Vše, co jsme si nikdy neřekli
Celeste Ng
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509173/bmid_vse-co-jsme-si-nikdy-nerekli-UfO-509173.jpg
4
844
844
Lydia je mrtvá. To ale zatím nevědí... Šestnáctiletá Lydia (prostřední a nejoblíbenější ze tří dětí) se musí vyrovnávat s tlakem rodičů, kteří si chtějí splnit vlastní nenaplněné sny a touhy o společenské kariéře. Její otec pochází z uzavřené komunity první americké generace čínských přistěhovalců, matka je obyčejná americká žena, které se nepodařilo stát se lékařkou. Když je jednoho dne Lydia nalezena utonulá uprostřed jezera, nikdo nedokáže pochopit, jak a proč se to stalo. Začíná vyšetřování, ve kterém si paradoxně nejvíce zdravého rozumu zachovává nejmladší z dětí – dcera Hannah… Znepokojující a tragický příběh čínsko-americké rodiny žijící na předměstí Ohia získal prestižní ocenění Kniha roku obchodu Amazon za rok 2014.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , OdeonOriginální název:
Everything I Never Told You, 2014
více info...
Přidat komentář
Knížky Celeste Ng mám moc ráda. Těším se, až vyjde nějaká další. Hlavně mě baví její psychologie postav.
V první polovině knihy jsem trochu bojovala s vlastním předsudkem "njn zase kniha se zadepkovanou holkou v pubertě". Ale druhá půlka byla úžasná, autorce se skvěle podařilo vykreslit jednotlivé postavy a jejich charaktery a celkové vyznění knihy mě také zaujalo. Co všechno může způsobit smrt jedné mladé dívky....
Nejsmutnější příběh, reálný, lidsky napsaný.
Román není jen o vyrovnání se se smrtí dítěte, ale i o nenaplněných ambicích a snaze splnit si sny prostřednictvím dcery. Je o nezdravém zaměření na jedno ze tří dětí a o tom, co může s dítětem udělat velký tlak a přemíra lásky. Je tu dobře popsán i problém menšin v Americe a rasové předsudky.
Toto velké drama autorka napsala krásným stylem, citlivě a poutavě.
Druhá kniha Celeste Ng mě nězklamala, po jejích Ohníčcích jsem měla velká očekávání. Některé postavy byly vykresleny trochu ploše, hlavně Marylin, ale pro mě tam bylo spoustu námětů k zamyšlení.
Po dlouhé době jsem knihu přelouskal za dva dny. Příběh rodiny mě vtáhl do sebe. S každou bytostí, která se tu objevuje, jsem nějak souznil, chápal, v čem se zmítá a proč jedná tak, jak jedná... Každá z postav komorního dramatu si jde za svými cíli. Některé se protínají, jiné jdou přímo proti sobě. Vznikají tlaky a protitlaky. I když kniha začíná tak morbidní větou (Lydia je mrtvá...), myslím, že romám má v zásadě pozitivní náboj a vyznění. Sice nevíme, co se s postavami stane později, ale spisovatelka nám jemně dává nahlédnout, co by to mohlo být, a je jen na naší fantazii, co se nám v naší představivosti vynoří...
Já nějak nevím,co napsat,knížku jsem dočetla včera v posteli,hodnocení jsem nechala na dnešek,no,moc to nepomohlo:-)
Jak pokračuje vaše životní cesta,když přijdete o dítě,sourozence ?Kolik nevyřčených věcí ve vás zůstane?Smutný příběh rodiny,která se vyrovnává se smrtí nejoblíbenějšího dítěte..Co tomu předcházelo,proč se to stalo?
Tohle si musíte přečíst..Celeste je skvělá spisovatelka..Ubírám jednu hvězdičku,Ohníčky se mi zkrátka líbily o něco víc..
Jinak rozhodně doporučuji!
Jak něco tak smutného může být tak krásné! Dlouho jsem nečetla tak dobře napsanou knihu. Ty postavy (zamilovala jsem si hlavně Hannah), to postupné odhalování příčin (jako když loupete cibuli), ta stylistika (každé jednotlivé slovo má své přesné místo a funkci), dokonalost.
Smutný příběh o tom, jak předsudky, které si nesou rodiče ze svého dětství a dospívání mohou ovlivnit dětství a dospívání jejich dětí - obzvláště, pokud se jedná o děti ze smíšeného manželství. A dokáže to změnit až smrt jejich dcery.
Nesnesitelná tíha lásky, to jsou ta správná slova, která naplňují obsah tohoto příběhu. Velmi složitý propletenec nevyřčených citů, pocitů, tužeb a nesplněných snů vyústí ve smutný a tragický konec. Autorka velmi sugestivně vylíčila prostředí rodiny i psychologii všech postav. Skvělé!
Opět skvěle napsaná kniha, kde bylo spleteno hned několik závažných témat k zamyšlení. Ovšem čekala jsem děj depresivnější.
Moje první odeonka a kniha, kterou budu asi dlouho vstřebávat. Musím hodnotit kladně, protože splnila moje očekávání. Je to sonda do lidské duše, psychologie až na dřeň. Je těžké vystihnout pocity, které mám po jejím dočtení. Je to silný příběh, tragický příběh. Není to jednobubka na jeden večer, místy náročné čtení, přesto se čte velmi dobře. Příběh, který odhaluje to, jak nás ovlivňuje naše dětství a jak spolu nemluvíme. Silný příběh... nějak mi došla slova. A taky nechci prozradit nic, co by ostatním zkazilo dojem z knihy, který je VELMI SILNÝ...
Těším se na knihu Ohníčky všude kolem od této autorky.
Skvelý, skvelý a ešte raz skvelý príbeh. Psychológia a charaktery postáv presvedčivo vykreslené, zaujímavá téma transgeneračného spracovávania traumy a komplexov menejcennosti. Veľmi sa mi páčil aj spôsob akým autorka prerozprávala príbeh, kedy hneď na začiatku čitateľom prezradí zápletku knihy a stranu za stranou ju potom rozpletá. Skvelé Celeste Ng!!!
Moje druhá knížka od této autorky, která píše jedním slovem skvěle! V komentářích nemá smysl rozebírat děj, ale jeho dopad na čtenáře. Ano, je to smutné, bolavé depresivní, ale mistrovské!
Celest Ng v knize rozpracovala hodně pozoruhodných motivů, o kterých bych si přečetla román klidně i o pár stovek stran delší. K tomu nejpovedenějšímu patří pohled na předsudky společnosti (jižanská dívka jako doktorka, Asiat jako učitel předmětu „Kovboj v americké kultuře“) a rasistickou předpojatost nejen v „klasickém“ vztahu Američani – Afroameričani. Pozoruhodné je i to, že na výkon a šanci vyniknout tu dozírá matka Američanka, zatímco asijský otec lpí na oblíbenosti a určité snaze zapadnout. V románu zaznívají také složité feministicky laděné otázky, třeba jak dosáhnout úspěchu a seberealizace a přitom neutonout v banalitě péče o rodinu. Jak tyto dvě zdánlivě (?) protichůdné náplně ženského života skloubit do vyvážené harmonie.
Románový debut Celest Ng mne zaujal více než Ohníčky všude kolem, kde bylo cítit, že mnohé motivy byly naroubovány do ladícího celku. V knize Vše, co jsme si nikdy neřekli je děj mnohem ucelenější a funguje mnohem lépe. Nelze však nevidět, že některé motivy jsou v obou knihách velmi podobné. Samotný styl autorky je čtivý a přitom literárně zajímavý, někdy však sklouzává ke sterilitě. Vztahy jsou vylíčeny jenom v tom, co nefunguje, což nutně vykresluje dosti depresivní obraz jedné americké rodiny. Z druhé strany to však může čtenář vnímat jako upřímné a drsné zobrazení rodinných vztahů, o nichž se jen málo kdo bojí mluvit nahlas a otevřeně tak, jak se to autorce povedlo ústy svých hrdinů. Protože v každé – i na oko dokonalé rodině – existuje mnoho, co jsem si nikdy neřekli.
Nejde o žádný překvapivý příběh, není tam napětí, nejsou tam velké zvraty, ale Celeste Ng je zkrátka úžasná spisovatelka! Dokáže tak dokonale všechno popsat a vystihnout něco, co mě by ani nenapadlo, že lze slovy vyjádřit. Z toho jsem byla vážně nadšená.❤
----------------------------------------------------
Příběh vypráví o smrti Lydie. Lydia je dcera Jamese (Číňana) a Marylin (Američanky). Příběh se odehrává kolem roku 1958, kdy byly v Americe smíšené sňatky v mnoha státech zakázány a pro cizince (zvláště jiné rasy než bílé) bylo velmi těžké se v americké společnosti prosadit.
Také pro ženy bylo těžké se prosadit v určitých tehdy klasicky "mužských" profesích. A tady se nám střetávají dvě klíčové překážky, se kterými se setkali Lydiini rodiče a za každou cenu nechtějí, aby se s nimi jejich dcera musela ve svém životě také potýkat. V knize je neuvěřitelně skvěle popsáno, jak rodiče vkládají svoje naděje a sny do budoucnosti a života svého dítěte. Ale přitom si neuvědomují, jak ji touhle přehnanou péčí a láskou dusí.
V příběhu se krásně mísí minulost a současnost, dozvídáme se postupně čím si jednotliví hrdinové prošli nebo procházejí, jak se cítí a co je přivedlo k tomu aby se tak cítili. Za mě opravdu úžasná kniha! ????
Většinou se musí stát nějaká špatná věc, tragedie, abychom si začali vážit toho, co máme. Asi nejsem cílová skupina, námět celkem dobrý, mnoho textu mezi řádky i nějaké hlubší myšlenky. Ale celkově na mě kniha nezanechala dojem.
Silná kniha. Smutné je, že v tejto rodine nikto nevyjadril pred ostatnými svoje pocity. Každý sme iný, každý má iné predstavy o živote a preto nikdy nemôžme vnucovať svoje sny nikomu, ani vlastným deťom.
Přečetla jsem už před čtyřmi dny, ale nebyla s to hned se k ní vyjádřit a něco smysluplného o ní napsat. A to jsem si zpočátku knihy říkala jakože dobrý, ale že jsou z toho všichni tak hotoví? Jenže ono to graduje, autorka se pod kůži dostává hodně nenápadně, postupně zapíchává jednu malou jehličku za druhou, zprvu to ani necítíte, ale pak je těch jehliček víc a víc a zapichují se stále hlouběji. Nakonec člověk sotva popadne dech, jak se kolem něj příběh jako had obtáčí a přiškrcuje ho.
Kam až může dojít to, když se rodiče svoje ambice snaží naroubovat na dítě, když svoje nedostatky, to, co jim v životě chybí (nebo možná i přebývá), se snaží měnit ne na sobě, ale na potomkovi. Když si rodiče neuvědomují, že jejich dítě může být přece úplně stejné, jako jsou oni (se stejnými nedostatky či touhami), nebo naopak naprosto odlišné. Kam vede bezmezné upnutí se na jedno dítě a opomíjení druhého? V době čtení této knížky mám děti v citlivém věku (10 a 12) a možná někdy mívám pocit, že bych s nimi mohla hýbnout znatelněji, ale po přečtení této knížky si to budu sakra rozmýšlet a ještě víc se soustředit na ně samé. Chvíli jsem přemýšlela, jak knížku nakonec ohodnotím a reálně je to spíš 4 a půl, ale vzhledem k tomu, jak ve mně rezonuje a vrací se mi do myšlenek, je to za 5.
Štítky knihy
prvotina americká literatura rodinné vztahy
Autorovy další knížky
| 2016 |  Vše, co jsme si nikdy neřekli |
| 2017 | Ohníčky všude kolem |
| 2023 | Naše ztracená srdce |
Čtení to bylo dobré - úsporný styl, určitě věrně odpozorované situace smíšeného manželství; sourozenecké trio, které by nabouralo ustálené představy psychologů na téma první, druhé, třetí dítě; a k tomu nenáviděný Jack . . .
Neseděly mi tam dvě věci: Marilyn by v mých představách, jako zoufalá matka, měla projít podobnou "zpáteční cestu" jako Lydia a najít ten bod, kde to všechno začalo: svůj druhý pokus o lékařské studium. A za druhé: noční výlet na jezero, resp. návrat na pevninu, mi připadá velmi nepravděpodobný. I já (a to nemám za sebou autentický zážitek) si pamatuju Nathova slova: držím tě, kopej! Držím tě . . .
Ale souhlasím s komentářem Rade: neposuzujte jednání lidí svýma očima.