Vyhnanie Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/381897/bmid_vyhnanie-gerty-schnirch-eHO-381897.jpg
4
4327
4327
Druhá kniha dnes už známej a úspešnej českej autorky Kateřiny Tučkovej sa vracia v čase do dní na konci druhej svetovej vojny a rozpráva príbeh nemeckých obyvateľov Brna. Povojnová obnovená Československá republika uplatnila princíp kolektívnej viny a nemecká časť obyvateľstva sa musela z hodiny na hodinu zbaliť a pešo vydať na pochod k rakúskym hraniciam. Mužov schopných pracovať uväznili v meste, ženy, deti a starí ľudia v transporte umierali na choroby a od vyčerpania. Pôsobivý román kladie dodnes bolestné a nevysvetlené otázky viny, odplaty a odpustenia medzi Čechmi a Nemcami a opisuje vzťah matky Gerty a jej dcéry Barbory, ovplyvnený prostredím, v ktorom sa ako české Nemky odsunuté na okraj spoločnosti smeli pohybovať. Noc z 30. na 31. mája 1945. Gerta Schnirch tlačí kočík s niekoľkomesačnou dcérkou a spolu s ostatnými brnianskymi Nemcami kráča v pochode smrti v ústrety neistej budúcnosti. Transport smeruje k rakúskym hraniciam, no tam ich tiež nečakajú s otvoreným náručím. Stovky vyhnancov podľahnú epidémii týfusu a úplavice. Gerta a niekoľko ďalších nemeckých žien s deťmi napokon skončia na nútených prácach na južnej Morave. Ich osudy sú rôzne, niektoré odídu do Rakúska, iné zostanú v juhomoravskej dedinke alebo sa vrátia do Brna. Gerta znovu získa československé občianstvo a po návrate do rodného mesta tam prežije búrlivé udalosti druhej polovice dvadsiateho storočia. Dej nezvyčajne plastického románu pokračuje cez päťdesiate roky a udalosti roku 1968 až po zmenu režimu v roku 1989. Čitateľ je svedkom zložitého vzťahu matky a dcéry, deformovaného nielen obmedzenými možnosťami, ktoré im ako českým Nemkám ponechal komunistický štát, ale aj vzájomným nepochopením dvoch generácií, komplikovanou komunikáciou a márnym úsilím matky sprostredkovať osobnú skúsenosť ďalším generáciám.... celý text
Přidat komentář
Příběh Gerty ve mně zanechal silné pocity smutku a prázdna. Víc asi netřeba komentovat. I když se mi kniha četla hůře (možná kvůli stylu psaní), jednoznačně by ji každý měl mít ve své knihovně.
Kateřina Tučková rozhodně ví, jak a o čem psát. Ani jednou jsem při čtení nezapochybovala, že by u některých v knize popisovaných událostí “nebyla”. Musela jsem si posléze vyhledat historické fotky a mapy Brna a začít studovat, co se to tam vlastně tenkrát dělo. Za mě rozhodně nahoru.
Rozhodně nemůžu upřít, že by mě to dost často nenaplnilo lítostí i vztekem nad osudem jedné poloviční Němky, která se nikdy už nenaučila žít. Rána za ranou, změny režimů i neustálá nenávist vůči všem Němcům, v ní vyvolala nekonečnou beznaděj, kterou chvilkama naplňovala i mě. Bylo těžký určit na čí straně byla pravda, když jsem četla názor na rozhádání matky a dcery z obou směrů. Kdy z Gerty zbyla jen prázdná schránka, ve kterou se prakticky proměnila ještě před koncem války a prázdnota se jen prohlubovala s odsunem. I ty tři roky vrtkavého štěstí jí byly odebrány a ona se dál nořila do té hlubiny až se v ní utopila. Její dcera to shrnula nejlépe "její máma žila zcela zbytečný a nenaplněný život."
Pohled z druhé strany a vlastně ne. Jen víc takových.
Sice rozumím tomu, že se po válce Češi takhle chovali, zároveň mi to nedává smysl. Nepřemýšleli, přesto ano. Hledali viníky v národě, ne v jednotlivcích, protože jednotlivec je taková malá měrná jednotka. Raději nenávidět všechny...
Poslouchala jsem audio, které bylo načteno dobře. Jen jsem z toho místy měla pocit chaosu. Ale byl to dojemný a dobře napsaný příběh.
Sice jsem si označila jako přečteno, ale po 60 stranách jsem vzdala. Nebavilo mě to a styl psaní mi nevyhovoval.
Možné drobné SPOILERY!!!
Moje druhá kniha od K. Tučkové. Téma odsunu Němců po 2. sv. válce se přímo i nepřímo dotklo i mojí rodiny. V kuchyni u babičky visí hodiny, které jejím rodičům věnovala před odsunem jistá Anna Selner (nevím, zda píšu správně), služka, která u nich sloužila na konci války. Babička na Annu někdy vzpomíná a lituje toho, že jí z obavy (komunistický režim) neodepsali na dopis, který od ní z ciziny dostali. Babička se také zmiňuje o tom, že chalupy po Němcích si zabrala ta „největší chátra“. Ještě vypráví, že po válce Američani zezadu zastřelili několik německých důstojníků, kteří se holili u potoka pod vesnicí, když je Češi na ně upozornili. A přímo se odsun dotkl manželovy babičky, která byla ze smíšeného manželství. Po válce přišli o všechen majetek, ale zůstat mohli… V knize je mnoho momentů, které mi výše zmíněné střípky připomněly. Autorce nelze upřít, že si nastudovala mnoho o tématu odsunu, vykořenění lidí, kolektivizace, atd. … Pro ty, kteří znají Brno, musí být čtení hodně zajímavé. Nicméně mě mrzí, že ji unikl zákon č. 115/1946 a nesprávně odkazuje na amnestii prezidenta (s. 266), i když se nejedná o literaturu faktu, ale o beletrii, stejně mi to kazí dojem z četby…
Vyhnání Gerty Schnirch mi dalo mnoho podnětů k zamýšlení. Děti za války byly stále dětmi se svými touhami, starostmi, koníčky,… „Ale pak si všimla, že není jediná. Časem ji uhodilo do očí, že není sama, kdo o přestávkách čmárá na prázdné čtvrtky papíru, čte pod lavicí knížku nebo dlouhé minuty vyhlíží oknem do ulice.“ (s. 26)
Poválečná nenávist se dá pochopit, jen mě opět překvapilo, jak se najednou vztahy mezi lidmi můžou takto diametrálně změnit. Vzpomněla jsem si na knihu Bezpečná zóna Goražde, tam je také hezky popsáno, jak se sousedské vztahy přes noc změnily. Národní hrdost v takové míře, že se omlouvá i vraždění… Hodně zajímavé mi přišlo líčení toho, jak se majetek po Němcích dostával do rukou nově příchozím. Rodina Jechů je pro mne synonymum „hamižné příležitosti využívající chátry“ a při čtení některých pasáží mi bylo smutno, že se někteří Češi tahle nenávistně chovali k těm, které celý život znali… Velmi mě zaujaly zmínky o JZD (mezi prvními vstupovali ti, kteří si zabrali majetek po Němcích a sami neuměli hospodařit – s manželem jsme o tom diskutovali, prý už na to narazil i jinde, musím se vyptat babičky; plnění povinných dodávek a popis práce v kravíně působí velmi realisticky - mamka je zootechnička a babička v kravíně pracovala, takže jsem ji při práci jako dítě měla možnost sledovat), za to přidávám body…
Podnětů mi dala autorka skutečně hodně, třeba zamyšlení nad tím, jak se postavit k výchově „německých“ dětí po válce v zemi, která nemá k Němcům dobrý vztah – jako Čechy nebo nepopírat kořeny? Být takovým rodičem muselo být hodně těžké…
„Něco jako domov nemá v téhle republice žádnou váhu. Berou ho lidem za trest anebo jen tak. Prostě jen tak. Z vyšší vůle. Od stolu.“ (s. 347)
Když jsem po knize sahala, tak jsem očekávala silný emotivní zážitek. Jenže se u mě nedostavil a to jsem velmi emotivní. Musím se přiznat, že jsem se i rozhodovala, že knihu asi po 80 stránkách odložím a odskakovala jsem ke čtení posledního dílu Smrtky. Nicméně jsem ráda, že jsem ji dočetla, kvůli těm podnětům, které jsem dostala. Důvod, proč mne prakticky nijak příběh Gerty ani ostatních postav nezasáhl, vidím hlavně v tom, že na mne vyprávění působilo strašně odosobněně. I když si myslím, že se autorka snažila, právě to odosobnění odsunutých Němců překonat, ale na mě to bohužel nijak nepůsobilo. Chyběly mi dialogy, které by postavám vdechly více života a plasticity. Pokaždé když jsem knihu začala číst, tak jsem si vůbec nedokázala rychle vybavit, o čem a o kom jsem četla předtím. Tak nějak je mi to i líto, že jsem si čtení neužila a neprožila víc. Nejvíc se mne dotkla postava Helgy, která nosila mrtvého chlapečka…
Pokud vás zaujalo téma odsunu a chcete si přečíst jiný osud, doporučuji příběh o Rudolfovi Bělohoubkovi (Chomutovsko) z knihy Ještě jsme ve válce.
Další mistrovské dílo Kateřiny Tučkové. Výborně sepsané dějiny odsunu Němců z pohledu jednotlivců, které k mému překvapení nekončily po válce, ale pokračovaly k nástupu komunismu, přes normalizaci, Sametovou revoluci, devadesátá léta až po začátek 21. století. Mám pocit, že jedině Kateřina umí tak výborně zachytit prožívání, pocity a myšlenky svých postav. Celá kniha je psaná krásnou češtinou, která se tak příjemně čte po všech těch přeložených zahraničních knihách.
Doporučuji.
Další pohled na zlobu války, která rozdělila názorově manželství německo-české. V době války se staví na stranu německého národa v rodině hlavně otec se synem. Matka za války umírá a krutý osud vyhnání z domova čeká hlavně dceru Gertu i s malým dítětem. Kniha pečlivě popisuje, co prožívala Gerta, členové rodiny i ostatní jí blízcí. I když se po letech vrací zpět do rodného Brna, její život se radikálně změnil, ale ona nese následky až do konce života. Válka nese utrpení a často i nevinných lidí. Už nikdy víc!
Dala jsem si po přečtení knihy, týden času na vstřebání silného příběhu a tématu.
Kniha byla naprosto fantastická. Příběh Gerty je zachycen do všech podrobností, navíc proložen vyprávěním ostatních postav, tentokrát z jejich pohledu na situaci i na Gertu.
Celkově tu v komentářích bylo napsáno vše. Vše o vině Němců, která je nepopiratelná, o pomstě Čechů a popřejí jejich holubičí povahy...
Mně k tomu napadá snad jediné, co jsem zde nečetla, a co ve mně rezonuje stále...Na všech stranách je vždy někdo, kdo ve svém vlastním zájmu případně přesvědčení koná. Ovšem pouze lidé mu dají možnost to vše uskutečnit. A v každé době se najdou ti, kteří jí jsou úplatní. Jsou to ti, kteří ač Česi hajlovali na náměstích, najednou shodili čapku s hákovým křížem, a jako uvědomělí Češi kopali do brněnských Němců. Jsou to ti, kteří byli v STB a děsili lidi a nutili je zradit vlastní rodinu a přátele, pro osobní prostěch. A ti stejní po roce 89 seděli na radnicích....A ty stejné převlékače kabátů máme kolem sebe do dnes. A je jen na nás, jestli zapomeneme na minulost a na zvěrstva a zlo, kteří tito lidé páchali...Gerta nikdy nezapomněla...a věřila do poslední chvíle...
Za mě perfektní kniha, která mě opět o něco dovzdělala o druhé světové válce, hlavně tedy o poválečném období a situaci v padesátých letech v Československu. Velmi silný příběh. Souhlasila bych s jmenováním knihy povinnou četbou (některé školy ji mají v kánonu), přečteno jako příprava na maturitu z dějepisu a ze zájmu, na velké doporučení mé dějepisářky. Knihy o životě obyčejných lidí za druhé světové války jsou mým velmi oblíbeným tématem.
Styl psaní se mi naopak od některých hodnotitelů zde líbil, sedl mi. Nepůsobil uměle, ale velmi autenticky, měla jsem pocit, že jsem součástí děje. Mladou Gertu jsem si jako postavu oblíbila a litovala jsem ji, postupem času mě začala štvát. Po tom všem, co zažila, byla naivní až blbá (jak tu píše tami1) a taky zbytečně tvrdohlavá. Beznadějná osobnost.
Doporučuji k přečtení všem. Svou historii by podle mě měli znát všichni.
Za mě je tato kniha snad ještě o malinko lepší než Žítkovské bohyně. Chápu, proč se Gerta chovala, jak se chovala, avšak tak jak to bylo těžké žít pro ni v následující době, bylo pravděpodobně i pro ostatní těžké žít s ní. Z jejího života plyne jedno velké ponaučení. Nesžírat se. Za mě velmi silný a dost depresivní příběh. Tohle je literatura, která by se měla číst povinně na základkách!
Silná a velmi těžká kniha. Se stylem psaní jsem se trochu prala. Ale za přečtení stojí....
Hodně silné čtení. Knihu jsem četla měsíc.....nejen kvůli stylu psaní, ale nedalo se to číst v jednom kuse. Mezi jednotlivým čtením jsem musela mít přestávky a vydýchávat.
Super téma,pro mě ještě lepší neż téma Žítkovské bohyně,téma odsunu Němců po válce z Čech je pro spoustu z nás zcela neznámé,příkoří co si museli vytrpět.
Jsem ročník 1974 a nikdy se nám ve škole o této časti historie ani nezmínili,to je špatně. Když poukazujeme na to, co se jiní dopustili na nás,měli bychom si přiznat
čeho jsme se dopustili my na druzích. Možná by tato kniha mohla být povinna četba ve školách,jak psal pan jeseteri,moc hezký komentář.
Zajímavý příběh Gerty, která se musela porvat se životem, který jí byl ovlivněn tím, co nemohla ovlinit. Tj. že byla napůl Němkou. Bylo zajímavé sledovat osudy dalších žen, z nichž každá si život zařídila jinak. Nicméné je spojuje to, že se nikde necítí akceptováni. Příběh Gerty by měl být takovým poučením, že když se člověk nebude schopen od minulosti odpoutat a posunout, tak jeho další život je vlastně zbytečně vyhozený.
No tak co napsat.. ještě hodně dlouho budu tuto knihu vydýchávat. Autorka se s tímto tématem poprala fakt hezky. Je vidět, že si téma pořádně nastudovala. A úplně mě mrazí, že bych takto prožila svůj život. V marnosti, samotě, strachu, křivdě, nenávisti a v podstatě sama, protože to co lidé prožili za války je hrůza. A to pro všechny svým způsobem.
Je potřeba takovéhle knihy mít a číst. Máme se moc dobře a i tak budeme pořád brblat a nadávat i když v podstatě nemáme na co. Kvalitní kniha, určitě doporučuji. Vzala mě za srdce ještě víc než Žítkovské Bohyně.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Co si budeme povídat, ono je to těžké čtení. A to nejenom pro své téma, nýbrž i samotný způsob vyprávění mi občas dávalo zabrat. Ten osud je strašný. Přesně to vystihuje tu skutečnost, že to Němci v Československu neměli nikdy lehké. Kniha která popisuje a dokonale vystihuje, kdo opravdu nesl břímě všech těch válečných rozhodnutí Německa. Bohužel jak to tak bývá na to doplácejí většinou obyčejní lidé.