Vymeňte kvetom vodu
Valérie Perrin
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482104/bmid_vymente-kvetom-vodu-97B-482104.png
4
518
518
Violette Toussaintová je správkyňou cintorína v malom mestečku Bourgogne. Osamelosťou však netrpí – spoločnosť jej okrem zriedkavých i pravidelných návštevníkov robia aj ďalší zamestnanci cintorína a miestny kňaz. Zastavia sa u nej na kus reči, na kávu či občerstvenie, delia sa s ňou o zážitky, pomáhajú jej a vnášajú do jej života veselosť. Jedného dňa Violettin bezpečný stereotyp naruší príchod Juliena Seula, mladého policajného komisára, ktorý pátra po tom, prečo má byť popol jeho matky rozsypaný na hrobe neznámeho človeka a nie uložený vedľa jej manžela. Čoskoro sa ukáže, že hrob patrí matkinmu dávnemu milencovi a príbeh utajenej lásky úzko súvisí s Violettiným vlastným tajomstvom. Podarí sa jej vysporiadať s bremenom minulosti? A dovolí láske, aby zmenila jej pokojný život?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2021 , Ikar (SK)Originální název:
Changer l'eau des fleurs , 2018
více info...
Přidat komentář
Krásné. Francouzské kouzlo. Violette jsem si zamilovala. Prožívala jsem s ní každou stránku knížky. Vřele doporučuji.
Mnohovrstevnatý román o jedné nešťastné dušičce. Kniha mě nadchla. Škoda těch pravopisných a stylistických chyb! Dítě není podobné na otce, ale prostě je podobné otci. Měla krátké vlasy, konečně jí porostly. Uf! Snad dorostly. narostly, povyrostly... A mnoho dalších jazykových perliček.Holt ta čeština dává některým překladatelům a redaktorům zabrat. Škoda
Rozhodně zajímavá kniha, jen myslím, že při překladech z francouzštiny by bylo potřeba víc dbát na ducha jazyka, aby z toho nevycházela česká věta s francouzským slovosledem a aby nebylo tolik chyb v interpunkci. Snad ani jedna vsuvka nedostala čárku na oba své konce.
Asi do třetiny jsem byla přímo uchvácena, cítila jsem katastrofu dýchající mi za krk, co mi ale zkazilo výsledný dojem byly všeliké milostné peripetie nově se objevujících postav. Málem to vypadá, že ve Francii někoho uvidíte zcela náhodou, líbí se vám (což se může stát i mně, studené Češce), vzápětí po něm vyjedete a hurá do hotelu nebo do průjezdu, podle peněženky. Taky jsem se modlila, aby to nebyla lávstory, ty nesnáším, což trochu i byla. Za to ta hvězda dolů, protože za překlad autorka nemůže.
“Filip Dušička byl jako ty labutě, které jsou tak krásné na vodě, a když jsou na zemi, tak kulhají. Proměnil naši postel v ráj, v lásce byl milý a citlivý, ale jakmile vstal, když se dostal do vertikální polohy, když opustil vodorovnou polohu naší lásky, ztratil hodně odstínů. Nebyla s ním kloudná řeč a zajímal se jen o svou motorku a videohry.”
S autorkou se neshodnu. Pro mě jsou labutě příkladem té nejvěrnější lásky. Když jedna zemře, druhá je až do své smrti sama..
Přečetla jsem 15% knihy. Zpočátku se mi moc líbilo prostředí hřbitova a poměrně konzistentní dej, který jak se zdálo někam směřoval.
Pak se začalo motat páté přes deváté.
Odkládám nedočtené.
„Smrt začíná, když už nikdo o vás nemůže snít.“
Současné francouzské spisovatele mám problém číst. Vadí mi jejich zvýšená afektovanost, kterou jsem třeba u A. Dumase nikdy nevnímala.
(SPOILER) Kniha, kterou všichni chválí až do nebes. Ale zas tak extra mi nepřijde. Některé situace jsou takové..nereálné a ač je hlavním tématem knihy smrt, která k životu patří, čekala jsem od knihy jiné pojetí. Tato kniha je navíc typickým příkladem toho, jak je těžké a důležité správně napsat anotaci. Tak, aby neprozradila mnoho, ale zárověň potencionální čtenář zjistil, zda je kniha pro něj, či nikoliv. Velmi mě zklamalo, že se knihou prolíná téma smrti dítěte a z anotace to ani nevytušíte. Toto téma není pro každého a pro mě také ne, obzvlášť jako matku dvou malých dětí. Za knihu jsem zbytečně vyhodila nemalé peníze.
Úplně jiná kniha, než jsem očekávala, ale dobře napsaná, čtivá. Originální příběh - i když jen o tom, jak moc se mohou lišit pohledy, názory a prožití jedné a té samé události.
Když jsem knihu kupovala, očekávala jsem příběh starší dámy, která bude prožívat svou další budoucnost. Kniha se ale ve skutečnosti zabývá pouze minulostí, stále se vracíme zpět, do vzpomínek. Příběh je to smutný, svým způsobem krásný, ale nemůžu říct, že by byl zábavný. Čtení mi trvalo dlouho, občas jsem se ztrácela ve vzpomínkách a postavách.
Dojemný, smutný příběh. Moudré myšlenky, které vás stále nutí přemýšlet o tom, co je v životě opravdu důležité. Příběh, na jaký se nezapomíná.
Ne, tato kniha není pro každého.
Ne, tato kniha nebyla pro mě.
(spoiler)
Smrt dítěte..... pro mě snad jediné téma na které nechci ani pomyslet. A tady se prolíná celým příběhem.
Pátrání po příčině této tragédie je proloženo téměř nesmyslným tlacháním o nevěře a milostnými propletenci.
Pro mě to nebylo romantické, bylo to děsivé a strašně smutné. Pokud by si autorka odpustila tyto pasáže, mohla to být krásná kniha o přátelství, lásce, odpuštění a smíření.
Paradoxní je, že hřbitov a život v jeho blízkosti, bylo to jediné co se mi na knize líbilo.
V některých zemích, ženy, kterým zemře dítě už nikdy neodloží černou barvu.
Ano, od str.167 mi tekly slzy.
(SPOILER) Tenhle román voní. Květinami, jídlem, sluncem. Všechno je tak milé, laskavé. A pak se najednou začne vtírat trochu obava. Hlavně ať se nic špatného nestane. A pak, na straně 167 mi tekly slzy.
Tohle není lehké čtení. Chvíli mi trvalo, než jsem se do ni začetla. Musíte na ni mít náladu a pak je to krásné čtení.
To bylo tak krásné..... nezaměňovat s romantické a sentimentální. O životě, o smrti, o bolesti, o radosti, o tom, že nic není tak, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Krásně propletený příběh, hodně osudů, které se navzájem doplňují. Je to plné trápení, ale i naděje a drobných radostí. Žádná postava není černobílá, což se víc a víc ukazuje s postupujícím dějem. Trochu smutná, ale hlavně nádherná a laskavá kniha.
Jednoduše nádherný a strašně smutný příběh, který se mnou zůstane hodně dlouho. Po dlouhé době skvělých knih se objevila ta, která nad ostatními vyčnívá…
Nikdy není úplná tma, na konci cesty je vždycky nějaké otevřené okno…
Štítky knihy
přátelství pro ženy Francie francouzská literatura tajemství psychologické romány hřbitovy romány maloměsto
Nemusím moc takové ty překombinované příběhy s třiceti lidmi, kteří mají špatně zapamatovatelné jména. Kniha bavila, pak zas nebavila, chvílemi jsem přeskakovala různé části, které mi přišly totálně zbytečné. Tuhle knihu, podle recenzí, asi buď milujete nebo vás to prostě nebaví. Řadím se do druhé skupiny.