Vrazi bez tváře
Henning Mankell
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/550359/bmid_vrazi-bez-tvare.jpg
4
621
621
Případy komisaře Wallandera / Komisár Wallander série
1. díl >
Komisaře Kurta Wallandera opustila žena, dcera s ním příliš nekomunikuje a jeho otec propadá senilitě. Pocity vyčerpanosti a zmaru vyvrcholí brzkým ranním výjezdem ke zdánlivě rutinnímu případu na osamělé farmě. Uprostřed mrazivého lednového rána na něj totiž čeká šokující místo činu: brutálně zavražděný starý muž a jeho manželka téměř zadušená smyčkou se zvláštním uzlem. Jediným svědectvím staré ženy, která v nemocnici podlehne svým zraněním, však zůstává slovo: „cizí“. Když zjištěná informace unikne do médií, má Wallander co dělat nejen s neznámými pachateli, ale rovněž s xenofobní vlnou násilí proti obyvatelům místního uprchlického tábora.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2014
,
OneHotBook
Originální název:
Mördare utan anksikte, 1991
Interpreti: Jiří Vyorálek
více info...
Přidat komentář
Kniha mě moc bavila, Wallander je skvělá postava, četla jsem v recenzích, že někomu vadila zmínka o jeho špinavých trenkach, mě naopak pobavila, mám rada detaily ze života hlavních postav a myslím, ze díky detailům v téhle knize jsem si Kurta dokázala docela živě představit.
Mini spoiler: dost úsměvná mi přišla situace s českými jmény:D
Nicméně, se moc těším na druhy díl.
Tak jsem se do pustil do Mankella, líbilo se mi, imigrantská linka sice tolik ne, ale celkově velice slušná krimi. Vyrážím na druhý díl.
Henning Mankell je klasik žánru, a jestliže to čtenářka či čtenář myslí se skandinávskou krimi vážně, dříve nebo později se musí s s Kurtem Wallanderem setkat. Jeho první příběh nese všechny základní rysy velikánovy literární tvorby: Sociální uvědomělost, nečernobílé postavy, melancholickou atmosféru, i ultra černý humor. Klenot.
Ou, tato kniha byl za mě jeden velký průšvih. Příběh mě nebavil, hlavní postava za mě hrozně nesympatická (naprosto zbytečné zdůrazňování vykonávání osobních potřeb, popis pohybů střev, a nakonec se dozvíme, že má špinavé slipy – tady jsem si pokaždé kladla otázku proč?), celkově se mi čtení hrozně táhlo, nebyla jsem schopná se do knihy začíst, přestože vražda, která se stala dávala tušit, že to bude skvělé vyšetřování, ale bohužel nebylo.
Kromě toho, že mi postava Wallandera vůbec nebyla sympatická, tak mi přišel jako strašný nešika, nepamatuji si, že by v jiné detektivce, kterou jsem četla hlavní vyšetřovatel utržil tolik zranění jako Wallander.
Když pominu Wallandera, tak jsem se časem docela začetla, několikrát nás autor navedl na možného pachatele, až jsem si opravdu nebyla jistá, kdo za vším stojí a říkala jsem si, že to konečně aspoň za něco stojí. A najednou zase změna, a nakonec se případ vyřešil úplně náhodou a zůstalo tam tolik záležitostí, které nebyly nijak vysvětleny.
Bohužel tato kniha mě vůbec nenadchla a v této sérii již pokračovat nebudu. Nicméně to, že se kniha nelíbila mně neznamená, že je špatná, naopak je hodně čtenářů, kteří si detektiva Wallandera oblíbili a knihy je baví, takže pokud vás baví severské detektivky a chcete zkusit něco ze „starších dob“ (kniha v originále vyšla v roce 1991), tak třeba pro vás tato kniha bude to pravé.
Hodnocení 2,25*/5*
(SPOILER) Me asi bohužel nejvic zustane v paměti to, že komisař měl špinavé slipy a to, že jsem se nedozvěděli, jestli si vzal čisté
(SPOILER)
Vyčítat Vrahům bez tváře, že používají snad všechna klišé severských detektivek (rozpadlé manželství, brutální vražda, detektiv alkoholik, všichni pijí litry kafe) by nebylo úplně fér. Román byl napsán v roce 1991 a stál tedy na počátku oblíbené vlny nordic noir. Naopak je nutné přidat Mankellovi plusové body, protože právě on dost možná lidi jako Stieg Larsson, Adler-Olsen nebo Lars Kepler inspiroval. Co se ale z mého pohledu, pohledu milovníka detektivek, Mankellovi vyčíst rozhodně dá, je vyloženě slabé finále. Autor napínavě rozehraje hned několik směrů, kterými se pátrání (i osobní život Wallandera) vydá - a nakonec je po skoro třech stech stránkách řešením, že muže zabili nějací dva cizáci, co shodou náhod stáli za ním v bance? Jako opravdu? Co Sten Widén, muž starající se o koně, kterému se pak pořád už jen volá a on to nezvedá? Co všechny ty potenciální ženy a synové? Co ta smyčka kolem krku? Kdo od policie vynášel novinářům? Naprosto depresivní atmosféra s kriminalistou, co se musí zvednout ze dna, aby bránil spravedlnost, mě během letošního zasněženého prosince skutečně bavila. Číst si o Wallanderových pochybách (o společnosti, lásce i vlastní příčetnosti), to byla přesně taková ta příjemně nepříjemná aktivita, co jsem v předvánočním čase potřeboval. Ale když si během čtení schválně všímáte detailů (obraz Wallanderova otce visící u jedné z podezřelých žen), snažíte si zapamatovat jména i nejmenších postav, přemýšlíte, v jakém jiném kontextu mohla zavražděná žena před smrtí zašeptat slovo "cizí", a na konci zjistíte, že to všechno bylo zbytečné, protože nic z vyšetřování nemělo smysl a vrazi se objeví v podstatě random, až v úplně poslední kapitole, je to dost frustrující...
A když už je řeč o vrazích... Je to vlastně nejen frustrující, ale až k naštvání. Ne, nejde o to, že vrazi jsou čeští emigranti. Proč by nemohli být; samozřejmě, že i mezi Čechy jsou brutální vrazi. Horší je, když se rodilí Češi v románu jmenují Lothar Kaftczyk a Andreas Haas. To pak totiž trochu působí, že Mankellovi na postavách českých migrantů nezáleží ani natolik, aby vzal libovolný telefonní seznam a pojmenoval je třeba Petr Procházka nebo Jan Novotný. Je to asi jako když si říkáme anekdoty o Romech, co se jmenují Dežo a Fero. Summa summarum: Jako depresivní román o pádu jednoho kriminalisty na dno je to super. Jako detektivka je to slabota.
PS: Nikdy v životě jsem tolikrát neslyšel slovní spojení "klusácké závody".
Začátek vypadal slibně, dost mne pohltil, ale pak jsem začala ztrácet pozornost. Zápletka taková nijak zajímavá.
První Wallander, trošku pomalejší rozjezd, seznámení s teamem vyšetřovatelům, jižním Švédskem a hlavně s osobitým hlavním hrdinou. Příběh pro začátek poměrně jednoduchý (už vím, že to byla výjímka). Jak později komisař mnohokrát poznamená: "Švédsko se mění..." a to tady tak nějak začalo. Moc pěkná detektivka, nalákala mě dát pak v krátké době Wallanderovky všechny!
Kniha je určitě lepší než jsem čekal. Zaznamenal jsem v televizi pár dílů seriálu komisaře Wallandera a moc mě to nezaujalo. Kniha mě připadá mnohem lepší, děj mě docela vtáhl do příběhu. Není to samozřejmě klasická severská detektivka, děj je poklidnější a není tu tolik násilí a potoky krve. Mě to ovšem vůbec nevadí, knihu jsem si opravdu užíval.
Mám to podobně jako ArwenAragorn v komentáři pode mnou. Wallander je Wallander :-).
Tento první díl se u nás v knihovnách moc nevyskytuje, tak jsem ráda, že jsem se k němu dostala. Vrátila jsem se tedy v čase a těším se na druhý, který by měl být dostupný o něco lépe. No a samozřejmě i na pokračování rozečtené série :-).
81%
No tak dobře, přiznávám, že kdyby tady nebyl Kurt Wallander, asi bych dala čtyři hvězdičky. Detektivka nebyla nijak třeskutě napínavá. ani neměla rychlý spád, přesto se mi moc líbila. Mám ráda myšlenkové pochody komisaře při vyšetřování zločinů a zajímají mě jeho osobní problémy.
Doporučuji!
Veľmi príjemné čítanie. Dej akosi prirodzene plynul a všetko pôsobilo uveriteľne. Trochu zamrzel mierne spomalený stred knihy aj rozpačitý záver, no inak som si vychutnal vyšetrovanie starým spôsobom a nevadili mi ani sondy do súkromného života. Už mám kúpený ďalší diel, tak som zvedavý.
(SPOILER) Knihu jsem otevřela s očekáváním severské krimi. A ano, bylo to severské krimi, ale naprosto nevhodné :-) Ne...detektivka to nebyla špatná, do hlavní postavy komisaře Wallandera se dokážete snadno vcítit a je vám sympatický, ale je to taaak strašně pomalý! Než se někam posuneme ve vyšetřování, musíme někam zajet, potom zase jinam poslat fax a pak teda jít pořešit nějaké rodinné trampoty, do toho nám začíná rýmička a k telefonu se dostaneme až večer doma... Na začátku mě to děsně znervózňovalo, ale pak se mi to v něčem i líbilo. Taky se mi líbil ten tehdy ještě nekorektní způsob mluvení na rovinu. (Komisař chce zhubnout - přemýšlí, že ubere jídlo a začne zase kouřit, uprchlíci - společnost v nich jednoznačně vidí riziko, ale zároveň i vidí potřebu se k nim chovat slušně...)Co mě ovšem zklamalo a za co srážím body je odfláknutý pachatel a jeho dopadení. Čtenář nemá absolutně žádné indicie k tomu, jak ho odhalit. A to nemám v detektivkách ráda.
Detektivka v pomalejším tempu, nic pro milovníky divočiny. Dostanete poctivou porci pátrání a osobního života kriminalisty. Do děje se propisuje i bouřlivý přelom 1989-90. Jak tu bylo zmíněno, jména pachatelů jsou dost úlet.
Kurt Wallander, postarší rozvedený chlapík se skoro dospělou a mírně problematickou dcerunkou, není žádný super hrdina, nebojí se přiznat špatnou náladu nebo přirozený lidský strach a tím je mi sympatický. Detektivní série z dob, kdy mobilní telefon byl v plenkách. Vyšetřovalo se postaru a poměrně zdlouhavě, ale taková už policejní práce je a působilo to uvěřitelně.
Četla jsem formou audioknihy, hlas Jiřího Vyorálka byl příjemným bonusem a skvěle doplňoval mírně melancholickou náladu, jakou je celá série prostoupena.
Audiokniha.
Bavilo mě to na začátku a konci, střed byl trochu hluchý, ale chyba mohla být i ve mně že jsem se nedokázal plně soustředit. Takže za mně takový průměr. Co mi vadilo, pachatel nebo pachatelé meli mít jména neuvěřitelná, kdo četl, taky se nad tím určitě pozastaví.
Kniha nezačala vůbec špatně, děj se zpočátku napínavě rozjížděl, ovšem najednou jakoby to autor vzdal a příběh se začal vléci. K tomu ještě opravdu nešťastně zvolená jména vrahů a šup byl konec. Nemastné, neslané :(
Dobrá detektivka, četla se skvěle a ani nebylo moc poznat, že je 30 let stará. Mělo to solidní tempo a žádná hluchá místa, ke konci jsem měla pocit, že kniha trochu ztratila spád, nicméně jde o vydařený začátek serie.
Nemůžu říct, že by kniha měla nějakou výraznou hloubku, ale je to příjemné oddechové čtení a rozhodně to není komerční slátanina pro masy jako např. knihy pana Bryndzy.
Mankell umí psát a postupně se chystám na všechny jeho knihy.
Štítky knihy
vraždy švédská literatura severská krimi přistěhovalci, imigranti švédské detektivky zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2013 |  Vrazi bez tváře |
| 2017 |  Italské boty |
| 2015 | Pátá žena |
| 2014 | Bílá lvice |
| 2013 | Než přijde mráz |
Trochu slabší kousek. První půlka ok, ve druhé to jaksi dřelo. Hvězdu nahoru dávám ze shovívavosti, přece jen je to autorova prvotina. Musím pochválit postavu Wallandera,nejedná se o žádného policajtského supermana, ale o normálního chlapíka, který dělá chyby a není v žádném případě dokonalý. Působí to strašně lidsky a jen díky tomu zkusím i další díl.