Všechny cesty vedou do Santiaga
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539385/bmid_vsechny-cesty-vedou-do-santiaga.jpg
5
670
670
Už přes tisíc let míří lidé ze všech koutů Evropy do Santiaga de Compostela. Ladislav Zibura tam poprvé putoval v osmnácti letech a teď se do Španělska vydává znovu – za vzpomínkami, dobrodružstvím a příběhy poutníků z celého světa. Přidejte se k nim a ponořte se do vyprávění plného humoru a přátelství mezi lidmi, kteří se nikdy předtím neviděli. Dozvíte se, jak poutnictví hýbalo evropskými dějinami, a taky načerpáte tipy pro vlastní cestu. Budou se vám hodit – možná totiž zjistíte, že camino volá i vás.... celý text
Přidat komentář
Do knížky jsem se začítal pomalu, protože mi některé části na startu přišly lehce přeslazené. Nicméně, o to lepší byl dojezd.
V závěru mě zkrátka mrzelo, že "jsme došli do cíle". Protože svým způsobem, já jsem si onu pouť prošel taky.
Je pravda, že tahle kniha je trochu jiná, než ty ostatní a pro mě po "Jeruzalému" druhá nejlepší. Princ Ládík nám dospěl, nicméně nic neubral ze svého humoru a nadhledu .... který mu mimochodem hrozně závidím, neb už se vidím, jak v klidu a s úsměvem přežívám noc v chrápajícím albergue :-)) Bylo to fajn a milé čtení a jsem moc ráda, že jsem tuhle cestu mohla absolvovat.
SPIOLER
Asi jsem divná, ale chybí mi Richard :-D Tenhle chlapík mi hodně přirostl k srdci. A taky by mě moc zajímalo, kdy našel Pedro tu Bibli :)
Tak tohle bylo velké trápení knihu přečíst. Nějak mě to nebavilo. Mám srovnání, četla jsem všechny knihy od autora, byla jsem na přednášce a bylo to fajn, ale tato kniha je prostě jiná.
Já nevím, proč jsem vlastně začala autorovou poslední knihou, ale určitě si musím přečíst i ty předchozí. Velmi svižné vyprávění plné příběhů, zážitků, vtipných situací, zamyšlení. Autor má moc sympatický styl psaní, takže máte pocit, že si u kávy povídáte s kamarádem, který vám líčí své zážitky z cest. Doporučuji.
Knihu jsem četla dlouho. Šetřila jsem si ji. Jedna milá kapitola před spaním. Doporučuji všem. Ladislav umí poutavě a laskavě vyprávět o obyčejných věcech. Snažím se každý den podobnýma očima vidět každodenní krásy.
Všechny cesty vedou do Santiaga. Vím to. Jednu jsem si také prošla a táhne mě to stále zpátky. Je to jako závislost a tak si kupuji knížky o této pouti a vracím se prostřednictvím příběhů ostatních. Ne všechny knihy jsou dobré. Tato ale patří k těm lepším. Zkušený cestovatel, co se na pouť vrátil a vypráví nám i příběhy dalších poutníků. Tohle mu strašně závidím. Já se svým netalentem na jazyky si nemohu s lidmi povídat a přitom je to taková krása sdílet svou pouť s ostatními poutníky. Moc příjemná kniha. Doporučuji.
Když člověk začíná číst nějakou knížku, buď od ní má nějaká očekávání nebo nemá. V případě této knihy u mě platila možnost první - čekala bych, že v knize jako tato budou nějaké fotky z dané cesty. V první chvíli mě zklamalo, že tam nejsou. Dříve bych to asi interpretovala jako nedostatek knihy, ale dneska to vidím spíš jako nedostatek svůj. Představy o tom, jak je to správně, prostě můžou být různé. Byly tam aspoň ilustrace, což bylo fajn. Tolik moje úvaha, ostatní už bylo řečeno v jiných komentářích, tak je zbytečné to opakovat.
Ze začátku se mi knížka četla těžce, protože bylo léto a já hrozně toužila se také vydat někam na cestu.
Jakmile přišel studený podzim a deštivé dny, už jsem se začetla snáz a užívala jsem si knihu plnými doušky. Moc doporučuju, je to báječná kniha plná myšlenek, humoru a hlavně takového nějakého odkazu. Mám teď v hlavě vykřičník, abych si víc vážila svého zdraví, svých možností a netrápila se zbytečnostmi. Zítra totiž může být vše jinak.
Doufám, že se jednou také vydám na svou pouť. :) A moc se mi líbila myšlenka, dát si v každé vesnici kávu. To bych praktikovala taky. :D
Moc hezky popsaná cesta do Santiaga, která je notoricky známá a tisíckrát zpracovaná. Autor ji pojal hlavně jako setkávání s lidmi z mnoha národů a je to milé a osvěžující. Knížku jsem poslouchala během procházek v lese. Určitě takovou formu doporučuju. Hezky se při tom chodí, a člověk si pak připadá, jako kdyby šel pouť spolu s Ladislavem.
Navštívil jsem již několik přednášek a přečetl jsem všechny knihy Ladislava Zibury. Tahle mi ovšem oproti předchozím přijde trošku jiná. Myslím si že je moudřejší, vážnější a více promyšlená a řekl bych, že je v ní méně humoru než v předchozím knihách, s tím že těch vtipných částí je tam stále dost . Nesmírně mě humor Ladislava Zibury baví a zároveň se mi libí hlubší poslání, které tato kniha má - mít víru v lidskost, vážit si toho co v životě máme, šířit dobro, být k sobě laskaví, nelitovat se, nebrat se příliš vážně a moc se netrápit s těžkostmi, které časem zmizí. A celé to sdělení mi přijde takové ryzí a upřímné.
Kniha je poctivá a myslím že autor si na ní dal hodně záležet. Je to hodně vidět na maličkostech, které z čtení dělají opravdový zážitek. Velice kvalitní a příjemný papír, nádherné ilustrace, autorská edice, obsahující hudební playlist, atd.
Do Santiaga jsem zatím nešel, ale díky Ziburovi už teď vím, o čem to vlastně je. Dávám palec nahoru za jeho humor, jazyk, nadhled a vlastně i odvahu, kterou každý poutník musí prokázat;) Líbila se mi tato pasáž: 'Na cestě miluju tu jednoduchost. Na všechno tady totiž existuje stejná odpověď. Nemám kde spát? Jdu dál. Mám vztek? Jdu dál! Vynoří se mi nepříjemná vzpomínka? Jdu dál! Prostě jdu dál ať se děje cokoliv."
Tohle putování mě tolik nenadchlo jako ty ostatní,co jsem četla,ale i tak mám Ladislava ráda a ráda si jeho knihy vždycky přečtu.
Putování jsem si moc užila a tak jako vždy jsem dostala chuť vyrazit na nějakou cestu.
Obdivují autorův humor a nadšení pro věc i přes všechny těžkosti.
Skvělé čtení.
Moc milé čtení, samotnou mě to nakoplo k tomu, že až si vyřeším aspoň z části zdraví tak vyrazím. Jen jsem se občas ztrácela, takže před tím než bych vyrazila, musela bych pravděpodobně přečíst znovu aspoň začátek, abych teda věděla kde začít.
Oproti (za mě) více ztřeštěné 40 dní pěšky do Jeruzaléma, se zde autor více zamýšlí. Knížka mě místy mile odbourala a taky občas mile dojala. Pěkné čtení!
Moje další kniha od Zibury. Sáhla jsem po ní, protože dcera pouť šla. Nedivím, že byla tak nadšená z atmosféry, i když přijela unavená. Je to moc zajímavá cesta a tradice. Bohužel, já to už nezvládnu. Ale jako bych na cestě byla.
Skoro by se zdálo, že Zibura už všude byl a o všem napsal. Teď ale přichází se zápisky z Camina a je to zase skvělé. Po Prázdninách v Česku, které se mi zdály trochu slabší, je tahle knížka opět dobře namíchanou směsí humoru, fakt a zamyšlení, kterou doplňují úžasné obrázky. Inspirativní a zábavné, ráda doporučuji všem cestovatelům (aktivním i pasivním).
Užívám si, že autorovy knížky nikdy nejsou stejné, i když by se mohlo zdát, že jejich (a jeho) povaha k tomu svádí. Pořád je to trošku taškařice, ale taková dospělejší.
Štítky knihy
putování cestopisy poutní místa Santiago de Compostela poutníci Svatojakubská cesta náboženské poutě autobiografické příběhyAutorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Mám velmi živou představivost a tak mě z poslechu úplně rozbolely nohy a místy jsem trpěla nekončícím smradem z vyzutých nohou v albergues. Ale jinak jsem si toto putování s Ladislavem opět užila. Jak píšou mnozí jiní komentující - bylo to milé. Obvykle mě označení „milé“ odrazuje, ale v tomto případě je to tak nějak mile milé.