Všade samé korytnačky
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/373865/bmid_vsade-same-korytnacky-cYQ-373865.jpg
4
1212
1212
Šestnásťročná Aza Holmesová nikdy nemala v úmysle riešiť záhadný prípad zmiznutia miliardára Russella Picketta. Lenže keď sa jej najlepšia kamoška Daisy Ramirezová dozvie, že v hre je odmena stotisíc dolárov, s nadšením sa vrhne do vyšetrovania. Aza sa jej rozhodne pomôcť, keďže z detstva pozná Pickettovho syna Davisa. Zoznámili sa kedysi v tábore pre deti, ktorým zomrel jeden z rodičov. Dievčatá stoja pred zásadnou otázkou: Stal sa miliardár obeťou únosu, alebo utiekol pred políciou, ktorá ho chcela obviniť z úplatkárstva? Aza sa snaží byť dobrou dcérou, dobrou kamarátkou, dobrou študentkou a možno aj dobrou detektívkou, no pritom musí bojovať s vlastnou úzkosťou a ustavične padá do špirály obsesívno-kompulzívnych myšlienok. Spisovateľ John Green, autor bestsellera Na vine sú hviezdy, ktorý sám trpí obsesívno-kompulzívnou poruchou, s drsnou úprimnosťou rozpráva svoj doteraz najosobnejší príbeh o láske, vytrvalosti a sile ozajstného priateľstva.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2018 , Yoli (SK)Originální název:
Turtles All the Way Down, 2017
více info...
Přidat komentář
Další skvělá 'Greenovka' a za mě i nejlepší ❤.
Greenův styl psaní příběhů mi velmi vyhovuje, díky jeho náhledu do psychiky postav. V knize Jedna želva za druhou se dalo nahlédnout do mysli Azy, která se potýká s mentální poruchou, která jí způsobuje takzvané 'vtíravé' myšlenky... Ale to se sami dozvíte v příběhu. ;)
Kniha je velmi zajímavá a patří mezi mé oblíbené.
Na Greena jsem se moc těšila, ještě jsem od něj žádnou knihu nečetla, jen jsem viděla několikrát film Hvězdy nám nepřály, který se mi moc líbil. A tak jak jsem se těšila, jsem byla i zklamaná. Skončila jsem na straně 70 a už nemám sílu číst dál. Mrzí mě to, ale děj ani postavy mě vůbec neoslovily a do dalšího čtení se nechci nutit. A to mi anotace knihy přišla zajímavá...
Tato kniha mne velmi oslovila, hodnotím ji jako druhou nejlepší Greenovu knihu (po Hvězdy nám nepřály). Myslím, že kouzlo Greenových příběhů tkví v tom, že jsou melancholické, svým způsobem smutné, ale nikoli depresivní. Vždycky zbývá jakási naděje. Život je boj, ale stojí za to.
Má první kniha od Johna Greena a četla se opravdu sama. Skvěle vykreslil pocity,se kterými se hrdinka prala a musím říct,že to musí být hrozné peklo něčím podobným si procházet.
Johna Greena jsem si oblíbila hlavně kvůli Papírovým městům, která ve mně zanechala jakýsi záhadný pocit. Green se také jaksi dokáže dostat do hlavy nás, teenagerů a kolikrát se v některých myšlenkách nacházím.
Tahle knížka byla po Hvězdách druhá, která mě ani trochu nezaujala. Přišlo mi to až "jednoduché" (soudě podle ostatních jeho knížek). Doufám, že příštím dílem John nezklame a trochu příběh zaplete.
Přečetla jsem všechny jeho knížky a všechny je mám moc ráda, ale přijde mi že čím novější kniha od Greena je, tím je víc postavená na hlavu, možná je to mnou, ale tuto knihu bych skoro nazvala jako skryté volání o pomoc. Tak polovina knihy se úplně odchyluje od děje a je zaměřena pouze na Azinu diagnózu, po skončení knihy jsem fakt měla chuť rozkousat si palec až na kost, abych si ho mohla posléze zalepit a každých 15min kontrolovat jestli tam není infekce.
Třetí kniha od Johna Greena, těšila jsem se na ní po přečtení "Hvězdy nám nepřály" a "Hledání Aljašky". Musím konstatovat, že dvě předchozí se mi líbily víc. Dívka s psychickou poruchou - zajímavé, ale jinak mě kniha moc neoslovila.
U téhle knihy jsem měla dost rozporuplné pocity. John Green psát umí a jeho literatura je velmi čtivá a za mě i jednoduše čitelná v originále. Co mi trochu vadilo na knize je její hodně smutný, depresivní podtón. Po celou dobu četby jsem z ní byla akorát zachmuřená. Nevím, jestli jsem jediná, ale byla jsem vlastně ráda, když jsem ji dočetla. Na druhou stranu je to asi dobré znamení, že se autorovi povedla velmi pěkně vystihnout duševní porucha hlavní postavy Azy.
Zbožňuji ho. Johna Greena. Sice jsem přečetla jen dvě jeho knihy (Hvězdy nám nepřály), ale obě jsou silné. Obě mi po dočtení navždy zůstanou v mysli. Jedna želva za druhou je příběhem dívky Azy, která trpí obsedantně-kompulzivní poruchou. Tato kniha nám však dá daleko víc než jen přiblížení člověka s touto nemocí. Je to příběh o tom, jak se Aza a její okolí snaží s poruchou žít. Je to příběh o lásce mateřské, přátelské a milostné.
Autor píše velmi krásně. Používá metafory a využívá rozmanitost slov, ale tak úžasně, že mě velmi často navedl k přemýšlení. Během čtení jsem prostě jen tak zvedla hlavu od textu a zamyslela se. Nemoc, kterou on sám trpí, zde popsal dokonale. Lepší než ji studovat na internetu. Postavu Davise jsem si velmi oblíbila. Je to pozoruhodný mladý muž. A takového muže bych ráda znala osobně.
Jistě si přečtu další díla od Johna Greena.
Svělá kniha, pro mě ještě lepší, než Hvězdy nám nepřály (ale ne tak dobrá, jako Hledání Aljašky :)
Hlavně zpracování duševní nemoci bylo výborné.
Pro mě výborná knížka. Při tom tak jednoduchý děj, žádné velké drama, žádná super zápletka... A přes to se mi to četlo krásně. Doporučuji.
Nevím přesně jak dlouho mi zabralo ji přečíst, ale rozhodně mě velmi překvapila. A můžu říct, že si získala mé srdce víc než Hvězdy nám nepřály. A ten konec? Nečekala jsem to. Mnohdy se mi stane u knížky, že konec je jasný už od půlky. A pak mě to ani moc nebaví dočítat. Ale ne v tomto případě.
Obdivuju tu auru postav, jakou Green umí krásně vykouzlit. Každá jeho postava má jedinečnou osobnost a já jim tak ráda naslouchám!
Bylo to příjemné čtení, ale komentář píšu po dvou měsících a vlastně ani nevím, o čem to bylo. Což mluví dost za vše. Hlavní hrdinové jsou sympatičtí.
Tak tohle jsem nečekala! Miluju Johna Greena a tohle byla prostě pecka! Ten konec jsem tak nějak čekala, protože známe konce knih J.G., ale prostě....to bylo tak originální a skvělý!
Co to bylo? Je sice hezké, že se autor pustil do takového tématu, ale to nestačí. Když pominu místy až buransky napsaný překlad, tak mi zbydou postavy bez přirozeného charismatu a slepá místa, kterých bylo více než stránek. Celé jsou to vlastně jen více méně předvídatelné myšlenky Azy, špatné básničky a rádoby hluboké myšlenky. Je krátká, ale její čtení je naprosté utrpení a ke konci už mě bolelo každé slovo. Co na ní ostatní lidé vidí, nevím.
Štítky knihy
přátelství láska smrt rodina hledání smyslu života rodinné vztahy romantika psychické problémy obsedantně kompulsivní porucha pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Jedná se o druhou "Greenovku", kterou jsem měla tu čest si přečíst, a zároveň je to i druhá "Greenovka", kterou jsem si sama koupila. A samozřejmě - přesvědčovacím faktorem byla ta nová naprosto překrásná obálka od nakladatelství Yoli. Hned jak jsem ji viděla, řekla jsem si, že nezáleží na příběhu, zkrátka ji musím mít.
Na Greenově stylu se mi líbí ta čistá jednoduchost a reálnost, se kterou čtenářům vypráví příběhy docela komplexních postav. Má svůj osobitý styl, který se mi ne vždy trefí do vkusu, ale tato knížka se mi rozhodně zalíbila.
Aza jako hlavní hrdinka není tak "nemožná", jak ji její nejlepší kamarádka čas od času vidí. Já osobně ji mám ráda. Je realistická, má své chyby - skutečné, opravdové chyby, které narušují normální život - a právě kvůli nim mi tak padla do oka. Je osvěžující číst o někom "skutečném". A hlavně mě fascinovala ta její porucha. (Další věc, která je pro Greena, řekla bych, typická - hlavní hrdinové jsou tak či onak nemocní.)
Čtení jsem si užívala. Bylo super vzít do ruky po dlouhé době něco takhle odpočinkového, takovou oddechovku. Už teď se vidím, jak v brzké budoucnosti čtu od Greena další z jeho kousků.