James Dickey

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1923 - 1997

Populární knihy

Horoskop orloje
Horoskop orloje
Vysvobození
Vysvobození

Nové komentáře u knih James Dickey

Vysvobození Vysvobození

„Po knize jsem sáhla, protože jsem nemocná. Dlouho jsem nic nečetla a tohle bylo krátké. Původně mě ke knize, přiznám, přilákalo téma znásilnění. Film jsem neviděla, ale někde na mě vyskočila ta známá scéna, tak jsem si řekla, že bych si to přečetla, než se podívám na film. O znásilnění žen je toho napsáno hodně, ale chlapácký příběh o něčem takovém? Kniha je prostě knihou psanou mužem, pro muže. Líbilo se mi, že děj nebyl zdlouhavý, rychle běžel, bylo v něm napětí. Ale chyběl tomu pro mě přesah, který bych jako ženská čtenářka ocenila. Bylo to takto více autentické. Jak se společnost mužů staví k traumatickému zážitku. Z vlastního "respektu" k mužství si nenabídnou pomoc, nemluví o tom... Za jedno přečtení to stálo, ale čekala jsem ještě trochu více.“... celý text
— anet8843

Horoskop orloje Horoskop orloje

„Tato antologie začíná solidní poezií Carla Sandburga. A pokračuje fašounem Poundem, kterého se pokusil navštívit i Ginsberg a zjistit, jak to bylo s jeho antisemitismem. Koneckonců – Pound se dal na dlouhá léta v Itálii zavřít do blázince, než by se zodpovídal ze svých názorů. Fašos ho uctívají dodnes. Ale co naplat, jeho básně jsou ceněny, mezi tvůrcem a jeho dílem je rozdíl. Ovšem Zábrana, který k němu pro toto jeho vzhlížení k Mussolinimu cítí hnus, podotýká: cožpak se Rolland, Nezval a další nevzhlíželi naprosto stejně ve Stalinovi? Z beatniků je tu Rexroth, kterého literární salóny byly proslulé. Dále za zmínku stojí Ferlinghetti, Ginsberg a Corso, který si svůj vězeňský příběh trochu ozdobil, aby to stálo za to. A jak poznamenal Saxofonista – mile překvapila di Prima, její energie je úžasná a básně divoké. Brautigenovo Chytání pstruhů v Americe (část) otisknul Ferlinghetti v prvním čísle legendárního City Lights Journalu. Ale nejde o čistou poezii, tak to tu nenajdete, ale česky to vyšlo. Říká se o něm, že byl laureátem toho, co nebylo promyšleno. Svoje básničky rozdával v ulicích. Byl to básník, který předznamenal, v jakém sevření nás dnes dusí technologie. Zábrana si do deníku poznamenal: Brautiganovy verše, vůbec nejzajímavější pokus jaký znám, najít poezii i tam, kde jako by nikdy nebyla. Ale zřejmě v jeho pozůstalosti více překladů nebylo(?). Patchen ke stáru, když byl už méně pohyblivý, kreslil zajímavé básně-obrazy. Ty si můžete najít na netu, žádný z nich tu není. Zábrana v deníku také zpochybňuje Miroslava Holuba coby Patchenova překladatele. A LeRoi Jones byl radikál a v jeho poezii zabřednete do americké politiky. Snad proto tu jsou většinou apolitické básně. Nakonec je tu smutná Sylvia. Ale to je známá historie. Tuto antologii začal připravovat Zábrana, ale až po jeho smrti ji dokončil Přidal. Mnohým básníkům časem vyšly přeložené celé sbírky. Z jeho deníků je jasné, že překladům věnoval velké úsilí. A básně mu posílal z exilu i Škvorecký, třeba i oxeroxované (Ferlinghetti), když byly out of print. Dnes si neumíme představit, v jakých podmínkách musel Zábrana pracovat, nahlédněte proto laskavě i do jeho deníků Celý život. R.I.P.“... celý text
— Pablo70

Horoskop orloje Horoskop orloje

„Škoda že se mi tato kniha nedostala do ruky již na začátku 90. let, kdy jsem ještě skoro žádné autory v ní obsažené příliš neznal (protože skoro nebylo odkud). Byl bych z ní jistě nadšenější než dnes, kdy mi výběr básní některých autorů nepřipadá zase tak úplně reprezentativní (což je ovšem hodně subjektivní). Objektivně mi ale vadí třeba absence datace jednotlivých básní - nejsem totiž schopen pak posoudit vývoj autora v čase. Třeba Carl Sandburg - jeho básně v rámci knihy jevily sestupnou tendenci a není mi jasné, jestli to odpovídá jeho skutečnému časovému vývoji. Dopustím se jisté neomalenosti a trošku se otřu i o překlad Jana Zábrany (což se dnes považuje za drzost): například jsem nepochopil, proč v Nezabiješ Kennetha Rexrotha je ponechán v originále sv. Štěpán (tedy Stephen), ale ostatní svatí jsou přeloženi do češtiny. Kvůli této anomálii mi došlo, že jde o sv. Štěpána až se zpožděním. Též si myslím, že ani za Zábrany se "bombardérům" neříkalo "bombarďáky" - chvíli jsem sice přemýšlel, jestli tím nemyslí spodky, ale to do kontextu opravdu nesedělo. A pak tam byla ještě jedna věc, která dost měnila smysl verše, ale tu už jsem zapomněl. Příjemným překvapením pro mě byli oba Kennethové (Rexroth i Patchen), druhý jmenovaný kromě jiného i proto, že jsem díky tomuto výboru zjistil, odkud mají Zuby Nehty ten text o Bílých ptácích. Příjemně též překvapila Diane di Prima. Naopak určité zklamání představoval Ezra Pound (na to, jak ho adorují fašounci na Délském potápěči), ale možná to bylo jen výběrem básní. A dozajista bylo zklamáním, jak byl ve výboru odbyt jeden z mých oblíbenců - Richard Brautigan.“... celý text
— Saxofonista

Horoskop orloje Horoskop orloje

„Ochutnávka moderní americké poezie. Za mě nejlepší Carl Sandburg a Lawrence Ferlinghetti. Bavilo mě číst, co dotyční básníci v životě dělali a čím se živili, a pak to hledat v jejich tvorbě.“... celý text
— pepap

Vysvobození Vysvobození

„Dočíst Vysvobození bylo pro mě vysvobozením. Přece jenom bych to ale neviděl tak černě. Dickeyho výprava do divočiny je naprosto základním dílem hororového survivalu. Ke knize jsem se dostal přes film, který jsem viděl kdysi dávno a utkvěla mi z něho především scéna s banjem. Od knihy jsem čekal něco víc, ale zde se musím přiznat, že se rád spíše vrátím k filmu než ke knize. Je nesporné, že právě film to byl tenkráte ten, co zastřel svoji knižní předlohu (a že je to většinou naopak). Dickeyho jako básníka nemohu soudit, ale i ve Vysvobození je znát určitá lyrická básnivost. Na vydání od Arga též oceňuji doslov Marcela Arbeita, který je erudovaný a píše o této problematice velmi záživně. Možná, že mě právě doslov na knize bavil nejvíce. Dickeyho Vysvobození se stalo kultovní právě díky Boormanově snímku, čímž se nesnižuje role předlohy, bez ní by ostatně žádný film nebyl, ale je to právě filmová kamera, co Dickeyho románu zajistila nesmrtelnost. Všechny horory jako např. Wrong Turn či Záhada Blair Witch tomuto snímku vděčí za mnohé. A také mnohé z daného filmu zůstává navždy nepřekonáno (rozhodně se totiž nejedná o béčkový horor, o čemž svědčí nejen Boormanovy kvality, ale též velmi dobré herecké obsazení).“... celý text
— Knišíl

Přejít na knížky autora