Všechny cesty vedou do Santiaga
Ladislav Zibura
Už přes tisíc let míří lidé ze všech koutů Evropy do Santiaga de Compostela. Ladislav Zibura tam poprvé putoval v osmnácti letech a teď se do Španělska vydává znovu – za vzpomínkami, dobrodružstvím a příběhy poutníků z celého světa. Přidejte se k nim a ponořte se do vyprávění plného humoru a přátelství mezi lidmi, kteří se nikdy předtím neviděli. Dozvíte se, jak poutnictví hýbalo evropskými dějinami, a taky načerpáte tipy pro vlastní cestu. Budou se vám hodit – možná totiž zjistíte, že camino volá i vás.... celý text
Přidat komentář
Další super kniha LZ splnila mé očekávání. Také už přemýšlím o jedné z cest do Santiaga, ale... Není to jen o tom sebrat se a jet, i když se to říká. Fyzička, vybavení a prachy, vhodně dlouhý termín , tomu se nevyhnete. Ale jasně, ta myšlenka je skvělá, jak se říká, cesta je cíl, i když pocit dosažení katedrály musí být na poprvé nepopsatelný. Já bych na poprvé vyrazil z Porta, čili Portugalskou stranou.
Ano, v knize jsou úžasný ilustrace, to bez pochyb.
Knihu doporučuji jak fanouškům camino, tak pana autora.
Nejdříve jsem měla pocit, že jsem vyrazila na cestu do Santiaga s lehkomyslným „floutkem“ sbírajícím zážitky a příběhy poutníků pro svou další knihu. A upřímně, moc jsem nečekala, že bych tam našla něco víc. Ale přece. S narůstajícím počtem kilometrů v nohách se dostávala na povrch hlubší, osobní témata, která mi ukázala autora v úplně jiném světle a pocit, který ve mně jeho kniha zanechala, mě utvrdil v tom, že opravdu stojí za to do Santiaga vyrazit. A navíc autor fakt umí psát :-).
Jiné knihy od autora se mi asi líbily víc. Každopádně je to zajímavé čtení, přestože pro mě by ta cesta asi nebyla.
Můj první cestopis a opravdu skvělé čtení. Jak píše autor, kniha je napsaná pro ty co by rádi na camino alespoň virtuálně. Je napsaná moc hezky. Prokládaná krásnými kresbami. Doplněna historickým kontextem a spoustou příběhů poutníku, které autor potkává. Věřím, že jednou si camino projdu. Je to můj sen. A doufám, že zájem trochu opadne a nebude to taková masovka. Těším se, že si přečtu další knihy autora. Kdyby bylo k dispozici 6 hvězd, tak je dám. Takto jen 5 :-D
Je pár knih, které mě skutečně zasáhly a pamatuji si je dlouho a jde převážně o knihy z druhé světové války, nebo knihy, které popisují nelehké osudy lidí na základě skutečných událostí. Poprvé ve mě bude asi hodně dlouho rezonovat i kniha, jejíž obsah není o smrti a utrpení, naopak, děj je krásný. Toto je třetí knížka co od Ládi Zibury čtu, koupila jsem si ji na jeho přednášce, tak ji mám i s věnováním a vzpomínám si, jak jsem váhala, zda si knihu koupit či ne. No, koupila jsem a neprohloupila, ba naopak. Schválně jsem čtení knihy odložila na únor, což je můj nejméně oblíbeny měsíc s tím, že mi kniha tento čas zpříjemní a skutečně se stalo. Čtení této knihy je balzám pro duši, byly momenty, kdy jsem se zasmála, momenty, kdy jsem byla dojatá a pak momenty, kdy jsem se jen nechala knihou unášet a prožívala cestu spolu s autorem. Těšila jsem se na další setkání s Richardem, Nielsem a dalšími poutníky, se kterými Larry putoval a prostě jsem si to moc užila. Překvapilo mě, kolik filosofických myšlenek v knize je, mě se teda líbily moc, k některým jsem se i vrátila a nebýt mi líto knihy, tak si je i podtrhnu. Nevadí, vím, kde je případně hledat :)
Je to možná trochu patetické, ale mě tato kniha pomohla a opravdu mě potěšila na duši. V tom marasu co na nás chrlí média a co se ve světě děje, je posezení u této knihy jako návštěva rajské zahrady s nekonečným množstvím lahodného espressa :)
Ladislave, děkuji mockrát. Pište prosím dál.
Moje první knížka od autora. Četla jsem ji hlavně kvůli své nadcházející cestě do Santiaga. Krásná kniha! :-)
Asi se neshodnu s většinou čtenářů, ale tahle knížka pro mě byla zklamáním. Na trhu je spousta "filosofujících" cestopisů. Ziburu jsem kupovala právě protože, že se od té spousty lišil svou vtipností, u některých pasáží v předchozích knížkách jsem se válela smíchy. Tentokrát ale ten vtip zmizel a začal nějak více filosofovat - velká škoda, tímto dílem tedy asi končím svou sbírku.
Ale abych jen nekritizovala - jsou tam moc hezké ilustrace.
Ze všech knížek, co jsem od LZ četl, byla tahle ta nejlepší (ostatní byly taky skvělé). Nejspíš to bylo tím, že se účastníci příběhů vraceli, a jejich příběhy se dál vývíjely.
I když jsem o Caminu docela hodně slyšel, nikdy mě nenapadlo, že může být tak zajímavá, jak ji LZ líčil.
Na knížce mě mimo jiné bavil i ten vývoj, kdy v první půlce byly příběhy detailnější, a postupně, jak se LZ blížil do Santiaga, na něj (i na mě) dopadala tíha toho, že to brzo skončí...
Dokonce jsem po přečtení poloviny knihy začal porovnávat různé cesty a začal plánovat svoje Camino... Jen se bojím, že na mojí cestě nepotkám tolik zábavných Richardů, Nielsů, Paulin, Manuel, a dalších...
Moje první kniha od Ladislava Zibury a byla to paráda. Smála jsem se u čtení nahlas a u některých pasáží jsem i uronila slzu. Doporučuji všemi deseti.
Pro jednou možná nebudu natolik objektivní, jako to u mě bývá zvykem. Jedná se totiž nejnovější počin Ládi Zibury, jednoho z mých nejoblíbenějších autorů. Jeho styl vyprávění mi neskutečně sedí, číst jeho knihy je pro mě jako pohlazení po duši, a navíc ve mně pokaždé probudí touhu poznávat jiné kraje. A nejinak tomu bylo i tentokrát
Všechny cesty vedou do Santiaga, vás zavedou přesně tam, kam název napovídá. Na Camino, cestu, která je možná z těch všech, které Láďa absolvoval, ta nejprofláklejší. Nicméně jak to tak vypadá, je o nic méně zajímavá. Možná je to ale tím, že autor neklade až tolik důraz na popis samotných míst, ale spíše na zážitky s lidmi, které cestou potkává.
Oproti předchozím knihám Larry, jak Láďu překřtil jeden z poutníků, ostatní cestovatele potkává opakovaně. Budete tak svědky mnoha rozhovorů - někdy povrchních, jindy nečekaně hlubokých, a zároveň nahlédnete, jak se obyčejné poutnické setkání může postupně změnit v přátelství. Setkání pak Larry prokládá střípky zajímavostí o místech, kudy zrovna prochází, a to přesně v takové míře, abyste si nezačali připadat, jakože čtete Wikipedii. Samozřejmě vás nepřipraví ani o popisy všelijakých ubytoven, méně příjemných zážitků či komplikací, které se při tak dlouhém putování samozřejmě také vyskytnou.
Jde hodně znát, jak se oproti prvním knihám Láďa posunul. A to nejen spisovatelsky, ale i jako člověk. Už to není nejsou ty rozpustilé příhody mladíčka, který jde na vlastní pěst poprvé do světa, ale hloubavé vyprávění dospělého chlapa. Nicméně i tady se samozřejmě můžete těšit na pro něj tak typický humor a nadhled, se kterým vše podává. A to je přesně to, co na Ziburovi tak miluju.
Zážitky, lidé, zajímavá místa i realita bez příklas okořeněná humorem i myšlenkami navíc. Výborné a už teď se nemůžu dočkat další cesty!
Hodnocení: 90%
Za knihu k recenzi moc děkuji Albatros Media.
Snad jednou... :)
V prvé řadě posílám poděkování do @albatrosmedia
za zaslání knížky v rámci spolupráce :)
Cestopisy Ládi Zibury určitě znáte. Nejsem pravidelným čtenářem jeho knih, vybírám si. A o téhle cestě jsem zkrátka chtěla vědět víc :)
Knížka je přesně taková, jaké je známe - krásné ilustrace z dílny @tomskipolanski, poutavé vyprávění o vlastním putování, doplněné osobními úvahami, povídáním s dalšími cestovateli či obyčejnými lidmi, které po cestě potkáva. A tím vším se samozřejmě prolíná Láďův nezaměnitelný smysl pro humor :)
Cestujte, odpočívejte, popřemýšlejte si, žasněte, a pak se zase v pořádku vraťte zpátky domů. Bylo to skvělý čtení a věřím, že bude i pro vás ;)
Nejsem poutník ani velký cestoval a Prince Ládíka jsem si oblíbil pro jeho laskavý humor, nadsázku, přístup k životu a skvělé besedy. Nikdy jsem neočekával více než příjemnou oddechovku, ale tady mi přijde, jak by autor dospěl a uzavřel svou sérii cestopisů ve velkém stylu. Tentokrát k svému pověstnému humoru, barvitého popisu prostředí a zajímavých postřezích k historickým budovám, vesničkám, přidává fantastický vývoj postav, které ho doprovází na jeho cestě. Řeší své problémy a každou stránku se o nich dozvídáme víc a vytváříme si k nim pouto a pochopení. Kniha strčí do kapsy všechny motivační příručky a pozorného čtenáře odmění čtenářským zážitkem, na který nezapomene nebo sbalí krosnu a vydá se na cestu. Vysoce nastavená laťka, která se bude autorovi velice těžko překonávat.
Děkuji Larrymu-Ladislavovi, že jsem se díky jemu dostala do Santiaga a na konec světa, poznala plno zajímavých lidi a krásnou krajinu.
“Může se zdát, že na camino lidé chodí především proto, aby řešili svoje problémy. Podle mě jsou tady ve skutečnosti jenom sami sebou. Úplně každý, i ten zdánlivě nejšťastnější člověk , totiž nějaké svoje problémy má. Jen o nich obvykle nevypraví na potkání
100% oddechovka! Milá, nenáročná, kvalitně napsaná a skvostně vyrobená. Ládík je zvědavec, zajímá se, má postřeh a vše pěkně sumarizuje. Občas až honba za zážitky (aby bylo o čem psát..?) Trapnohumor stále přítomen :) Už je to jeho značka. Častěji je ale vidět lidskost a to, že prostě má rád lidi.. "Extrovertní camino od kavárny ke kavárně" by mě ovšem asi nelákalo. A vlastně mě i překvapuje momentálně velmi vysoké hodnocení (94%), protože takové pojetí poutě určitě není pro každého...
Skvělé, naprosto skvělé! Já se celou dobu tak dobře bavila, smála a těšila se na každičkou túru, cestu či pouť, která mě na mé cestě životem čeká. Nebudu zastírat, cestu do Santiaga máme doma také v plánu, jen pochybuji, že ji ujdu s takovým nadšením a elánem jako Ladislav ;). Po přečtení této knihy mě ovšem úplně svědí šlapky a vyrazila bych hned.
Obdivuji všechny, kteří dokáží dát v práci výpověď a cestu si užít, opravdu užít!
V celé knize je spousta úžasných pravd, citátu, názorů či vhledů do života. Já si zapamatovala jeden a od té doby jej používám denně ;)
"Já v něm to dobro vidím. Je hluboko, ale je tam!" :) :) :) DĚKUJU!
Doporučuji!
Jsem poutník. A zatím jsem od Ladislava Zibury nic nečetla. Byla jsem proto na počátku tak trochu skeptická a ke čtení se odhodlávala s obezřetností. Copak jde dostatečně vystihnout podstatu téhle tak osobní pouti? Jak jsem se jen mýlila! Už po prvních přečtených stránkách jsem se ocitla zpátky na caminu. Postřehy byly tak trefné a nejednou jako bych četla své vlastní deníkové zápisky. Díky "Larry" za tuhle možnost se vrátit. A na příštím caminu bych si přála potkat co nejvíc poutníků s takovýmhle pozitivním a otevřeným pohledem na svět.
PS. Jdu se kouknout po letence na mé už třetí camino. Protože "do Santiaga se nechodí jenom jednou"... :)
Štítky knihy
putování cestopisy poutní místa Santiago de Compostela poutníci Svatojakubská cesta náboženské poutě autobiografické příběhy
Autorovy další knížky
2016 | Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
2019 | Prázdniny v Evropě |
2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
2021 | Prázdniny v Česku |
2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Po přednášce o Putování po Evropě od autora jsem se samozřejmě těšil i na jeho nejnovější kousek, ale bohužel to tentokrát není ono.
Možná je to tím, že se Ladislav tentokrát snažil hrát při jeho druhém caminu do Santiaga na vážnější notu, což mu nemám za zlé, ale mám radši jeho odlehčenější přístup k vyprávění a toho se mi tentokrát dostávalo po málu, neříkám tím, že je kniha ihned nutně horší než její předchůdkyně, jen mi nesedla tolik jako tomu bylo dříve.
Každopádně pokud někdo uvažujete o návštěvě přednášky od LZ, doporučuji, minulý týden jsem sám na jedné byl a určitě to nebylo naposledy:)