Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce

Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/1286/bmid_vsechno-co-opravdu-potrebuju-znat-j-Koc-1286.jpg 4 2173 2173

Školka je už více než patnáct let na světě. Stále vychází v dotiscích a mnoha překladech, a Fulghuma proto napadlo přečíst si to, co napsal před patnácti lety, novýma očima. Chtěl zjistit, jestli stále věří tomu, co napsal, jestli náhodou na něco nezměnil názor, a pokud ano, tak jak, v jakém smyslu a co s tím dělat. Obvykle se taková věc nedělá, autoři nemají takovou možnost. Školka je však o postoji k životu, jak se dívat na věci kolem sebe, a to se časem mění. Fulghum udělal na nové Školce nakonec víc práce, než čekal. Něco vynechal, protože to působilo zastarale, nebo prostě změnil názor na věc. Na oplátku přidal dvacet pět nových příběhů, co přinesl život, a co je dnes aktuální. Zdá se to jako hotová kniha?... celý text

Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: , Argo
Originální název:

All I Really Need to Know I Learned in Kindergarten, 1988


více info...

Přidat komentář

Šmoula
04.01.2011 4 z 5

Tato kniha je pro méně náročné čtenáře. Obsahuje krátké příběhy, zamyšlení a postřehy, ve kterých autor vtipným způsobem popisuje situace z obyčejného lidského života nám všem tak blízké. Jeho vtipně psané příběhy, někdy skutečné, jindy domyšlené, rozesmějí snad každého, proto není divu, že již několik desítek let patří tento titul mezi nejprodávanější.
Fulghumovy rady jako: „Před jídlem si umyj ruce.“ „Splachuj.“ „Žij vyrovnaně – trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj.“ jsou úsměvné, milé a k životu potřebné.
Fulghum vtipně popisuje i zcela obyčejné věci jako je třeba počítadlo: „Viděli jste někdy počítadlo? Takovou tu věc s řadami dřevěných korálků, co vypadá jako stonožka.“
Setkání sousedky s pavučinou mu vydalo na celý příběh: „Pavučina je přervaná a omotaná kolem freneticky se pohybující stodoly a nějaký ohromný kus zmalovaného masa vydává zvuk, jaké pavoučice ještě nikdy neslyšela: JJJJJJJJJJJJEEEEEEEEEEEÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!!!!!!“
Může se zdát, že se prosmějete od začátku knihy až do jejího konce, ale autor vypráví i velmi dojemné příběhy, např. „Měli jsme si hrát na obry“ a „Zaklepání na dveře“.
Tato kniha na mě působila velmi pozitivně a hodně jsem se u ní zasmála. Některé příběhy mi přišly i nudné, proto čtyři hvězdičky, ale nakonec jsem je dočetla pro pocit, že mám přečtenou celou knihu. Obsahuje spoustu příběhů, které mají nanejvýše 3 stránky a nijak na sebe nenavazují. Další jeho knihy se této velmi podobají, ale tahle je pro mě nejlepší. 
A na závěr rada od samotného autora: „Čtěte to po malých kouskách - není žádný spěch a na konci vás nečeká rozuzlení zápletky.“

dzejnyka
30.11.-0001 5 z 5

V jednoduchosti je krása. Inšpiratívna a zábavná, ale predovšetkým veľmi ľudská knižka sa dnes nenápadne (ale plným právom) votrela medzi moje súkromné TOP.

Na konci môjho života bude asi riadne opotrebovaná a poznačená častým braním do rúk, cestovaním, požičiavaním dobrým priateľom a podobnými udalosťami. Verím, že mi to s radosťou odpustí :-)


Márinka
30.11.-0001 5 z 5

Klasika od klasika, která potěší a povzbudí.