Vysvobození přehled
James Dickey
https://www.databazeknih.cz/img/books/76_/76415/bmid_vysvobozeni-9l7-76415.jpg
4
61
61
Když jednoho dne osloví chlapák Lewis své tři kamarády, aby s ním na kánoích sjeli divokou řeku, zpohodlnělým měšťákům se do mokrého dobrodružství příliš nechce. Nakonec však všichni souhlasí a vyrážejí do divočiny. Začátek předčí všechna jejich očekávání – krajina je nádherná, řeka nespoutaná, i počasí se vyvedlo. Jakmile však na výpravu zaútočí dva místní primitivové, kouzlo je rázem zlomeno, příroda začne hrát podle vlastních pravidel a výlet se mění v adrenalinovou noční můru. Na první pohled prvoplánový a triviální příběh má hlubší dno, stejně jako řeka, která jej unáší. Pod hladinou se rýsují symboly, motivy i dobové reminiscence: ironicky převrácený obraz panenské přírody a zkaženosti velkoměsta, křesťanské výklady a zoufalství odrážející probíhající válku ve Vietnamu. To vše Dickey předkládá neodolatelným básnickým jazykem, který dýchá krásou, krutostí i krví. Román byl v roce 1972 zdařile zfilmován Johnem Boormanem. V roce 1998 redaktoři nakladatelství Modern Library vybrali Vysvobození jako číslo 42 na svém seznamu sta nejlepších románů 20. století. Vysvobození se také dostalo na seznam sta nejlepších románů v angličtině publikovaných po roce 1923, který vyšel v časopisu Time.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vysvobození. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (18)
Dočíst Vysvobození bylo pro mě vysvobozením. Přece jenom bych to ale neviděl tak černě. Dickeyho výprava do divočiny je naprosto základním dílem hororového survivalu. Ke knize jsem se dostal přes film, který jsem viděl kdysi dávno a utkvěla mi z něho především scéna s banjem. Od knihy jsem čekal něco víc, ale zde se musím přiznat, že se rád spíše vrátím k filmu než ke knize. Je nesporné, že právě film to byl tenkráte ten, co zastřel svoji knižní předlohu (a že je to většinou naopak). Dickeyho jako básníka nemohu soudit, ale i ve Vysvobození je znát určitá lyrická básnivost.
Na vydání od Arga též oceňuji doslov Marcela Arbeita, který je erudovaný a píše o této problematice velmi záživně. Možná, že mě právě doslov na knize bavil nejvíce. Dickeyho Vysvobození se stalo kultovní právě díky Boormanově snímku, čímž se nesnižuje role předlohy, bez ní by ostatně žádný film nebyl, ale je to právě filmová kamera, co Dickeyho románu zajistila nesmrtelnost.
Všechny horory jako např. Wrong Turn či Záhada Blair Witch tomuto snímku vděčí za mnohé. A také mnohé z daného filmu zůstává navždy nepřekonáno (rozhodně se totiž nejedná o béčkový horor, o čemž svědčí nejen Boormanovy kvality, ale též velmi dobré herecké obsazení).
Kolik má vidlák zubů?
Kniha Vysvobození se mi moc líbila. Není v ní příliš postav a tak se člověk dokáže s každou více sžít.
Ze začátku to vypadá jako taková oddychová četba, ale od určitého okamžiku až do konce se člověku nejednou tají dech. Mě osobně ta kniha dostala, protože jsem něco takového nečekala.
Zfilmováno verzi jsem neviděla, ale mám v plánu se na ni podívat.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Vysvobození v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 75x |
| ve Čtenářské výzvě | 4x |
| v Doporučených | 3x |
| v Knihotéce | 56x |
| v Chystám se číst | 34x |
| v Chci si koupit | 13x |
| v dalších seznamech | 1x |
Po knize jsem sáhla, protože jsem nemocná. Dlouho jsem nic nečetla a tohle bylo krátké. Původně mě ke knize, přiznám, přilákalo téma znásilnění. Film jsem neviděla, ale někde na mě vyskočila ta známá scéna, tak jsem si řekla, že bych si to přečetla, než se podívám na film. O znásilnění žen je toho napsáno hodně, ale chlapácký příběh o něčem takovém?
Kniha je prostě knihou psanou mužem, pro muže. Líbilo se mi, že děj nebyl zdlouhavý, rychle běžel, bylo v něm napětí. Ale chyběl tomu pro mě přesah, který bych jako ženská čtenářka ocenila. Bylo to takto více autentické. Jak se společnost mužů staví k traumatickému zážitku. Z vlastního "respektu" k mužství si nenabídnou pomoc, nemluví o tom...
Za jedno přečtení to stálo, ale čekala jsem ještě trochu více.