Vysvobození
James Dickey
https://www.databazeknih.cz/img/books/76_/76415/bmid_vysvobozeni-9l7-76415.jpg
4
62
62
Když jednoho dne osloví chlapák Lewis své tři kamarády, aby s ním na kánoích sjeli divokou řeku, zpohodlnělým měšťákům se do mokrého dobrodružství příliš nechce. Nakonec však všichni souhlasí a vyrážejí do divočiny. Začátek předčí všechna jejich očekávání – krajina je nádherná, řeka nespoutaná, i počasí se vyvedlo. Jakmile však na výpravu zaútočí dva místní primitivové, kouzlo je rázem zlomeno, příroda začne hrát podle vlastních pravidel a výlet se mění v adrenalinovou noční můru. Na první pohled prvoplánový a triviální příběh má hlubší dno, stejně jako řeka, která jej unáší. Pod hladinou se rýsují symboly, motivy i dobové reminiscence: ironicky převrácený obraz panenské přírody a zkaženosti velkoměsta, křesťanské výklady a zoufalství odrážející probíhající válku ve Vietnamu. To vše Dickey předkládá neodolatelným básnickým jazykem, který dýchá krásou, krutostí i krví. Román byl v roce 1972 zdařile zfilmován Johnem Boormanem. V roce 1998 redaktoři nakladatelství Modern Library vybrali Vysvobození jako číslo 42 na svém seznamu sta nejlepších románů 20. století. Vysvobození se také dostalo na seznam sta nejlepších románů v angličtině publikovaných po roce 1923, který vyšel v časopisu Time.... celý text
Přidat komentář
Dočíst Vysvobození bylo pro mě vysvobozením. Přece jenom bych to ale neviděl tak černě. Dickeyho výprava do divočiny je naprosto základním dílem hororového survivalu. Ke knize jsem se dostal přes film, který jsem viděl kdysi dávno a utkvěla mi z něho především scéna s banjem. Od knihy jsem čekal něco víc, ale zde se musím přiznat, že se rád spíše vrátím k filmu než ke knize. Je nesporné, že právě film to byl tenkráte ten, co zastřel svoji knižní předlohu (a že je to většinou naopak). Dickeyho jako básníka nemohu soudit, ale i ve Vysvobození je znát určitá lyrická básnivost.
Na vydání od Arga též oceňuji doslov Marcela Arbeita, který je erudovaný a píše o této problematice velmi záživně. Možná, že mě právě doslov na knize bavil nejvíce. Dickeyho Vysvobození se stalo kultovní právě díky Boormanově snímku, čímž se nesnižuje role předlohy, bez ní by ostatně žádný film nebyl, ale je to právě filmová kamera, co Dickeyho románu zajistila nesmrtelnost.
Všechny horory jako např. Wrong Turn či Záhada Blair Witch tomuto snímku vděčí za mnohé. A také mnohé z daného filmu zůstává navždy nepřekonáno (rozhodně se totiž nejedná o béčkový horor, o čemž svědčí nejen Boormanovy kvality, ale též velmi dobré herecké obsazení).
Kolik má vidlák zubů?
Kniha Vysvobození se mi moc líbila. Není v ní příliš postav a tak se člověk dokáže s každou více sžít.
Ze začátku to vypadá jako taková oddychová četba, ale od určitého okamžiku až do konce se člověku nejednou tají dech. Mě osobně ta kniha dostala, protože jsem něco takového nečekala.
Zfilmováno verzi jsem neviděla, ale mám v plánu se na ni podívat.
Nejdřív pomalý rozjezd, zprvu obyčejný, takřka pohodový výlet čtyř kamarádů, prchajících z rutiny městského života na víkend do hor - a pak najednou řez, a je hůř a hůř.
Úžasná kombinace akce a velmi osobních a poetických popisů – vnímáme krásu dunící řeky, temného mlžnatého lesa i samoty uprostřed appalačské divočiny. Noční zážitek s obří sovou, která svými pařáty rozdrásá stan výletníků, je strašidelnou předzvěstí věcí příštích. A ti dva týpci, jako by vypadli z knih Cormaca McCarthyho…
V závěru zbývá pár nezodpovězených otázek – bylo to vše opravdu tak, jak se Edovi zdá? Nebo rozum ve stresu a hrůze vnímá skutečnosti zkresleně?
A čtenář si klade i otázky, zda to, jak hrdinové příběhu vyřešili svou situaci, bylo správné, rozumné, morální, anebo je vše úplně jinak a nezáleží na tom, protože v hrůzných podmínkách přestane fungovat rozum, padnou morální zábrany a civilizační nátěr, a člověk jedná najednou pudově a zcela opačně, než by se zdálo správné čtenáři pohodlně rozvalenému v křesle…
Pro mě byla kniha silný zážitek, nejen jako prostý dobrodružný příběh s popisy nádherné přírody, ale taky pro způsob psaní a pro spousty nastolených otázek.
Výborný překlad Martina Svobody a zajímavý doslov Marcela Arbeita.
Přidávám půlhvězdičku a hodnotím maximálně. A teď ještě film…
Film J. Boormana (scénář psal autor, který si ve filmu i zahrál postavu šerifa) knihu výtečně doplňuje; film vyniká obrazovým zpracováním divoké řeky, větší svižností a akčností děje; kniha pak přidává příběhu další dimenzi: chybějící souvislosti, delší úvod do děje, který autorovi filmová společnost vyškrtla, a hlavně psychologické popisy myšlenkových pochodů a pocitů městských nehrdinů v boji o přežití. Kniha k zamyšlení, jak by se člověk na místě hrdinů zachoval sám a zda by vůbec v podobné krizové situaci obstál. Oceňuji kvalitní práci překladatele a nakladatelství Argo.
Knížku jsem nejprve (lstivě) doporučila k přečtení synovi, a ten ji přes zimu poctivě přečetl - pak nezbývalo, než se do ní také pustit. Hned přiznám, že já jsem neměla tolik trpělivosti a občas jsem nějaké pasáže přeskočila (někdy na mě bylo už moc těch myšlenkových pochodů a odboček, i podrobných popisů a vlastností všeho kolem). Knihu hodnotím přesto dost vysoko, je znepokojivě zajímavá, místy hodně působivá a nalákala mě na film. Líbilo se mi, jak se hlavní hrdina, po počátečních pochybnostech (až neuvěřitelně) vzchopil a převzal velení, když hlavní strůjce dobrodružné výpravy zklamal. Nepochopím, že do toho šli - ale to je prostě mužský svět ...
Tak tohle byla dobrá napínavá bomba. Po pomalém rozjezdu jsem nic moc nečekala, ale od scény přepadení jsem prostě tu knížku nechtěla odložit. Napínavý, dokonale popsaný scény, kdy vlastně jen lehce tušíte, co se asi stalo, ale stejně jako hlavní postavy si tím nemůžete být úplně jistí.
„Zomrieť takto nadarmo a zbytočne.“ – „Smrť je asi vždy zbytočná.“ – „Nie tak, ako táto.“ Vyslobodenie som doteraz poznal len ako film. Jeden z mojich najobľúbenejších zo 70. rokov. Plus patrí k pilierom jedného z mojich najobľúbenejších hororových pod-žánrov, k hixploitationu. John Boorman, Jon Voight, Burt Reynolds a ostatní predviedli parádny kus filmárčiny. K tomu výborná výprava, hudba, kvičanie, no proste kult. Do literárnej predlohy sa mi nechcelo, lebo som sa bál, že James Dickey (vo filme mal cameo šerifa) bude nudný, suchý, akademický, na môj vkus až príliš rozvážny, pomalý, umelecký. Našťastie, nestalo sa tak a jeho knižka je živá a skvelá, diabolsky napísaná, svižná, silná v postavách, zábavná v dialógoch, plná kvalitných opisov prírody. Nie je to síce niečo, k čomu by som sa opätovne rok čo rok vracal, ale rozhodne je to bez debaty veľmi kvalitná kniha.
Akční román o přátelství čtyř mužů, kteří se rozhodnou, že naposled sjedou divokou řeku v horách Severní Georgie...
Adrenalinové dobrodružství se ale změní v drama lidí přežít v necivilizované přírodě - a oni musí sáhnout hodně hluboko - až na dno svých sil...
"Nazíral jsem řeku v její ledové zářící propasti, její hluk stoupající z hloubky a její lhostejnost..."
A přichází jejich vysvobození - fyzické ... ovšem psychické poznatky už v nich zůstanou zakotveny.
Ne vždy může člověk přírodu ovládnout - doporučím.
Nejdříve jsem viděla film, který byl naprosto strhující. Dickeyho kniha je neméně výjimečná. Příběh o čtyřech kamarádech z města, kteří se rozhodnou změřit své síly s divokou řekou, která má být brzo zkrocena přehradnou, se zpočátku jeví jako další z dobrodružných námětů pro muže. Idyla ale netrvá dlouho a poklidná projížďka kamarádů, co – vyjma sportovce a individualisty Lewise - vodu znají leda tak z filmu, se má brzy proměnit v neočekávanou noční můru. Opět další skvostná kniha z edice Jiný Jih, díky za ni!
Inspirace k tomu, že není nic horšího než si v divoké přírodě sáhnout na dno - prázdného zásobníku... Věřte, že surový film z. r. 1972 je daleko průraznější než poetizující kniha, kterou jsem louskal ve slovenštině, nebyvše v r. 2008 ještě českého překladu. 26/08
Jedna z těch lepších knih. Za začátku mě trochu rozčiloval pomalý spád, ale to pak bylo vyváženo rychlostí akčních pasáží, které jsem musela občas číst i dvakrát, abych stihla pojmout, co se tam vlastně stalo. Autor jakoby umět psát jen pomalu a rychle a nic mezitím. Z celkového pohledu mi to připomínalo plynutí té řeky, na které jedou. Popis krajiny byl vytečný, docela ráda bych se do těch míst i podívala, ale na kanoii teda určitě ne, a sama taky ne :). Jo a ještě jedna věc mě čílila ... jak se může někdo pustit na vodu a prd o tom vědět, to nechápu. Holt Amerika, země mnoha (ne)možností.
Velmi jednoduchý příběh s extrémně prostou zápletkou (za mě velké plus), ovšem paradoxně dost ukecaně napsaný (za mě velké mínus). Jako by James Dickey potřeboval prozkoumat každou motivaci na deseti stranách. Přitom v rámci chlapácké literatury bych čekal přesně pravý opak, tedy minimum rozboru lidských emocí a maximum adrenalinové akce. Jsem holt moc přízemní. Přesto je to působivá kniha s ucházejícím koncem, který báječně podmalovává celkovou depresivitu mého oblíbeného Amerického Jihu.
Parta kamarádů se vydává sjíždět divokou řeku do údolí v Apalačském pohoří, které má být ale nedlouho poté zaplaveno v rámci stavby přehrady. Zpočátku poklidná výprava se náhle mění v noční můru a boj o přežití. Pro mě osobně byl nejsilnějším motivem obraz člověka - měšťáka, ve kterém se v konfrontaci s přírodou probouzí lovecké instinkty, vynalézavost a primitivní síly, které jediné mohou obstát v boji o holé přežití, a které se stávají pro členy výpravy osudovou formou sebereflexe. Vynikající je také motiv zaplavení údolí, tj. motiv minulosti pohřbené v pomyslných temných hlubinách paměti. Doporučuji též stejnojmený film od Johna Boormana s Jonem Voightem v hlavní roli.
Zajímavý námět, ale spád příběhu dodalo až filmové zpracování, knížka má malý spád a je z mého pohledu hůř čitelná.
Dobrá zápletka, dobrý děj. Ale já oceňuji hlavně styl, jakým je to napsané. Není to pouze napínavé čtení plné akčních scén. Ale že nám autor dává nahlédnout do hlavy hlavního hrdiny. Popis jak se cítí, jak se mu únavou pletou myšlenky a vytvářejí až nesmyslné koláže... díky tomu se dokážu vžít nejen do napínavého děje, ale přímo do kůže hlavního hrdiny. Je to kniha, která člověka donutí zamyslet se sám nad sebou, jak by se asi v dané chvíli sám zachoval.
Dickey není žádný světoborný vyprávěč a pomalý, pro děj takřka nepodstatný začátek mohl výrazně zkrátit a celkové syrovosti by to dost prospělo. Za to si ale vymyslil skvělý příběh střetu měšťáků s burany, který od té doby ovlivnil řadu literárních i filmových děl. Ryze chlapské čtení o jedné klukovině, která se nepěkně zvrtla aneb co mohl napsat Jaroslav Foglar, kdyby nebyl dobrácký, uťápnutý skaut.
Ze začátku jsem se nemohla začíst, pár desítek prvních stránek je trochu rozvláčných. Ale vydržela jsem a stálo to za to, příběh mě "vcucnul" dokonale. Jsou tam krásné popisy řeky a lesa, úplně jsem se tam viděla. A příběh sám je napínavý a strhující do poslední stránky. Úplně jsem slyšela hučení vody a cítila ledovou vodní tříšť na tváři. A taky jsem přemýšlela o standardním pojetí vztahu mezi zločinem a trestem. Super čtení. Tu jednu hvězdičku si nechám v rukávu za ten pomalejší začátek.
Po knize jsem sáhla, protože jsem nemocná. Dlouho jsem nic nečetla a tohle bylo krátké. Původně mě ke knize, přiznám, přilákalo téma znásilnění. Film jsem neviděla, ale někde na mě vyskočila ta známá scéna, tak jsem si řekla, že bych si to přečetla, než se podívám na film. O znásilnění žen je toho napsáno hodně, ale chlapácký příběh o něčem takovém?
Kniha je prostě knihou psanou mužem, pro muže. Líbilo se mi, že děj nebyl zdlouhavý, rychle běžel, bylo v něm napětí. Ale chyběl tomu pro mě přesah, který bych jako ženská čtenářka ocenila. Bylo to takto více autentické. Jak se společnost mužů staví k traumatickému zážitku. Z vlastního "respektu" k mužství si nenabídnou pomoc, nemluví o tom...
Za jedno přečtení to stálo, ale čekala jsem ještě trochu více.