Všechny cesty vedou do Santiaga
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539385/bmid_vsechny-cesty-vedou-do-santiaga.jpg
5
653
653
Už přes tisíc let míří lidé ze všech koutů Evropy do Santiaga de Compostela. Ladislav Zibura tam poprvé putoval v osmnácti letech a teď se do Španělska vydává znovu – za vzpomínkami, dobrodružstvím a příběhy poutníků z celého světa. Přidejte se k nim a ponořte se do vyprávění plného humoru a přátelství mezi lidmi, kteří se nikdy předtím neviděli. Dozvíte se, jak poutnictví hýbalo evropskými dějinami, a taky načerpáte tipy pro vlastní cestu. Budou se vám hodit – možná totiž zjistíte, že camino volá i vás.... celý text
Přidat komentář
Myslím, že autor zraje ako víno a je to veľmi poznať ako sa sám vyvíja a zaujíma sa o iné veci než pred niekoľkými rokmi, konieckoncov táto kniha je toho dôkazom, pretože ide o knihu, kde sa autor zveruje i so svojimi myšlienkami, názormi a problémami. A za mňa je ide o jeho najintimnejšiu knihu, ktorá ma nútila reflektovať i svoje problémy. Myšlienka, ktorú som si odniesla z tejto knihy, je že nikdy neviete s čím sa potýka niekto vedľa vás a ako silný ten človek je.
Ja som bola z tejto knihy nadšená mimo iné i množstvom zaujimavých postáv a ich príbehov. A čerešničkou bol popis prostredia krásnej krajiny.
Tak to je kniha!!! Za mě z autorových rozhodně nejlepší. Právě jsem dočetla, tak jsem plná dojmů. Krásně se četla, autor už zde má vyzrálý styl a i jeho postřehy jsou jiné, hlubší, niternější. I on sám je jiný. Obdivuji jeho otevřenost a autenticitu. Díky za zážitek. Palec nahoru a klobouk dolů!
Děkuji Ladislavovi za přiblížení cesty o které vím, že by pro mě rozhodně nebyla. Jednak proto, že neumím ani slovo jinak než česky a za druhé proto, když cesta neubihá cca 250 km denně, je to pro mě spíš o vůli, ne o radosti. Každopádně příběh krásný, příroda jistě též fascinující, ale radši se popovezu stopem po Evropě.85%
Tak, jako skoro každá jeho cesta, i tato je velmi pěkně knižně zapsaná. Nejrychlejší cesta z České republiky vede přes jeho knihy. A pokud máte chuť spíše na "očistnou" a duchovní cestu, při které chcete hlavně psychicky vypnout. Vyberte si tuto. Je to pěkné čtení.
Já mám pocit, že knížka od knížky a cesta od cesty lepší a lepší. Moc ráda čtu Ládíkovo putování a cesta do Santiaga má ještě nějaký vnitřní přesah. Děkuji za to, že se skrz knížky můžu stát součástí.
Do knihy jsem se ponořila s chutí a moc si jí užila. Ladislavovi tak trošku závidím - to rozhodnutí sám se vydat do světa a bezprostředně navazovat kontakty s cizími lidmi různých národností a jazyky. Já si při představě domlouvat někde něco v cizině, kde třeba vím co po mě chtějí, ale absolutně nevím jak jim odpovědět řeknu, že u nás v Česku a na Slovensku je přeci taky krásně. Proto jsem ráda za takovouto knihu, která mě s poučením i humorem zavede jinam. :-)
Láďa Zibura roste se svými knihami a dává nám šanci růst s ním. Je jasné, že nejnovější titul nebude tak bezstarostný jako jeho úplně první cestopis. Ani jeho čtenáři nejsou pořád stejní. A já mám chuť vyrazit. Chtěla bych mít tu odvahu a vydat se na cestu sama. Srovnat si myšlenky, zklidnit mysl. A netrvám ani na Santiagu. Potřebovala bych se vydat na cestu k sobě...
Skvělé, moc jsem si to užila! Přijde mi, že s každou knihou je lepší a lepší! Díky!
Výborná kniha plná dobrodružství, silných příběhů, inspirativních lidí, zajímavých informací a hlubších myšlenek. Samozřejmě nechybí ani humor, který mi sedl hned od první knihy tohoto spisovatele. Popis cesty doplňují krásné ilustrace. Od autora se mi moc líbily všechny knihy, tuhle ale hodnotím asi zatím jako nejlepší.
Vtipné vyprávění o severní poutní cestě do Santiaga.
Také mám rád pěší turistiku, ale 800 km v hrozném vedru a batohem na zádech bych nedal, stačilo mě Camino de Cavals na Menorce téměř po rovině s asi 8 kg batohem, hned 1.den 35 km, dále menší stoupání přes útesy, pak už jsem chytil druhý dech. Proto obdivuji a čtu všechny Ziburovy knihy s nádherným humorem. Zde mě rozesmálo zkusit opakovat stále dokola jednu větu: „Por favor maňana uno cama" a další vtipné rady.
Jak se ostružinám na Caminu daří: Poutníci spasou a roznesou semínka desítky kilometrů daleko, kde semínka zanechají společně s dávkou hnojiva.
Kniha mě dala hodně, přítelkyně mě neustále přemlouvá vydat se na pouť, ale po přečtení vidím, že tato cesta není nic pro mě, šlapat po silnici nebo průmyslovou zónou, pustinami a pouštěmi, spát s chrápajícími poutníky ve smradu, k snídani pořád to samé, bageta, máslo a džem... já miluji překrásnou přírodu, kterou si rád projdu pěšky a kde se mohu kochat každou minutu, tohle je jen o šlapání do Santiaga de Compostely, kam bych se třeba jako turista i podíval, ale co si klidně nechám jako nevěřící i ujít.
Tak já jsem dostala přesně to, co jsem od knihy očekávala. Už jsem to psala dříve u předchozích knih, ale Ládíku, miluju Tě! :-D
Ládíkovy knihy jsou pro mě zárukou kvalitního čtení. Že v tomto díle více filozofoval mi nevadilo. K takové cestě to patří. A bylo to příjemné filozofování. Mám ráda Ládíkův styl psaní, jeho milý humor, a i to, že si umí udělat srandu sám ze sebe. Nenápadně nám také dávkuje různé hisotrické a zeměpisné informace, takže jsem určitě nebyla jediná, která často nakukovala do map :-D Před nedávnem jsem v Santiagu a katedrále, byť ne po vlastních, byla, o to autentičtěji jsem měla prožitek. Moc ráda také čtu o setkávání s lidmi jiných národností a o jejich životních cestách.
Nesmím opomenout pochválit grafiku a zpracování knihy. Ilustrace jsou opravdu famózní a knihu od knihy lepší? Takže mi ani nechybí fotky. Prostě palec nahoru.
A doufám, že se brzy dočkám zase nějakého dalšího putování :-)
Není třeba dlouhého komentáře, jen jediné varování. Mějte sbalený batoh na putování, protože tahle kniha vás prostě přinutí toužit po tom, vydat se na cestu .
Zakusit každý kamínek na cestě do Santiaga nebo jinam. Hodit korporáty, stres a další věci za hlavu a naopak najít sami sebe na caminu...
Takže než ji otevřete vzpomeňte si na Bilba Pytlíka :
Je to nebezpečný podnik, vykročit ze dveří. Stoupneš do cesty a když nestojíš pevně, nevíš, kam tě může strhnout.”
Ja musim Princi Ladikovi dat poprve jenom tri hvezdicky. Vsechny jeho ostatni knihy miluju, rada chodim na prednasky, ale prelouskat tuto knihu mi trvalo dost dlouho. Styl psani ma porad skvely a je vtipny, ale nejak tam na me bylo az moc filozofovani a uvah a myslenek. Ja vim, ze o tom zrovna tahle pout ma byt, ale me to nejak nenutilo cist dal a proste me to nebavilo. Nejzajimavejsi pro me ale byly urcite ty lidske pribehy z celeho sveta, to je opravdu fascinujici. Ilustrace opet nadherne.
Pan Zibura opět nezklamal. Jeho "cestopisy" jsou zkrátka zárukou kvality a velmi zábavného čtení.
Cesta do Santiaga - mám několik přátel, kteří tuto cestu (a někteří i opakovaně) abslovovali, takže jsem tušila, o čem tato cesta je. Navíc mám za sebou četbu Poutníka (Mágův deník od P. Coelha) a také další knihy o cestě do Santiaga. O cestě samotné jsem také přemýšlela, myšlenka "putování" mě provází již několik let. Ale cesta do Santiaga mě zkrátka stále něčím odrazovala... a vlastně vím čím. Díky této knize jsem si uvědomila, co je ten faktor, který zatím nejsem schopná překonat.
Tato pouť měla v minulosti určitě svůj význam a věřím tomu, že ještě před 20-ti lety to mohlo být opravdové "duchovní" dobrodružství. V dnešní době, a Ládík to sám svojí knihou potvrzuje, jde především o komerční záležitost - ubytování se musí objednávat s velkým přestihem, na cestě se pohybujete mezi destíkami dalších poutníků, noc trávíte většinou v místnosti s dalšími 30-ti lidmi, soukromí je zde velmi málo... Navíc se z této cesty stává celkem dobře vydělávající byznys pro místní obyvatele (na tom není nic špatného, ale nějak mi to k duchovní cestě nesedne...).
A tak se raději spokojím s putováním třeba po Jeseníkách nebo Rychlebských horách, kde sice jsou také poutníci, ale přeci jenom zde mohu být sama se sebou...
Každopádně kniha je velmi čtivá, vtipná, je moc fajn projít si celou cestu ve společnosti "prince Ládíka" a jeho příležitostných "kamarádů".
Kniha se mi dostala do ruky v pravý okamžik. Děkuji za citlivý a zároveň vtipný cestopis.
Štítky knihy
putování cestopisy poutní místa Santiago de Compostela poutníci Svatojakubská cesta náboženské poutě autobiografické příběhy
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Všechny autorovy knihy zbožňuji a ani tato nebude výjimkou. Sama jsem část cesty prošla, tudíž oživit si vlastní vzpomínky a vyslechnout si příběhy, které jsem já neměla možnost slyšet je úžasný pocit. Opravdu mám pocit, jako bych Camino zdolala tentokrat celé a díky knize zas zvažuji další úsek cesty. Knihu doporučuji!