Vše, co vím o lásce
Dolly Alderton
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/445359/bmid_vse-co-vim-o-lasce-cZU-445359.jpg
4
113
113
Pokud jde o slasti a strasti doby, kdy se člověk stává opravdu dospělým, novinářka a bývalá autorka sloupku o randění v Sunday Times Dolly Alderton viděla a vyzkoušela všechno. Ve svých memoárech živě vypráví o tom, jak se zamilovala, jak bojovala se sabotováním sebe sama, jak hledala práci, jak uspořádala naprosté fiasko v podobě večírku na téma Rod Stewart, jak se opila, jak se s ní rozcházeli, jak si uvědomila, že Ivan z krámku na rohu je jediný muž, na kterého se kdy bude moct spolehnout, a jak zjistila, že kamarádi tu pro vás budou pořád, i po divokém nočním tahu. Je to kniha o špatných rande, dobrých přátelích a – to především – o tom, že nepotřebujete nikoho dalšího než sebe sama.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2020 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Everything I Know About Love, 2018
více info...
Přidat komentář
Ze začátku jsem si myslela, že to nebude nic extra. Lidé na sociálních sítích tuto knihu komentují jako nutnost. Každý, komu je od 20 do 29 by si ji měl přečíst. Nevěřila jsem tomu. Po přečtení musím uznat, že na tom něco je. Kniha je plná mouder a připadám si, jako bych dospěla s autorkou. Uvědomila jsem si, že to, co teď beru jako samozřejmost, jsem nebrala, když jsem byla teenager. Opravdu mi ta kniha pomohla uvědomit si tolik myšlenek a doufám, že pomůže dalším lidem. Samozřejmě nebudete souhlasit se vším a budete mít jiné vzpomínky a zkušenosti než autorka, ale najdete si tam svoje moudro, které vás bude provázet po přečtení. Já si zamilovala tento citát (samozřejmě není celý, ale podstatu čtenář zachytí):
"A taky vím, že láska je docela tichá a nenápadná věc. Je to společné povalování se na gauči, pití kafe a povídání si o tom, kam si to ráno půjdete dát další kafe..." (s. 321)
Ryze odpočinkové čtení. Chvílemi připomíná nejmenovaný film, ale když si čtenář zvykne na občas mírně ztřeštěný děj, stále se opakující zážitky s muži, alkoholem a hlavně kamarádkami a jejich potížemi, najde se tam i dost důležitých momentů. Hrdinka postupně zraje a vyslovuje i moudra, zamýšlí se nad životem a jeho smyslem. Nebyl to ztracený čas.
Až někde budete číst hodnocení této knihy, které bude ve stylu: Přečetla jsem si pár kapitol a bylo to tak děsné, že jsem to ani nedočetla. tak tomu nevěřte ani ň. Protože přesně to jsem si ze začátku o Vše, co vím o lásce taky upřímně myslela, jenže tuhle knihu nesmíte v půlce odložit. Aby vám dávala smysl, tak ji prosím dočtěte až do konce.
První půlka knihy se nese ve stylu:
*šílená párty na střední
*trapná opilecká historka
*recept na koláč
*rozchod
*šílená párty na výšce
.
.
.
Ale pak se to někde zlomí a na řadu přijde uvědomění (?)(nevím, jak jinak to nazvat).
Tohle není nějaký převratný příběh plný mouder a je mi úplně jasné, že spoustě lidí kniha nesedne. Já si v ní ovšem našla pár věcí, které mě oslovily a potřebovala jsem je slyšet.
Jakožto člověk co žije v Londýně čtení této knihy bylo jako vzpomínání na svoje vlastní storky a zážitky. Tolik věcí a tolik myšlenek se zdálo jak kdyby pocházely z mojí vlastní hlavy.
Nádherný, skutečný memoir o vyrůstání, překážkách a o snaze zvládnout to v jednom z nejskvělejších měst na světě. Zamilovala jsem si všechna přátelství co Dolly měla a připomnělo mi to Sex ve městě. Skvělá upomínka toho, že tu lásku kterou se všichni tak snažíme najít už možná vlastně dávno máme.
Druhá kniha, kterou jsem tento rok nedočetla. Před koupí jsem četla ukázku a přidala mi super vtipná. Bohužel, aspoň pro mě, veškerý vtip byl ukryt v ukázce a ve zbytku knihy se úplně nevyskytuje. Nikdy jsem nenecházela kouzlo v opíječkách každý víkend, takže ani tato kniha mi nesedla, protože většina jí je o tom, kde a s kým se autorka opila.
Právě dočítám a wow...takhle bych chtěla umět psát. Mé zkušenosti a názory jsou hodně podobné těm autorčiným. Ráda bych je transformovala do slov, abych svými moudry oslovila tápající mladší generaci, ale nedávám to! Takže...klobouk dolů, Dolly Alderton. Jen v jedné věci se neshodneme. Vás postihla existenciální krize těsně před třicítkou, mne až po oslavě šedesátin.
(SPOILER)
Kniha má pár mouder s kterými budete souhlasit a v kterých se i snad najdete... Nebo Vám naopak nějaké nové nabídne :
*Najít v sobě důvěru, udržet si naději - to je právé umění.
*Možná to vypadá, že život umí být občas složitý, ale je stejně prostý jako nádech a výdech. Nechte svou zuřivost, aby vám rozervala srdce a skromnost, aby zbořila vaše ega. Buďte tím, kým byste si přáli být, ne tím, kým si myslíte, že jste odsouzení v tomto životě být. Byli jste stvoření tak, aby vás někdo miloval celým svým srdcem. Nechejte ho vás milovat...
Nebo Vás donutí se zasmát či pousmat :Znakem opravdové lásky je, když se kvůli vám dva kluci poperou. Nejlepší je když teče krev, ale nikdo nemusí do nemocnice. Jestli budeš mít štěstí jednoho dne se to stane i tobě....
Zbytečnost!!! Recepty, seznamy v knize....
Nebudete s ní úplně paf
K téhle knize jsem si napsala tolik poznámek a tolik citací, které jsem chtěla vložit do recenze, ale to bychom tady byli do rána že jo :). Takže bohatě postačí, když řeknu, že jsem se u tohoto dílka hodně pobavila a zavzpomínala na staré dobré časy (jen autorka byla trošku víc “veselejší”, než já v jejích letech :-D). Nejbližší mi pak byla poslední kapitola nazvaná trefně “Třicet” a u té jsem jen kejvala hlavou a říkala si přesně tak to cítím taky :)... Knihu rozhodně doporučuji, především pak všem mileniálům, kteří taky kráčí do té pomyslné třicetileté “dospělosti”, a kteří nezapadají do všech škatulek, které jim společnost přisuzuje ❗️❗️❣️ No a autorka píše neskutečně čtivě, trefně, vtipně a ten sloh za to opravdu stojí, je vidět, že má tu novinařinu vystudovanou :).
Začátek knihy mě moc nebavil...
Recepty mi přišli v knize zbytečné...
Ale nakonec se to celkem dobře vyvrbilo...
Mne tohle bavilo císt, presně knížka pro mne , navic podle skutečnosti.. Jen by mne zajimalo jak to s autorkou knihy nakonec dopadlo. Jestli nakonec nejakyho chlapa našla.
Nechala jsem se zlákat na základě dobrých referencí vybraných uživatelů. Původně jsem knihu kupovala jako dárek, ale po přečtení si ji radši nechala a nikomu nedala. Ta kniha není špatná, ale taky není vysloveně dobrá. Některé pasáže byly hodně zajímavé, nástin duše dobře pojatý, ale něco mi tam chybělo.
Poviete si, mladé dievča, okolo 30 rokov, prečo by preboha mala písať svoje memoáre. Čo také zažila, aby spísala svoje pamäte? Nuž, verím, že ten začiatok o tom ako v puberte pila a žila party život, nebude každému po chuti. Ale postupne, ako si začne uvedomovať svoj neusporiadaný život a veci, ktoré jej chýbajú, tak mi tu vznikla silná generačná výpoveď britského mileniála. Byť dospelý, ale cítiť sa stratený, nevedieť čo chce od života a ako si kompenzuje svoje neuchopiteľné potreby.
Veci, ktoré u Dolly kvitujem: neobviňovala rodičov za svoj život a problémy, nespomínala Spice Girls, nespomínala kráľovskú rodinu, ani to, že by bola zamilovaná do Harryho/Williama (mám pocit, že každý britský autor, ktorý píše o svojom detstve alebo o 90.rokoch, tak práve kráľovskú rodinu dosť rieši).
Román je autobiografickým počinem autorky, jde o její vlastní vzpomínky. K sepsání použila pořádnou dávku humoru, satiry, ale i něhy. Věřím, že v mnohých z jejich zážitků se najde nejeden čtenář. To nejdůležitější, co se nám snaží tímto dílem sdělit, je najít sebe sama a naučit se být sám se sebou šťastný a spokojený.
Za mě recepty naprosto zbytečné. Nepotřebuji si číst, jak mám udělat vajíčka...
Dolly Alderton, novinářka a bývalá autorka sloupku o randění v Sunday Times, viděla a vyzkoušela všechno, pokud jde o slasti a strasti na cestě k dospělosti. V knize se o ní dozvídáme to, jak se zamilovala, jak hledala práci, jak se s ní rozcházeli, i to, jak zjistila, že kamarádi tu pro Vás budou napořád. Ale hlavně to, že k životu potřebujete jen sami sebe.
V této knize se dozvíme vše, co ví Dolly o lásce jako teenager, v jednadvaceti, v pětadvaceti, v osmadvaceti a ve třiceti letech. Celou knihu sledujeme její vývoj, jak dospívá z holky, přes slečnu, až po ženu. Sledujeme ji jejím pohledem, čteme její zážitky a zjišťujeme její hranice mezi dospíváním a dospělostí.
Je to tu přesně jako v životě, od vtipných a až směšných momentů se dostáváme k více přemýšlení, k více pocitům a k zjištění, co vlastně chceme od života a od sebe samé. Nejprve čtete o jednom velkém mejdanu – večírky, lásky, alkohol, sex, drogy, kámošky, rande. V této části je autorka opravdu otevřená, používá vulgarity a ukazuje nám všechno tak, jak to bylo. Říkala jsem si, jestli bude taková celá knížka, že to tedy bude jízda, ale nebyla…
Každý jednou dospějeme do věku, kdy se zastavíme a zamyslíme. Někdy nás život nešetří a i v případě Dolly to tak bylo. Potkala se s vážnou nemocí blízkého člověka, prošla si úzkostmi a psychickými problémy. V knize najdete tedy i smutné, dojemné a vážnější témata.
Celá knížka je o lásce, o hledání sebe sama, o přátelství. Je to trefné, pravdivé, úsměvné i vtipné (také velice dobře čtivé). Nechybí zde ani typický anglický humor. Chvílemi si připadáte, jako při sledování seriálu Sex ve městě.
Do knihy dala autorka vše, co v tu chvíli považovala za důležité, takže kromě jejích historek, zde najdete například i její oblíbené recepty, seznamy toho co má nebo nemá ráda, dopisy, pozvánky.
Také jsem zde našla spoustu hlášek a citátů, které se mi moc líbili (např. „Bůh přebývá v oceánu!“)
Příjemná oddechovka, u které se jak zasmějete, tak i zamyslíte. Kniha ze života a o životě.
I přes nudný začátek je to fajn oddychovka, která se rychle čte. Bavil mě hlavně příběh Farly. Jen jsem moc nepochopila, proč se v knize objevují různé vsuvky, jako například recepty.
Vše, co vím o lásce
Knihu jsem dočetla před pár dny a vlastně pořád přesně nevím, co přesně si o knize myslet. Tak zkusím dát dohromady aspoň pár postřehů, co mne napadají.
Text sám o sobě je napsaný velmi čtivě a je srozumitelný i v originále - četla jsem to anglicky a šlo to číst dobře. Takže pokud ten jazyk aspoň trochu umíte, dá se to zvládnout. Knihou jsem vlastně prolítla velmi rychle. Z této stránky si nemám nač moc stěžovat.
Autorka tu shrnuje svůj dosavadní život - jeho eskapády se vším všudy a snaží se z toho nějak čtenářům předat nějaká poučení a vývody, ke kterým se průběžně dostala na základě svých zkušeností. Věnuje se, jak už název napovídá, hlavně lásce - hledání vztahů s muži, prozkoumávání vztahů s přáteli, snaze vybudovat si nějaký vztah sama k sobě - hledání sebe sama. A je to jedna velká divočina.
Přiznám se, že se úplně neztotožňuju s tím, jakým způsobem autorka vedla život ve svých náctiletých a "dvacítkových" letech - alkohol (hodně alkoholu!), drogy, vztahy na jednu noc, párty několikrát do týdne... tohle nikdy nebyl můj styl. Autorku nicméně neodsuzuju, každý ať si žije dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Nicméně faktem je, že v tomto ohledu šla kniha docela dost mimo mne. Zároveň ale z těch jejích karambolů vycházela určitá uvědomění si, čím a jak si autorka kde ubližuje a jak by to mělo být lépe. A byť se k tomu autorka dostává někdy dost strastiplnou cestou, tato stránka knihy byla docela zajímavá.
Konec knihy mi ale v některých věcech přišel už trochu repetitivní a já pomalu ztrácela zájem a trochu i trpělivost. Nakonec je tedy mé hodnocení průměrné.