Vypravěč
Bohumila Adamová
V příběhu malého Vítka Kříže a jeho bratra Jáchyma se ocitáme na Běstvinách, na místě jako stvořeném pro prastarou legendu, ve které se na konci zámecké zahrady hýbe obrovský kompost. Hluboko pod zemí prý žije červ, kterého je třeba krmit – radostí, strachem, výčitkami svědomí a jednou za čas i něčím živým. Až dědeček odejde, jeden z vnuků bude muset nastoupit na jeho místo a o Běstviny se postarat. Aby se legenda nepřetrhla, bude muset zabít... Co když se však postavy vzepřou vlastnímu vypravěči a odmítnou být součástí jeho hry? A jak vůbec vyzrát na jeho vševědoucnost, která se prohání mezi stromy v podobě větru a ješitně mrská ocasem? Děti běstvinského příběhu jsou dnes dospělé a vracejí se do zahrad odvyprávět poslední kapitoly po svém.... celý text
Přidat komentář
No to byla zase hrůzostrašná jízda! Knihy od AB nejsou jednoduché - jde o velice náročné čtení a hrozné na tom je - jak prorostou do čtenáře a není úniku - v tom je autorka geniální. Těžké komentovat.. děsivé čtení, při kterém se těžko dýchá! Čtenářský zážitek obdivuhodný
Nikdy nepřestanu autorku uznávat za zážitek vyvolaný knížkou Do tmy, ale od té doby se mi vzdaluje.
Vidím tu promyšlenou práci s motivy, jazykem, časovými rovinami. Příběh jsem uchopila po svém – jako proces spisovatelovy tvorby. Vypravěč si s postavami dělá, co on sám uzná za vhodné, přivádí je do těžkých, někdy až životu nebezpečných situací, nutí je dělat strašné věci. Má na to právo, je všemocný. A tady také krutý, odporný a vulgární, což je samotná podstata tohoto románu. Možná je to odraz autorovy trpící, BOLAVÉ duše během psaní, kdo ví. Bohužel, tím bylo pro mě dílo jako celek v přímém protikladu k autorčině větě z poslední kapitoly: „Máme-li si příběh užít, musí nám v něm být dobře.“ Mně dobře nebylo, doslova a po celou četbu. Nepohoda a znechucení nejsou pocity, jež chci u čtení zažívat, byť to tak bylo (možná i) zamýšleno (?).
Maličko jsem s tím bojovala ale vysledku to autorce odpouštím. Možná mě však v tomto případě víc uvízne v hlavě forma.Velice atmosferická kniha které je třeba se opravdu na míru přizpůsobit Ale takových knih moc není a ke potřeba je vždy zavnímat.
Opravdu originální kniha. První třetina pro mě byla náročnější, pořád jsem si říkala, co to sakra je?? Pak jsem do děje naprosto zapadla a byla zvědavá, co z toho vyleze:) Vylezl ne příliš roztomilý zahradní mazlíček a s ním spousta špatného svědomí, výčitek, bolestivých vzpomínek... ale taky pevných pout, odhodlání a nekonečného množství fantazie.
Specifický magický realismus cinknutý fantasy.
Kniha o životě. O výčitkách a svědomí a o touhách. Je napsaná stylem, který umí paní spisovatelka Bolavá naprosto dokonale.
Bez dechu jsem čekal jak to dopadne. Napětí od začátku až do konce. Jsem z toho ještě teď mimo
Tak jsem si v rámci dubnové české výzvy vybrala tuto autorku a nevím co jsem přesně čekala ani to, co jsem dostala. Dostala jsem atmosféru temnou, hutnou, často nechutnou a nepříjemnou. Příběh mysteriozní, psychologický, hororový, romantický, pohádkový. Příběh o čtyřech kamarádech z dětství, jejích dospívání a dospělí život. Život jejich nejbližších, kteří jsou všichni propojeni s tajemným zámečkem na Běstvinách. V tajemném místě, kde vypravěč bude vyprávět i to, co nikdo neví, kde vás bude nutit dělat věci, které by vás ani nenapadli. Nebo napadli? bojíte se svých činu? odpovědnosti za ně? bojíte se sami vyprávět?
No totooo.... čtvrtá kniha autorky a cože? Vypravěč si mě namotal, kompost mě pohltil a bylo to to nejlepší, co šlo při čtení udělat. Paní Bolavá má dar jakési obrovské imaginace. Díky a potřebuji další dávku:)
Bolava me bavi, je neotrela, originalni. Cteni je to ovsem tezke, ctenar se zapoti, musi premyslet, ne jen hltat stranky. Ja osobne jen nedokazu pochopit ty, kteri v pohode dali Pred potopou a tohle ne.
Knihy autorky mají zvláštní atmosféru. Jako kdyby v dospělosti pořád ještě rozuměla podstatě dětské představivosti.
Jako když si jako malí představujete, že ve sklepě u babičky něco žije, že na půdě je tma živá a v hromadách kompostu žijí divné bytosti, kterým chutná lidské maso.
vím, že jsem kdysi takhle uvažovala. Dneska už se k tomu asi neumím vrátit.
Jako bych četla paralelně dva příběhy a ty se mi prolínají.
Miluju schopnost imaginace této autorky. Proplétání reality s prvky neskutečna. Mistrně umí pracovat s atmosférou, kdy máte pocit, že to, co sžírá postavy, nutně okusuje i vás, až do morku kostí. Při zmínkách o červu se mi zvedal žaludek, tak moc sugestivně je to podané.
Tahle kniha mi vůbec nesedla, už od prvních stránek. Vůbec jsem nepochopila pointu, proč autorka příběh vůbec vyprávěla.
Hodně zvláštní kniha. Příběhy čtyř dětí, kamarádů, letní zážitky s pokračováním do dospělosti - to mě bavilo hodně. Ale linka s vypravěčem, červem, záhadným skleníkem a strážcem tajemství pro mě byla někdy těžko pochopitelná a někdy skoro hororová. Hlavně v TU sobotu.
Tento netradičně napsaný mysteriózní román jsem si už dlouho chtěla přečíst. Netradiční je v tom, že v nich vystupuje vypravěč, který komunikuje s postavami románu. A mysteriózní proto, že je v nich červ, který žije v podzemí a ztělesňuje svědomí a všechny špatnosti.
Byla to jízda a já hltala stránku za stránkou. Zajímalo by mě, kdyby autorka napsala thriller, protože čtení by bylo o infarkt.
Takže pokud hledáte okořeněné rodinné drama, ve kterém se odkrývají všechny tajemství a křivdy, směle do něj.
Kniha hutná jako kompost, který je teplý a výživný, ale bojíte se do něj strčit ruku, abyste nesáhli na něco hnusného, co by vás mohlo kousnout. Navíc na českou prózu nezvykle probarvená metafikcí, která tomu dodává ještě o úroveň víc. Klobouk dolů před autorkou, která umí vyvolat až fyzické pocity ze čtení.
Moje první kniha od této autorky a... dobré to bylo. Ze začátku mi tam "postava" vypravěče moc neseděla a celá legenda s tajemným červem v podzemí mi přišla zbytečná. Samotný příběh byl dobrý i bez toho. Ale jak jsem četla dál a dál, tak mi to přestávalo vadit, ba co víc, nabíralo to na zajímavosti, originalitě i napětí a na konci ta přetahovaná o to, kdo bude příběh vyprávět, mě moc bavila.
Velmi zajímavě napsané!
Postavou jsou Vítek, Jáchym, Barunka a záhadný vypravěč. Nevíte ale, jestli je opravdu vševědoucí, všechno si tu žije vlastním životem, snad i samotné Běstviny a tajemné cosi v hlubinách kompostu. I ten podivný hlas, který postavám našeptává ve větru a sleduje je z větví staré hrušně.
Bylo to temné, strašidelné, dojemné moc se mi to líbilo a doporučuju!
Styl autorky mi chvilku trvalo pobrat, zvládla jsem to u série Do tmy, která mne moc bavila a líbila se mi. Vypravěč mne zaujal hlavně svým originálním a neotřelým tématem - vypravěč a červ, který žádá oběť pravé lásky. Opět zde najdeme mnoho úrovní, mnoho vrstev a mnoho možností pochopení a to dle fantazie čtenáře. Odhaluje lidské duše (nejen lidské) a to až na svou vlastní podstatu, jenže co to vlastně je? Konec, rozřešení, závěr moc nečekejte. Příběh bratrů Vítka a Jáchyma je smutný, propletený s usedlostí Běstviny, Vítek s nimi sroste ještě o velký kus více a to díky dědečkovi, za kterým tam jezdí. Jejich životem s nimi putují ještě Baruška z knihovny a její bratranec Ríša. Vyprávění se odehrává střídavě v minulosti, v dobách totality a omezenějších možností a v přítomnosti, kde jsou hlavní hrdinové dospělí a bojují s hladovým červem. Ale jak moc Vypravěč dokáže zasáhnout do jejich života, ovlivňovat ho nebo dokonce ovládat. Mysteriózní psycho-fiktivní román, který vás ale pohltí a cokoliv v životě prožíváte, donutí zastavit a zamyslet se, zda i my nemáme nějakého vlastního Vypravěče, kterého je třeba porazit.
Štítky knihy
tajemství psychologické romány mysteriózní, mystéria Magnesia Litera české romány metafikceAutorovy další knížky
| 2015 |  Do tmy |
| 2017 | Ke dnu |
| 2020 |  Před povodní |
| 2022 | Vypravěč |
| 2013 | Černý rok |
Na českém literárním kompostu vyrostlo cosi opravdu pozoruhodného. Původní vypravěč je spíše našeptavač. A legenda běstvinského panství má moc přitáhnout si svého protagonistu.Ten jí prochází a je to vlastně zkouška za zkouškou. Síla příběhu, jenž se tváří jako osud. Nakonec ale vychází najevo, že i když to není vůbec lehké, tak vyprávění vlastního příběhu se musí ujmout každý sám, zvlášť pokud se mu ten pro něj připravený nezamlouvá. Jinak se bude všechno jen nesmyslně opakovat. Text Vypravěče má obrovský vnitřní tah, autorka ví přesně, kam míří a jak to má podat, a tentorát se dokonce dočkáme i smysluplného vyústění. Za mě velká spokojenost...