Všechny cesty vedou na Kalvarii

12.03.2014

Tuhle knihu si přál můj bratr, velký milovník Tří mužů, ovšem ani on, ani já jsme netušili, o čem vlastně je. Jedná se t.zv román sociální, a kromě údajů o poměrech chudých ve Velké Británii tam najdete případné i takřka současné pasáže o novinářích, majitelích novin, politicích a počátcích válek.
A ještě něco o I.světové válce.Musím přiznat, že i když jsem četla o téhle válce dost knih, tak pár odstavců v téhle knize je esencí všeho, co o ní bylo napsáno.
...Bahno! To je jak se zdá, jediné slovo, jímž možno vystihnout moderní válku. Všude bahno! Na cestách až po kotníky bahna, do něhož zapadnete až po kolena, snažíte.li se z něho dostati; stany a baráky, k nimž se brodíte blátem, vyhýbajíce se slizkým cestám, na nichž kloužete a padáte, blátem potřísněné mužstvo, blátem potřísnění koně, malí oslíci, vypadající, jako by byli vymodelováni z bláta, děla i těžké vozy trénu, těžce se prodírající blátem, nákladní i ambulanční vozy, jež ve tmě sjely s cesty, převrhly se a ležely opuštěny v blátě, motocyklisté, brázdící rychle bláto, pokrývající silnici, jež se roztékalo na obě strany, skřípající žebřinové vozy, jež projížděly blátem, zanechávajíce za sebou vířící a šumějící kaluže, pevně semknuté, sražené řady zablácených mužů, kráčejících v blátě rázným krokem a ubírajících se deštěm bláta, vystřikujícího vysoko od země, dlouhé řady aut, naplněných množstvím tísnících se zablácených mužů a rachotících nekonečným blátem.
Vojáci, sedící v blátě u cesty a pojídající nechutnou potravu, mužové, sedící na bobku u příkopů a prohlížející své boláky, omývající své krvácející nohy v kalné vodě a ovinujíce si rány zablácenými cáry.
Byl to šedý, bezbarvý svět. Kam jen oko dohlédlo, nikde nebylo viděti jiné barvy než bláto. I knoflíky na kabátech vojáků měly takovou barvu jako bláto.
Bláto a špína! Špinavé tváře, špinavé ruce, špinavé boty, špinavé jídlo, špinavá lůžka. špinavé příbytky, jež nebylo možno umývati, poněvadž na to nebylo ani času, špinavé prádlo, pověšené aby uschlo a pod ním si hrající špinavé děti a hubující špinavé ženy. Všude kolem špína a poušť. Rozstřílené statky, napolo pohřbené v blátě a rozbité zahrady, rovněž zatopené blátem. Smutný kraj, plný špíny a rodící špínu, kde jedinou úrodu na polích tvoří zamotané dráty, kde na všech stranách nacházíte v zemi zející díry, plné špinavé vody, páchnoucí mrchy zdechlých koní a dravé ptáky, usedající na rozbitých plotech a mávající mohutnými křídly.
Byla to země, v níž člověk umíral, ale kde rostl a množil se hmyz. Hmyz na vašem těle, hmyz na hlavě, hmyz v jídle, hmyz očekávající vás na vašem lůžku, hmyz, to bylo to jediné, čemu se zde dařilo, hmyz byl jediný, jež na vás zde hleděl veselýma očima, hmyz byl jediný, jemuž ještě zůstala radost ze života. ...