Vypravěčka
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/218323/bmid_vypravecka-Yk9-218323.jpg
5
4345
4345
Sage pochází z rodiny s židovskými kořeny a její babička přežila holocaust. Ona sama se snaží vyrovnat s jiným traumatem – se smrtí matky. Na skupinové terapii se seznamuje s devadesátníkem Josefem Weberem. Při jednom z jejich rozhovorů ji tento muž, kterého si všichni v jeho okolí váží a mají ho rádi, požádá, aby mu pomohla spáchat sebevraždu. Tíží ho svědomí, přirozenou smrtí se mu však zemřít nedaří. Aby Sage přesvědčil, vzpomíná na své působení v SS i koncentračních táborech. Po dlouhém zvažování Sage kontaktuje úřad pro vyšetřování nacistických zločinů a podaří se jí přesvědčit babičku, aby jí i ona vyprávěla o svém mládí. Zděšeně naslouchá, co všechno zažila v polském ghettu, v Osvětimi i později na útěku. Je možné, že se s Josefem Weberem setkala a může ho usvědčit? A kdyby Sage vyhověla přání starého muže – byla by to vražda, nebo vykonání spravedlnosti na tyranovi? Kontroverzní brilantní román o vině a trestu americké bestselleristky Jodi Picoultové.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2014 , Ikar (ČR)Originální název:
Storyteller, 2013
více info...
Přidat komentář
Četla jsem celkem hodně knih s touto tématikou, navíc jsem ještě měla tu možnost vyslechnout si zkušenosti z války od prarodičů. A když mám za sebou např. Modlitbu za Kateřinu Horowitzovou, Životy ve vypůjčeném čase a především zmíněné Laskavé bohyně, pak mi Vypravěčka přišla místy až směšná. Z pozice historické výpovědi je tato kniha naprosto zbytečná, občas až urážlivá (např.vůči současným Němcům).
Od autorky příběhu "Je to i můj život" jsem čekala něco jiného.
Příběh je poutavý a sám o sobě silný, takže by asi nebylo nutné, aby si autorka k tomu přimýšlela další záplatky. Konec je podle mě krkolomný, autorka se zbytečně snažila o ještě větší napětí a překvapení, ale asi zbytečně. Takže celá knížka je hezká, příběh se mi líbil, hezky se čte, poslední kapitolu bych vynechala.
Pardon za chybejici diakritiku.
Ano, pribeh Minky byl poutavy a psychicky narocny, prezila koncentrak, takze se neni cemu divit, ale to okolo byly romanticke blaboly pritazene za vlasy a konec se vubec nepovedl - to konecne zjisteni bylo celkem usmevne. Celkove to bylo zklamani.
Doporučuji přečíst si tuhle knížku. Neumím výstižně popsat pocity, které mě při čtení doprovázely. Téma židovské ghetto či Osvětim jsou prostě náročné - pro autora i pro čtenáře. Oceňuji, jak autorka naskládala jednotlivé dějové linky. Asi právě díky prokládání vyprávění o realitě koncentračních táborů Minčiným románem o upírech a příběhem o Sage jsem u knížky vydržela. Kdyby byla knížka "zahájena" drsným vyprávěním Minky o holocaustu....knížku bych nedokázala dočíst.
Nejsem odborník na historii a už vůbec se neodvažuji soudit autorku, jestli "má na to" téma holocaustu zpracovat. Prostě čtivě a zajímavě napsané. Mé hodnocení: 4 a půl hvězdičky. Půl hvězdičky ztráta, protože téma upírů mě prostě nebere.
Kterak se nenapravitelná romantička Jodi rozhodla napsat nám ženský román o holocaustu.
Velkolepé Laskavé bohyně od J. Littella nevratně (de)formují pohled na jakékoli jiné knihy na podobné téma.
Neuvěřitelný shit s neuvěřitelným hodnocením.
Vypravěčka je poutavý příběh, zvlášť mrazivé je vyprávění Minky, přesto jaký děsivý obsah měla, jsem se od ní nemohla odtrhnout. Zajímavé je morální dilema, které Sage prožívá, ale i závěr.
Velice silný příběh, který ukazuje, že nic není černé nebo bílé. Příběh Minky mě uchvátil, stejně jako bylo zajímavé sledovat, co přinutí mladého kluka dát se k SS. Zajímavé, poučné, překvapující! Pohled na holocaust zas z trochu jiného úhlu, k tomu pěkně propracované tři vyprávěcí roviny. Určitě si od této spisovatelky ještě něco přečtu :) Doporučuju!
Miluji autori, kteří se nebojí promíchat černobílý svět a donutí nás tím k úvahám o pochybnostech. Protože od pochybností je jen krůček k uvědomení si a o tom knihy přeci jsou :-) Vypravěčka je silná kniha, která pocuchá svědomí každého z nás, přinutí nás zpochybnit vlastní pohled na to, co je-není dobré a zlé. Všem vřele doporučuji k přečtení.
Asi nebudu jediná, na koho nejvíc zapůsobil příběh Minky. Její vyprávění mě knize přikovalo, zatajilo dech a vehnalo slzy do očí. Četla jsem o holocaustu už mnoho knih a Minčin příběh řadím k těm nejpůsobivějším, prožívala jsem jej intenzivně možná i proto, že jsem Osvětim před rokem navštívila - stála na TÉ rampě, procházela baráky a ano, i do plynové komory nás vzali.
Velmi silný příběh, který poukazuje na hrůzy války a co se dělo. A ačkoliv byly zážitky více než otřesné a já chtěla knihu několikrát odložit, příběh je velmi čtivý a těžko se od něj odtrhává. Picoult je skvělá spisovatelka a knihu doporučuji dál.
Téma knihy je nutné prožít, aby člověk pochopil, co se nám kniha snaží říct. Přesto, že je to velmi složité a nedokážu slovy vyjádřit to, co jsem v roli čtenáře cítila, je právě ta nerozhodnost důkazem, jak silný a bravurní příběh Vypravěčka je.
Jsem naprosto fascinováno touto knihou, že 510 stránek jsem přečetla za dva dny... Neměla jsem sílu se odtrhnout od tak silného příběhu. Myslela jsem, že už mě na toto téma nic nepřekvapí, ale chvílema jsem byla až znechucena, co všechno bylo v Osvětimi možné. Utkvěla mi tato myšlenka... ač nejsem věřící - V nebi i v pekle sedí lidé u stolů plných lahodného jídla, ale nikdo nedokáže ohnout ruce v lokti. Takhle všichni v pekle hladoví, protože se nemohou najíst. V nebi jsou ale všichni sytí, protože na to, aby se nakrmili navzájem, ruce ohýbat nepotřebují
Silný příběh, na který jen tak nezapomenu. Škoda jen některých klišoidních věcí, bez kterých by se příběh v pohodě obešel a které mi trochu kazí celkový dojem. Nicméně musím uznat, že Jodi Picoult je výborná spisovatelka a toto určitě nebyla poslední kniha, kterou si od ní přečtu.
Wau....čerstvě dočteno, teprve vstřebávám pocity z této knihy. Krásně napsáno, čte se opravdu velmi rychle. O holocaustu jsem přečetla mnoho knih a přesto mě to zaskočilo. Období, na které by se nemělo nikdy zapomenout.
Nejvíc mě utkvěla věta : Věřím, že pokud má člověk v co doufat - i kdyby to byl jen lepší zítřek -, je to ta nejsilnější droga na této planetě.
Vše už tady bylo řečeno v komentářích přede mnou, za mě 4,5 hvězdiček a to jen proto, že nerada čtu o holocaustu, a lágrech a takových věcech . Příběh jinak úžasný, má oblíbená J.Picoultová prostě píše skvěle a mistrný závěr...
Co k tomu říct? Snad poprvé se mi nechce vůbec knihu hodnotit... ale i tak se pokusím...
Téma je to nadmíru náročné, s tím určitě souhlasím...jenže... pokud tedy číst o něčem takovém, obešla bych se bez těch klišoidních věcí okolo, které mě tolik rušily... má mě rád, nemá mě rád... milostné trojúhelníky, čtyřúhelníky či osmiúhelníky... měla jsem chtě nechtě pocit, že chvíli čtu naivní ženský román, pak zamilovanou upířinu a posléze zase něco málo z kuchařky... jen ať je tam toho co nejvíc, ať si každý vybere....
A tím vším se prolínalo tak vážné téma jako smrt a holocaust.... mimochodem z toho všeho nejpůsobivější... pokud to byl účel, tak se u mé maličkosti bohužel minul účinkem a emoce se nekonaly žádné... možná jsem na toto téma "zdeformovaná" Laskavými bohyněmi- doporučuji k přečtení všema deseti... a vyjmenovala bych dalších pár, které mě totálně rozcupovaly na kousíčky.... a to jsem rozhodně nečetla s předsudky porovnání s tím či oním... ale prostě pokud takové těžké téma, tak bez té naivní a ploché povrchnosti okolo...
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) nacismus americká literatura holokaust, holocaust pekaři, pekařky
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Úvod je sice zdlouhavý, ale díky mistrovství Jodi Picoult jsem si užíval personifikované pečivo. Navíc motiv chleba je důležitý pro stěžejní příběh Minky. Ve chvíli, kdy vypráví Minky, jsem stránky obracel. Myslím, že autorce se podařilo díky studiu historických materiálů popsat velice dobře prostředí Osvětimi. Samotný závěr mi přišel přibližně od půlky knihy předvídatelný. Poslední kapitola je zbytečná. Škoda, že Picoult příběh neukončila otázkou "Jak to bylo dál?".
Zajímavě působila pasáž, v níž Minka s Hartmannem interpretují text o upírech.
Kniha je - stejně jako ostatní autorčiny příběhy - čtivá, ale v porovnání s Merleho "Smrt je mým řemeslem" bych vyzdvihl Merleho. Přesto si Jodi Picoult zaslouží respekt - už jen to, že v komentářích jsou odkazy na další knihy, pokládám za přínos.