracovaná ako iné autorove knihy. Dej má spád a nečakaný záver ale hlavné je, že čitateľ sa v deji nestratí. Autor, známy svojimi "modernými" témami (utečenci v tomto prípade) si opätovne kladie mnoho otázok o novom svete. O príleve utečencov. Kladie si otázky, kam takýto svet speje a kam ho posunie moderná doba. Autor sa s nástupom nových technológií a s prílišnou globalizáciou nikdy nezmieril. To cítiť aj v knihe.

Moje první setkání s Wallanderem. Příběh se mi líbil, trošku mě rušily překlepy. Jména "českých" podezřelých byla úsměvná. Zajímavý náhle na problém uprchlíků - jak je letitý...

Knihy s komisařem Wallenderem pomohly odstartovat velký boom severské krimi a dnes už se jedná téměř o klasiku. Přestože už byly, hlavně Jo Nesbøem, v mnoha směrech překonány, dýchla na mě temná severská zimní atmosféra a dobře jsem se bavil. Bohužel se nejedná o čistokrevnou detektivku, nazval bych to spíše kriminálním románem, protože pachatele rozhodně od začátku neznáte. Wallander toho také sám moc nevyšetří, je událostmi spíše vlečen a pomáhá mu hlavně náhoda, i když jsem možná ovlivněn tím, že díky televiznímu seriálu jsem už věděl jak to dopadne. Jako zajímavost beru to, že i před pětadvaceti lety byli uprchlíci ve Švédsku velkým tématem.

Moje první setkání s tímto autorem, styl knihy odpovídá mým oblíbeným autorům severské krimi, takže v sérii budu určitě pokračovat. Na knize je zajímavé vnímat kontext jejího vzniku, a to ve dvou aspektech. Komunikace či způsob práce policie došel velké proměny (ve srovnání se současnými detektivkami). Naopak problémy spojené s uprchlictvím a jeho přijímáním společností, jako by byly stejné před třiceti lety i dnes.

Líbilo se mi to. Hlavně to zoufalství, že ten první zločin snad nevyřeší :-) Krásná ukázka toho, že někdy ani poctivá policejní práce nestačí a je potřeba i trocha (nebo hodně) štěstí. Jinak to je klasická severní detektivka - hodně děje se věnuje postavě a soukromí detektiva a zločiny jsou poměrně brutální. Komisař Wallander je správný chlap, ale samozřejmě ani on není jenom klaďák :-)

Mně se líbilo, určitě přečtu i další od tohoto autora.

Největší kvalitou této knihy je vykreslení hlavního hrdiny, detektiv Kurt W. sice smrdí, prdí, chlastá a vždycky se o něco praští, ale přesto z něho čiší obrovské charisma a je statečný. V tom je kniha taková opravdová. Samotným příběhem autor reflektuje problémy tehdejší švédské společnosti s přistěhovalci a vizionářsky tuší, že se starý bezpečný svět hroutí.

Joona, Harry, Kurt - má oblíbená trojice.

Prípady komisára Wallandera sú v našich končinách notoricky známe hlavne vďaka rovnomenému seriálu, kde titulného detektíva bravúrne stvárnil Kenneth Branagh. Prvý knižný prípad s názvom "Vrahovia bez tváre" sa odohráva v januári 1990. Wallander tu rieši záhadný prípad vraždy dvoch seniorov, ktorých niekto beštiálne umučil na odľahlej farme. Podľa všetkých indícií sa ukazuje, že páchatelia sú utečenci, ktorí prišli do Švédska hľadať azyl. Wallander sa tak dostáva do prostredia utečeneckých táborov a snaží sa vypátrať kto za tým všetkým stojí a čo je v pozadí. Kniha síce je v mnohých momentoch mimoriadne napínavá, ale až príliš často tu autor zachádza do dejových odbočiek, ktoré nikam nevedú a pripadali mi ako zbytočné naťahovanie deja. Pôsobivé sú ale predovšetkým pasáže, kde sa Wallander zamýšľa nad tým, kam až môže raz Švédsko dostať jeho bezhraničná prisťahovalecká politika. Práve v tomto bode si myslím ,že je táto kniha výnimočná a je nutné uznať, že pán Mankell už v roku 1990, kedy táto kniha vznikala videl či aspoň tušil, že sa Švédsko pod extrémným nánosom utečencov raz prepadne do chaosu a táto jeho predtucha sa do bodky splnila. Dnes je bohužiaľ Švédsko doslova zaplavené čvargou z Afriky a Arábie a ocitá sa na pokraji občianskej vojny.

Nebylo to vubec spatne. Asi se pustim do dalsich knih tohoto autora.