anet8843
komentáře u knih
Tajemná řeka
Dennis Lehane
Nečekala jsem, že zrovna u této knihy budu mít slzy v očích. U takového žánru bych to nečekala. Je to mistrovsky vystavená detektivka, jejíž výsledek je opravdu nečekaný - nevěřím, že by si někdo tipl, o co vlastně nakonec půjde. Celou dobu jsem byla zmatená, stejně jako Sean. Ale musím říct, že mě to zasáhlo. Téma zneužití a jeho následky pro život je opravdu působivé. Přežil jsem peklo, skvělé, ale jak s tím teď žít. Dechberoucí kniha, přečteno na jeden zátah, jinak to nešlo.
Na smrt
Jozef Karika
Po dlouhé době jsem se rozhodla si opět přečíst něco s tématikou druhé světové, protože mi kolegové doporučili, že se jedná o pořádnou nechuťárnu. Očekávala jsem znepokojivou knihu, ale to se úplně nekonalo. Až na pár ostřejších scén to byla zase další klasická kniha s touto tématikou - stejné motivy, zápletky a nekonečně mnoho stránek o ničem. Takže za mě takový průměr, takových knih je.
Ty moje skvostné zvířátko
Marieke Lucas Rijneveld
Dlouho se mi nestalo, že bych měla z knihy tak rozporuplné pocity. Na téma jsem se hodně těšila, navnadila mě hodnocení, že jsou tam nechutné pasáže... kde přesně? Kniha je napsána specifickým, téměř až básnickým jazykem, který se nečte úplně snadně - já jsem zvyklá knihy hltat, ale tady to jednoduše nešlo, protože by člověku unikaly detaily, které se ukrývají za mnoha obrazy.
Oba hlavní protagonisté jsou kouzelné bytosti, co se týče toho, co se jim děje v hlavě. Ani jeden prostě není normální. "Zvířátko" je narušená, opuštěná holčička, která touží po pozornosti, čehož veterinář využije. Ale není to takové to jednoduché - chci ji, vezmu si jí. Je to zvrhlá hra, která se pomalu rozjíždí do finále. Kulisou je drsný vesnický život, plný dobytka a zvířecích penisů.
Kniha stojí za přečtení, ale rozhodně není pro každého. Osobně jsem čekala nějaký výraznější konec (trochu mě tam lákala ta spojitost s případem Suzie, kterou někdo unesl - doufala jsem, že to bude souviset s hlavním příběhem), ale i tak je to prostě kvalitní literatura.
Vysvobození
James Dickey
Po knize jsem sáhla, protože jsem nemocná. Dlouho jsem nic nečetla a tohle bylo krátké. Původně mě ke knize, přiznám, přilákalo téma znásilnění. Film jsem neviděla, ale někde na mě vyskočila ta známá scéna, tak jsem si řekla, že bych si to přečetla, než se podívám na film. O znásilnění žen je toho napsáno hodně, ale chlapácký příběh o něčem takovém?
Kniha je prostě knihou psanou mužem, pro muže. Líbilo se mi, že děj nebyl zdlouhavý, rychle běžel, bylo v něm napětí. Ale chyběl tomu pro mě přesah, který bych jako ženská čtenářka ocenila. Bylo to takto více autentické. Jak se společnost mužů staví k traumatickému zážitku. Z vlastního "respektu" k mužství si nenabídnou pomoc, nemluví o tom...
Za jedno přečtení to stálo, ale čekala jsem ještě trochu více.
Když voláš moje jméno
Tucker Shaw
Na světě není moc věcí, co by mě děsily jako epidemie HIV / AIDS. Je to nedávná minulost, proto si neumím ani představit, jak neuvěřitelně děsivé to muselo být. Lidé umírali a nikdo je nelitoval. Nikdo jin vlastně nechtěl pomoct.
Děj knihy je z 90.let. Není to už vykresleno tak děsivě jako na počátku, kdy nemocní nedostali v nemocnici téměř žádné pomoci nebo jen lidskosti. Je to velmi důležitá kniha, důležitý příběh. Je to minulost, na kterou nemůžeme zapomínat, protože společnost kvůli této nemoci ztratila příliš mnoho výjimečných lidí, KTEŘÍ SI TO NEZASLOUŽILI!
Kniha není nějak výjimečně zpracovaná, literárně to není nic nadstandartního. I přesto je důležitá a měla by být čtena mladými lidmi. Na pět hvězd mi tam chybělo to něco navíc, to něco výjimečného.
Malý kamarád
Donna Tartt
(SPOILER) Tak to mě raději zabijte, tahle knížka je opravdu peklo pro člověka jako jsem já! Rozhodla jsem se, že s Donnou Tartt začnu právě u této knihy, protože mě nejvíce zaujala anotace a Tajnou historii si chci "ušetřit".
Záměr autorky je jasný - napsat hutný, klasický americký román, který je plný banálních hovorů, nahodilých obrazů, které dohromady dávají jasné poselství. Kniha je o životě v malém městečku, které je plné předsudků, drbů a samozřejmě rasismu. Všechno tohle jsem skrz zaťaté zuby louskala, protože jsem prostě potřebovala vědět, kdo to byl... i když mi velmi brzy došlo, že to vlastně není vůbec příběh o vraždě malého kluka, že vlastně vědět, kdo ho zabil není pro vyznění příběhu vůbec podstatné.
SPOILER: Opravdu jsem nečekala, že se to prostě po skoro 600 stránkách nedozvíme. Jsou tu jisté náznaky, každý se může, stejně jako Harriett, držet své verze pravdy, které nakonec uvěří... mě z toho svědí mozek, takže i když uznávám, že to je opravdu dechberoucí dílo, tak ne pro mě.
Normální lidi
Sally Rooney
Tak tohle je opravdu zvláštní pocit po dočtení knihy. Často jsem ji viděla na seznamu nejsmutnějších knih a teda nevím, proč... Ale asi mě to mělo napadnout. Normální lidi je o normálních lidech. Nic tragického, převratného v tom nevidím. Seriál je velmi vysoce hodnocen, tak moc nevím, co tam akcentovali, že to je takový hit. Za mě slabší průměr.
Zlomky nekonečna
Adéla Rosípalová
Po dlouhé době jsem si zase něco přečetla a... nemám slov. Jednoduše nemám slov. Tahle kniha je něco neuvěřitelného, nekonečného. Už od začátku víte jasně, jak to dopadne, ale stejně jako hlavní hrdina se snažíte chytat naděje a stejně jako on pak končíte v slzách. Doslova. Už je to nějaký čas, co jsem u knihy brečela. Ale tady to jednoduše nešlo - není to klasický teen kýč jako Hvězdy nám nepřály. Ne, je to hluboké, realistické a srdcervoucí. Při čtení si stejně jako hlavní hrdina uvědomíme, že svět utíká a my nevíme, kolik časů nám zbývá. Ani ne tak nám, ale těm kolem nás.
Oceňuji to, jak se autorka popasovala se sexualitou hlavních protagonistů. Není nutné být explicitní, aby příběh fungoval komplexně. Nezastírá ho, neobchází... výborná práce!
Kniha je jedním slovem dechberoucí.
Má temná Vanessa
Kate Elizabeth Russell
Tahle kniha je opravdu něco. Trvalo mi to dlouho ji dočíst, protože pro mě nebylo vůbec snadné ji dočíst. Nejsem si jistá, že autorce věřím úvodní proslov o tom, že nic podobného neprožila. Neříkám, že tohle je její příběh, ale prožila něco, o tom nepochybují. Jak by jinak mohla tak naprosto dokonale vystihnout ty pocity, co důvěrně znají jen ti, co se toho dotkli. Obvykle, když se napíše kniha o zneužívání, tak je vypravují příběhy jako byla Taylor - ty hlasité, co cítí potřebu bojovat, co cítí stud. Ale kdo jiný ví o tom, jak bolestivé je zjistit, že nebyla jediná? Ne, protože by litovala ty ostatní, ale protože to najednou přestal být příběh lásky. Protože nebyla výjimečná.
Má temná Vanessa je úžasné dílo, komplexní. Není to jen další příběh o zneužívání. Je to příběh o tom, co se stane, když vás donutí se do svého predátora zamilovat. A takovou knihu potřebujeme. Dechberoucí.
Ten, kdo stojí v koutě
Stephen Chbosky
Kniha je bezesporu ikonická hlavně díky svému filmovému zpracování, proto jsem ji nějakou dobu odkládala. Musím říct, že mi byla velmi příjemná forma knihy, protože se všechno obešlo bez dlouhých popisných pasáží, na které jsem už alergická. Vypravěč je nespolehlivý , mnoho nám tají, mnoho zkresluje, včetně tedy pohledu na sebe samotného a některé situace, což tedy vyústí velkou pointou na závěr, která je opravdu dechberoucí a nečekaná pro ty, co film neviděli.
Měla jsem však od knihy ještě trochu větší očekávání, je na podobné úrovní jako film, nepředčí ho, proto jedna hvězda dolů.
Felix až navěky
Kacen Callender
Tahle knížka by se dala popsat jako manifest amerického (genderového) proudu myšlení. Jako by se všechny tyhle debaty ztělesnily do knihy pro mládež. A na mě to působilo až moc sterilně, ale nejsem si jistá, že je to to správné slovo. Hledání identity jako téma rozhodně vítám, asi je to věc, se kterou jsou mladí lidé konfrontováni. Výsledkem této debaty bude pro mě vždy to, že kdyby neexistovaly genderové stereotypy, tak by společnost nepotřebovala takovou škálu, což ale tato kniha vlastně popírá, ta si hledá svou vlastní škatulku, kam vlastně hlavní hrdina má zapadnout. Osobně mě více bavila romantická linie knihy, která však nedostala takový prostor, který by si zasloužila. Myslím, že by bylo hodně zajímavého rozepsat vztah, který na pozadí hledání identity vznikl
Já jsem milovník "teenage dirtbag" tohle už na mě bylo spíše manifestem. Lepší průměr.
Sběratel hvězd 2
Sophie Schönhammer
Kniha navazuje na první díl, opět je to příjemná, rychlá záležitost přelouskaná za hodinu. Ale něco mě na knize docela mile překvapilo. Už jsem zase viděla, jak se autorky snaží vyvléknout z intimity mezi gay postavami (typické - autoři používají queer postavy, ale neumí se pak vyrovnat s tím, že musí zařadit jejich intimitu jako něco přirozeného pro daný věk postav), ale tady k mému velkému překvapení nakonec došlo k milostné scéně! Navíc velmi dobře zvládnuté. Za to celou sérii hodnotím nadprůměrně.
Sběratel hvězd 1
Sophie Schönhammer
Žánr mangy je takový uspěchaný, šablonovitý, jednoduchý - jen málokdo v rámci tohoto žánru zvládne vykreslit hlubší, propracovanější strukturu postav a zápletky. Tady se to úplně povedlo. Ale přesto je kniha určitým způsobem sympatická a atraktivní. Taková příjemná jednohubka.
Poprvé a rozhodně ne naposled
Hugo Hartman (p)
Když jsem knihu začala číst, tak mě hned praštilo do obličeje, že to bude další "buranská" kniha, kterých máme v českém prostoru nespočetně. Typické - městská holka jede na čas k babičce, zamiluje se, zlomí jí srdce... akorát tady je na druhé straně další holka. Ale moment, tohle už jsme taky někde četli, ne? Sandra Lanczová rok cca 2006. Takže prostě nic světoborného, nic objevného. Jazykový styl jednoduchý, snaží se hodně vypadat jako jazyk mládeže, ale vlastně to působí až směšně. Některé momenty byly docela zajímavé, jiné vyloženě klišé. Závěr byl překvapivě osvěžující. Celkově takový lehce slabší průměr.
Srdcerváči. Kniha 4
Alice Oseman
Konečně se děj někam posouvá a není tak přeslazený jako předchozí kniha. Jsem upřímně zvědavá, kam to autorka až zavede.
Přísně tajné
Elle Kennedy
Dámy autorky pochopily, že je určitá mezera na trhu a vtrhly do ní znovu! Gay erotika pro ženy je prostě trend, dříve jsme se upínaly pouze k fan fikcím, ale jsem ráda, že tato tendence se pomalu probojovává do mainstreamu.
Proti prvním dvěma románům slabší kniha, o tom není pochyb. Dámy se s tím tolik nemazlily, hodně klouzaly po klišé, zjednodušených modelech, kniha hodně připomínala klasickou eroťárnu pro ženy, což je žánr, jenž mi není blízký. Ale tady to velkoryse odpustím. Tohle má totiž smysl - konečně si přiznejme, že jak muže bere lesbická erotika, tak i některé ženy ta gay! A tohle přesně vede k otevírání společnosti v problematice homosexuality. Jen tak dále, prosím!
Takže žádný literární skvost rozhodně nečekejte, ale prostě takovou pohodovou eroťárnu.
Neandertálec otvára dvere do neznáma
Preston Norton
Poslední dobou jsem neměla šťastnou ruku na knihy a byla jsem spíše zklamaná. To vedlo k tomu, že jsem až do dnes v roce 2021 nečetla. Dnes ráno jsem začala číst tuto a právě jsem ji dočetla se slzami v očích. Tohle je... tohle je. Takhle si já prostě představuji perfektní knihu pro mládež. Čtivě, ale inteligentně napsanou. Realistickou, místy sladce optimistickou ale i drsně pesimistickou. Příběh, který nedělá s teenagerských čtenářů hlupáky, ale myslící individua. Příběh je krásný, se silným poselstvím a úžasnou wow pointou, která každému, kdo bojoval sám se sebou, musí dojít dříve než v poslední kapitole.
Tohle je prostě kvalita, mrzí mě, že tak moc přehlížená pro sentimentální sra*ky, kterými jsou mladí bombardováni.
Nezdárný syn
Rainbow Rowell
Tak tohle je asi nejtěžší hodnocení, které jsem kdy knize udělila. Abych věc uvedla na pravou míru - autorku miluju, myslím si, že jako jedna z mála umí psát kvalitní, originální YA romance, co nejsou klišé ani přeslazené. A miluju i Nedej se, ale...
Jako první věc bych ráda řekla že jsem Nedej se brala jako žánr, který měl vyvolat dojem, že je to psáno jako fanfikce (asi nám všem došlo, že autorka do Fangirl nemohla použít Draca a Harryho, tak si vytvořila pár a svět na podobné dynamice), takže jsem byla naprosto v pohodě s tím, že to není žádná velká literární kvalita, všechno je takové zjednodušené, upocené - a samozřejmě to směřuje k hlavnímu vrchulu, tedy romanci mezi Bazem a Simonem, což je pointa. Ok, tohle prostě zafungovalo.
Ale tady máme před sebou knihu, která už není fanfikcí nebo tedy tak - není to ani dobrá fantasy, ale rozhodně to není ani dobrá fanfikce, která by uspokojila jejich čtenáře.
Můj problém číslo jedna je queerbating. Autora těží z toho, že se jedna o knihu s gay párem, což je aktuálně několik let trendy. Ale protože doba pokročila, tak je nutné si vždy položit otázky - fungovala by kniha, kdyby to byl hetero pár? Zajímala by někoho? Má jinou kvalitu než očekávání "ťuťu" scén? Tady rozhodně NE. Podívejte, už není rok 2010, abychom tleskali každé knize s LGBT+ párem.
Ale dobře, když tohle všechno na krásno pominu. Autorka se vyhýbá erotickým scénám obecně, to asi víme - jasně, příběhy vždy končí tak, že to není potřeba, ale kdyby psala další díl, tak by to začalo být divné, protože ano, mezi mladými páry je erotika, nepsat o ni tedy nedává smysl. Ok, ale tady máme problém - Nedej se, to bylo akceptovatelné. Ale HALÓ, když už autoři chtějí zneužívat mladých queer postav, tak se laskavě snažte vykreslit je poctivě! Jakože opravdu? V roce 2020 musím zase číst knížku, kde se autorka šalamounsky vyhne čemukoliv fyzickému mezi dvěma teen gayi??? C. Clare se s tím v Rudých svitcích magie vyrovnala dle mého se ctí vkusem.
Jsem zklamaná a to jsem fakticky nečekala. Tohle je prostě špatně napsaná fantasy, co jenom těží z queer postav, a to ještě mizerně.
Černá a purpurová
Wojciech Dutka
Knihám z Osvětimi se už vyhýbám, důvod bude asi pro většinu překvapujících - už mě to nebaví. Od nějakých desíti let, kdy jsem si přečetla Romo, Julie a tma jsem byla fascinovaná druhou světovou válkou, zvrhlostí a krutostí... takže jsem toho přečetla i viděla mnoho. Jednoho dne jsem si řekla dost - pořád dokola to samé, nic nového už se asi nedozvím.
Knihy o lásce nacistů s židy / romy mě ale fascinují. Relativizují černobílé vnímání světa a často nastiňují fakt, že to všechno byli nakonec jenom lidi. Nebyli to jenom hrdinové a zrůdy, co proti sobě stáli, ale prostě lidí, které semlela doba, ideologie...
Knihu jsem přečetla prakticky za pár hodin, byla hodně jednoduše a čtivě napsaná. Neutíkala moc od tématu, neměla přehršelo omáčky... v tomhle byla skvělá, ALE... v pasáži, kdy Franz posílá první dopis Mileně mi najednou došlo - zatraceně, tohle jsem přece už četla! A doopravdy, jedná se přece příběh o Heleně Citrónové, co byl už zpracován v knize Láska za ostnatým drátem. V tu chvíli jsem byla zklamaná, protože jsem si pamatovala jak historický příběh Heleny, tak i knihu předešlou a už jsem to jen tak dolouskala ke konci. Líbil se mi epilog, který v knize první hodně chyběl.
A tady se vracíme k tomu problému, co s knihami o Osvětimi mám. Spisovatelé už jenom recyklují náměty, motivy, šablony... Druhá světová válka je bohatá na témata, proč někdo nepíše o Svědcích Jehovových, homosexuálech, Romech... a nebo čemkoliv jiném, co jsme tu neměli už milionkrát???
Kdyby se nejednalo o recyklovaný příběh asi bych z knihy byla hodně nadšená. Styl vyprávění, vykreslení postav, svižnost děje z této knihy dělá velmi zdařilou. Ale já si asi zase budu muset počkat na něco, co mi vyrazí dech.
Enigmatické variace
André Aciman
Já si prostě nemohu pomoct, ale knihy tohoto autora jsou mou životní láskou. Aciman je mistr slova, tohle je prostě balada!
I zde jsem nebyla zklamaná, jednotlivé epizody byly vykreslené dokonale, obzvláště pak ta první byla velmi intenzivní. Co mi tady lehce chybělo, byl silný závěr - nějaký ten wow efekt, který jsem očekávala, že se dostaví, něco co uzamkne cyklus a dá tomu pointu, takže jsem byla lehce zklamaná - ale to mi rozhodně nezkazilo intenzivní prožitek. Musím nad tím ještě přemýšlet, protože tam bylo na konci něco - ale to mi nějak nezapadlo, takže si to budu muset přečíst ještě jednou a více se soustředit.
I když to nemám ráda, nikdy autora nespojuji s dílem, ale tady se mi prostě pořád krade do mysli, proč se některé motivy ve všech třech knihách, co jsem četla, opakuji - jak moc souvisí s jeho životem, a že chci slyšet ten jeho příběh.
Tohle je kniha, o které bych si chtěla s někým promluvit!
