Všechny řitě světa i ta má
Charles Bukowski
Nové vydání zřejmě nejúspěšnější knihy Bukowského znalému čtenáři připomene autorův styl; čtenář, který se setkává s dílem Bukowského poprvé, pohlédne prostřednictvím sedmadvaceti povídek na Spojené státy americké jiným pohledem, než jaký nabízí líbivé hollywoodské filmy, a ve vyprávění plném sexu, alkoholu a vulgarismů objeví citlivého a přemýšlivého autora.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2013 , ArgoOriginální název:
South of No North, 1973
více info...
Přidat komentář
Byla to láska na první pohled, tak bych popsala vztah k tvorbě Ch. Bukowského. Další skvělá kniha do sbírky, nedoporučuji jemnocitným povahám, jako celou tvorbu Bukowského.
Bukowského jsem měl číst v době, kdy jsem chodil na střední a kdy jej četli mí spolužáci. Teď už z něj prostě nemám takový požitek, i když si myslím, že na jeho stylu psaní není vůbec nic špatného. Píše sprostě, no a co? Však i to patří k jazyku. A jeho povídky mají smysl. Většinou. Sem tam jsem se dokonce i hodně pobavil.
Klasika od klasickeho predstavitela fekalnej lyriky. Namety su dost temne, morbidne a monotonne (chlast, nasilie, vrazda a, samozrejme, nasilny sex - Charles to asi nikdy nerobil bez toho, aby partnerku neprepleskol a nepripomenul jej, ze je devka, co v jeho pripade mozno vacsinou aj bola...). Nemusia preto vyhovovat kazdemu. No styl je naozaj dobry a dokonca by som povedal, ze obcas trochu preblikne aj nejake to moralne ponaucenie, kym ho nesplachnu litre chlastu, sraciek ci spermii. Navyse niektore poviedky ma vyslovene prekvapili (napr. o diablovi, chytenom v obludariu) takym az magickym realizmom, samozrejme len kym sa to nezvrtlo k sexu ci odrezanym guliam a to, ci naozaj boxoval s Hemingwayom, si veru budem musiet vygooglit.. Takze nic pre citlive povahy, no ked Vam to nevadi, nebodaj to mate vyslovene radi, mozete si dielko vychutnat, lebo tie poviedky su povacsinou skutocne dobre napisane.
Jo Bukowski. Tak buď ho mám ráda z přesvědčení, nebo ho nechápu z přesvědčení. A já ho nemám ráda, ale chápu ho. Taková filozofie pro život ve smyslu "to se fakt nemůže stát". A stejně si trvám na tom, že jsem podobně sprostá jak dlaždič, můj život nemá smysl a můj svět je dokonalé šedá utopie.
Dala bych dvě, ale nevnímám pro sebe pozitivum. Jen mne to utvrdilo v tom, že tohle nechci. Ve svém životě ani číst někdy znova. Takže něco mezi jedna a dvě. Abych byla spravedlivá, tak trochu dohodím za originalitu.
Nějak mi uniká pointa ze všech těch "povídek". Nebo jen neumím povídky vnímat? Je to spíš takový slovník sprostých slov. Nic proti sprostým slovům, je to součást našeho světa. U někoho víc, u někoho míň. Ale tady se asi trochu s panem Bukowskim nepotkávám. Chápu, že jemu už je to u prdele, ale mě ostatně taky. Ani jsem to nedočetl, takže hodnotit nebudu. Navíc mi nepřísluší hodnotit něco, čemu nerozumím.
Čtení Bukowskiho je pro mě vždy úžasný relax. Stejně tak je to při čtení "všech řití" světa.
Výborné postřehy, romantika zabalená do hrubšího obalu, spousta odstavců, kdy si uvědomím, že jsme jenom lidi.
Bukowski byl prostě krásný prasák, úžasný bohém a výborný pozorovatel svého okolí, což dokázal přenést do svých knih.
Možná je dobře, že psal v minulosti, třeba by ho dnes už v Americe ani nevydali. Na druhou stranu mi takový autor chybí, určitě by si krásně dělal legraci ze všech moderních nesmyslů 21. století.
Můj oblíbený autor. Píše vulgárně, ale je to vtipný, píše jednoduše ale o to líp se to čte.
Jeden typický úryvek:
"Nemohu se ale ubránit pomyšlení na ta léta v osamělých pokojích, kde na dveře klepaly jenom domácí vymáhající dlužný nájem nebo FBI. Mými společníky byly jenom krysy, myši a víno a moje krev chlístala po zdech ve světě, který jsem nedokázal pochopit a který nechápu dodnes. Než žít jejich životem, raději jsem hladověl; utekl jsem se do sebe a skryl se. Zatáhl jsem všechny závěsy a civěl do stropu. Když jsem šel ven, tak jedině do baru, kde jsem somroval o panáky, dělal poslíčka a nechal se v uličkách řezat dobře živenými a zajištěnými maníky, hloupými a pohodlnými chlapy. Pár rvaček jsem i vyhrál, ale jedině díky tomu, že jsem byl šílený. Léta jsem byl bez ženských, živil jsem se jenom burákovou pomazánkou, ztvrdlým chlebem a vařenými brambory. Byl jsem blázen, trouba, hlupák. Chtěl jsem psát, ale stroj byl pořád ve frcu. Vykašlal jsem se na to a chlastal . . ."
Bukovského mám ráda, ale tato knížka mne příliš neoslovila. Některé příběhy zaujaly, jiné nikoliv.
Některé povídky se mi opravdu líbily. Ale našly se i takové, ze kterých mi bylo opravdu špatně, až na zvracení.
Po přečtení této knihy jsem měla rozporuplné pocity. Nevěděla jsem jestli jsem blázen, že tohle vůbec čtu (a mám to u maturity), ale poté, jsem přečetla Šunkový nářez a zjistila, že se mi styl psaní tohoto autora opravdu líbí.
Bukowski je jedním z mých nejoblíbenějších autorů. Kniha se mi moc líbila. Jen mi chybělo dovyprávění některých příběhů.
No jo. To je od chlapa, co se tak dlouho odrážel ode dna, až ho prorazil. Skvělý pan Bukowski, obdivuji ho čím dál víc.
Když jsem byla na gymplu, tak to všichni kolem mě četli a já to chtěla pochopit, ale prostě to je na mě příliš depresivní...
Hned mám chuť vymlasknout spoustu "slkínek" kořalky, spoustu portskýho, spoustu piva, stáhnout celý máčka a jít píchat všechny kurvy co se namanou, ale holt nejsem Henry Chinaski, tak si dám matonku a zpátky do rachoty. Jinak neotřelý popis operace hemáčů.
Jeho próza je stejná jako poezie jednoho z jeho hlavních hrdinů - neukázněná, protispolečenská a lenivá. Jeho povídky jsou syrové, drsné a upřímné, prosté a divoké. Nikdo tehdy nepsal jako on. Bukowski uměl (a pořád umí) šokovat, dělat věci jinak, vybočit z proudu, ale hlavně se s tím nesral. Psal tak, jak mluvil, myslel. Bez zbytečné cenzury a nesmyslného strachu nebo stydlivosti. To je to, co lidi chtějí. Chlastáme, šukáme a nechce se nám makat. Každý to ví, ale málokdo to přizná. Bukowski to nejenom přiznal, ale psal o tom knihy. Tak dobré knihy, že díky nim vydělával a stal se slavným, což je něco neuvěřitelného a geniálního zároveň. Díky za jeho odvahu. A díky i českým překladatelům, kteří se nezalekli.
Nejlepší povídka: 'Pane, přestaňte mi čumět na kozy.'
Jeden kousek za všechny: 'Muži seděli kolem táboráku. Něco bylo ve vzduchu. Ženy byly zalezlé ve vozech, modlily se, masturbovaly a nasávaly gin.'
Sex, ženské a alkohol, hlavní témata Bukowkého. Musím říct, že jsem nečekala od téhle knihy nic. Ale zaujala mě! :) A taky velké plus tomu, že příběhy jsou krátké :) Knihu jsem přímo hltala, ano, bavila mě! :))
Občas jsem nemohla uvařit vlastním očím, že tohle opravdu někdo napsal a že nám to opravdu dali na seznam povinné četby. :D Ale jiné povídky se mi docela zalíbily a bylo mi líto, že jsem se nedozvěděla, jak to dopadlo dál a co se stalo s postavami.
Část díla
Chlap
Ďábel byl celý žhavý / Diabol v ruji
Divnej pták a zlej jak čert / Bez krku a zlý jak čert
Dr. Nacista
Jak milují mrtví / Ako milujú mŕtvi
Autorovy další knížky
1995 | Šunkový nářez |
2013 | Všechny řitě světa i ta má |
1996 | Poštovní úřad |
2006 | Příběhy obyčejného šílenství |
2005 | Zápisky starého prasáka |
No, tak nevím. Je to takové . . . že prý ať si to přečtu, super knížka a super spisovatel, ASI TĚŽKO. Vetší zábavu jsem si užil u vyprávění v naší malé a zahulené hospůdce, mezi těmi ožrali, kteří se ani nebyli sto, odpotácet se na wc a vše co si tam měli odnést sebou, zanechali pod stolem, na stole, i na přísedících ženách, pospolu zvracejících a močících pánech, jenž po sobě z dlouhé chvíle mazali exkrementy své i svých čtyřnohých mazlíčků, očichávající si a olizující si pospolu genitálie a anální otvory. Další knížku od tohoto, naštěstí už v zemi hnijícího a rozkládajícího se rádoby pisálka, zaručeně nepřečtu: v opačném případě, by jsem se musel zavdat, k perverzním hrátkám, se svým necro-zoofilním sousedem, který po večerech z dlouhé chvíle očichává záchodové mísy, které po mé návštěvě vylizuje do super bílé. Toliko ke sprostému, a neurvale morbidnímu humoru, který tento vychlastaný mozek chtěl napsat, ale nějak se k tomu nikdy nedostal. K mé smůle si tedy na toto budu muset, ještě nějakou chvíli počkat.