Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Román odehrávající se těsně před koncem 2. světové války. Hlavní hrdinka, Gerta Schnirch, je odsunuta spolu s dalšími brněnskými Němci směrem na Vídeň. Jejich putování však končí na jižní Moravě, kde se musí zastavit pro nemoc mnoha žen a dětí. Gertě, pocházející z napůl české rodiny, se nakonec podaří zachránit. Díky nuceným pracím může zůstat v Pohořelicích i po ukončení transportů. Po znovuzískání českého občanství se hlavní hrdinka vrací do Brna, kde ji však nic dobrého nečeká. Navíc je Gerta matkou malé dcerky. Jejich společný život se bude odehrávat na okraji společnosti a otázka viny a trestu zůstane navždy nevyřešena.... celý text
Přidat komentář
Dívám se do životopisu autorky, kniha vyšla v jejich 29 letech! Skutečně klobouk dolů před touto mladou dámou! Musím říci, že napsala knihu, která mne zasáhla a bylo pro mne těžké ji dočíst. Vždy, když jsem ji odložila, jsem rozdýchávala to, co jsem přečetla a ani se mi nechtělo pokračovat z obavy dalšího děje. Sama neuznávám princip kolektivní viny a tato kniha na motivy skutečných události mne navíc utvrdila v tom, že čeho se v životě opravdu bojím, je zfanatizovaná lůza!
Hodnotím průměrně. Miluji knihy z období druhé světové války, proto tohle už pro mě byl trochu odskok. Kniha se mi líbila, ale na druhou stranu unešená jsem nebyla.
Krásná knížka, která se dotýká tématu, které i po tolika letech může budit vášně. Nemohu nikoho soudit, v té době jsem nežila. Přesto se mi pochod a Brna do Pohořelic zdá opravdu otřesný, stejně tak chování lidí k někomu, vedle koho léta bez problémů žili. Gerta prožila život, který v ní zahubil i poslední jiskřičku, kdy doufala v nějaké štěstí. Je to smutná a bolestná kniha, ale otevírá témata, která by neměla zůstat hluchá. Oceňuji jakou práci s napsáním této knihy musela paní Tučková mít.
Moje druhá přečtená kniha od Kateřiny Tučkové a opět chci autorce zatleskat za tento úžasný počin. Téma velmi silné a pro mě mnoho nových informací. Netušila jsem, že se takové hrůzy děly. Autorku řadím mezi mé oblíbené a knihu mezi poklady své knihovny.
O povalecnem odsunu německych obyvatel z Brna a jejich dalším osudu jsem až do teď nic nevěděla, proto velmi oceňuji dane téma, podané strhujícím příběhem Gerty Schnirch a dalších žen. Vykreslení samotného odsunu, života v Perné a následně opět v Brně mě pohltil, a nuti mě k zamyšlení nad tolik odlisnym postojem k životu a všemu prozitemu Gerty a Barbory.
Je to někde na pomezí mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, nemůžu se úplně rozhodnout. Určitě je to kniha velmi působivá, literární styl Kateřiny Tučkové mám velmi ráda, přesto některé pasáže byly snad velmi rozvleklé a relativně krátký text jsem četla celý týden. Nicméně nelituji ani vteřiny, kterou jsem nad Vyhnáním Gerty Schnirch strávila. Otázkou však také zůstává, nakolik se autorka opírala o doložená fakta.
Kateřina Tučková je pro mě dalším objevem roku! Její Žítkovské bohyně pro mě byly perfektní, Vyhnání Gerty Schnirch stejně tak. K tématu odsunu Němců jsem toho věděla pramálo, nikdy jsem tomuto tématu nevěnovala nějakou pozornost. A tak jsem byla ráda, že se mi do rukou dostala tato kniha. Perfektně zpracovaná! I přes to, že válka skončila, tak pro některé ještě neskončila. Tolik utrpení, tolik zmařených životů, tolik nevinných... Byla to hrozná doba. Neměli bychom zapomínat. Chválím autorku za perfektně zvládnuté dějiny Brna a za to, že ač se kniha tváří jako beletrie, ve skutečnosti z ní Tučková udělala i knihu dokumentární. Jediné, co mi v knize vadilo, bylo to, že neměla kapitoly. A také to, že některé věci nebyly přímo vysvětleny a objevila jsem je až později v textu. SPOILER! Například jsem si dlouhou dobu myslela, že Barboru má Gerta s Karlem a ona ji měla se svým otcem.
Uf, dočetla jsem... Kniha byla rozhodně čtivější než Bohyně, ale chvílemi jsem se musela přemáhat, abych četla dál... Ten popis utrpení byl šílený... Z příběhu mám rozporuplné pocity, myslím, že bude chvíli trvat než samotný příběh vstřebám... Doporučuji k přečtení každému, koho zajímá toto téma a já se jdu projít po brněnských ulicích...
Jedinec semletý dějinami. Nad příběhem Gerty se můžeme zamyslet, rozhořčit, slzu uronit, najít pochopení. Stejně tak nad příběhy statisíců jiných lidí – Čechů, Židů, Němců, i dalších národností, kteří neudělali nic špatného. Jen se narodili v určité době na určitém místě určitým rodičům. Autorka se do románu snažila zapracovat maximum dobových reálií, což se podařilo trochu na úkor rozpracování psychologie postav.
Ukázka toho, že by se v životě nemělo nic oplácet a ukázat tak, že jsme horší jako ten co začal. Kniha o tom co se dělo po 2.svetove válce a o čem se až tak nemluví...
Tato kniha ve člověku zanechá stopu. Je neskutečné kolik neštěstí se dokáže vměstnat do jednoho života.
Velmi silný příběh z období, které je v českých luzích a hájích spíše tabu, ač by se mělo otevřít a mluvit o něm. To, že národ udělá chybu, se stát může, ale nesmí ji zapírat a ignorovat.
Kniha je po literární stránce velmi dobře a poutavě napsaná - ale zcela pomýlená svým vyzněním. Toť můj názor. Nemyslím si ani, že by to byl od autorky záměr, ale že si prostě jen ukrojila příliš velké sousto.
Za vše, co vzniklo za druhé světové války i v jejím důsledku po ní, jsou zodpovědní Němci. To aby bylo jasno. Řešit konkrétní lidské odpovědnosti nemá v globálu smysl a myslím, že to ani nebylo účelem knihy. Obě národnosti, německá i česká, plus samozřejmě ještě židovská, žily před válkou v Brně bez větších problémů společně a jistě by tak žily i nadále, v letech čtyřicátých, padesátých a tak dál. Kdyby jen nepřišel Führer s jeho ideou lebensraumu pro nadřazený německý národ. A Němci na to slyšeli ... a z naší masarykovsky liberální a národnostně tolerantní republiky - ve které měli rovnocenné postavení podle zcela moderních principů - udělali kůlničku na dříví, okleštili ji na čtvrtinu rozlohy a nazvali Böhmen und Mähren, proměnili ji v nacistický chlív, jeviště pro odpornou genocidu celého jednoho národa a pro vyvolávání nejnižších pudů napříč celou společností. A že jimi rozpoutaná druhá světová válka měla za přímý následek další čtyřicetiletý totalitní režim, to je také nabíledni. Vina za vinou, zlo za zlem, nekončící řetězení...
Myslím, že by se nemělo nikdy zapomínat na to, kde zlo pramení, kdo je jeho původcem, a co je naopak pouze - někdy více, jindy méně, to připouštím - nevyhnutelným následkem. Ano, násilí páchané při odsunu bylo zlem. Každý národ má svoji spodinu, své ohavné džiny v láhvi, bohužel. To víme všichni. Ale také se ví, že v rámci sebezáchovy je třeba tu láhev uchovávat pevně zazátkovanou. Toho tehdejšího českého džina, v podobě například v knize popisovaných grázlů ze Zbrojovky, toho ovšem neodšpuntovali Češi, nýbrž Němci. ... A já celkové vyznění knihy Kateřiny Tučkové vnímám s opačným znaménkem a s jejím pojetím se prostě smířit nemohu.
Když budeme relativizovat, pramen zla dávat do jednoho pytle - případně ještě hůře: zaměňovat - s jeho důsledky, budeme zároveň na nejlepší cestě si podobné hrůzy v budoucnu zopakovat...
Pekna kniha, nektere pasaze me nechytly, ale jak popisovala, co se delo pri pochodu, tak jsem neverila vlastnim ocim.
Hruzy II. svetove valky z pohledu zeny s ceskymi i nemeckymi koreny. Otec fasista a matka Ceska. To proste nemohl byt pribeh se stastnym koncem. Byla to hrozna doba. Tolik nevinnych lidi, tolik zmarenych zivotu. Nemeli bychom zapomenout...
Velice pěkně napsaná kniha, připomínající hrůzy války a dní (let) následujících po osvobození. Autorka pěkně vykreslila životní příběh několika osob, kterým kvůli Německému původu režimy ve 2. polovině 20.stol. ustlaly na růžích. Ne náhodou obdrželo toto dílo cenu Magnesia Litera - stojí za přečtení.
Kateřina Tučková , když něco napíše, tak to vždycky stojí za to . Nepíše jak přes kopírák , nepíše jednu knížku za druhou , ale její knížky jsou unikátní. Příběh popisuje odsun brněnských Němců po skončení války.
Gerta Schnirch je poloviční Němka a má jen několikaměsíční dcerku, přesto je tvrdě „odsunuta" společně s ostatními směrem na Vídeň. Zažívá velice vyčerpávající pochod a skončí v Pohořelicích. Zde se Gerta zachrání při nucených pracích na vinohradech. Zažívá velmi tragické období nástupu komunismu.
Kniha je opět propracovaná do všech podrobností. Dozvěděla jsem se spoustu nových informací o této době. Knížka je napsána úžasně čtivě, jak to jen autorka umí. Naprosto všem doporučuji.
Velmi silný příběh a i když bych v té době nechtěla žít za žádnou cenu, jsem ráda, že jsem si knihu mohla přečíst. Kdo má rád tuto literaturu, tak doporučuji k přečtení.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostíAutorovy další knížky
2012 | Žítkovské bohyně |
2022 | Bílá Voda |
2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
2014 | Fabrika |
2018 | Vitka |
Oko za oko, zub za zub vede k slepému a bezzubému světu... vypomáhám si Mahátma Gándhim, protože jeho výrok se mi jak Ariadnina nit vinul hlavou při čtení celé této smutné knížky. Byla jsem na extrémně emocionální příběh připravena, přesto mě uplakal. Válka, to nejsou jenom ztráty na životech a ztráty materiální, ale celoživotní šrámy na duších přeživších. A Gerta, to děvče české matky a německého otce jich měla přehršel : zklamání z lidí, s nimiž se nedokázala sžít - nedokázala zapomenout, zklamání z Boha, přestože nebyla věřící - připustil tolik utrpení a bolesti. Knížka Kateřiny Tučkové - to není jenom popis událostí vyhnání, vybízí nás k přemýšlení o možnostech jednotlivce ovlivnit svůj osud, byť omezených. Může vůbec kolo dějin změnit ? Je to cena za lhostejnost, se kterou pozorujeme zárodky zla v době, kdy ho ještě lze ovlivnit ?