Všade samé korytnačky
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/373865/bmid_vsade-same-korytnacky-cYQ-373865.jpg
4
1212
1212
Šestnásťročná Aza Holmesová nikdy nemala v úmysle riešiť záhadný prípad zmiznutia miliardára Russella Picketta. Lenže keď sa jej najlepšia kamoška Daisy Ramirezová dozvie, že v hre je odmena stotisíc dolárov, s nadšením sa vrhne do vyšetrovania. Aza sa jej rozhodne pomôcť, keďže z detstva pozná Pickettovho syna Davisa. Zoznámili sa kedysi v tábore pre deti, ktorým zomrel jeden z rodičov. Dievčatá stoja pred zásadnou otázkou: Stal sa miliardár obeťou únosu, alebo utiekol pred políciou, ktorá ho chcela obviniť z úplatkárstva? Aza sa snaží byť dobrou dcérou, dobrou kamarátkou, dobrou študentkou a možno aj dobrou detektívkou, no pritom musí bojovať s vlastnou úzkosťou a ustavične padá do špirály obsesívno-kompulzívnych myšlienok. Spisovateľ John Green, autor bestsellera Na vine sú hviezdy, ktorý sám trpí obsesívno-kompulzívnou poruchou, s drsnou úprimnosťou rozpráva svoj doteraz najosobnejší príbeh o láske, vytrvalosti a sile ozajstného priateľstva.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2018 , Yoli (SK)Originální název:
Turtles All the Way Down, 2017
více info...
Přidat komentář
Za mě snad nejlepší kniha od Johna Greena.
Aza i Daisy byly obě sympatické a obě jsem si zamilovala. I když Azu o trochu víc.
Bylo zajímavé sledovat její myšlenkové pochody, které jsem občas i chápala. Spíš jsem ale většinu času obdivovala, že dokáže jít pořád dál. Myslím že to bylo i díky přátelství s Daisy.
Detektivní stránka příběhu tu velkou roli nehraje, respektive vůbec nesměřuje k nalezení ztraceného miliardáře ale spíš doplňuje celkový obraz. Jde tu hlavně o objevení sebe sama, smyslu a respektu k vlastnímu já, které není vždy tak dokonalé, jak by jsme si přáli.
Jednoznačným plusem knihy je, že autor píše o něčem co je jemu známé, což přispívá k realističnosti a uvěřitelnosti příběhu.
Víc takových knih prosím.
IG: zrzi_cte
Od spisovatele Johna Greena jsem rozhodně četla už lepší knihy (např. Hvězdy nám nepřály, Hledání Aljašky nebo Příliš mnoho Kateřin). Ale i přes to bylo velmi zajímavé nahlédnout do duše mladé dívky Azy (Holmesky), která se potýká s úzkostmi (s tou bojuje i samotný pan Green). Obdivuji ji, jak se s touto poruchou snaží poprat, s kterou není radno si zahrávat.
Knihu bych určitě doporučila těm, kteří se o tyto duševní poruchy zajímají... Ale i ostatním, kteří rádi čtou knížky Johna Greena❤
Kniha patří k tomu nejslabšímu, co jsem letos četla. Jazyk je plytký, nápad nedotažený, není zde téměř žádný děj a celkově je kniha vážně hloupá. Do čtení jsem se musela nutit a měla jsem co dělat, abych knihu neodložila. Chápu, že nejsem cílová skupina, ale vidím to tak, že knihy jsou buď dobré, nebo špatné. A tahle kniha je prostě špatná a bude špatná bez ohledu na to, jestli ji čte dospělý, nebo teenager. Greenovy knihy mají většinou dobré hodnocení, protože na literaturu pro dospívající jsou kladeny nízké nároky. Myslím ale, že pokud se chce autor věnovat těžším tématům, jako jsou duševní choroby, měl by to dělat buď pořádně a nebo to raději nedělat vůbec. Tahle kniha dokazuje, že pokud autor neumí psát na úrovni a zvládne maximálně béčkový románek pro teenagery, bylo by lepší se do podobných témat vůbec nepouštět.
Osobně si nedokážu představit' že by som viedla život,plný strachu a obrala sa o krásy a chutě života.Ale vo svojej podstatě to Bola úžasná knížka a som ráda za jej stránky.
Kniha se četla dobře, "Holmeska" s Daisy mi byly obě sympatické. Konec byl příjemný. I přesto, že je to kniha pro mladší cílovou skupinu potěšila mě. Není to ale nic, co bych četla znova :)
Do knížky jsem se nemohla začíst a vlastně jsem ani neměla ráda hlavní postavu. Příběh se mi začal líbit až k úplnému konci, až v tunelu... a kvůli celkovému zakončení příběhu ji nakonec hodnotím pozitivně. Ale i přesto je to pro mne zatím nejslabší knížka od Johna Greena.
No...přemýšlím, kde vlastně začít. Je to moje třetí seznámení s autorem a bohužel zatím nejméně povedené. Už nějakou dobu se snažím přijít na to, co mi na knížkách Johna Greena vadí. Je to překlad? Nebo jen opravdu jednoduché užívání slov, které mi přijde velmi triviální. Chápu, že to John zřejmě dělá schválně, ale mně to prostě nesedí. Ale abych se věnoval trochu obsahu knihy. Chyběl mi zde děj - prakticky zde žádný nebyl. Zmizení Davisova otce? Aby se Davis opět po letech potkal s Azou? A samozřejmě si ji bude okamžitě na první pohled pamatovat. Ale dobrá...beru to, jen mi to nějak asi nesedlo. Na druhou stranu mám rád používání citátů a následné jejich vysvětlování. Jen zde toho bylo až možná příliš. Chápu, že se příběh zabývá hlavně obsedantně kompulzivní poruchou, jen se to omílalo pořád dokola (až zbytečně). Nejoblíbenější postavou byl pro mě jednoznačně Davis - "zazobaný" kluk, pro kterého si život připravil spoustu překážek a strastí. Díky tomu se však chová velmi mile a váží si světa. Také mi trochu chyběl typický autorův humor, který do svých knih přidává - bylo to prostě takové strohé. Knížka ovšem vede opět k zamyšlení, jen to u mě napoprvé nesklidilo ocenění. Třeba svůj názor změním, pokud se ke knížce někdy vrátím.
Podtrženo, sečteno - PRŮMĚRNÁ AUTOROVA KNIHA - 3 hvězdy.
Asi průměrná kniha autora, nic valnýho jsem nečekala, nic valnýho jsem taky nedostala. Fajn oddechovka, ale asi je cílová skupina cca o 10 let níž než já :D
Třeba Papírová města se mi líbily o něco víc.
Kniha mě zaujala ani nevím proč ale četla se dobře i mě bavila za mě povedená kniha
Kniha mě překvapila i když měla pomalý rozjezd, začetla jsem se a přečetla ji za jeden den.
Mám Johna Greena ráda a na tuto knihu jsem se těšila, bohužel jsem byla zklamaná.
Přišlo mi to celé jako továrna na citáty, občas to bylo až otravné. Chyběl mi tam humor, který v jiných jeho knihách dokonale vykompenzoval tu pomíjivost a beznaděj z filosofických úvah. Děje tam bylo pomálu. Čekala jsem od toho víc.
Krom toho bych ale ráda řekla, že pořád je to skvěle napsaný, dobře se to čte a má to ten Greenův styl, proto také dávám 4 hvězdičky.
Nicméně se budu muset smířit s tím, že Green přesídlil z ya knih na populárně naučnou literaturu. Musím ale uznat, že život s OCD vystihl perfektně (nebo alespoň tak, jak si to představuju já).
U titulu Jedna želva za druhou moje srdce plesá - bylo to super počtení. Příběh Azy, která není tak zcela normální šestnáctiletá holka, jak by se na první pohled mohla zdát, se četl velmi dobře. Přišlo mi, že pátrání po ztraceném milionáři, byla spíše vedlejší dějová linka a autor se hlavně věnoval duševnímu stavu hlavní hrdinky, která trpí obsedantně kompulzivní poruchou. A moc mě bavilo sledovat její myšlenkové pochody, při kterých mi někdy hodně zatrnulo. Hlavně viz.: polykání dezinfekce. Azu jsem si však oblíbila, byť jsem jí ne vždy rozuměla. Konec byl takový, jak je u Greena známo, takže úplně nepřekvapil a byla jsem i ztotožněná s rozhodnutím, které Aza učinila. Pokud po předchozích autorových přešlapech přemýšlíte nad přečtením této knihy, tak ano, běžte do ní, Green je zase na koni. Byť na Hvězdy to nemá. Kniha je přečtená raz dva a od příběhu dostanete všechno - lásku, rodinné strasti, zapeklitost vztahů mezi kamarádkami až po nádherné myšlenky.
Green umí psát, umí zaujmout a hlavně píše příběhy s hlavou a patou, umí dobře vykreslit postavy, umí vás přimnět, abyste se u knihy bavili ... a to je u YA literatury pro mě něco naprosto skvělého, protože většina knih totohle žánru jsou podle mě jen ploché příběhy bez nějakého hlubšího poznání či obohacení. Tady se navíc seznámíme s psychickou poruchou ve srozumitelně podané podobě a už jen všechny události, které se točí kolem hlavní hrdinky, která jí trpí, bohatě stačí k tomu, aby kniha bavila. Děj sice nemá kdovíjaký spád, nezrychluje se a negraduje, prostě jenom plyne, ale o to víc tady můžeme ocenit jakousi vnitřní sílu, poslání, celé knihy ...
Hlavní hrdinka má vážný psychický problém a tak se i my dozvíme hodně o různých bacilech a soustředných spirálách myšlení. Zároveň také mnoho o zmatcích v hlavách i jiných, duševně snad trochu zdravějších mladých lidí, ohromených však stejně, pro starší již více méně banálními věcmi. Je vcelku obdivuhodné, jak se autor dokáže vetřít do myslí těchto nedospělců a vystihnout jejich život v tomto přebohatém západním světě plném různých technických zázraků, které je však samozřejmě ani náhodou nemohou osvobodit od jejich omylů a připravit na to, co je v životě čeká. Asi je škoda, že si tuto knihu moc mladých, v dnešní době plné mnoha jiných atrakcí, asi nepřečte, ale třeba se mýlím.
Velmi osobní zpověď autora slavného románu Hvězdy nám nepřály, která se spíš než teenagerských problémů s láskou dotýká tématu nepříliš známé psychické poruchy. Autor lidsky popisuje, jak naše myšlenky, které si zdánlivě sami vybíráme a rozvíjíme, dokážou neovladatelně měnit náš život.
Příběh s lehce detektivní zápletkou vlastně vůbec nesměřuje k nalezení ztraceného miliardáře Rusella Picketta, ani k velkému, šťastnému happyendu v podobě velké a nezničitelné lásky hlavních hrdinů Azy a Davise, nýbrž k objevení sama sebe, své podstaty a smyslu, k vytvoření jakéhosi respektu k vlastnímu já, které mnohdy sami nenávidíme a opovrhujeme jím.
„První lásku si pamatujete, protože vám předvede, že můžete milovat a být milováni, že nic na světě si člověk nemůže zasloužit, až na lásku, že láska dělá z člověka osobu a že je v ní jeho jak i proč.“
Aza je značně netypická hlavní hrdinka, která nemusí být každému sympatická, zato je ale až neuvěřitelně skutečná a plastická, že by to klidně mohla být vaše kamarádka ze sousedství, která má občas divné stavy, jimž vůbec nerozumíte, a točí se v nekonečných spirálách nutkavých myšlenek. Nahlédnout do jejího světa bylo jako otevřít krabičku, která roky ležela zaprášená na půdě, a její obsah může být zároveň děsivý, zajímavý i krásný. Pro mě to byla neocenitelná zkušenost a velký přínos v oblasti mého myšlení a vnímání světa.
„Spirály se donekonečna zmenšují, když jimi člověk míří dolů, ale také donekonečna zvětšují, když se vydá vzhůru.“
Davis byl zase netypický klučičí hrdina, ale i tak jsem si ho zamilovala, hlavně kvůli jeho lásce ke hvězdám, poezii a svému bratrovi. A taky kvůli tomu, že tak nějak chápal Azu a spirálu jejího složitého života.
„Podívat se na tebe může každý, ale je dost vzácnost najít někoho, kdo vidí stejný svět jako ty.“
Myslím, že si kniha zaslouží větší hodnocení, už kvůli tomu, že se autor odhodlal psát o něčem, co je mu tak známé a vlastní, což nepochybně dělá jeho knihu realističtější a uvěřitelnější. A jeho originální a neotřelé myšlenky snad nikdy neomrzí - nakonec hledání pravého já stejně skončí jako nekončící snaha vytáhnout želvu ze spodku hromady. A kdo ví, třeba tam opravdu je jedna želva za druhou...
„Bledule ví o slunci víc než celé pole slunečnic.“
Dobrý námět, jen jsem se kvůli vlastní roztržitosti musela knihou projít dvakrát, abych pochopila, proč jedna želva za druhou :).
Knihu jsem četla na dvakrát. Poprvé hned po vydání kdy jsem však došla jen přes tři kapitoly. Děj jsem vůbec nepobrala a rozhodla se to odložit.
A udělala dobře. Až nyní jsem se dostala k tomu, abych knihu dočetla. Pocity z ní jsou ve mě na bodu netrálna. Postavy měly svůj charakter, děj se celkem dobře odvíjel, ale rozhodně bych se k této knize nevrátila. Pan Jonh Green nasadil se svými knihami vysokou laďku ovšem někdy bych mu to bestseller sebrala neboť to má do něj dalako. Pokud někdo chce začít s čtením od tohoto autora. Rozhodně ať nezačíná s touto knihou. Chuť by ho mohla přejít.
Johna Green úplně zbožňuji a vřele doporučuji.
Kniha byla opravdu zajímavá. Azu jsem v některých chvílích naprosto chápala a někdy zase vůbec, ale jako postava mi byla sympatická. Aza se potýká s psychickou poruchou, kterou autor popsal naprosto skutečně. Dokázala jsem si naprosto představit, jak se Aza cítí, když mluví o myšlenkových spirálách kruzích, které se neustále zužují.
Davise na mě působil také velice příjemně, jako silný ale přesto citlivý a zranitelný.
Myslím, že hlavní je v knize porucha, kterou Aza trpí a samozřejmě láska. V pozadí se odehrává zmizení Davisova otce, která zapříčinila setkání hlavních hrdinů.
Kniha je plná vět, které mají hloubku.
Obálka je také naprosto dokonalá a vystihujíci Azu. Moc se mi líbilo přirovnání k jedné zelvě na druhé.....
Knihu doporučuji.
P. S. NESROVNÁVEJ tě ji prosím s knihou Hvězdy nám nepřály, obě jsou originální a nedají se srovnávat.
Štítky knihy
přátelství láska smrt rodina hledání smyslu života rodinné vztahy romantika psychické problémy obsedantně kompulsivní porucha pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Byl to zajímavý pohled na psychickou poruchu a ráda jsem se vrátila do Greenova světa, vždy to vykreslí tak, že chcete být přesně na té škole a mít takové přátele, ale chvílemi jsem moc nerozuměla myšlenkovým pochodům hlavní postavy. Nevím, jestli to bylo mou nepozorností, tím, že netrpím neodbytnými myšlenkami jako Aza, anebo mi to znělo už moc přechytrale (příkladem je dohadování s psycholožkou, kdy se Aza snažila za každou cenu prosadit svůj pohled na věc). Něco mě na tom prostě iritovalo, ale nemůžu říct, že by to byla úplná ztráta času. :)