Vyjednavač
Markéta Nekolová , Karel Pošíval
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520153/bmid_vyjednavac-64c79c6ddd18a.jpg
4
50
50
Když slova zachraňují životy. První český knižní rozhovor s policejním vyjednavačem! Sebevraždy, vyhrocené konflikty, zadržování rukojmích… to vše je pro policejního vyjednavače denním chlebem. Policista Karel Pošíval je jedním z těch, kteří zachraňují lidské životy nasloucháním a mluvením. V otevřeném rozhovoru vypráví o svých nejzajímavějších případech, vysvětluje techniky vyjednávání a ukazuje, jak je využít i v běžných situacích. Poznejte zblízka práci policejního vyjednavače a zjistěte, jak mohou různé vyjednávací postupy obohatit i váš život!... celý text
Přidat komentář
Jako podcast by mi to připadalo funkčnější. Ty otázky nejsou tak strukturované, jak bych si představovala. Příběhy i ty taktiky byly zajímavé, ale všechna témata se jen naťukla a šlo se dál.
Hodnocení knihy bych rozdělil na dvě hodnocení. První hodnocení by se týkalo pasáží, kde pan Pošíval hovoří o skutečných případech, práci v policejním kolektivu všech policistů, popisuje zde samotná vyjednávání a případy, kde byl společně s kolegy a povedlo se mu někoho přesvědčit, že má smysl na světě zůstat. Do této části ještě připojím oba "hosty" rozhovory s dalšími policisty, které mne rovněž zaujaly. Tato část knihy je skvělá, přečetl jsem jí se zatajeným dechem a opravdu se mi líbila a tohle jsem od knížky čekal. Protože obsahovala skutečné případy, popisování taktiky policie a další detaily, které policejní vyjednávání vytváří. Druhou pasáž, kterou ovšem již nemohu hodnotit tak kladně tvoří filosofická, komunikační, obchodní a další odvětví, která sice velmi úzce souvisí s taktikami vyjednávání a jsou pro samotnou práci vyjednavače jistě důležitá, ale čtenářky a policejně již tak zajímavá nejsou, protože zde padají dlouhé příklady o obchodním vyjednávání o taktikách přesvědčování na příkladech s manželem a manželkou. Tyto části (cca 50% knihy) sice téma velmi široce rozvine a představí nám pana Prošívala jako znalce slova a metod vyjednávání, ale knihy absolutně ztratí švih a přestane (alespoň mě a co jsem četl další recenze uživatelů) bavit. Celkově to tedy není špatné čtení a přečtete to za chvilku, ale ty výše popsané pasáže to velmi ochladí. Paní redaktorka ty otázky pokládala tak, že nebylo moc prostoru na to, aby se děj rozvinul a pan Pošíval byl nucen hodnotit míru pochopení paní redaktorky představené problematiky. Dalo se podle mě ptát tak, že by čtenář nestačil obracet stránky. Další malá výtka by ode mne směřovala i k tomu jak je zde popsána a představena uniformovaná policie, kterou zde najdeme spíše neschopnou, která musí počkat na vyjednavače, protože veškeré komplikované situace, kde je třeba slova nejsou schopní ostatní policisté vůbec pochopit a řešit. Tři hvězdy, poděkování panu Pošívalovi za nespočet zachráněných životů a držím palce s kurzem, který pro ostatní policisty děláte.
Nudná kniha sepsaná formou rozhovoru. Nic jsem se nového nedozvěděla. Kdyby knihu napsal pan Moravec, který umí tento styl, tak to bude pecka.
Za mě trochu zklamání, čekal sem víc o životě vyjednavače a jeho práci, místo toho je to spíš filosofické povídání o jeho práci a postupech.
Souhlasím s tím, že se knížka veze na vlně obliby rozhovorů. Pan Pošíval je jistě zajímavá osoba, se zajímavým povoláním. Možná, kdybych rozhovor slyšela, bylo by to jiné. Takhle byla kniha neslaná nemastná. Možná jsem měla jen velká očekávání a to pak mému dojmu uškodilo. Pro mě je kniha průměrná.
Díky boomu kolem knih Martina Moravce jsem loni objevila knižní rozhovory a nadchlo mě to. Baví mě číst o lidech, co mají nějaké netradiční zaměstnání a nakouknout tak trochu do zákulisí.
Na knižní rozhovor s Karlem Pošívalem, policejním vyjednavačem jsem se moc těšila, policejní prostředí mě fascinuje a tak jsem hned věděla, že knihu musím mít.
Bohužel, tohle se ale podle mě úplně nepovedlo.
Kniha se točila tak trochu v kruhu. I když se v rozhovoru otevíralo více témat, já měla pocit, že čtu pořád tak trochu to stejné dokola. Zdálo se mi, že autorka ne úplně vhodně kladla otázky, aby z pana Pošívala vytáhla co nejvíc různorodých informací.
Abych ale nebyla jen kritická, dozvěděla jsem se i pár zajímavých věcí - jak vlastně taková práce vyjednavače vypadá, jak často a k jakým typům případů se v Česku vyjíždí nebo jaké metody a zásady vyjednavači u své práce používají.
Zároveň taky vím že na knihu nezapomenu, protože jsem ji četla těsně před vánocemi a některé pasáže se nepříjemně prolínaly s tehdejší realitou a dost mě zasáhly.
Suma sumárum to vlastně nebylo špatné, jenom si myslím že by této knize spíš slušelo, kdyby byla novinovým rozhovorem než samostatnou knihou.
Místy zajímavé, místy méně, hodně psychologie, ale i překvapivá vysvětlení ohledně empatie. Obecné pokyny pro vyjednavače (i u nás typicky na základě pokynů používaných FBI, či Metropolitní policií Londýn) se mísí s tím, co používá sám zpovídaný vyjednavač - na což vždy řádně upozorní, že on to tak dělá, protože se mu to osvědčilo. Není dogmatický, a je - nad očekávání - trpělivý (trochu ironicky míněno vůči otázkám a vstupům autorky).
A také nabízí pár zásadních knih k dalšímu studiu, mezi řečí - autorka si ale nedala tu práci, aby je uvedla někde souhrnně jako doporučenou literaturu.
V knize jsou také jako doplněk dva krátké rozhovory navíc - s policejním ředitelem a policistkou.
V závěru je pasáž věnovaná vyjednávání v obchodním (ale i osobním) životě - aplikují se prakticky stejná pravidla jako při policejním vyjednávání. A i když jsem to nečekala a zprvu se divila, proč uhýbáme od tématu, tak mne tahle část nakonec zaujala asi nejvíc (škoda, že je krátká).
"Spousta lidí nechce řešit problémy, chce se vyhnout konfliktu. Přitom konflikt je krásná příležitost k tomu, abychom vztahy nerovnávali. Když se budeme vyhýbat konfliktům, budeme v sobě plnit pohár hořkosti, až přijde poslední kapka a vztah bude zničený. Když z konfliktu nemáme strach, nebojíme se jít přímo k věci a vyslovit svůj nejdůležitější požadavek, říct, co nám vadí, můžeme ho využít k tomu, aby vyčistil vzduch."
Od knihy jsem měla velké očekávání a proto mě spíš zklamala. Ze začátku to bylo zajímavé ale potom jsem se začala nudit.. Nevím čím to bylo.
Kniha mě příjemně překvapila.
A jako správná ženská autorce závidím čas strávený s tímhle chlapem :-D
Práce policejního vyjednavače je i díky mnoha filmům a knihám zahalena z jedné strany aurou tajemství a z druhé strany hrdinským étosem. I když není fér obojí jen tak tomuto povolání odejmout, není za tím tolik magie, jak se na první pohled zdá. Což v knize odhaluje právě elitní policista Karel Pošíval, který se vyjednáváním s osobami v krizových situacích zabývá již mnoho let. Kniha přibližuje příklady z praxe v policejní práci, ale ve stejné míře i v komunikaci v mezilidských vztazích a na pro většinu pochopitelných příkladech ukazuje různé techniky vyjednávání i komunikace. Neočekávejte návody k perfektní manipulaci s druhým člověkem, ale čtenář dostane šanci zamyslet se nad vlastním vystupováním k druhým. A hlavně možnost jej v konkrétních krocích vybrousit.
Karel začínal na místním oddělení policie ve čtvrtém pražském obvodě. Pokračoval na oddělení hlídkové služby, odkud přešel k zásahové jednotce, kde se stal profesionám vyjednavačem. V posledních letech řídí tým pražských policejních vyjednavačů, což je jeho hlavní pracovní náplň. Karel je zároveň bojovníkem a zároveň mistrem slova.
Měl jsem obrovskou radost, když mi Karel na jednom našem setkání prozradil, že se rozhodl přijmout nabídku ke knižnímu rozhovoru. Kniha je nyní hotova. Jmenuje se "Vyjednavač" a na dramaticky působíci obálce vidíte tvář bojovníka. Jakmile ale knihu otevřete, otevře se Vám s ní i Karlovo srdce vyjednavače. Člověka jehož životní principy, vycházejí z respektu, úcty, klidu, zájmu o druhého, trpělivosti a flexibility.
Vyjednavače jsem přečetl jedním dechem. Kniha samozřejmě poutavě popisuje dramatické chvíle z vyjednávání, ale zároveň jde do hloubky a zdatně odhaluje principy mezilidské komunikace. Třeba potřebu být vyslyšen. Základní potřebu, kterou má každý z nás a která když není naplněna, tak nás může dovést do zoufalé situace. A ta zoufalá situace, kde člověk náhle stojí na Nuselském mostě, nebo je zabarikádovaný v bytě vlastně nemusí být až tak daleko, jak si můžeme myslet.
Hodnotu knihy nevidím primárně v tom, že bychom si po jejím přečtení měli být schopni něco vyjednat, ve smyslu "obchodně vyzískat", ale spíše, abychom se naučili chápat situace lidí okolo nás, abychom se naučili jim naslouchat a vnímali moc našich slov.
No, asi si radsi prectu rozhovor s vyjednavacem od Moravce.
Takove zajimave povolani, takovy potencial, ktery autorka vubec nedokazala vyuzit. Kdyby tam ty jeji "otazky" nebyly, tak by se nic zasadniho nestalo.
Prakticky jsem se ani nic noveho nedozvedela - ze musi byt vyjednavac empaticky a flexibilni, aby mohl reagovat podle situace, mi tak nejak prijde logicke. Takze za me bohuzel zklamani.