Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/135071/vsechno-co-opravdu-potrebuju-znat-jsem-se-naucil-v-materske-skol-135071.jpg
4
2176
2176
Autor se nápaditým, zábavným a srozumitelným způsobem zamýšlí nad vztahy mezi lidmi, nad smyslem a způsobem života, náboženstvím, otázkou domova a podobně. Oslovuje v čtenáři jeho lepší já, nalézá radost v maličkostech a klade důraz na potřebu tolerance a pochopení. Kniha vyšla poprvé v roce 1988 v USA a hned po vydání měla u čtenářů velký úspěch. Po patnácti letech se autor ke knize vrátil, aktualizoval jí a doplnil o pětadvacet nových příběhů.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: 2012 , ArgoOriginální název:
All I Really Need to Know I Learned in Kindergarten, 1988
více info...
Přidat komentář
Nejdůležitější je se stát správným člověkem, to ostatní, co se učíte, není podstatné...
Robert Fulghum nám svými krátkými, lehce okořeněnými příběhy dává nahlédnout do svého života, dělí se s námi o to hezké, co ho v životě potkalo, na co rád vzpomíná. Nejednou mi jeho vyprávění vykouzlilo úsměv na tváři a nejeden vedlo k zamyšlení. Některé příběhy jsou silnější, některé slabší, ale jako celek je to velmi milé a velmi čtivé. Jen více takových pozitivních pohledů na svět, je to třeba.
Moje první čtenářské setkání s Robertem Fulghumem a byla z toho láska od prvního řádku :-)
Kniha, která mne dodnes zásadně formuje. Roberta Fulghuma považuju za přítele na celý život.
Kniha je to hezka, vtipna a zajimava, ale pro ty (ke kterym patrim i ja), co maji radeji knihy s dejem, zapletkou a rozuzlenim, to asi nebude to prave. Je to proste, jak autor na zacatku knihy pise, jen sbirka povidek. Ovsem zajimave to opravdu je, takze proto je me hodnoceni 4.
Fulghuma buď milujete, nebo nečtete. Moje první a jediné setkání a fanouškem jsem se nestala...
Zatím moje nejoblíbenější kniha od tohoto autora. Opravdu nadupaná jak zábavnými, tak dojemnými příběhy, které autor umí především dobře podat. Co nejvíce oceňuji, je především příběh o hodinách s kukačkou. Pokud si tedy někdo chce přečíst jen jeden jediný příběh z této knihy, pak doporučuji tento.
Až teprve v dospělosti poznáme, jací jsme byli jako děti.
Tohle se říká, a jak už to bývá v něčem to platí, v něčem ne.
ano, základy pro život člověk získá v útlém věku, a záleží na lidech, co jsou mu nejbližší a na školce a pak škole a vyučujících a kolektivu, do kterého je vhozen.
Proto autor s nadhledem a úsměvně pohlíží na život a tato kniha je jeho nejúspěšnější.
Malinké zklamání. Jako první jsem od Fulghuma četl:"Možná, možná ne". Oproti tomu je toto trochu zmatečné, některé povídky, trochu nejasné. Nicméně stále je to moc čtivé, pohodové a také melancholické. Sám autor se v pár povídkách za melancholii omlouvá, myslím, že není za co.
Neurazí, nenedchne - tak to aspoň vidím já. Někdy mě knížka bavila, někdy nudila. Za mě tedy pouze průměrné tři hvězdičky.
Mně to přišlo takové nijaké, vždycky po pár stránkách jsem ji radši odložila, protože jsem se zkrátka nudila.
Milé, lidské, srdečné, pravdivé. O lidské dobrotě, přátelství, hodnotách. Tip na krásný dárek.
Mám rada literárne a umelecky hodnotnejšie knihy, toto pre mňa bolo trochu prázdne a malicherné...trochu som sa nudila a tie mnohé odporúčania, ktoré som čítala sklamali...Ale asi to bude ovplyvnené tým všetkým, čo som predtým čítala a toto mi neprišlo ničím výnimočné...
Těžko této knize něco vytýkat. Fulghum je sice křesťanský kazatel, což nezní zrovna lákavě, ale věřte, že jeho texty jsou velmi dobře vystavěné. Žádný náboženský fanatizmus pochopitelně, jen laskavý humor, úsměvné a kuriózní životní situace a na závěr vždy nějaké pěkné ponaučení, které strpí i ten, co je nerad poučován. Věřte, že ho budete mít rádi, pokud máte rádi jemný humor, svoji hodnou babičku, příjemné posezení s přáteli, steaky, Ameriku, komunikativní a otevřené lidi a vůbec všechno o čem Fulghum píše. Jeho texty působí v drtivé většině případů velmi příjemně a optimisticky, ovšem jejich povaha jim zároveň zamezuje překročit určitou mez, je to sice dobrý, ale nikdy to nebude geniální. Pokud hledáte "knihu, v níž je běs" přečtěte si Bodléra, pokud si chcete zlepšit náladu a trochu si při tom zafilozofovat, přečtěte si Fulghuma. Co si budem povídat, Bodlér je samozřejmě lepší, ale koho to zajímá, že?
Těžko bych hledala něco co bych mohla této knížce vytknout. Krátké příběhy pobaví, dojmou a občas donutí člověka se zastavit a popřemýšlet sám nad sebou a nad těmi které miluje. Tahle knížka má pro mě jisté místo v knihovně.
Skvělé a vtipné povídky a zamyšlení o věcech, které sami zažíváme dnes a denně. :)
Tak jsem se k té mnohokráte doporučované a de-facto legendární knížce konečně dostal. Všichni, co mi ji doporučovali, na ni vzpomínají jako na hlazení po duši. Myslím, že moje čtení muselo ovlivnit to, co jsem četl před ní, a tak jsem podvědomě srovnával (byla to Honzlová od Z. Salivarové). V tomto kontextu jsem si uvědomil, jaké malichernosti vydává autor za nějaké lapálie, a přesto, že jejich rozuzlení je většinou veselé a pozitivní, nic zásadního z toho ve mě nezůstalo. Jenom pocit, že to bylo "něco milého", ale co vlastně, už nevím. Teď jsem dočetl Hrabala (Obsluhoval jsem anglického krále) a pocit, který z toho mám, je taktéž "že to bylo něco milého", ale něco, co mělo hloubku (a jen díky kontrastu zla a dobra pak má to dobro pozitivní účinky a nabíjí optimismem; to samé byla právě i ta Honzlová). Inu, možná k mé smůle, vidím tuhle knihu jako něco za každou cenu milého. Asi nejsem takový typ čtenáře.
Hodně pohodová kniha. V průběhu čtení jsem se v autorovi našel a zjistil, že máme hodně společného. Další knihy určitě nevynechám
Část díla
Andělé
Barový příběh
Beethovenova devátá
1993
Brigáda
Chai-che láma
1993
Podle názvu jsem předpokládal, že se mi do ruky dostala knížka plná humoru a lehká na přemýšlení. Nebylo tomu úplně tak. Není to nějaká humorná bomba a na co se přemýšlení týče, je uplně jinde, než jsem čekal. Je vše, ale snadná rozhodně není. Fulghum předkládá několik desítek krátkých filosofických příběhů z jeho života, a příběhů o životě samém. Na začátku knihy Fulghum jasně stanoví pravidla, které by měl každý člověk ve svém životě respektovat a ctít a když se blíže poznáte, pozve vás k sobě na verandu na malý filosofický večírek. Dýmka a kapka whisky je nutnost. Společně začnete přemýšlet a pozastavíte se nad velkou spoustou obyčejných věcí. K čemu je díte, které se právě narodilo? Je pampeliška skutečně plevel? K čemu Bůh stvořil žirafu? Kdybys mohl svůj život žít znovu, co bys udělal? Žil znovu? Co bys udělal jinak? Oni nejsou - jsme jenom my. Je chyba věřit všemu, co si vymyslíme. K čemu jsou zebry? Můj první, ale rozhodně ne poslední Fulghum.