Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/113591/bmid_vyhnani-gerty-schnirch-pZF-113591.jpg
4
4365
4365
Román odehrávající se těsně před koncem 2. světové války. Hlavní hrdinka, Gerta Schnirch, je odsunuta spolu s dalšími brněnskými Němci směrem na Vídeň. Jejich putování však končí na jižní Moravě, kde se musí zastavit pro nemoc mnoha žen a dětí. Gertě, pocházející z napůl české rodiny, se nakonec podaří zachránit. Díky nuceným pracím může zůstat v Pohořelicích i po ukončení transportů. Po znovuzískání českého občanství se hlavní hrdinka vrací do Brna, kde ji však nic dobrého nečeká. Navíc je Gerta matkou malé dcerky. Jejich společný život se bude odehrávat na okraji společnosti a otázka viny a trestu zůstane navždy nevyřešena.... celý text
Přidat komentář
Krásná knížka, hodně silný příběh. Knížek z 2. světové války jsem četla už celkem dost, ale nikdy ne z pohledu německé strany. Je to velmi zajímavý příběh, Gerty mi bylo opravdu líto. Po knížce jsem sáhla v rámci Čtenářské výzvy, ale nyní jsem ráda,
že jsem si jí koupila a můžu jí půjčit dál svým blízkým.
Silný příběh, který popisuje drama konce 2.světové války, odsunu brněnských občanů německé národnosti a jejich následnou stigmatizaci v poválečném období a během éry komunismu. Ukazuje, jakých zvěrstev je lidský dav zmítaný emocemi nenávisti, pomstychtivosti nebo i jen lhostejnosti schopen. Syrové obrazy z živelného transportu Němců obrací žaludek při pomyšlení, že se tento odsun skutečně stal. Mrazí při pomyšlení, že se obdobné chování děje stále, jen v jiných končinách, z jiných důvodů, v jiných podobách. Hrůzy války, ale i hrůzy v režii "míru" by neměly být zapomenuty, nebo dokonce popřeny, ale naopak by se o nich mělo vědět a vystříhat se principu kolektivní viny.
V popředí hrůz se odehrává život mladé Gerty. Život, který mohl být radostný a čistý, ale byl pošpiněn a zadupán jen na základě její národnostní příslušnosti. Podstatnou částí příběhu je Gertin vztah k jejímu okolí, k vlastní dceři a nejvíce k sobě samé. V Gertě vlivem vnějších okolností postupně umírá její lidství.
Zajímavým zpestřením příběhu jsou kapitoly, které ukazují pohled dalších osob, nejen samotné Gerty. Každou z nich poznamenaly tyto historické události jinak, a tím myslím zejména po psychické stránce. Je zajímavé, že způsoby vypořádání se jsou u každého jiné, ale vnitřně přeci tak stejné.
Je škoda, že tato kniha nebyla ze začátku medializovaná tak, jako Žítkovské bohyně, byť byla napsaná dřív. Pro mnoho lidí to můžou být jen cizí vzpomínky, ale v obcích, o kterých se v knize píše, žijí lidé, kteří si tohle ještě pamatují..... doufám, že najdete podobnosti...tahle paní pořád žije. V mnoha obcích po válce vznikla úplně nová komunita lidí, protože odsunem Němců vlastně zanikla původní historie měst a noví osídlenci si tak budovali vlastní historii. Navíc vesnice v pohraničí díky umístění na hranicích s imperialistickým státem (Rakousko) nebyly za socialismu zrovna předmětem zájmu.
V podání brněnského Ha-Divadla má divák dojem, že se ocitl přímo v knize.
Typ knihy, kdy se po pár stranách odvracíte, nejprve vás nebaví a pak nemáte žaludek na to číst, co se vlastně tehdy stalo. Ale čtete dál a pak se přistihnete, že máte přečteno a začnete vyhledávat na internetu souvislosti.
Je mi to líto. Všechno co se tenkrát stalo, ale viníci byli tenkrát očividně na obou stranách. Možná, že Němci zavinili válku, ale z tohohle pohledu ani Češi a Rusové neměli v sobě kouska studu a prováděli mnohdy ještě větší zvěrstva než jiní. Ale to už je na každém ať posoudí. Já jen skoro celou knihu obdivovala Gertu, která to břímě svého dospívání a těhotenství nesla sama, nikomu nikdy nic neřekla. Uzavřela se a díky tomu to taky přežila. O to víc nepochopitelné pro mě bylo chování Barbory a Járy, když se jim vlastně jen snažila pomoct. Ale i jejich vztah se nakonec urovnal.
Kniha pro mě byla velkým zážitkem, znásobeným tím, že tyto knihy vůbec nečtu. Všem vřele doporučuji :)
Tuto knihu rozhodně doporučuji. Není to lehké čtení, ale rozhodně stojí za to. Kateřina Tučková uchopila velmi nepohodlné téma "české viny" bravurně, není to ani sebemrskačství, ani káravé odsuzování. Je to napsáno syrově, tak jak to asi opravdu bylo. Ze čtení jde na člověka smutek a stud z toho, jací lidé (na obou stranách) jsou a zároveň obdiv k lidem co to všechno přetrpěli. Kniha otvírá i řadu dalších nosných témat jako třeba:
- "kdo rozhoduje o mém osudu - já, nebo okolí?",
- "jak naložit s nepřízní osudu - bojovat, zapomenout, vytěsnit, vyplakat, ignorovat, odpustit?",
- "jak naložit se svojí vinou, ať už domnělou, nebo skutečnou",
- "co z toho, co dělám má smysl?, pro koho? pro co? vlastně žiji"
- "vztah matka - dcera, rodič - dítě, výchova",
- "kdo jsem, naše příslušnost k nějaké skupině, udržování tradic".
Všechna témata jsou uchopena velmi citlivě a nutí přemýšlet. Přínosem knihy je právě ten pohled z různých stran a to porovnávání.
Kniha na mne nejvíce zapůsobila právě tím nastolováním dalších otázek.
Doporučuji
Úplně mě mrazilo, jak se lidé, kteři získají převahu a nikdo jim neurčí mantinely dokážou chovat.
Po Žítkovských bohyních, které byly pro mě dokonalou četbou, jsem se vrhla na další dílo mladé talentované české autorky. Fascinuje mě způsob, jakým Kateřina Tučková píše. Mnohokrát během čtení, jsem si ji představovala při tvorbě této knihy. Dala mi nahlédnout do historie, o které jsem dříve příliš nepřemýšlela. Jo, přečetla jsem dost knížek týkajících se obou světových válek a jedním okem sleduji manželovy dokumenty o druhé světové, ale nikdy jsem se více nezajímala o téma odsunu Němců. Kateřina Tučková mě inspiruje k tomu, abych si k němu přečetla, vyhledala i něco víc. Mám chuť téma dále studovat, i když dějepis patřil k mým nejméně oblíbeným předmětům..
A konkrétně k postavám a samotnému příběhu Gerty Schnirch? Já k ní, na rozdíl od jiných čtenářů (viz komentáře níže), cítila velké sympatie a obdivovala jsem její sílu, s níž přijala, zamilovala si a vychovala, jak nejlépe uměla dítě, které vzniklo za takových okolností. Obdivovala jsem ji za to, že dokázala své tajemství nést sama až do samotného konce a nesvěřila se s ním ani svému milému Karlovi. To byl pro mě jeden z nejsilnějších momentů celé knihy. Pro mě je knížka mnohovrstevnatá, až nechápu, co vše se do ní vešlo. Brilantně vykreslené vztahy (matka Barbora - dcera Gerta, matka Gerta - dcera Barbora, Gerta a ženy s nimiž sdílí po několik let jedno lože, stará Zipfelová a její Němky, Gerta - Janinka, ...), historické události, Brno, Perná se svými původními obyvateli a mnoho dalšího. Jedním slovem DOPORUČUJI. Určitě budu číst znovu.
Se zájmem čtu komentáře; muži mé, tedy střední generace, řeší historické souvislosti - a docházejí leckdy až k tomu, že kniha málo zdůrazňuje vinu Němců. Mně to tak nepřišlo - a kdyby někomu ano, předsmrtná zpověď Gertina bratra to dost vyvrací.
Také si nemyslím, že Gertinými ústy promlouvá sama autorka. Proč? Protože Gerta je hrozná. Ztotožnit se s ní jako člověkem bylo pro mě téměř nemožné; čím více jsem se o ní dozvídala, tím více jsem ji neměla ráda. To, jak si pořád stěžovala na svůj úděl. To, jak se skepticky až pohrdavě dívala na kamarádku, která našla svou spokojenost u "podřadné" práce. To, jak se svou dceru pokusila z těla vyhnat jedy - to bylo vzhledem k okolnostem početí ještě pochopitelné. Ale ne to, jak ji od sebe vyhnala opět jedy - těmi, které plivala na její život, protože i dcera dokázala najít své malé životní štěstí. To, jak k ní (a lidem obecně) nedokázala cítit lásku ani soucit - to, co dělá člověka člověkem.
Odložila jsem dočtenou knížku a dala jsem tomu čas. A najednou mi všechno došlo. Četla jsem příběh dívky, která chtěla prostě jenom žít normální život. "Dějinné události" (to zní hrdě, hůř zní válka, odsun, totalitní režim) v ní ale zadupaly téměř vše lidské: schopnost milovat, radovat se ze života, přát jiným lidem jejich štěstí, schopnost být laskavá k vlastní dceři. Právě v tom je pro mě kniha působivá: TOHLE udělali Gertě Schnirch: vyhnali ji - ze života.
Tak i mě jste, Kateřino Tučková, dostala.
Je nádherná z příběhů hrozně mrazí ale jinak je kniha čtivá a hlavně zajímavá :)
Tak jsem se díky letošní nové výzvě dostala k další knize od Tučkové, a na rozdíl od Žítkovských bohyní, které mě až tak nezaujaly, se mi tahle kniha líbila o moc víc. Tedy líbila asi není to správné slovo, spíše šlo o zaujetí - komu by se také líbil popis toho, jak se někomu hroutí život v mnoha rovinách (nejde jen o vyhnání, jde i třeba o chování milého tatíčka), a stává se to stále dál... Závěr ani tak nepřekvapil, teď si asi budu muset spravit chuť něčím méně zoufalým, pozitivnějším. Ale o některých věcech už asi budu přemýšlet navždy, i s ohledem na to, že jedna z předchozích generací naší rodiny byla taktéž odsunuta...
Zaujímavý prierez našimi dejinami, ktoré nám autorka vykresľuje prostredníctvom hlavnej hrdinky zo zmiešaného česko - nemeckého manželstva. Detailnejšie kniha odhaľuje hlavne tú časť našich dejín, nad ktorými visí tieň previnenia voči ľudskosti a dodnes je zo strany spoločnosti tabuizovaný.
Vysídlovanie nemeckej národnosti z bývalého Československa bolo nezákonné a ako autorka uviedla pacháne pod zámienkou kolektívneho previnenia, lenže na to väčšinou doplatili iba nevinné detí, ženy a starí ľudia.
V knihe ma tiež veľmi zaujal aj povojnový vývoj v našej spoločnosti, ktorý zase smeroval k ďalšej diktatúre. Ľudia žijúci v tejto dobe to mali naozaj veľmi ťažké, lebo viacerí prechádzali od jednej tyránie k druhej a nemali dostatočný priestor na svoj vlastný plnohodnotný život.
Autorka tiež zaujímavo až psychologický vykreslila, ako sa pod vplyvom politickej situácie a nerovného rodinného usporiadania vyvíjala a menila osobnosť a svetonázor hlavnej hrdinky Gerty Schnirch. Niektoré zásadné udalosti, ktoré ovplyvnili jej život, autorka vykreslila iba v náznakoch, napr. zneužívanie, nenávisť k vlastnému otcovi alebo otcovstvo jej dcéry.
Žiaľ aj takéto smutné a bolestivé sú naše dejiny, pred ktorými za žiadných okolností nesmieme zatvárať oči a je len dobre, že nám ich autorka touto knihou pripomenula. Nech sú mementom pre nás a naše budúce generácie, že ľudskosť musí byť na prvom mieste, najmä vtedy, ak ide o detí a nevinných ľudí.
Kniha, ku ktorej sa ešte rada vrátim.
Při čtení této knihy jsem dokola přemýšlel o tom, jaký vliv na lidi má tzv. nacionalismus. Přijde mi totiž, že je to (mimo mnoha jiných věcí) právě ztotožnění se svou rasou, národem, myšlenkou, ideologií, co činí lidi slepými, bezohlednými, krutými - a je dosti smutné prožít celý život pod nadvládou takových blbostí. Přitom jak napsal V. Frankl ve své knize - "ve skutečnosti existují jen dvě lidské rasy: rasa slušných lidí a rasa neslušných lidí. A toto rasové dělení probíhá napříč všemi národy a uvnitř každého jednotlivého národa napříč všemi stranami." Kéž by o tom lidi věděli a kéž by, pokud o tom ví, se podle toho dokázali i řídit.
Od teď, pokaždé když jedu šalinou po Cejlu, je mně tak trochu teskno. Zklamáním je konec knihy - celý příběh to zjedndušilo do jediného pocitu křivdy, a nejsem si jistá, že to je dobře. V každém případě snad už potisící přemýšlím o tom, jak je až neskutečné, jaké hrůzy dokázalo způsobit v podstatě jediné, omezené, fanatické hovado. V podobě Židů i Němců zmizela z republiky značná část inteligence a kultury, která (kromě ruské fronty) umožnila nástup jiných omezených hovad a další odchody lidí z nejschopnějších, na což doplácíme dodnes.
O to víc bychom si měli vážit proslulého Havlovského "nebudeme jako oni".
„Kdo seje vítr, sklízí bouři“
„Každý z nás má v sobě dva vlky, dobrého a zlého, kteří spolu bojují. Zvítězí ten, kterého krmíš!“
Brněnský pochod smrti je temnou kapitolou našich dějin, na kterou žádný soudný člověk nemůže být hrdý, a nezáleží na tom, zda obětí bylo 500 nebo 5000!
Kde však jsou kořeny událostí, které k němu vedly? Po první světové válce a rozpadu Rakouska Uherska si německá menšina v českých zemích užívala relativní politické a ekonomické stability Československé republiky. S příchodem Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 se začali Němci politicky aktivizovat. Vznikla Sudetoněmecká strana SdP, která otevřeně požadovala oddělení oblastí s německým obyvatelstvem od Československa a jejich přičlenění k Říši. "Heim ins Reich" (zpátky do Říše) křičeli Němci na demonstracích. Výrostci v bílých podkolenkách terorizovali české obyvatelstvo, ozbrojené Freikorps napadaly a vraždily české úředníky, policisty, pohraničníky… (hle jaká podobnost s českými výrostky ze Zbrojovky, kteří vyprovázeli brněnské Němce z města!).
Ve volbách 1935 volilo SdP 1.250.000 lidí, cca polovina německy mluvícího obyvatelstva. V lednu 1938 měla SdP 540tisíc členů, v květnu již 1.320tisíc! Němci začali krmit zlé vlky!
Každý člověk se základní znalostí dějin ví, jak to pokračovalo. Odtržení Sudet, vyhnání 150.000 lidí z pohraničí, obsazení zbytku českého území v březnu 1939, plán na konečné řešení české otázky, vraždění české inteligence, heydrichiáda, Lidice, Ležáky, Terezín, pankrácká sekyrárna ….. brněnští Němci, kteří si kupovali vstupenky na popravy českých vlastenců v Kounicových kolejích jako do divadla!
Pak přišlo jaro 1945 a okamžik účtování! Okamžik, který si vybrala Kateřina Tučková pro svůj román. Hlavní hrdinkou vystavenou zlobě českého davu je ta nejnevinnější oběť, kterou mohla najít – dcera smíšeného páru, sirotek, znásilněná vlastním otcem, která nese na svých bedrech hříchy obou obcí a přitom se necítí být součástí ani jedné z nich! Není to úplně fér, když uvážíme, že autorka téměř nezmiňuje nevinné oběti německého nacionálního socialismu. Snad jedině Aničku Goldovou, židovku, kterou udala Freibergová, že se skrývá před transportem.
Román je plný silných ženských postav. Žena je obětí událostí a současně se aktivně snaží chránit děti a dosáhnout lepší budoucnosti. Muž je v lepším případě zbabělý, pasivní, nedokáže včas přijmout správná rozhodnutí, což způsobuje ženě utrpení, v horším případě znásilňuje a vraždí. Ani čestné výjimky Karel a Hubert nejsou jednoznačně kladné postavy, právě proto, že nedokáží svým ženám poskytnout lepší budoucnost.
Nenávistné odsouzení prezidenta Beneše, moravských sedláků v Perné nebo brněnské poválečné architektury jakoby ústy Gerty Schnirch pronášela sama autorka!
Vyhnání ale není špatná kniha! Mám za to, že je třeba připomínat zlé události pro poučení a varování příštích generací! Musíme si přiznat, že česká holubičí povaha je mýtus, že i náš národ má svoje “Zbrojováky“, kteří krmí zlé vlky, a hojí si komplexy na slabších, kteří se nemohou bránit.
Na druhé straně je potřeba pravdivě vysvětlit příčiny a následky, ne vzbuzovat dojem, že se český národ, vy nebo já musíme stydět, omlouvat nebo dokonce finančně kompenzovat odsun Němců! Vždyť ty majetky, o které se sudetský landsmanšaft pravidelně hlásí, možná před válkou patřily vyhnaným Čechům, nebo Židům, kteří zmizeli v koncentračních táborech Třetí Říše!
Česko-německá deklarace z roku 1997 měla nastolit nové vztahy mezi našimi národy založené na historickém vyrovnání, sdílení stejných demokratických hodnot a vzájemném respektu.
Nakolik se to podařilo, nechť každý posoudí sám optikou událostí posledních let, kdy si německá vládnoucí garnitura pozvala do země lůzu ze zemí třetího světa, před vlastním národem skrývá problémy s tím spojené, a okolní země výhružkami nutí, aby se na tom podílely!
Pro mě hluboký příběh, nad kterým jsem přemýšlela ještě dlouho po přečtení knihy.
Kateřina Tučková se stala spisovatelkou, jejíž knihy nebudou nikdy chybět v mé knihovně. Vyhnání Gerty Schnirch je kniha, kterou jsem četla jedním dechem. A když jsem ji zrovna nečetla, tak jsem nad tím příběhem přemýšlela. Nad tím, jak šílené a těžko snesitelné se nám zdají osudy lidí popsané v této a podobných knihách a nad tím, jak se hlavní postavy těchto příběhů - a že jich byly statisíce - cítily. Jaké asi byly příběhy žen, jejichž mrtvoly Gerta viděla v příkopech podél cesty během pochodu. Příběhy, které nikdo nenapsal a nenapíše. Knížka, kterou si určitě přečtu někdy v budoucnu ještě jednou.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostíAutorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Jsem moc vděčná, že existují i tyto knihy - knihy z druhé strany příběhu, které ukazují, že s koncem války zlo úplně nezmizelo a nebylo vždy namířeno vůči provinilcům. Jelikož mi Gerta nebyla příliš sympatická, jsem ráda, že v knize najdete i promítnutí dalších postav. Spousta lidí hodnotí hlavně obsah příběhu a jeho věrohodnost, případně historickou přesnost. Myslím, že bychom neměli zapomínat, že je to především beletrie a nevyčítat knize, zda je, či není dle pravdy, ale také zároveň slepě nevěřit, že "co je psáno, to je dáno".