Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/113591/bmid_vyhnani-gerty-schnirch-pZF-113591.jpg
4
4307
4307
Román odehrávající se těsně před koncem 2. světové války. Hlavní hrdinka, Gerta Schnirch, je odsunuta spolu s dalšími brněnskými Němci směrem na Vídeň. Jejich putování však končí na jižní Moravě, kde se musí zastavit pro nemoc mnoha žen a dětí. Gertě, pocházející z napůl české rodiny, se nakonec podaří zachránit. Díky nuceným pracím může zůstat v Pohořelicích i po ukončení transportů. Po znovuzískání českého občanství se hlavní hrdinka vrací do Brna, kde ji však nic dobrého nečeká. Navíc je Gerta matkou malé dcerky. Jejich společný život se bude odehrávat na okraji společnosti a otázka viny a trestu zůstane navždy nevyřešena.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem si půjčil na základě mnoha nadšených komentů na zdejším fóru a doufal jsem že se mi dostane neobyčejného čtení. Bohužel tomu tak nebylo. První polovina, končící odchodem z Perné je nadprůměrná, druhá podprůměrná, čili celkové hodnocení průměr. Nějak jsem nepochopil, proč na poměrně ucelenou zmiňovanou první část navazuje naprosto chaotické pokračování, jehož záměrem bylo postihnout důležité mezníky z Gertina života, což se ale dle mého názoru ne příliš povedlo.
Dvě slova: nemastné, neslané. Vyhnání jsem dočetla jen ze sebezapřením, protože knihy nerada odkládám, a dost se divím těm utleskaným sluníčkovým komentářům, nehraju si na odborníka ani nikomu neberu jeho názor, jen teda kulím oči - kde mám jako v knize hledat to "mistrně napsáno" a "strhující příběh"? Nikdo nepochybuje o tom, že válka a všechno, co se jí jen vzdáleně dotýká, je zvěrstvo první kategorie a naprosto zbytečné zlo, a já mám mimochodem knihy s touto tematikou moc ráda, ale Tučková podle mě neumí tuto problematiku uchopit tak, aby měl příběh
kýžený efekt. Ale jasné, někomu více vyhovuje válečná hrůza popsaná absolutně nenaturalisticky skrz zamlžené brýle, já ovšem zůstanu u autorů, kteří válku buďto zažili nebo k ní měli podstatně blíže, než tato slečna:)
Velmi silný příběh, nejde se od knihy odtrhnout. Smekám před spisovatelkou Tučkovou, která ve svém věku dokázala dát dohromady tak krásné, ale drsné knihy. Doporučuji přečíst.
Jak tak sleduju komentáře u téhle knížky, bylo o ní napsáno snad už všechno. Já za sebe musím poctivě přiznat, že válečné knihy normálně ze zásady nečtu, prostě se mi u nich dělá špatně. Ale tady jsem udělala výjimku, když se o knížce tolik mluví a píše. Je to smutné, děsivé a bezútěšné čtení. Všechny ty příběhy a postavy vlastně vypovídají o jednom jediném – co všechno dokáže z lidí udělat nejdříve válka, a pak lidská tupost a fanatismus. Ke konci knížky už jsem dočítala trochu bez toho prvotního zaujetí, bylo to opravdu depresivní a beznadějné, až se mi tomu nechtělo věřit, že by se v Gertině životě opravdu nenašla žádná světlá, útěšná a hojivá chvíle, která by jí dala zapomenout na všechny ty hrůzy.
Příběh, díky kterému začnete nad historií uvažovat jinak. První půlka se četla opravdu jedním dechem, druhá malinko pomaleji, nicméně celkově je kniha opravdu zážitek. Příběh Gerty z hlavy jen tak nedostanete.
Výborné, úžasně vykreslený v podstatě tragický celoživotní příběh ženy, která je od dětského věku vyřazena ze všech společností. Po přečtení jsem si našel další oblíbenou autorku, která pravdivě vystihuje, že je dobré hodnotit lidi ne podle toho, jaké jsou národnosti nebo smýšlení, ale podle toho, zda jsou dobří nebo zlí.
Knihu jsem dočetla minulý týden a před napsáním komentáře jsem ji musela trochu vstřebat...
Hodně jsem nad tím příběhem přemýšlela, nad tím zlem, které bylo pácháno, snažila jsem se vcítit do Gerty, ale nešlo mi to. Nezvládla bych to. Její život byl asi opravdu úplně promarněný, smutný, počínaje tím, jakého měla otce...
Obdivuji K. Tučkovou, jak knihu napsala, vystihla TU dobu.
Příběh Gerty Schnirch bych zařadila do povinné četby.
Kdyby kniha byla o třetinu kratší, byla by rozhodně lepší a přečetla bych ji jedním dechem. Posledních 100 stránek jsem dočítala dlouho, protože už mě to moc nebralo. Příběh zajímavý, napsaný opět poutavě, ale Žítkovské bohyně jsou lepší.
Poutavé, ale smutné čtení. Tučková má skvělý styl, je vyzrálá (přes své mládí) a mě tedy dostala, fakt silný příběh.
Strhující román jehož účastníkem by jistě nechtěl být žádný ze čtenářů.
Po přečtení Žítkovských bohyní jsem dal opět na paní Tučkovou a musím uznat, že její vypravěčské umění protkané historickými fakty je neodolatelné.
Každá doba má své vítěze i poražené. Některé křivdy ovšem zůstávají.
Pro mne se po přečtení této knihy otevřel nový pohled na křivdy 2. sv. války.
Skvělá knížka, jsem velmi ráda, že se kniha nezstavila pouze u událostí těstě po válce, ale naopak děj pokračoval plynule dál
Ze začátku jsem si říkala, že cena Magnesia Litera se asi uděluje za citové vydírání - ono totiž Vyhnání není úplně pozitivní čtení, navíc rýpe v českých dějinách a starých křivdách, i když ukazuje i "ty zlé Němce". Vadila mi hlavně rovina postav: Gerta mi připadala maličko natvrdlá (v 15 letech o válce přemýšlela dost dětinsky, alespoň z pohledu čtenáře 21. století), otec zase ztvárňoval ztělesněné zlo. A ejhle, ukázalo se, že knížka mě nakonec sebrala víc, než jsem si byla zpočátku ochotna připustit. Nelehký životní úděl vykořeněné Gerty i dalších Němek, paradoxní osud Friedricha či soudruha Nováka, surovost, syrovost, detailní pohled a přehled autorky v dobových i místních reáliích, to všechno knize nakonec vysloužilo silné 4*. A Kateřina Tučková má můj obdiv za zmapování skoro celého století! Nejvíc na mě zapůsobil jednak pobyt v Perné u babičky Zipfelové, jednak dvojí pohled na pouto matky Gerty a dcery Barbory - to se skutečně povedlo a těším se, až se začtu do Žítkovských bohyní.
Komentář píšu až pár týdnů po dočtení, protože jsem si Gertin příběh musela nechat nějakou dobu projít hlavou. Nezvykem, ale zároveň zajímavým přínosem, pro mě bylo dívat se na tuto historickou záležitost z jiného (ale ve své podstatě ze stejného) úhlu pohledu - z úhlu pohledu ženy, at' už Češky nebo Němky, která neměla s válkou dočinění, ale i přes to se naplno "svezla" s pravými viníky a nikdo neřešil otázku spravedlnosti, jestli si to zaslouží nebo ne.
Světlé okamžiky v Gertině poválečném životě by se snad daly spočítat na prstech jedné ruky, až do stáří znala jen pohrdání, neúctu, tvrdou práci, házení klacků pod nohy, spory s jedinou dcerou...ale i přes to se mi nechce věřit, že by celý život existovala zbytečně.
Rozhodně musím zmínit živě vykreslenou atmosféru odsunu, celého pochodu a zoufalých myšlenek bezmocných lidí - byla místa, při kterých mi běhal mráz po zádech, ale ani to mě nedonutilo knihu odložit - a rozhodně nelituji!
První polovina knihy se mi líbila moc, ale od návratu Gerty do Brna už to nebylo ono. A i v té první půlce bych se raději víc dozvěděla o postavách pro Gertu důležitých - o rodině a vývoji vztahu otce s matkou, bratr, Janinka, Karel... Celá druhá polovina knihy nějak rozmělňuje závažnost událostí, které chtěla autorka připomenout. Co si budeme povídat, komunistům bylo trnem v oku plno lidí, nejen Němci.
Úžasná kniha. Je napsana z příběhů, které se prolínají a vidíme jak to vše bylo. Bez toho, že by se někdo konkrétní obžalovával - Němci či Češi. Všichni měli máslo na hlavě a je to o tom, že se nehledá spravedlnost ale jednotlivý člověk. Co prožil, co žil....Je to kniha proti zlu, ale ne proti národu. Opravdu jsem ji četla jedním dechem a zůstává ve mně mnoho...Zdvižené prsty, otazníky.
Doporučuji!
Můj dědeček se ve svých devatenácti letech vydal na sever Slezska, aby zde obsadil statek, který zůstal po vyhnaných Němcích a zabydlel se v Domě se Záhradou, které budu mít navždy spojeny s mým kouzelným dětstvím. Nyní žiju v Opavě, ve městě ve kterém ještě v roce 1930 žilo dvojnásobně více Němců, než Čechů. 99% svého života jsem vlastně strávil v Sudetech, v kraji s kalnou duší a chmurnou romantikou. Celý život jsem obklopen souvislostmi, ale dlouho jsem je neviděl. Postupem času je však nacházím téměř všude. A červíček pochybností hlodá a hlodá stále hloub, ale spravedlnosti nenachází. Byl odsun nutný? A pokavaď ano, nešlo jej provést organizačně lépe a zabránit tak násilnostem a dalším zbytečným utrpením, smrtím? Ale Gerta pochybnosti neutišuje - právě naopak. Odhaluje souvislosti překračující životy čtyř generací v jejich hloubce. Prst prohřešků našich předků na nás stále ukazuje a jen těžko se před ním schováme. Nanejvýš si ho nemusíme uvědomovat, nebo před ním můžeme přivírat oči.
A na internetových fórech se stále chce vyhánět a ve dne vztyčené kříže se v noci znovu kácí. Máme to v sobě. Jsme Češi. Čechy Čechům.
A kniha? Smutná. Vypovídající. O nás.
No zkrátka vynikající kniha o strašných věcech, údalostech vlastně spíš o lidech bylo to všechno o nich a jejich chování. Podobné knihy či filmy byl dala jako povinnou četbu případně zhlédnutí.. ať aspoň máme všichni menší představu jak to tenkrát probíhalo.
Jsou knihy které zaujmou, jsou knihy které okouzlí a jsou knihy které nadchnou tak, že pak si musím říct, že autor do toho dal všechno. U Vyhnání .. se mi nechce věřit, že autorka je tak mladá paní. Kateřina je naprosto dokonalá autorka. Kdo se dokáže vcítit do děje, prožije si strastiplnou cestu hrdinky až na dřeň. Autorka nikoho nešetří a kdo se zajímá trochu o dějiny ví, že lidé se opravdu dokázali chovat jako sv.ně a otáčení kabátů je u nás něco jako národní sport. A vždycky si to odserou ti, co nikomu neublížili.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Souhlas s minirockem a pár dalšími- kniha působí rozpolceně a druhá polovina je o poznání slabší. Na začátku skoro každé kapitoly v poslední části jsem si říkala: "Už zase začíná takhle, ach jo." Naprosto chápu, co některým na téhle knize vadí. Já za sebe ale nemůžu jinak, než dát nakonec plný počet bodů. Dočetla jsem ji před pár dny a stále ji ještě vstřebávám. Zanechala ve mně silný dojem a jsem ráda, že mi autorka otevřela cestu k tomuhle tématu. Na druhou stranu si ale budu teď muset odpočinout a sáhnout po něčem lehčím, protože z téhle knihy deprese jenom kape.