Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/1286/bmid_vsechno-co-opravdu-potrebuju-znat-j-Koc-1286.jpg
4
2182
2182
Školka je už více než patnáct let na světě. Stále vychází v dotiscích a mnoha překladech, a Fulghuma proto napadlo přečíst si to, co napsal před patnácti lety, novýma očima. Chtěl zjistit, jestli stále věří tomu, co napsal, jestli náhodou na něco nezměnil názor, a pokud ano, tak jak, v jakém smyslu a co s tím dělat. Obvykle se taková věc nedělá, autoři nemají takovou možnost. Školka je však o postoji k životu, jak se dívat na věci kolem sebe, a to se časem mění. Fulghum udělal na nové Školce nakonec víc práce, než čekal. Něco vynechal, protože to působilo zastarale, nebo prostě změnil názor na věc. Na oplátku přidal dvacet pět nových příběhů, co přinesl život, a co je dnes aktuální. Zdá se to jako hotová kniha?... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: 2007 , ArgoOriginální název:
All I Really Need to Know I Learned in Kindergarten, 1988
více info...
Přidat komentář
Pocity, které jsem měla při čtení této knihy, byly naprosto odlišné od jeho předchozí. Zatímco tehdy jsem byla nadšená a měla radost ze života, u tohoto čtení jsem si připadala jako největší morous. Chtělo se mi křičet, aby se autor probudil, protože život není tak veselý a růžový jak ho vidí on. Měla jsem chuť ho praštit, za tu jeho (až hranou) bezstarostnost. Bojím se otevřít jeho další knihu, protože ve mě vyvolává jenom vztek.
Některé povídky mě bavily, některé ne. Zkrátka přečetla jsem, ale otisk v duši mi to nezanechalo.
Podle názvu jsem předpokládal, že se mi do ruky dostala knížka plná humoru a lehká na přemýšlení. Nebylo tomu úplně tak. Není to nějaká humorná bomba a na co se přemýšlení týče, je uplně jinde, než jsem čekal. Je vše, ale snadná rozhodně není. Fulghum předkládá několik desítek krátkých filosofických příběhů z jeho života, a příběhů o životě samém. Na začátku knihy Fulghum jasně stanoví pravidla, které by měl každý člověk ve svém životě respektovat a ctít a když se blíže poznáte, pozve vás k sobě na verandu na malý filosofický večírek. Dýmka a kapka whisky je nutnost. Společně začnete přemýšlet a pozastavíte se nad velkou spoustou obyčejných věcí. K čemu je díte, které se právě narodilo? Je pampeliška skutečně plevel? K čemu Bůh stvořil žirafu? Kdybys mohl svůj život žít znovu, co bys udělal? Žil znovu? Co bys udělal jinak? Oni nejsou - jsme jenom my. Je chyba věřit všemu, co si vymyslíme. K čemu jsou zebry? Můj první, ale rozhodně ne poslední Fulghum.
Nejdůležitější je se stát správným člověkem, to ostatní, co se učíte, není podstatné...
Robert Fulghum nám svými krátkými, lehce okořeněnými příběhy dává nahlédnout do svého života, dělí se s námi o to hezké, co ho v životě potkalo, na co rád vzpomíná. Nejednou mi jeho vyprávění vykouzlilo úsměv na tváři a nejeden vedlo k zamyšlení. Některé příběhy jsou silnější, některé slabší, ale jako celek je to velmi milé a velmi čtivé. Jen více takových pozitivních pohledů na svět, je to třeba.
Moje první čtenářské setkání s Robertem Fulghumem a byla z toho láska od prvního řádku :-)
Kniha, která mne dodnes zásadně formuje. Roberta Fulghuma považuju za přítele na celý život.
Kniha je to hezka, vtipna a zajimava, ale pro ty (ke kterym patrim i ja), co maji radeji knihy s dejem, zapletkou a rozuzlenim, to asi nebude to prave. Je to proste, jak autor na zacatku knihy pise, jen sbirka povidek. Ovsem zajimave to opravdu je, takze proto je me hodnoceni 4.
Fulghuma buď milujete, nebo nečtete. Moje první a jediné setkání a fanouškem jsem se nestala...
Zatím moje nejoblíbenější kniha od tohoto autora. Opravdu nadupaná jak zábavnými, tak dojemnými příběhy, které autor umí především dobře podat. Co nejvíce oceňuji, je především příběh o hodinách s kukačkou. Pokud si tedy někdo chce přečíst jen jeden jediný příběh z této knihy, pak doporučuji tento.
Až teprve v dospělosti poznáme, jací jsme byli jako děti.
Tohle se říká, a jak už to bývá v něčem to platí, v něčem ne.
ano, základy pro život člověk získá v útlém věku, a záleží na lidech, co jsou mu nejbližší a na školce a pak škole a vyučujících a kolektivu, do kterého je vhozen.
Proto autor s nadhledem a úsměvně pohlíží na život a tato kniha je jeho nejúspěšnější.
Malinké zklamání. Jako první jsem od Fulghuma četl:"Možná, možná ne". Oproti tomu je toto trochu zmatečné, některé povídky, trochu nejasné. Nicméně stále je to moc čtivé, pohodové a také melancholické. Sám autor se v pár povídkách za melancholii omlouvá, myslím, že není za co.
Neurazí, nenedchne - tak to aspoň vidím já. Někdy mě knížka bavila, někdy nudila. Za mě tedy pouze průměrné tři hvězdičky.
Mně to přišlo takové nijaké, vždycky po pár stránkách jsem ji radši odložila, protože jsem se zkrátka nudila.
Milé, lidské, srdečné, pravdivé. O lidské dobrotě, přátelství, hodnotách. Tip na krásný dárek.
Mám rada literárne a umelecky hodnotnejšie knihy, toto pre mňa bolo trochu prázdne a malicherné...trochu som sa nudila a tie mnohé odporúčania, ktoré som čítala sklamali...Ale asi to bude ovplyvnené tým všetkým, čo som predtým čítala a toto mi neprišlo ničím výnimočné...
Těžko této knize něco vytýkat. Fulghum je sice křesťanský kazatel, což nezní zrovna lákavě, ale věřte, že jeho texty jsou velmi dobře vystavěné. Žádný náboženský fanatizmus pochopitelně, jen laskavý humor, úsměvné a kuriózní životní situace a na závěr vždy nějaké pěkné ponaučení, které strpí i ten, co je nerad poučován. Věřte, že ho budete mít rádi, pokud máte rádi jemný humor, svoji hodnou babičku, příjemné posezení s přáteli, steaky, Ameriku, komunikativní a otevřené lidi a vůbec všechno o čem Fulghum píše. Jeho texty působí v drtivé většině případů velmi příjemně a optimisticky, ovšem jejich povaha jim zároveň zamezuje překročit určitou mez, je to sice dobrý, ale nikdy to nebude geniální. Pokud hledáte "knihu, v níž je běs" přečtěte si Bodléra, pokud si chcete zlepšit náladu a trochu si při tom zafilozofovat, přečtěte si Fulghuma. Co si budem povídat, Bodlér je samozřejmě lepší, ale koho to zajímá, že?
Část díla
 |
Andělé |
 |
Barový příběh |
 |
Beethovenova devátá 1993 |
|
Brigáda |
|
Chai-che láma 1993 |
Autorovy další knížky
| 2007 | Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce |
| 1996 | Už hořela, když jsem si do ní lehal |
| 2004 | Třetí přání |
| 2011 | Drž mě pevně, miluj mě zlehka: Příběhy z tančírny Century |
| 1996 | Možná, možná ne |
Po celkem náročném čtení čtyř dílů Duny jsem potřebovala rychlou změnu v podobě lehkého čtení, při kterém si moje napnuté mozkové buňky odpočinou. A Fulhgum tento účet splnil na jedničku. Tím ale vůbec nechci naznačit, že by šlo o hloupé tlachání o ničem. Jistě nešlo o žádné filozofické přemítání (hurá), ale prostě o krátké životní příběhy, o které se s námi autor chtěl prostě podělit.
Vzpomínky a povídání o životě, jeho drobných radostí i starostí, které vás sice nepřenese do nebeských výšin, ale rozhodně neurazí. Naopak. Jemný humor, pozitivní pohled na svět i lidi kolem nás, místy lehce naivní pohled potěší a po přečtení vám prostě zůstane úsměv na rtech a dobrá nálada…
Je hezké vědět, že kolem nás nepřevládá jen negativní nálada a pohled “všechno stojí za h***o”, a že ve všem, co kolem nás děje, vždy najdeme něco hezkého, příjemného, veselého, co u nás vyvolá byť jen náznak úsměvu. Pokud samozřejmě chceme. To je pro mne hlavní přínos této knížečky. Na jejím konci se rozhlednete a prostě si řeknete, život je stejně fajn.