Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/113591/bmid_vyhnani-gerty-schnirch-pZF-113591.jpg
4
4307
4307
Román odehrávající se těsně před koncem 2. světové války. Hlavní hrdinka, Gerta Schnirch, je odsunuta spolu s dalšími brněnskými Němci směrem na Vídeň. Jejich putování však končí na jižní Moravě, kde se musí zastavit pro nemoc mnoha žen a dětí. Gertě, pocházející z napůl české rodiny, se nakonec podaří zachránit. Díky nuceným pracím může zůstat v Pohořelicích i po ukončení transportů. Po znovuzískání českého občanství se hlavní hrdinka vrací do Brna, kde ji však nic dobrého nečeká. Navíc je Gerta matkou malé dcerky. Jejich společný život se bude odehrávat na okraji společnosti a otázka viny a trestu zůstane navždy nevyřešena.... celý text
Přidat komentář
Tahle knížka mě opravdu chytla! Úžasný, drsný a velmi smutný příběh, krásně napsaný... a to, že je zasazený do prostředí, které je mi hodně blízké, byla jen další třešnička na dortu. ;-) Líbila se mi mnohem víc než Žítkovské bohyně.
Děkuji Kateřině Tučkové za tuto knihu. Víc není třeba říkat, vše už bylo řečeno.
Opravdu úžasná kniha! Jak už je uvedeno na přebalu, týká se odsunu Němců po válce a především chování Čechů. Musím uznat, že chápu jejich touhu po pomstě, spoustě z nich Němci vzali rodinu, bohatství, spokojenost nebo šťastné roky. Ano, jejich pocity jsou přirozené. I to, že chtějí oplácet stejnou mincí. Jejich odplatu ale odnesou především lidé, kteří s nacisty neměli vůbec nic společného. Bohužel, nikdo neřešil, zda je to "dobrý" nebo "zlý" Němec... Neskutečně živě jsou v knize popsána zvěrstva, která byla na odsunutých páchana, ať už ze strany Čechů či Rusů. Někdy dokonce tak moc živě, že jsem knihu musela na chvíli odložit a popsanou situaci vstřebat. Tyto pasáže ve mně vyvolávaly opravdu pocity smutku a beznaděje, tím víc, když vím, že se to opravdu dělo. Ale abych se už dostala k samotné Gertě Schnirch, o které toto dílo je - kniha zachycuje celý její život, od dětství stráveného v Brně, přes rodinné tragédie, odsun, život během války i po ní, až ke Gertě jako staré ženě. Osud Gerty byl opravdu velmi smutný, v jejím životě bylo asi jen málo chvil, kdy se cítila šťastně a měla pro co žít - a více už prozrazovat nebudu. Ještě chci ale projevit obdiv autorce - napsat knihu o této komplikované kapitole v našich dějinách vyžaduje spoustu znalostí. Dokázala navíc napsat knihu, která chytne za srdce. Doporučuji!
Ještě teď v duchu vidím ten pohořelický pochod..... Obdivuji autorku, že ač tak mladá, dokázala napsat něco tak autentického. Žítkovské bohyně jsem taky četla, ale Gerta mi přišla lepší. Kniha je mi blízká i tím, že znám Brno a jižní Moravu a leckterá místa, o nichž píše. Silný a uchvacující příběh.... škoda že se Gertě ani další život vůbec nevyvedl, i když si to zasloužila jako málokdo jiný....
Skvělá kniha od pro mne zcela neznámé autorky. Silný, dojemný příběh, který se musí líbit snad všem. A to nemám rád knihy odehrávající se během války a těsně po válce. Zde mi to sedlo a příjemně se četlo....
Silný příběh jednoho obyčejného života, kterého strhl vír dějin a který si odžil svůj nenaplněný život...V porovnání se skvělými Žítkovskými bohyněmi je snad přece jen Vyhnání Gerty Schnirch o něco lepší díky neuvěřitelně silnému životního příběhu....Všem vřele doporučuju...
Moje první přečtená kniha situovaná do druhé světové války a neměla jedinou chybu či hluché místo.
Těžko hledám slova. Tahle knížka na mě až nečekaně zapůsobila. Po Žítkovských bohyních, které všichni vychvalovali do nebes, a mě zase až tak nesebraly, jsem nejspíš nic neočekávala. A místo "nic" jsem dostala nálož emocí, nálož něčeho tak nesmírně těžkého a temného, že se mi tajil dech. Kdo je vinen, a kdo ne? Lze to vůbec posuzovat a kdo má právo posuzovat a odsuzovat? A lze vůbec odpouštět? Těžko odpovědět a Tučková se do nějakých mravokárných odpovědí ani nepouští, nechá na čtenáři, jak si téma přebere. Ze všeho nejvíc mi naskakuje stále slovo tíha, těžká doba, kterou zpětně nelze posoudit, tíha viny i odpuštění. Tak moc těžká a přitom tak moc silná je kniha Kateřiny Tučkové.
Tak silná kniha, že jsem nebyla dost dlouho schopná zformulovat komentář a hlavně přečíst jinou knihu. Opravdu velký příběh, kdy jsem skutečně nevěděla, co si o celé situaci myslet. Mám dojem, že je nám vtloukáno do hlavy, kdo je "dobrý" a kdo "zlý" v druhé světové válce, ale už méně se hovoří o tom, co následovalo. A bohužel, i tady vyplývá na povrch pravda, že nejvíc vždy trpí ti nevinní. Naprosto souhlasím s autorkou - že Gerta kromě několika málo šťastných chvil žila velmi nešťastný a vlastně zbytečný život.
Člověku utrhne kus sebe samého a mám takový pocit že je to jen dobře, jelikož je hodně nad čím se zamyslet. Solidně zpracovaný námět, který není jen smutný ale je nevýslovně krutý.
Autorka si dala velice záležet na jazykovém vyvedení tak na prolnutí sebe samé do nitra knihy.
U mě trumfla první čtenářský zážitek s ní a to Žítkovské bohyně, alespoň o kousíček.
Moje druhá kniha od této autorky a snad ještě o něco více mě nadchla než Žítkovské Bohyně. Téma 2.sv. války, Němců a Židů je už hodně zpracované, ale to, co se dělo s Němci po válce, a hlavně s německými dětmi, ženami a starými lidmi žijícími v Česku (Brně a dalších městech) už o něco méně. Chvílemi velmi detailní, šokující, ale pravdivé popisy a vyprávění, o lidech, kteří si museli projít peklem.... četla se mi jedním dechem, i když pojednává o velmi smutné minulosti.
Knížka Vyhnání Gerty Schnirch byla první knihou, kterou jsem od Kateřiny Tučkové četla. Musím říct, že je to velmi smutný příběh, který chytne za srdce. Myslím, že by se tato kniha měla zařadit do povinné četby ve školách, aby i dnešní mládež věděla, že tomu není zase tak dávno, co se u nás děly hrozná zvěrstva - černá skvrna na našich dějinách. Jelikož jsem si po přečtení tohoto příběhu autorku velmi oblíbila, hned jak vyšly Žítkovské bohyně, tak jsem si je koupila a staly se součástí mé knihovny. Musím říct, že mě osobně se více líbilo "Vyhnání Gerty Schnirch", ale i přesto, si koupím hned další knihu, která od Kateřiny Tučkové vyjde.
Velmi silný, krutý příběh. Ještě teď se mi tají dech.
Oceňuji pečlivost a energii, kterou autorka věnovala přípravě knihy, včetně absolvování vzpomínkového pochodu do Pohořelic.
Druha polovina knihy mne bavila o dost vic. Obcas mi to prislo docela prehnane-nemyslim tim popis vyhnani Nemcu z Brna, ale treba ten vztah s otcem. To chtela autorka vykreslit uplne zleho Nemce? Pribeh Barbory by mne docela zajimal dal.
Skvělá knížka, která ukazuje, že nic není černé ani bílé a myslím, že by si ji měli přečíst především lidé stojící v čele našeho státu. Výborně napsané, čtivé, poučné a nesmírně silné dílo.
Tak tento kousek je stejně jako Bohyně na hodně vykřičníků! (pro neznalé, čím víc vykřičníků, ne víc adidas ale lepší a lepší) Nemohu pochválit grafickou a typografickou úpravu knihy. Nebojte se, nestojí za hovno ale četl jsem digitální verzi. Ale jelikož v papírové verzi má na starosti tyto dvě věci pan Pecina, dám jakýkoliv svůj úd do ohně za to, že půjde o perfektní práci a estetický zážitek. Popojedem...
Je to fakt síla. Vědel jsem sice, že na některých místech v ČR došlo k nějakým popravám Němců a různým excesům ale netušil jsem, že v Brně to mělo tak obrovský rozsah a o tom, že existovaly české koncentrační tábory (tedy ještě než je postavili komouši) jsem též nevěděl. Opět se projevilo klasické české přizdisráčství v plné kráse. V čechách asi vždy bude víc důvodů se za svůj původ stydět, než být na něj hrdý. Zejména nyní, když je na Hradě "prezident", který největší část své prezidenstské kampaně postavil na protiněmecké nenávisti a zatím byl financován tím druhým našim úhlavním nepřítelem.
To že v češích je stále zažraná primitivní xenofobie jak špína v oblečení dnes a denně dokazují spousty nenávistných stránek a statusů na FB a to, že stále častěji můžete potkat lidi oblečené v nacistické uniformě značky Thor Steinar. během čtení knihy jsem nacházel hodně paralel s nynější dobou. Bohužel.
Teď zpět ke knize. Autorce se podařilo najít ideální tempo vyprávění. Díky tomu, že je psaná převážně z pohledu hlavní hrdinky, nabývá příběh na niternosti a čtenáře vtáhne do děje. Občas je hlavní osa příběhu nahlíženého z pohledu Gerty "proložena" jednou, či více kapitolami, které jsou psané z pohledu jiné postavy ale většinou jde věci, které čtenář již zná z pohledu hlavní hrdinky. A nyní je vše znovu konfrontována z pohledu někoho jiného, kdo vše může vidět úplně jinak.
Také vyvážení popisu násilných scén s mi zdá ideální. Autorka nic oc nezakrývá ale ani se nevyžívá v detailech. I tak je většina pasáží dost depresivních. Příběh se je rozptýlen v celkem širokém časovém období. Od konce první republiky, po téměř součastnost. S tím, že období kolem roku 1945 se autorka věnuje nejvíce.
Ještě že se najde mezi těmi spousty českých píp píp pár kladných postav + kladná postava jednoho gruzínce. Ale třeba nejsou Gruzínci takoví píp píp jako Rusové a Stalin nebyl typický Gruzínec al spíše taková černá vrána. Teď taky trošku používám klektivní vinu xD
Každopádně pokud vám nebude vadit, že vaše národní hrdost půjde na nějakou dobu do kytek, Vyhnání velmi doporučuji. Kniha ač obsáhlá mne tak uchvátila, že jsem ji přelouskal téměř za víkend a to jsem smradlavý chlap!
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Nebudu knihu hodnotit *** protože jsem ji musela v půlce odložit. Čtu nadšené komentáře a moc nechápu, protože mě ta kniha vážně štvala. Nemůžu si pomoct, ale ani po měsíci nemám nejmenší chuť se k ní vracet. A to jsem se na ni tolik těšila. Co se týká stylu psaní, je vše ok do fáze, kdy mi autorka utne příběh koncem kapitoly a v další se objeví bez jakékoli návaznosti někde jinde a nejlépe úplně u někoho jiného. Podle komentářů alespoň v tomhle nejsem jediná.
Bohužel mi však vadí i autorčina náruživá potřeba dokázat nám, jak špatně se ty němky měly. Je nepopiratelně jasné, že to jak se spousta lidí po osvobození zachovalo, nebylo hezké. Ale hoď kamenem... Když se dnes rozhlédnu, většina by se klidně zachovala stejně a to by jim ani němci předtím nemuseli vyvraždit rodinu... Nicméně já si prostě nemyslím, že se jim, samozřejmě v rámci té doby, dělo něco až tak strašného. Pochod smrti- 36km v oblečení a běžných botách? Tohle jsem ušla jako 4leté dítě. Co takhle 450km jako lidické ženy? Nebo třeba jen 60km, ale v zimě jen v noční košili a dřevákách? To, že rusové znásilňovali, bylo běžně k vidění i u "osvobozených" českých dívek a žen. A fakt, že při práci dostaly sem tam přes pusu? Četli jste někdy o technikách výslechů gestapa? Jediné smutné je, že ona si tu národnost nevybrala. Ale mezi náma- to asi ani těch 6 000 000 mrtvých židů.... A teď mě třeba ukamenujte...