Vyšlapaná čára
Sara Baume
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418133/bmid_vyslapana-cara-REe-418133.jpg
4
228
228
Frankie je na dně. Zhroutila se na vyšisovaný koberec zatuchlé dublinské garsonky a sbírá sílu k poslednímu zoufalému počinu: zavolá mamince. Hrdinkou druhé knihy pozoruhodné irské autorky je pětadvacetiletá výtvarnice, která prochází tvůrčí i existenciální krizí. Opustí velkoměsto a nastěhuje se do chátrajícího venkovského domku po milované babičce, kde od její smrti nikdo nebydlí. O samotě v prostředí plném upomínek na zemřelou i na vlastní dětství se Frankie pokouší pochopit podstatu svého zhroucení a najít z něj cestu ven, překonat smutek a depresi, vrátit se do života. Ve snaze dát svým myšlenkám strukturu zkouší sama sebe ze znalostí nabytých během studia, interpretuje si výtvarná díla převážně dvacátého století a hledá v nich relevanci ke své životní situaci. Název jednoho z nich je titulem knížky. Sara Baume, jejíž prvotině Jasno lepo podstín zhyna se dostalo nadšeného přijetí, zde potvrzuje originální intelekt a jazykové mistrovství, ale největší síla knihy opět spočívá v autorčině schopnosti čtenáře zcela ponořit do světa své hrdinky, vnímat ho jejími smysly, prožívat její emoce a nacházet krásu na nejnečekanějších místech.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2018
,
Odeon
Originální název:
A Line Made by Walking, 2017
více info...
Přidat komentář
Kniha bez zápletky a přesto mě to nutilo číst dál. Kniha o citech,emocích a vykročení do života. Hodně zajímavé porovnaní života s uměním.
Tohle je bolestné čtení pro někoho, jehož dítě se potýká s depresí. Ale četla jsem dál a dál. Stávám se autorčiným fanouškem, opravdu má dar slova a obdivuhodnou schopnost vyvolat velmi živé obrazy, až mrazí. Ale taky vhled a vtip.
"... Schopnost mluvit s lidmi: v tom je klíč ke světu. Nezáleží na tom, jestli je člověk schopný artikulovat vlastní myšlenky, city a úmysly, nebo ne. Záleží na tom, aby uměl vydávat zvuky, které v ostatních vyvolávají příjemné pocity bezpečí, a vznášet dotazy, které jim dávají možnost formulovat jejich vlastní myšlenky, city a úmysly, jednotlivosti jejich existence, jejich vášně, zájmy a přesvědčení. Pokud umíte mluvit s lidmi tímto způsobem, můžete se vydat - dostat - kamkoli na světě, v životě. ... Lidi to nemají rádi, když mluvíte doopravdy."
Amen. :)
Nebude to moja kniha roku, pri ktorej onemiem a budem ju každému odporúčať, ale bola to veľmi dobrá kniha- popisná, poetická, osamelá, prírodná, stratená.
Určite sa budem tešiť aj na ďalšiu knihu tejto mladej zaujímavej autorky.
Kniha má určitě svoje kvality. I když se snaží popsat něco, co souvisí se životem autorky, podává to cestou vysoce literární. Celá dějová myšlenka by se dala napsat do několika vět. Akčnost se tu hledat nedá. Je to o vnitřní cestě hlavní postavy. Od duševních stavů úzkosti, deprese, smrti až k vykročení z tohoto temného místa pryč. Z románu mi zřejmě zůstane v hlavě jen ta formulace "díla s námětem xy:----" a neustálé polehávání na kobercích a trávě, hledání mrtvol zvířat a jejich focení. Vím, že se pod tím skrývá hledání smyslu života, ale není to kniha radostná, nevidím v tom moc následováníhodných prvků ( z těžké deprese se jistě nedostanete tím, že se odstěhujete na samotu a fotíte mrtvoly), nimrání v pocitech hlavní hrdinky mě místy až znechucovalo, ale to je jen o mém nastavení a o tom, že jsem si prošel něčím podobným. Kniha nebezpečná, pomalá, obrazová, plná protikladů... Za sebe bych dal nižší hodnocení, literárně za 5/5.
Zjevně jsem byla stižena čtenářskou slepotou, jelikož jsem (při vší snaze) nebyla schopna vyšlapanou čáru Sary Baume sledovat... respektive sledovat déle než pár minut, než jsem spolehlivě usnula.
Po autorčině prvotině Jasno lepo podstín zhyna, která mne zasáhla přímo na komoru a které patří čestné místo v mé knihovně, jsem se velmi natěšena a namlsána, důvěřivě a bez obav, vydala po naznačené pěšince do temných hvozdů duševního zmatku hlavní hrdinky Frankie... abych se vzápětí na první křižovatce ztratila. Pamětliva pohádek, které nám byly, coby malým robátkům, vtloukány do hlav, jsem se snažila vyšplhat na každý nejbližší strom další kapitoly a zahlédnout světlo (na konci tunelu). Bohužel marně. Vábivé světýlko pochopení vždy záhy zhaslo a ještě navrch bylo udusáno vsuvkami prapodivných (nejen výtvarných) performancí, kterým (coby výtvarný analfabet) prostě nerozumím. Díky krásnému jazyku jsem se zatnutými dásněmi přece jen doklopýtala na konec, žádnou chaloupku poznání (natož perníkovou) nenalezla.
Tak třeba zase příště Saro...
Vybroušený styl psaní, lidskost a spoustu zajímavých postřehů a informací ze světa výtvarného umění. Ano, příběh není dynamický, je spíše pocitový. Ale za mě velmi originální neotřelá kniha.
Výborně, přesně a neokázale napsané.
Vyšlapaná čára strachu a jistot dětství. A na konci náznak cesty, která je pokusem o vykročení z obojího, ke svobodě a zodpovědnosti dospělosti.
A taky o tom, že umění není závod, kde se rozdávají ceny.
Je to takové hodně pomalé a milé čtení, které ale nikam nesměřuje a něco mi tam chybělo, nebyl to můj šálek kávy. Nemám rád přemíru děje, tady ale chybí příliš.
Veľmi podarená kniha. Zaujímavý štýl písania. Zatiaľ moja prvá od tejto autorky, ale určite sa chystám aj na Jasno lepo podstín zhyna. Vo vyšlapanej čiare sa vpodstate nič nedeje, ale o to viac je zaujímavé čítanie o tých detailoch vnímania mladého človeka, ktorý trávi čas len sám so sebou, odrezaný od spoločnosti. V toľkých maličkostiach som sa našla aj ja.. Veľa krát som pri čítaní mala chuť sa osobne s Frankie stretnúť a porozprávať sa s ňou. I keď ona by o to asi nestála :)
Líbilo, a moc. Až neuvěřitelně hezky provedený překlad, napsáno velmi osobitým stylem. Celé se to motá okolo depresích, zmatení ze života a ze sebe samé, což mě velmi baví.
Jediná věc, které jsem si všimla. Občas jsem se musela nutit knihu dočíst, protože sama o sobě němá žádnou zápletku, žádné zvraty... jsou to zápisky hlavní postavy, takže ta motivace ke čtení tam někdy může chybět. Mimo to ale hodnotím Vyšlapanou čáru jako velmi vydařeně, s osobitým stylem, bohatou slovní zásobou a hezky napsanou knihu.
Na novou Sáru Baume po výborném Jasno lepo jsem se moc těšila. Očekávala jsem opět jedinečný poetický koncert slov a obrazů. Zároveň jsem čtení oddalovala, protože tíseň na mě doléhala už jen z anotace. A výsledný dojem? Nádherné, ale mučivé. Takže koho nenakazí ponurá melancholická nálada, nepropadá depresi a rád si užívá bohatého košatého jazyka (klobouk dolů za překlad), tomu mohu doporučit.
Mistrovské dílo ! Myslela jsem, že napíšu víc, ale v těch 10ti komentářích níže je napsáno hodně. Kniha mě velmi zasáhla.
Já se na ní tak moc těšila, jelikož jejímu skvostnému Jasnu lepu jsem úplně nejvíc propadla... ale tu vyšlapanou čáru do zmatené mysli nešťastné Frankie jsem tentokrát prostě minula a zřejmě jsem se vydala úplně jinudy... potkávání mrtvých zvířátek skvěle zapadlo do vnitřního rozpoložení ubíhajících myšlenek... jenže i přesto mi mnou zvolená cesta přišla zdlouhavá a taková jakoby prázdná... tak snad příště si se skvostnou Sarou vyšlápnu lepčejš!
Originální počin, zajímavá knížka. Zvláštní melancholický text plyne pomalu, soustředí se na detaily a myšlenky hlavní hrdinky. Nenajdete tu akční děj, spoustu postav ani složitou zápletku, jsou to prostě myšlenky, obrazy a pocity. A to vše výborně napsané.
Vynikající, naléhavé, jazykově vytříbené, ve vší zdánlivé nehybnosti průrazné; pro mne silnější (snad protože osobnější) zážitek než Jasno lepo. Frankie zastavená v momentu, kdy člověk přijme, že génius už z něho nebude - a v domečku po babičce se usilovně snaží (začít) pokračovat. Unikání života, prolínání umění, loučení s babičkou, vztahování se k mamince, nesoustavné vzpomínání a hledání. A smutek, co nikdy neskončí... "NEBOJTE SE je výraz, který se v Písmu vyskytuje nejčastěji."
Na knihu jsem se hodně těšila, spoustu lidí mi ji doporučovalo a četla jsem na ni hodně chvály. Bohužel mě tak nenadchla. Fotografie mrtvých zvířátek uvnitř knihy mě nemile překvapili.
Tak jsem v prosinci stihla ještě jednu. A byla to krásná tečka na závěr roku. Sara Baume knihy nepíše, spíš to jsou obrazy, které možná netvoří nějaký velkopříběh, ale zůstávají někde hluboko v duši. Jo, je to kniha smutná, o depresi, o té skutečné depresi, kde si hlavní postava fotí mrtvá zviřátka. Ale tak co byste ode mě čekali? ????
Štítky knihy
deprese irská literatura psychologické romány
Kniha na kterou je potreba mít klid a soustředění. Četl jsem ji sam behem dvou víkendu v lese sam na vandru a bylo to pravý.. Baví mne číst o obycejnych věcech, trapení, o životě a o tom jak člověk vníma věci kolem sebe... Někdy je prostě dobry se zastavit , nikam nepospíchat a mít na vše spoustu času...