Vrazi bez tváře

Rovnou přiznávám, že jsem skalní fanynka Kurta Wallandera, a proto ani nepředstírám snahu o objektivní kritiku. Tady se bude jenom chválit.
Poprvé jsem se setkala s Wallanderem v jeho posledním příběhu. A pokud jsem si snad myslela, že v tom prvním potkám čerstvého, svěžího policistu plného sil a nadšení, spletla jsem se. S Wallanderem se potkáváme ve složité osobní situaci (rozvod, senilní otec, problémy s dcerou, sám na pokraji alkoholismu, navíc s pocitem, že mu svět nerozumí), přesto nezapře zarputilost a instinkt policajta. Mankell ovšem čtenáři nenabízí klasickou detektivku, tedy intelektuální hru s velkým detektivem a vodítky vedoucími k pachateli, jsou to spíš sondy do společnosti a násilí v ní. Čtenář je spíš svědek, než co jiného. Líbí se mi autorův styl, který ve vypjatých fázích vyšetřování používá strohé, krátké věty, kterými zvyšuje napětí. Košatět autor nechává ty části, kde pronikají na povrch emoce a osobní život Wallandera. Ostatně Kurt Wallander je největší devizou knihy, je plastický, uvěřitelný, skutečně živoucí postava. A ve mě má skalní fanynku.

Toto bylo moje první setkání s komisařem Wallanderem a musím říct, že pozitivní. Kniha se dobře četla, v podstatě žádná hluchá místa a zápletka byla taky fajn, i když žádná pecka to za mě nebyla. Jediný a nejen pro mě byl fakt, že autor o Československu věděl asi prd, když použil taková "typická česká jména". Mohl si to aspoň trochu nastudovat. Další díl si určitě přečtu.

Kniha se četla velmi lehce (až mi toho snad bylo i trochu líto). Prvním dílem jsem si Mankella oblíbil, surový severský styl je mi velmi blízký, a přesto se odlišuje od stylů ostatních velikánů (Nesbo, Kepler, Adler-Olsen,...). Trápila mě jen jména. Od příště si budu muset ta jména psát zvlášť na papír, protože mi jména Seveřanů přijdou stejná :-)

Začátek knihy navodil silnou emoční atmosféru, která časem vyprchávala jako pára nad hrncem.Wallanderovi nelze upřít snahu případ vyřešit, ale jeho postava moje sympatie prostě nemá.Téma nadčasové, bonus s výraznou českou stopou nepotěšil.

Příjemná, čtivá kniha. Doporučuji.

Vrazi bez tváře, vrazi s tváří

Máme zde další kriminální sérii s jedním hlavním vyšetřovatelem? Musím říct, že ano a je to jenom dobře. I zde totiž neočekávejte nic jiného než kvalitu. Mankell se ptá, jestli opravdu stačí jedno jediné slovo a všechna zloba se obrátí proti těm, kteří nejsou na daném místě úplně doma. Bohužel se zdá, že ano. Samotného komisaře si rozhodně zamilujete. Je to takový morous nejistý, kterému utekla žena a ani alkohol už mu nepomáhá. Přesto je to sympaťák.

Mankell do svého příběhu opět tahá trochu politiky a ukazuje, jaká je společnost. Dokonce sám autor přiznává, že je tak trochu rasista a přistěhovalci mu zrovna nevoní. To však nic nemění na tom , že Mankell tento žánr umí a neprávem je mnohdy odsouván na druhou kolej například oproti Larsu Keplerovi. Nutno tedy říct, že se vám do ruky dostane kvalitní příběh s kvalitním hlavním hrdinou. Pokud by se vám komisař Kurt Wallander moc zalíbil, tak nabízím možnost vidět ho ve dvou vizuálních úpravách. Oba seriály nesou název Wallander, jeden je ze švédské produkce a druhý z britské.

Napinava,dobre napsana detektivka.Urcite si prectu dalsi pribeh detektiva Wallendera

Moje první kniha od autora. Nebylo to až tak špatný, ale je znát, že kniha vyšla již před 25-ti lety. Myslím, že by si kniha zasloužila trochu lepší hodnocení...
Určitě si přečtu další příběhy Wallandera.

Co se Vrahům bez tváře nedá upřít, je dobrý začátek a pěkně rozehraný zločin zabití dvou obyčejných farmářů v důchodu. Jenže pak začal děj nesmyslně klopýtat, přičemž vyšetřování policie ustrnulo ve slepém oťukávání jedné teorie po druhé, až se nakonec povedlo kápnout na tu pravou. A i když je vyústění zajímavé a mrazivě realistické, z nějakého mně nepochopitelného důvodu nijak nesouvisí s původně nalezenými, především pak detailně zachycenými, stopami. Pravidla detektivky jako by byla Henningu Mankellovi pro smích.
Autor svéhlavě kombinuje psychologický román s detektivkou, přičemž u mě nezafungovala ani jedna rovina. Jenže to už je můj problém se skandinávskou krimi celkově - raději mám zápletku s činnými hráči, než mudrování nad zkažeností vesmíru a osobní dramata vůbec. Slavný dojem tak ve mně nezanechala ani postava Kurta Wallandera, věčného stěžovatele na těžkosti života. Ovšem zapeklitý případ vyřešil (sice pomocí náhody, ale budiž), pročež nějaké ty body u poroty přeci jen má.

První díl série komisaře Válendra. Hlavní hrdina komisař Válendr mi sklonem k alkoholu a způsobem života připomíná postavu komisaře Harry Houle od JO NESBA. Jo Nesbo je ovšem mnohem dokonalejší ve všech ohledech. Tento první díl je poměrně slabý. Pachatelé se objeví až na konci příběhu a zápletka je hodně přitažená za vlasy. Nicméně, číst se to dá a audio kniha je skvěle namluvena a poslech je neskutečným požitkem.

Poslouchala jsem ji jako audioknihu. Detektivní případ, ne tak zajímavý, s aktuálním uprchlickým tématem.

Vrazi bez tváře oscilují mezi dobrým čtením, nudou i patosem. Chybělo mi napětí, které se nepodařilo vybudovat i navzdory kulise drsného severského počasí, které obvykle funguje jako polovina úspěchu. Zatímco v Číňanovi dobře fungují historické pasáže a prokreslení osobního života soudkyně, postava Wallandara je v tomto smyslu spíše chudší.

Většinu českých čtenářů musí notně nadzvednout ze židle pasáž o údajných běžencích z Československa, Lotharu Kraftczykovi a Andreasu Haasovi...

Tak tato kniha od autora určitě patří k těm lepším. Krásně se četla, nečekané rozuzlení celé zápletky, napínavá...spokojenost.

Moje první kniha od Mankella; snažím se vždycky začít číst spisovatele od jeho první knihy v sérii. Už dlouho čtu jen severskou krimi, ale u téhle knížky jsem se musela ze začátku dost nutit, abych ji dočetla. Připadalo mi, že se stále nic neděje. Od půlky čtivější, spád rychlejší a zajímavější. Takže dám šanci i dalším Wallanderům.

Pomalý začátek, svižný střed a opět pomalejší závěr. Jinak vcelku příjemné čtení, snad jen ten závěr mi přišel takový trošku z ničeho, jako by se autor rozmyslel až ke konci knihy, koho chce vlastně udělat vrahem. Jinak vcelku příjemné čtení, ale postavy mohly být více rozpracované. Celé to působí dosti stroze. A v závěru mi vadila jistá jména.

Kniha s napětím, čtivá a bez zbytečné krutosti, které je v současné severské literatuře tolik. Hlavní hrdina je člověk se svými klady a zápory a řeší stejné potíže jako každý z nás, "obyčejných lidí".

Rozhodla jsem si na doporučení známých přečíst si Mankella hezky od začátku. Vrazi bez tváře byli fajn - řekla bych dobře řemeslně zvládá detektivka se sympatickým kominsařem Wallanderem. Nebylo to nic, co by mi vyloženě vyrazila dech a zvedlo ze židle, ale bylo to příjemné čtení a na Mankella nezanevřu.

Úplne nečakaný koniec. Dej bol dobrý.

Díla pana Mankella jsem vzala tak trochu pozpátku. Nejprve jsem přečetla Neklidného muže, poslední z knih o Kurtu Wallanderovi, potom se mi dostal do ruky Číňan. Kniha moc pěkná, ale komisař Wallander mi přirostl k srdci o trochu více. Proto jsem se rozhodla k němu vrátit a vzít to pěkně popořadě. Vrazi bez tváře jsou velmi příjemné čtení. Tempo není hektické, děj překombinovaný, jde o klasickou detektivku s poctivým vyšetřováním a charismatickým zhýralým komisařem. Rozuzlení je poněkud slabší (zvlášť jména zločinců Čecha pořádně nakrknou), ale v celku jde o dobrou knihu.