Výdych
Ted Chiang
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/444812/bmid_vydych-kds-444812.jpg
4
166
166
Druhá a dlho očakávaná zbierka Teda Chianga prináša prekvapivé myšlienky, ktoré osvetľujú záhady vesmíru aj ľudského vnútra. V príbehu Kupec a alchymistova brána sa predavač látok vďaka magickému portálu môže vrátiť do minulosti a pokúsiť sa o nápravu dávnych chýb. Výdych je listom od vedca z inej planéty, ktorého objav prinesie prekvapivé dôsledky nielen pre jeho vlastný svet, ale aj pre ľudstvo. A v poviedke Životný cyklus softvérových objektov žena vychová z digitálneho tvora komplexnú osobnosť, schopnú citov i rozhodnutí. Elegantná zbierka, ktorá sa vám uhniezdi v myšlienkach, sa zaoberá najstaršími otázky nášho jestvovania: Aká je podstata vesmíru? Čo znamená byť človekom? Existuje slobodná vôľa? Každý jeden príbeh vlastným spôsobom dokazuje, že komplexná a premyslená sci-fi vystupuje na nové úrovne krásy, významu a súcitu.... celý text
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 2020 , PremediaOriginální název:
Exhalation, 2019
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem četl dlouho a když jsem na konci četl autorovy poznámky k povídkám, tak jsem u mnoha zapoměl o čem byly. Utkvěla první s časovými bránami a Životní cyklus softwarových objektů ale tam mi chyběl závěrečný garbage collector.
Takový životní cyklus softwarových objektů jsem četla za sebou čtyřikrát ve smyčce a neomrzelo se mi to. S vyprávěním O kupci a alchymistově bráně hodlám otravovat každého, kdo mi násilím hubu neucpe a Úzkost je závrať ze svobody..óo jéje..... Také tam jsou povídky, které nebyly nic pro mě, třeba zrovna Výdech. Ten papoušek mě teda taky extra nebral a ta kreacionistická taky ne..no, takže si jdu ještě jednou přečíst buď Objekty, anebo Úzkost...asi Úzkost, ta je pořádně vostrá.
Já tedy až takové nadšení nesdílím. Třeba povídka Výdech mě vůbec nebavila a k zamyšlení mě přiměla jen ta poslední.
Ted Chiang je génius!
Výdech ukrývá devět sci-fi povídek, přičemž skoro každá má tak nosné téma, že by se dala rozepsat do knihy.
Příběhy z blízké či vzdálenější budoucnosti jsou tak propracované, že vám přijde, že by se všechno mohlo stát.
Navíc vám povídky nedají spát a budete nad každou jednou dlouho přemýšlet.
Je to inteligentní, originální a já chci víc!
(SPOILER)
90% - Tenhle autor mi hodně sedl, zřejmě proto, že přemýšlím podobným způsobem "co by kdyby" jako on, i když teda jeho originální nápady bych chtěla mít:-) V devíti povídkách se zabývá kosmologickými a dalšími vědeckými otázkami, navozuje určité situace a rozebírá, jak by za dané situace fungoval člověk i společnost.
Tak třeba v povídce O kupci a alchymistově bráně se zamyslí nad přednáškou Kipa Thornea a nechá vypravěče, aby prošel bránou času do minulosti a pokusil se cosi napravit, to vše s vědomím, že, jak říká i Thorne, minulost změnit nelze. A to celé ještě zabalí do hávu arabského světa, který působí jak z vyprávění Tisíce a jedné noci.
Ve Výdechu zase zkoumá myšlenku Rogera Penrose, že nejíme (v povídce společnost existuje na základě dýchání), abychom získali energii, ale protože ji přeměňujeme na energii s vyšší entropií - a k chaosu přece směřuje celý vesmír.
V povídce Co se od nás čeká pak zkoumá, zda by lidé dokázali žít svůj život, kdyby dostali nevyvratitelný důkaz o deterministické teorii a tedy o tom, že ve skutečnosti nemohou vlastní vůlí nic ovlivnit.
Nejrozsáhlejší povídkou je Životní cyklus softwarových objektů, kde se autor zamýšlí nad soužitím člověka a umělé virtuální bytosti (digienta) - vychází z toho, že i taková bytost by potřebovala alespoň dvacet let zkušeností, aby mohla normálně fungovat. Škoda jen, že povídku ukončil, když od zrodu prvních digientů uplynulo let teprve jedenáct, neboť by mě zajímalo, co bylo dál nejen s nimi, ale i s hlavními lidskými hrdiny.
Daceyho patentní automatická chůva je zajímavá zasazením do viktoriánského období a úvahami nad tím, jaký by byl vývoj dítěte "vychovávaného" automatickým přístrojem.
Hodně mě zaujala povídka Pravda faktů, pravda pocitů, kde autor přemýšlí, jak by se změnilo lidské vnímání, paměť a vzpomínky, kdybychom si už od narození celý náš život nahrávali a mohli si kdykoli pustit jakýkoli hezký zážitek nebo třeba hnusnou hádku s blízkými - dokázali bychom jim odpustit bez faktoru zapomínání a vytěsňování nepříjemných vzpomínek?
Velké ticho je vlastně dost smutné - pořád hledáme inteligenci kdesi ve vesmíru, aniž bychom se zamysleli, zda na nás nějaká nešvitoří u nás doma.
A jak bychom se cítili, kdyby, tak jako v povídce Pupek světa, veškeré dostupné vědecké poznatky dokládaly skutečnost, že nás stvořil Bůh před osmi tisíci lety, poklidně bychom ho velebili za jeho genialitu a pak bychom zjistili, že lidstvo je jen vedlejším produktem plánu pro někoho jiného?
A co kdybychom si mohli koupit zařízení jako v povídce Úzkost je závrať ze svobody, kterým bychom podle pravidel kvantové mechaniky vytvořili novou větev alternativního vesmíru a po čase bychom zjistili, že naše "parajá", je ať už tím, že učinilo opačné rozhodnutí a nebo třeba i vlivem pouhé náhodné konstelace mnohem šťastnější a úspěšnější než my sami? Jak bychom se s tím dokázali vyrovnat?
"Představa, že líčení minulosti by se nemělo měnit, je výplodem toho, jak uctivý vztah chovají gramotné kultury k psanému slovu. Antropologové by vám řekli, že orální kultury rozumí minulosti jinak; počítají s tím, že jejich dějepis nemusí být přesný, spíš potřebují, aby potvrzoval to, jak komunita rozumí sama sobě. Takže není přesné tvrdit, že jejich dějiny jsou nespolehlivé; jejich dějiny dělají to, co po nich chtějí."
Za mě ještě o chlup lepší než Příběhy vašeho života. Čteno opět v originále a tipuji, že to dělá hodně velký rozdíl ve výsledném dojmu (neumím si představit, jak se český překladatel s Chiangovým velmi specifickým stylem psaní popral). Ted Chiang píše opět úsporně, nesmírně inteligentně, k věci a bez zbytečné vaty, každé slovo je na svém místě, nic nechybí, nic nepřebývá. Výtku mám snad jedinou - občas na malém prostoru rozehrává až příliš témat naráz a pak se logicky nedostane u žádného do potřebné hloubky (The Lifecycle of Sofware Objects byla typickou takovou povídkou). Já každopádně miloval každou stránku a velmi doufám, že Chiang napíše další sbírku.
Nejvíc oceňuji ty nápady. Originální zápletky, pokaždé úplně jiné a pokaždé dovedené do dokonale promyšlených podrobností. Promyšlených do takových detailů, až jsem se někdy ztrácela a občas mi možná chyběla silnější pointa.
Ale to nic nemění na tom, že jde o nápady, které ohromí, a pak samozřejmě navodí spousty otázek a přemýšlení. Je to všechno jen fantazie? Mohlo by něco z toho být reálné?
Paralelní světy a životy našich paralelních já („Úzkost je závrať ze svobody“), paralelní světy v čase („O kupci a alchymistově bráně“ mi svým vyzněním o tom, zda má smysl cestovat časem, když nemůžeme nic změnit, připomnělo knihu Než vystydne káva), něco znepokojivé absurdity („Daceyho automatická patentní chůva“, možná i lehce děsivý „Výdech“), zaujala myšlenka, zda softwaroví mazlíčci mohou nahradit živoucí myslící bytost („Životní cyklus softwarových subjektů“). Trochu zneklidňující vize života bez zapomínání („Pravda faktů, pravda pocitů“) nebo návštěva světa, ve kterém existují vědecké důkazy o stvoření světa („Pupek světa“).
Každopádně doporučuji, i když je to čtení docela náročné, šedou kůru mozkovou nešetřící…
Bohužel půjdu proti proudu,a mám stejný pocit jako má knižní přítelkyně alnahu...musela jsem se do čtení nutit. Toto asi není můj šálek kávy.
Tak tohle se mi hodně líbilo. Kniha obsahuje skvělé sci-fi povídky, i když samozřejmě se tam najdou i slabší kousky, ale víceméně u všech jsem musel ocenit velkou imaginaci autora. Skvělé nápady, originální přístup k zavedeným sci-fi tématům, přitom každá povídka ze zcela jiné oblasti a k tomu využití hlubokých znalostí autora ve velké škále vědních oborů. V některých případech je to hodně velké popuštění vědecké fantazie, ale to k tomuto žánru patří. Ocenil jsem i doslov autora ke vzniku každé povídky.
Z taktických důvodů jsem četl Výdech jako první, dříve než autorovu první knihu povídek. A nejspíš to byla dobrá volba, protože se mi všechny povídky hrozně líbily. Fascinuje mě, jak je každá povídka jiná. Každá má jinou hloubku a příběh. Ale všechny mě přiměli i trochu přemýšlet o životě. Doporučuju všem, fakt to stojí za to. Ale nevím, jak bych měl názor, kdybych nejprve četl tu první knihu. Možná kdybych měl možnost se zeptat svého parajá...
Zpočátku jsem byl z této druhé várky povídek stejně nadšený jako z první knihy, ale postupně začaly moje dojmy kolísat. Co bych zvlášť ocenil nad rámec toho, co jsem chválil už u první knihy, je obrovská lidskost, kterou autor dokáže ze všech svých, zdánlivě i hodně technických nápadů, dostat. Tady je to snad ještě nápadnější. První povídka o cestování časem a ne/možnostech napravit své činy mě vyloženě dojala. Také titulní "Výdech" mě naprosto usadil svojí filosofickou hloubkou. Pozoruhodná krátká povídka "Co se od nás čeká" mi se svým podivným udělátkem způsobujícím kognitivně-existenciální paralýzu opět připomněla Franze Kafku (konkrétně povídku "Starost hlavy rodiny"). Také "Pravda faktů, pravda pocitů" je výborná a skvěle napsaná. Naopak "Životní cyklus softwarových objektů" mě vyloženě nebavil a musel jsem se hodně nutit. "Pupek světa" byl zajímavý literárně, protože je psaný formou osobní modlitby, ale dost mi tu překáželo, že tu musíte přistoupit na kreacionistický nesmysl a jen sledovat, co dalšího bizarního z něj bude vyplývat. Poslední povídku už jsem vůbec nedokázal dočíst, protože to už se mi zdálo jako taková ptákovina, že jsem v tom nedokázal nacházet radost ani životní poučení. Takže abych to shrnul Ted Chiang je skvělý autor a budu se moc těšit na něco dalšího, jeho slabina je ale v tom, že ne na všechny své skvělé nápady dokáže své čtenáře účinně nalákat. Vždycky musíte spolknout obrovskou porci "co by bylo, kdyby" a ne vždy se to zcela povede. To je riziko, se kterým je asi nutné u vizionáře Chianga počítat.
Nedovedu přesně vyjádřit čím to je, ale osobitý styl Teda Chianga se mi líbí. K jeho povídkám se rád vracím, protože mi přijdou zajímavé, insiprativní a při jejich čtení si příjemně odpočinu. Pokud máte chuť na originální sci-fi povídky s pomalejším tempem založené na zajímavém nápadu, tak je Výdech knihou přesně pro vás. Mě osobně nejvíce zaujaly povídky: "O kupci a alchymistově bráně" a "Úzkost je závrať ze svobody". Naopak mi nesedla povídka "Daceyho patentní automatická chůva", která mi přišla taková nijaká. Celkově se mi povídky líbily a v porovnání s předchozí autorovou knihou je podle mne Výdech o stupínek lepší.
Známý svět ze zcela nových, neprobádaných pohledů. Některé povídky pro mě byly trochu obtížnější na čtení. Celkový dojem bych shrnula jako solidní mindfu*k :D
Asi téhle sbírce v mých očích uškodilo, že jsem nedávno četla sbírku Příběhy Vašeho života (která se mi velmi líbila). V jejím stínu se úžasné nápady zdají trochu "na jedno brdo", trochu repetitivní a občas zbytečně rozvláčné.
Po přečtení první Chiangovy sbírky povídek jsem měl poměrně vysoká očekávání a musím přiznat, že i tentokrát mě nezklamal. Autor je nápaditý, své příběhy opírá o vědecké poznatky, avšak nahlíží na ně svým originálním pohledem. I když toho moc nenapsal, považuji ho za jednoho z nejlepších sci-fi povídkářů vedle mých oblíbených Bradburyho, Kuttnera, Sheckleyho a samozřejmě Harlana Ellisona.
Tato kniha je sbírkou devíti scifi povídek-které člověka donutí přemýšlet o lidské existenci.Přečetla jsem ji, musím se přiznat,že jsem se do čtení musela nutit.
“Doufám, že cílem tvé expedice není jen hledání vesmírů, jež by se daly využít …
Doufám, že dychtíš spatřit, vše co může vzejít … z výdechu vesmíru.”
Základní premisa … forem života, jež vznikají, je nesčetné množství.
Forem možností, jež tak vznikají, je nesčetné množství, a tak má autor sci-fi příběhů opravdu na výběr ... z možností – z námětů … tvořit … stvořit … alernativní světy, vesmíry, životy … nic z toho se nedá předpovědět, nic není nevyhnutelné, a (téměř) všechno je možné …
a nebo, že by ne? Je snad ta hojnost forem, možností, zázraků … přeci jen něčím omezená? Limitovaná? Předurčená?
Ted Chiang se takových a podobných otázek zhostil opravdu bravurně!
Dal nám, čtenářům, možnost nahlédnout do spousty aletrnativních světů, zamyslet se na různými vice či méně fantastickými odpověďmi na otázky, které si my lidé klademe asi od nepaměti … od dob naší kolektivní nepaměti :-). V těchto povídkách se opravdu brilantně střídají otázky minulosti a budoucnosti, a z nich vzešlé … možnosti! A Ted Chiang nám tak dává šanci … je zahlédnout!
“To, co jste viděl před chvílí, byla Brána vteřin” … “Zamrkal jsem, jako když se chcete zbavit přeludu oázy na poušti, ale výjev se přede mnou nezměnil.”
(povídka O kupci a alchymistově bráně)
Po první přečtené sbírce povídek si prostě autora musím hned zařadit mezi oblíbené, a určitě to není to poslední, co jsem si od něj přečetla.
“Rozjímej nad zázrakem existence!” … ale hlavně … “Raduj se, že jsi toho schopen!”
(povídka Výdech)
“Doufám, že tě … poznání … nikterak nezarmoutí.”
(tamtéž)
Povídkové knihy bývá těžké hodnotit jako celek. I tady je úroveň povídek různá, nicméně všechny mají jedno společné: vynikající nápad a přesah - jakési až filosofické zamyšlení nad tím, co všechna ta technika (u)dělá s člověkem.
Někdy se autorovi podařilo vyrobit opravdovou perlu (O kupci a alchymistově bráně, Velké ticho), někdy „jen“ polodrahokam (Pupek světa), jindy se natolik soustředil na vylíčení marasmu, do kterého se jeho hrdinové dostali, že popsal desítky stran poměrně nezajímavým textem, než se dostal k jádru pudla (Životní cyklus softwarových objektů). Ale i když jsou některé povídky rozvláčné a skoro až nudné, témata k zamyšlení, která přinášejí, jsou natolik silná, že stojí za to si je přečíst (všechny).
Štítky knihy
povídky cestování časem paralelní světy sci-fi fantastické povídky
Část díla
- Co se od nás čeká / Čo sa od nás očakáva 2005
- Daceyho patentní automatická chůva / Daceyho patentovaná automatická pestúnka 2011
- O kupci a alchymistově bráně / Kupec a alchymistova brána 2007
- Pravda faktů, pravda pocitů / Pravda faktov, pravda pocitov 2013
- Pupek světa / Omfalos 2019
Znepokojivé. Stejně jako dříve čtená autorova sbírka Příběhy vašeho života. Spousta zajímavých nápadů, jen mi to nepřináší pouze pozitivní pocity ze čtení. Natož aby to bylo jednoduché čtení... Ať už jde o motivy náboženské, spolehlivosti paměti, svobodné vůle či neodvratného konce. Rámec, do kterého jsou však tyto motivy zasazeny, je vždy ještě o řád promyšlenější, neobyčejnější, nebo právě znepokojivější. Osobně mi nejvíce v paměti zůstal Výdech se svým specifickým stabilizujícím se vesmírem. A pak Pupek světa zaměřený na nábožensky-antropocentristický pohled na svět.