Vybledlo
Renata Kalenská
Povídkový debut známé novinářky o tom, že stále jsme vlastně všichni sami, i když jsme obklopeni lidmi. S výjimkou jedné povídky, kterou vypráví muž, jsou všechny ostatní líčeny ženskýma očima. Ale všechny mají jedno společné téma: samotu a pocit, že ať už jsme mezi lidmi nebo doma, tak stejně jsme vlastně sami. Pocit osamění z velké části vyplývá z hektičnosti životního stylu a z nepříliš dobrého stavu společnosti, ovlivněné "západním" způsobem života mladých lidí. Povídky jsou napsány originální a poměrně úspornou a zkratkovitou ich formou, která je celkem zajímavá, ale místy poněkud brání orientaci v textu. ... celý text
Přidat komentář
mam stejny problem.... vubec se mi kniha spatne cetla, takze jsem se nedostala ani do pulky.... trochu ztrata casu....
Kniha se mi hrubě nelíbila. Nebýt pár zajímavých obratů a myšlenek, hodnotila bych odpadem. Nevím úplně přesně, co mi vadilo víc, zda kusé, podivně škobrtavé větné celky, nezdravé podivínství či pozérství tryskající z odstavců v celých gejzírech a kniha mi popravdě nestojí za snahu nalézt pro zmiňované protivnosti správné pořadí. Za mě palec dolů.
Taky se přidám do řad těch, kteří nebyli schopní knížku dočíst. S orientací v textu jsem problém neměla, spíš takový celkový pocit: No a co...